Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 17

01.02.2010 (14:45) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3602×

Když jsem se ráno probrala, tak jsem nejdřív šátrala kolem sebe rukou, ale nic jsem nenahmatala. Žádná lednička, žádný kámen, prostě nic vedle mě nebylo, až pak jsem uslyšela hlasy. Tipovala jsem to na kuchyni.

„Byl jsem překvapený, když jsem tě tady v noci viděl,“ říkal zrovna Charlie a já se trochu víc zahrabala do peřin, aby mi nebyla zima.

„Já vím Charlie. Prostě to přišlo tak nějak samo,“ vysvětloval Edward a já se musela usmát. V tom měl pravdu, přišlo to opravdu nějak samo. I to, co jsem řekla včera v noci, ze mě náhle vyplynulo, aniž bych to nějak ovlivnila, aniž bych nad tím přemýšlela.

„Já nechci, aby jí někdo ublížil. Je to pro ni všechno hrozně čerstvý a k tomu je tu ještě Annie. Ta pravděpodobně ani nechápe, co se to děje. Ještě jsem jí ani jednou neslyšel mluvit o Jacobovi. Bude všechno ještě těžký a jestli to bude dělat Jacob ještě těžší, tak nevím, jestli to zvládnou. Jsem rád, že je tady obě mám, ale nemohu se jim dostatečně věnovat, ani nevím, jak bych jí měl pomoci. Se mnou a René to bylo jednodušší. Ona si Bellu nechala a já se s tím smířil, ale Jacob se s tím nemíří, jsou mu až moc blízko, jak srdci, tak i bydlištěm,“ ukončil Charlie svůj dlouhý monolog a já se divila, že se tak dokázal Edwardovi svěřit. Mě nikdy neřekl ani slovo o tom, jak to vypadalo u jejich rozvodu. V době, když se rozváděli, jsem byla ještě tříletý dítě a Charlieho jsem moc nenavštěvovala, jen o prázdninách. Moc mi k srdci nepřirostl, vlastně až do doby, co jsem se vrátila po smrti mámy, ale to už mě vytrhl z myšlenek Edwardův hlas, který zase hovořil k Charliemu.

„Slibuju, že jí ani Annie neublížím. Budu tady tak dlouho, jak jen mě tu budou chtít. Doufám, že ti nebude vadit, když tě alespoň trochu nahradím a budu jí oporou. Ale rozhodně nechci přejít na místo jejího otce,“ řekl Edward a oba dva se společně zasmáli. Jen představa, že by Edward byl můj otec, tak bych se zbláznila. Tahle nádherná osoba, které jsem včera řekla, že ji miluju, by mi nemohla dělat otce.

„Jsi správný chlap, Edwarde. Jen se bojím, co s ní ten rozvod udělá, ale tobě můžu říct, jen děkuju,“ řekl Charlie a já se usmála. Charlie vyjadřuje pocity a ještě ke všemu Edwardovi děkuje? Zvláštní situace, ale líbí se mi. Slyšela jsem vrzání židle po podlaze a pak odkládání nádobí do dřezu.

„No, já budu muset jet zase do práce, tak se mi o ty dvě postarej,“ říkal Charlie a já slyšela, jak se jeho hlas přesouvá do předsíně, tak jsem zavřela oči a zachumlala se do peřiny.

„Neboj, Charlie. Postarám se o ně,“ slyšela jsem Edwarda a pak už se jen rozloučili a Charlie odjel.

„Mohla ses k nám připojit,“ ozvalo se těsně vedle mého ucha a mé srdce se v ten moment málem zastavilo, jak jsem se lekla. Rychle jsem vyplašeně otevřela oči a Edward se na mě usmíval kousek od mého obličeje.

„Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit,“ řekl a lehce mě pohladil po tváři a já se pod tím dotekem naprosto uvolnila a rozverně se usmála.

„Nechtěla jsem vás rušit. Netušila jsem, že má Charlie takové obavy,“ řekla jsem a on mě lehce políbil a mé srdce hned reagovalo jako splašené.

„Kdo by o takové dva poklady neměl obavy?“ zeptal se mě s úsměvem a já se posunula po posteli, abych mu udělala volno. Okamžitě pochopil a zalezl si ke mě pod peřinu a přitáhl si mě k sobě.

„Co jsi vůbec dělal v noci?“ zeptala jsem se ho a on se usmál a stáhl mi pramen vlasů z obličeje a mě se pod jeho dotekem zase rozeběhlo srdce.

„Pozoroval jsem tě, jak spíš, párkrát jsem došel přikrýt Annie a pozoroval jsem tě, jak spíš. Netušil jsem, jak to může být fascinující a hlavně jsem netušil, kolikrát ze sebe může malá holka v noci zkopat peřinu,“ řekl zamyšleně a já se na něj jen usmívala. Sama jsem moc dobře věděla, kolikrát se může Annie odkopat. Chodívala jsem za ní třeba pětkrát v noci, když jsem čekala, až se Jake vrátí z hlídky.

„Někdy to s ní je hrozný, ani nevím, proč to dělá,“ řekla jsem mu tiše a on jen lehce pokrčil rameny.

„Třeba na to přijdeme. Co ruka? Bolí tě ještě?“ zeptal se a opatrně vzal mou ruku v dlaze do těch svých a prohlížel si jí, jako kdyby jí rentgenoval.

„Ani nevnímám, že bych jí měla v dlaze,“ odpověděla jsem a on se usmál a políbil mě na konečky prstů.

„To je dobře, hlavně, že už tě to nebolí,“ šeptl a přitáhl si mě blíž a políbil mě na rty. V ten moment mu začal zvonit telefon. Edward se odtáhl a rozmrzele se na mě podíval, než zmizel a zvedl telefon.

„Ano, Alice?“ zeptal se a vrátil se ke mě do postele.

„Jo, dobře díky. Tak až budou po snídani, tak přijedeme,“ řekl Edward, položil telefon a odhodil ho někam za sebe a já slyšela, jak dopadl přesně na křeslo.

„Co potřebovala?“ zeptala jsem se ho a on se usmál a lehce mě políbil.

„Že se za pět minut vzbudí Annie,“ vysvětlil mi a pořád se usmíval.

„No, tak to je asi na čase vstát,“ řekla jsem a posadila se v posteli. Chtěla jsem přelézt Edwarda, ale když jsem byla obkročmo nad ním, tak mě chytil za boky a usmál se.

„Jo, já vím,“ řekl, když jsem otevřela pusu a chtěla jsem mu připomenout, že je nahoře Annie a že bude vstávat.

„Já myslela, že nemůžeš číst moje myšlenky,“ šeptla jsem, sehnula se k němu a políbila ho.

„Tohle bylo jasně předvídatelný,“ šeptl a pustil mě, takže jsem ho přelezla a postavila se konečně na nohy. Protáhla jsem se a pak zamířila do patra.

„Já tu mezitím uklidím,“ slyšela jsem za sebou Edwardův hlas. Rychle jsem vyběhla schody a tiše zalezla k Annie do pokoje. Otevřela jsem skříň a vytáhla z ní spodní prádlo, černé kalhoty, fialové tričko a černý svetr. Než se Annie probudila, tak jsem se stihla převléknout a pak už jsem jen hledala ponožky.

„Dobré ráno, zlatíčko,“ pozdravila jsem jí, když se probrala a posadila na posteli.

„Ahoj,“ kuňkla a protřela si očíčka. Annie jsem vytáhla spodní prádlo, kalhoty a k tomu tričko a mikinku.

„Tak šup, vstávat a oblíkat,“ pobídla jsem jí a ona hned seskočila z postele a začala se oblíkat do připraveného oblečení. Mezitím jsem jí ustlala postel. Když už byla oblečená, tak jsem jen vytáhla ponožky a oblékla jí je.

Když je měla na sobě, tak se smíchem seskočila z postele a seběhla schody. Já jsem zatím došla do koupelny a vzala jsem tam hřeben, abych jí učesala a abych učesala i sebe. Sešla jsem schody a už cestou jsem cítila úžasnou vůni, která se linula z kuchyně. Došla jsem tam a Edward se opíral o kuchyňskou linku a pozoroval Annie, která do sebe ládovala palačinky s marmeládou. Došla jsem k němu a dala mu pusu na tvář.

„Děkuju,“ šeptla jsem a pak došla k Annie a začala jí česat.

„Mami? Můžu taky přijít za strejdou Emmettem a dát mu pusu na tvář?“ zeptala se mě a já se s úsměvem podívala na Edwarda.

„No, já nevím, jestli by se to líbilo tetě Rosalii. Víš ona ho má hrozně ráda,“ řekla jsem a čekala jsem napjatě na její reakci. Nevěděla jsem, co z ní vypadne za perlu.

„Aha a ona ho má teta Rosalie ráda stejně jako ty Edu?“ zeptala se mě a já skousla spodní ret a podívala se na Edwarda, který jen naklonil hlavu na stranu a se zájmem mě pozoroval.

„Jak jsi přišla na to, že mám Edwarda ráda?“ zeptala jsem se a pokračovala v česání, jakoby se nic nedělo, ale byla jsem napnutá, jak kšandy. Nechtěla jsem jí motat hlavu vztahem s Edwardem, když před třemi dny jsme ještě byli u Jacoba.

„Tak mám asi oči ne? Mami, nejsem přece mimino,“ řekla Annie a poklepala si na čelo a Edward se v ten moment začal smát a já lehce pozvedla koutky.

„Však já netvrdím, že jsi mimino. Jestli jsi už dojedla, tak si dojdi vyčistit zuby,“ řekla jsem a ona seskočila ze židle a pak jsem slyšela, jak vybíhá schody.

„Měla by ses najíst,“ řekl Edward a položil na stůl další talíř s palačinkami. Tak jsem si tedy sedla ke stolu a začala jíst.

„Je to výborný,“ pochválila jsem mu to a on se na mě usmál.

„Jsem rád, že ti to chutná,“ řekl a šel ke mě, jenže, když byl kousek ode mě, tak se z koupelny ozvala rána a pak pláč. Rychle jsem vyskočila ze židle a rozběhla se do patra, ale Edward už tam dávno byl. Vběhla jsem do koupelny a on držel Annie, která brečela a na zemi ležel kelímek s kartáčky.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se a Annie se otočila a natáhla ke mě ruce. Nějak jsem nedbala na ruku v dlaze a vzala si jí k sobě do náruče.

„Stoupla jsem si na stoličku a natahovala jsem se po kelímku a pak jsem prostě spadla,“ řekla mi skrz vzlyky a já jí hladila zdravou rukou po vláskách, takže jsem jí zraněnou držela. Po chvíli jsem ale začala cítit do ruky bolest, tak si jí Edward ode mě hned vzal a ona už se začala pomalu uklidňovat.

„A co kdybychom si spolu vyčistili zuby a maminka by se zatím najedla?“ zeptal se jí Edward a ona se na něj podívala a začala si hned svýma ručičkama otírat slzy.

„Tak jo,“ kuňkla a já se usmála na Edwarda a on s ní hned začal řešit, který kartáček je její a jakou používá zubní pastu. S úsměvem jsem je chvilku pozorovala, ale pak jsem dostala šílenou chuť vrátit se zpátky k těm palačinkám. Sešla jsem tedy rychle schody a vrhla se hned na ty palačinky, když jsem došla do kuchyně. Opravdu byly výborný. Rychle jsem dojedla a pak už jsem slyšela, jak Edward s Annie scházejí schody a vesele si povídají. Došli za mnou do kuchyně a Edward posadil Annie na kuchyňskou linku, vzal mi talíř a začal mýt nádobí.

„Já bych to udělala,“ řekla jsem, ale on se na mě jen otočil, usmál se a pak dál pokračoval v rozmluvě s Annie. Plánovali, co všechno dneska budou spolu hrát za hry. Já jsem tedy vstala od stolu a došla do koupelny, vyčistit si zuby. Když jsem sešla dolů, tak už na mě čekali v předsíni a dál se bavili o tom, co dneska budou hrát. Zrovna se bavili o hře na schovávanou.

„Ale já to u vás neznám a nevím, kde se dá dobře schovávat,“ říkala zrovna Annie, když jí Edward zavazoval boty. Já jsem si rychle obula tenisky.

„Tak se budeme schovávat spolu a já vždycky najdu nějaký dobrý místo, kam se schovat. Co tomu říkáš?“ navrhl jí Edward a postavil jí na zem a pomáhal mi hned na to do bundy, jako kdyby se nic nedělo. Přidala jsem si, jak v nějaký spokojený rodince z filmu. Roztomilá dceruška, dokonalý manžílek a matka v domácnosti, kdyby to jen byla pravda a ne snaha přivést mě na jiný myšlenky, než je rozvod. Vyšli jsme společně před dům a mě v ten moment přišla SMSka.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 17: