Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 21

19.03.2010 (07:45) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3245×

Pevně mě k sobě tiskl a já se nijak nebránila, plně jsem se tomu objetí oddávala. Byla jsem rozhodnutá v ten moment, že tohoto muže se nikdy nevzdám. Za žádnou cenu! Je pro mě vším a nejen pro mě, ale věřím tomu, že i Annie si ho oblíbila a nejen jeho, ale i celou jeho rodinu, hlavně Emmetta.

„Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě,“ opakoval mi stále Edward do ucha a jeho slova mi byla příjemnější než text písničky. Byl pro mě v tento moment opravdu vším.

Dokonalá idylka, která však byla přerušena náhlým Edwardovým zavrčením a něčím poklepáním na mé rameno. Pomalu jsem se otočila a uviděla jsem někoho, koho jsem tady opravdu nečekala.

„Hm… konečně vidím s kým se to táhá má žena,“ promluvil a já se na něj zamračila a otočila se zpátky k Edwardovi, který si mě hned schoval do své náruče a pevně k sobě přitiskl. Připadala jsem si v ten moment, jak malá holka, která se pohádala se svým kamarádem a řekla, že se s ním bavit prostě nebude.

Byla jsem na něj naštvaná, protože mi narušil tuhle dokonalou chvilku s Edwardem a evidentně i Edward byl naštvaný, protože místo odpovědi na něj zavrčel. Jen jsem se usmála a zabořila obličej do Edwardovy hrudi.

„Měl by si odejít, Jacobe. Přece tu nechceš někomu ublížit? Řekl bych, že si až moc dobře vzpomínáš na vaše poslední dvě setkání a jak dopadla,“ řekl Edward a já zvedla hlavu, abych se mu podívala do očí. Díval se na Jacoba a jeho výraz se neustále měnil mezi zhnusením, odporem a přišlo mi, že i bolestí, ale kdo ví.

„Nelze mi do hlavy, pijavice,“ ozval se rozhořčeně Jacob a Edward sklopil hlavu směrem ke mně a dlouze se mi podíval do očí.

„Bello, můžeme si prosím promluvit?“ zeptal se mě Jacob a já s Edwardem jsme si pořád navzájem dívali do očí. V těch jeho se objevily otazníky a já pomalu přikývla.

„Je tu spousta lidí. O nic se nepokusí, ale zůstaň se mnou,“ šeptla jsem směrem k Edwardovi a on se ke mně sklonil a dlouze mě políbil.

„Já vás slyšel a nechte si to na jindy. Stále jseš moje žena,“ řekl Jacob příliš hlasitě a já když se otočila směrem k němu, tak jsem si všimla, že mí přátelé nás poslouchají.

„Rozvádíme se, a když si byl s Leou, tak ti vůbec nevadilo, že jsi ženatý,“ řekla jsem a Edward mě pevně ze zadu objal a přitáhl si mě na svou hruď.

„Chceš se hádat? Tak mi laskavě vysvětli, kde je naše dcera? Pokud vím, Charlie je u nás a já rozhodně nesouhlasím s tím, aby Annie byla u nich, a mám taky právo ji vidět. Takže kde je? Nechala si tříletý dítě doma samotný?“ zeptal se a já cítila, jak v Edwardově hrudi to tiše bublalo. Angella s Jessicou a Mikem jen překvapeně zalapali po dechu. Tak a je to venku. Úplně všechno. Super. Ale to je teď jedno. On mě nebude osočovat, když je to hlavně moje dcera.

„Kde myslíš, že je? Samozřejmě, že je u Cullenových a dost se jí tam i líbí. Stejně tak jako mne a na mou dceru nemáš ani nejmenší právo! Vždy jsem se o ni starala jen já. Ty jsi byl vždy jen ten, co nosil dárky a snažil se jí vynahradit ten čas, kdy nebyla s tebou. Je to moje dcera. A co ty tady vůbec děláš? Mě si nikdy na takovýhle místo nevzal!“ vypálila jsem vztekle na něj a on se jen rychle otočil a podíval se někam za sebe. Následovala jsem jeho pohled a zahlédla Leu, Sama a Emily, jak se na nás nevěřícně dívají. Náhle se vedle nás objevila Alice a položila Edwardovi ruku na rameno.

„Je to moje dcera stejně, tak jako tvoje a mám právo se s ní vídat. Měla by si zavolat svému právníkovi, ten můj už s ním totiž mluvil a chci mí na celou sobotu a neděli Annie u sebe. Což znamená,“ řekl, podíval se rychle na hodinky na ruce a zase pokračoval, „že zítra je za dvě hodiny, takže ve dvě hodiny si pro ni přijedu. Zabal jí věci a v neděli ti jí po domluvě vrátím,“ řekl a povýšeně se na mě díval. Nevěděla jsem co říct. Přece mu nemůžu jen tak dát svou dceru! To přece nejde! Chtěla jsem na něj začít křičet, ale Alice mi položila ruku na rameno a pevně ho stiskla. Podívala jsem se jejím směrem a ona mě smutně pozorovala.

„Bello, i když se mi to taky nelíbí, tak na ní má právo,“ šeptl mi do ucha Edward a mé oči se naplnily slzami.

„Ve dvě si pro ni přijedu. Je mi jedno kam, nechci ti to dělat ještě těžší, ale je to taky moje dcera a mám na ní právo,“ řekl Jacob a natáhl ke mně ruku, ale já si ruce co nejvíce přitiskla k tělu a tělem jsem se natiskla k Edwardovi.

„Já ti jí nedám, Jacobe. I kdybych kvůli tomu měla umřít, tak moje dcera nikdy neskončí v tvé péči a to si pamatuj. Dokud budu žít, tak ty nedostaneš mou dceru do péče,“ řekla jsem a on se na mě jen smutně podíval.

„Měj se Bells. Uvidíme se zítra,“ řekl, otočil se a pak odešel. Edward mě svýma rukama chytil za boky a otočil čelem k sobě. Podívala jsem se Edwardovi do očí a on si mě k sobě přitáhl a pevně mě objal.

„Bells, je mi to líto, ale má na ní právo. Zítra ráno zavoláme právníkovi a ty se ho na to můžeš v klidu zeptat a promluvit si s ním, ano?“ zeptal se mě a já pomalu přikývla a pořád ho pevně objímala.

„Měli bychom jít,“ řekla Alice a její malá, křehká ručička mě pohladila po vlasech. Pomalu jsem přikývla, pustila se Edwarda a Alice mi už podávala bundu. Oblékla jsem si bundu a podívala se směrem ke stolu, kde seděl Jacob, který se zrovna líbal s Leou. Otočila jsem se zpátky směrem k Edwardovi, chytla ho za límec košile a přitáhla si jeho rty na ty mé. Nenechal se dvakrát pobízet a polibky mi vroucně oplácel. Alice, která stále stála vedle nás, si decentně odkašlala. Edward se lehce odtáhl a opřel se o mé čelo. Oči jsem nechala stále zavřené a zrychleně oddechovala.

„Pojďte už. Jasper na mě čeká,“ řekla Alice a já s Edwardem jsme se začali tiše smát.

„Tak pojďme,“ řekl tiše Edward, chytl mě za ruku a propletl prsty. Podívala jsem se na ostatní, kteří tu pořád stáli vedle nás a s neskrývaným zájmem nás pozorovali.

„Takže ty jsi vdaná a máš dítě?“ zeptala se Angella a já přikývla.

„No teda. Wow. Tak teda gratuluju, ale nejspíš to asi není nejlepší, když se rozvádíš,“ řekla a já se na ní lehce usmála.

„Vdávala jsem se příliš mladá, ale teď už bude všechno jenom lepší,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda, který se pořád usmíval.

„No, tak lidi jestli nás omluvíte, tak doma na nás čeká Annie, která je ve společnosti Emmetta, takže určitě chápete,“ řekl a volnou rukou si prohrábl vlasy a všichni se hned začali smát. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda.

„No víš, on se vždycky choval jako dítě,“ pošeptal mi a já uvědoměle přikývla.

„Hele Bello, určitě se brzo zase uvidíme, tak pospíchejte, nebo Annie brzo začne vychovávat Emmetta,“ řekla Angella a všichni jsme se začali smát a Alice už netrpělivě přešlapovat.

„Tak se všichni mějte a určitě se ozvěte,“ řekla jsem a pak se ještě se všema objala, než jsme vyrazili domů.

Cesta trvala velmi krátce. Jela jsem domů s Edwardem a ještě předtím, než jsme odjeli, tak jsem dostala od Alice zpátky svou dlahu s nakázáním, že Carlisleovi nemáme říct ani slovo. Když jsme dorazili ke Cullenovým, tak bylo něco kolem půl dvanácté. I když Edward řídil, jak šílenec, tak rozhodně pomaleji než Alice, která tam už byla aspoň čtvrt hodiny.

„Bello, tak jaké to bylo?“ vrhla se na mě Esme, jakmile jsme vešli dovnitř.

„Bylo to skvělé a co Annie? Byla hodná? Asi už spí co?“ zeptala jsem se jí pro změnu já a ona mu s úsměvem odpovídala.

„Annie byla naprosto úžasná. Už asi dvě hodiny spí. Mluvila jsem s Charliem a pozvala vás všechny na zítra na oběd. Alice ti dala nějaké pyžamo k Edwardovi do pokoje, takže asi tak a jestli mě omluvíte… Musím ještě něco zařídit,“ řekla a pak zmizela mrknutím oka. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda.

„Carlisle se vrátil před hodinou z práce,“ řekl a já chápavě přikývla.

„Nemáš hlad, nebo tak něco?“ zeptal se a já záporně zakroutila hlavou a rozhlédla se okolo sebe, než jsem se však nadála, tak mi podtrhl nohy a vzal mě do náruče.

„Měla by ses na zítřek vyspat a zvlášť po tom nakupování s Alicí a dnešním večeru toho musíš mít dost,“ řekl a my se náhle objevili v jeho pokoji. Ale něco tu bylo jinak. Nábytek byl přestěhován a byla tu velká honosná postel.

„Páni,“ vydechla jsem a Edward mě postavil na zem.

„Říkal jsem si, že by se mohla hodit a dneska se pro tebe hodí,“ řekl a já se otočila a lehce ho políbila.

„Měla bych se dojít vysprchovat,“ řekla jsem a on ukázal na nějaké dveře.

„Tam je koupelna a máš tam i noční košili od Alice,“ řekl a já přikývla a zmizela v koupelně. Rychle jsem se vysvlékla a zalezla pod sprchu, kde jsem na sebe pustila příjemně teplou vodu. Ke konci sprchování se mi začali pomalu zavírat oči, tak jsem vypnula vodu, osušila se do osušky a nevěřícně si prohlédla noční košilku, která tu pro mě byla připravená. Musím uznat, že po dnešních hádkách a Alicí vypadala celkem normálně. Byla to jednoduchá tmavě modrá, saténová košilka do poloviny stehen. Rychle jsem si jí na sebe oblékla a ještě si trochu vysušila vlasy do ručníku, než jsem se vrátila zpátky do pokoje. Edward už ležel na posteli s rukama za hlavou a zavřenýma očima. Kdybych nevěděla, že je upír, tak bych si myslela, že prostě spí jako každý normální člověk. Zalezla jsem si pod peřinu a on si mě k sobě přitáhl, tak jsem si položila hlavu na jeho hruď a objala ho rukou kolem pasu.

„Můžeš pro mě něco udělat?“ zeptal se mě a já se nadzvedla na lokti a nechápavě se na něj podívala. Pomalu otevřel oči, usmál se na mě a pohladil mě po tváři.

„Můžeš ještě na kratičký moment vylézt z postele?“ zeptal se mě a já na něj pořád nechápavě koukala.

„Prosím, jen na moment,“ řekl, tak jsem tedy neochotně vstala a vylezla z postele. Přetočil se na bok a s úsměvem mě pozoroval.

„Proč si chtěl, abych vylezla?“ zeptala jsem se ho a on se usmál ještě víc.

„Jen jsem chtěl vidět, jak moc ti to v té košilce sluší, nějak mě předtím nenapadlo se podívat. A musím říct, že vypadáš fakt skvěle,“ řekl a usmíval se jak andílek.

„Ty bídáku, jsem ráda, že se ti to líbí, ale kvůli tomu si mě vyhnal z postele?“ zeptala jsem se a on se usmíval pořád stejně.

„Já si to nemohl odpustit,“ řekl a poklepal rukou na místo vedle sebe. Dlouho jsem neváhala a vlezla si hned k němu. Jenže v ten moment jsem si vzpomněla na Jacoba a na to, že takhle vždy poklepával na postel, když přišel z hlídky a Annie zrovna spala. Jak jsem byl zvyklá na ten stereotyp, tak jsem se hned vrhla na Edwarda, který mnou byl nejdřív zaskočen, ale pak se hned zapojil. Naše rty se o sebe otíraly a jazyky se proplétaly ve vášnivém tanci. Edward se svým tělem přetočil na mě a přišpendlil mě tím do matrace. Polibky přešel na mé čelisti a krk, abych mohla popadnout dech. Jednou rukou se podpíral u mé hlavy a druhou bloudil po mém těle.  Od pasu dolů přes bok, který lehce obkroužil a níže ke stehnu, kde se na chvilku zastavil a zase začal stoupat nahoru a s tím i vyhrnoval i mou košilku. Já sama jsem se nechtěla zahanbit, tak jsem rukama přejížděla po jeho zádech, ale jakmile jsem se chtěla dostat pod jeho triko, které měl na sobě, tak urychleně chytl mé ruce za zápěstí a přišpendlil mi je na polštář.

Oba dva jsme zrychleně oddechovali, mé srdce bylo jako splašené a můj mozek naprosto nechápal, proč to zastavil. Když se můj dech a tep vrátili do relativního normálu, tak jsem otevřela oči a podívala se na Edwarda, který měl stále pevně zavřené oči a držel mé ruce nad mou hlavou.

„Edwarde…“ promluvila jsem tiše a on pomalu otevřel oči.

„Promiň, ale já nemůžu. Mám pocit, že tohle je jen odpověď na to, co se dnes večer stalo s Jacobem a jde jen o to, že si ho viděla s ní,“ šeptl a já pomalu a ublíženě přikývla, ani nevím, jak se to stalo, ale náhle se mi z očí vyvalily slzy, které začali smáčet mé tváře. Edward pustil mé ruce a překulil se vedle mě.

„Bells, všechno mě to mrzí,“ šeptnul a přitáhl si mě do náruče.

„Promiň. Promiň, že jsem ti tak vtrhla do života a zatáhla tě do mých problémů,“ šeptla jsem a tiše zavzlykala. Pevně si mě k sobě přitiskl a konejšivě mě hladil po zádech.

„Já tě ve svém životě chtěl. Nemáš se za co omlouvat. Já tě tu chtěl a vydržím s tebou všechny problémy světa. Dokud mě tu budeš chtít,“ šeptl mi a já zabořila obličej do jeho hrudi.

„Tak tohle je závazek, kterého se nikdy nezbavíš,“ šeptla jsem a on se tiše zasmál.

„Určitě tě neberu jako kouli na noze, ale měla by si už spát,“ šeptl a políbil mě do vlasů.

„Miluju tě,“ šeptla jsem a zvedla pohled směrem k němu. Něžně mě políbil a usmál se.

„Taky tě miluju,“ šeptl a začal broukat nějakou melodii, tak jsem poslušně zavřela oči a po chvíli se nechala unášet v záři svých snů, které se stávali skutečností.

Tak co na to říkáte? Rozdýchali jste to? Doufám, že na té kapitole nebylo nic hrozného.

Nezapomeňte zanechat komentář.

Vaše Adis

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 21: