Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 22

30.03.2010 (18:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4163×

Celý obličej mi začaly zasypávat chladné motýlí polibky, které se snažily o mé probuzení. Nespokojeně jsem zamručela, protože jsem byla pořádně rozespalá, ale jakmile jsem ucítila chladnou ruku na mém stehně, která se začala posouvat směrem výš, tak jsem začala plně vnímat a podívala jsem se do té nádherné tváře, která se momentálně s potutelným úsměvem skláněla nad tou mou.

„Dobré ráno, ospalče,“ promluvil hlasem plným vzrušení, které z něj naprosto sálalo.

„Dobré ráno,“ odpověděla jsem tiše a pousmála se na něj. Pokoušela jsem se s ním normálně komunikovat, ale to opravdu nešlo, jelikož jeho ruka se posouvala stále výš a výš, přes bok pokračovala na břicho a pak výš až k mým ňadrům. Košilka už v té době byla někde pryč, ani jsem nepostřehla, kam zmizela. Skoro se mi zdálo, jako kdyby reagovala na moje myšlenky a zmizela přesně ve chvíli, kdy jsem to potřebovala.

Náhle jsem se tedy objevila naprosto nahá a jeho dokonalá hruď nebyla moc daleko od mých nenechavých rukou, které si automaticky chtěli užít taky trochu té rozkoše, kterou mi způsoboval jen pohled na jeho odhalenou hruď. Lehce rukou zavadil o mé pravé ňadro, na kterém se v návalu vzrušení a jeho chladného dotyku bradavka zvedla jako stožár, který upozorňuje všechny ztracená lodičky, aby se vrátily zpátky domů.

„Fascinující,“ šeptl a sklonil svůj obličej k mému ňadru, po kterém znovu přejel lehce rukou. Lodička, která se nejspíš ztratila a hledala cestu domů, změnila podobu v jeho rty, které se přisály na ten vztyčený stožár, který představoval mou bradavku. Tiše jsem zavzdychala a prohnula se v zádech, tím pádem jsem svým hrudníkem jen vyšla vstříc jeho nenechavým rtům a ruce, která začala mnout mé druhé prso, které reagovala naprosto stejně jako to první.

Chvíli si jen tak hrál a poslouchal mé stoupající vzrušení, které se projevovalo vzdechy. Poté se začal sunout svýma rukama přes můj pas k mým bokům a dále až k mým stehnům, která začal, mírným zatlačením na jejich vnitřní stranu, odtahovat od sebe. Rty začal postupovat mezerou mezi mými ňadry, přes bříško k pupíku, který něžně políbil. V ten moment jsem hlasitě zasténala, zvednul hlavu, zářivě se na mě usmál a pak se zase vrátil ke své rozpracované práci. Svými rty postupoval od pupíku níž a na podbříšku se zastavil. Mé lůno bylo neuvěřitelně vlhké a silně po něm toužilo, avšak on si ještě netoužil potom mi to dopřát. Sesunul se ještě mnohem níž a políbil mě na vnitřní stranu pravého stehna.

„Prosím,“ zašeptala jsem vzrušeně a on se vrátil obličejem k tomu mému a já cítila, jak jeho vzrušený penis tlačí na mé stehno. Vášnivě mě políbil a…

„Emmette!“ rozlehl se křik mé dcery celým domem a já se trhnutím probrala z toho nejúžasnějšího snu, jaký jsem kdy mohla mít. Hlasitě jsem oddechovala a připadala si, jako by ten sen byl ještě před chvílí realitou. Snažila jsem se celou dobu uklidnit, a když se mi to konečně podařilo, tak jsem se pro sebe usmála.

Opravdu to byl výborný sen, pomyslela jsem si a tiše nadávala své dceři za to, že mě její křik vzbudil zrovna v tom nejlepším. Hlasitě jsem si povzdechla a protáhla se. Rukou jsem narazila do něčeho tvrdého a chladného, až v ten moment jsem si uvědomila, že jsem v noci neusínala sama. Zarazila jsem se v polovině pohybu a snažila se dát trochu do pořádku své myšlenky, které se mi rozutekly do všech směrů. Pomalu jsem otočila hlavu a podívala se na Edwarda, který ležel vedle mě. Byl celý úplně ztuhlý a jeho zaražený výraz mluvil za vše. Asi jsem mluvila ze spaní, uvědomila jsem si a pozorovala jeho vyplašené oči, které mě obezřetně sledovaly a byly jedinou částí jeho těla, která se hýbala.

„Edwarde?“ promluvila jsem tiše, ale žádná odezva nepřišla, ani nějaká jiná reakce.

„Edwarde,“ zkusila jsem to znovu a trochu hlasitěji, takže už konečně začal nějak reagovat.

„Co se ti to v noci zdálo?“ vyhrkl na mě hnedka a já okamžitě celá zčervenala, už jen vzpomínka na to, co jsem mi zdálo a představa, že bych mu to měla přeříkat, mě naprosto odrovnala.

„Že já se vůbec ptal,“ zaúpěl a oči mu okamžitě zčernaly. Pokusil se to hned zakrýt zavřením očím, ale já si toho všimla.

„Radši si půjdu dát sprchu,“ šeptla jsem, protože jsem mu chtěla udělat nějaký prostor a neprovokovat ho svou přítomností.

„To není nejlepší nápad,“ odpověděl mi tiše, tak jsem tedy zůstala v posteli a pořádně se zahrabala pod peřinu, aby nekoukalo nic kromě mé hlavy. Zhluboka se nadechl a asi po pěti minutách, kdy jsem ho pozorovala, konečně promluvil.

„Hele, asi by si měla zavolat tomu právníkovi a zeptat se ho, jak udělat to dnešní odpoledne. Za tři hodiny, by si měla Jacobovi Annie předat,“ řekl a já na něj nevěřícně vyvalila oči.

„Snad si nemyslíš, že mu jí jen tak dám?“ zeptala jsem se ho a on se přetočil na bok, podepřel si hlavu a vážně se na mě podíval.

„Bello, já vím, že mu jí nechceš dát, ale on na ní má úplně stejné právo jako ty,“ šeptl Edward a já okamžitě vystřelila z postele.

„On na ní žádné právo nemá! Nikdy se o ni nestaral, tak jak měl,“ řekla jsem a on se na mě smutně podíval.

„Bello, já to chápu. Já taky nechci, aby u něj byla. Mám jí rád a ten malý andílek mi hrozně přirostl k srdci, ale když se s ní nebude vídat, tak to proti tobě může použít u rozvodového soudu a potom by si o ní mohla přijít úplně a mohla by si poté být na jeho místě a vídat Annie, jen kdy si bude on přát,“ řekl posmutněle a já si bolestně uvědomila, že ten úžasný muž má pravdu.

„Kde mám telefon?“ zeptala jsem se ho a on se během vteřiny objevil vedle mě a podával mi svůj telefon.

„Už voláš,“ řekla, tak jsem si telefon hned přiložila k uchu a Edward zamířil pomalým lidským krokem ke dveřím.

„Počkej tady, prosím,“ šeptla jsem téměř neslyšně, ale on se zastavil, vrátil se ke mně a pevně mě objal kolem pasu a políbil mě na čelo.

„Právnická kancelář pana Cohena,“ ozval se nepříjemný hlas jeho sekretářky.

„Dobrý den, tady Isabella Blacková…“ stihla jsem se jen představit, než mi hned skočila do řeči.

„Pan Cohen čekal, že zavoláte. Hned vás přepojím,“ řekla a tím se odmlčela a nastalo chvilkové ticho.

„Paní Blacková, předpokládám, že se svým manžele jste již mluvila,“ řekl a já se zhluboka nadechla.

„Ano, mluvila jsme s ním. Má na to právo?“ zeptala jsem se ho a já zaslechla, jak si v telefonu tiše povzdechl.

„Bohužel má. Vím, že se vám to nelíbí, ale pokud byste mu odepřela styk s vaší dcerou, tak by to jeho právník mohl použít proti nám a mohlo by to být hodnoceno jako únos,“ řekl a já zalapala po dechu. Edward mě objal mnohem pevněji.

„Paní… slečno Swanová, poslouchejte mě. Je to jen jeden a půl dne, kdy ji neuvidíte. Pak ji k vám bude muset vrátit a za čtrnáct dní to budete muset absolvovat znova a poté znova, dokud nenastane soud. Aspoň zavedeme čtrnáctidenní pravidlo a mnohem snáze se nám podaří to poté zvládnout i u soudu,“ řekl a já přikývla, než jsem si uvědomila, že s ním vlastně telefonuji.

„Dobrá pane Cohene. Hrozně moc vám děkuju za vysvětlení,“ řekla jsem a Edward se na mě povzbudivě usmál.

„Vůbec nemáte zač, slečno. Pokuste se to nějak vydržet. Je to jen jeden a půl dne, pak se vám vaše dcera zase vrátí zpátky. Pokuste se v té době aspoň trochu odreagovat a nabrat síly,“ řekl a poté se se mnou rozloučil.

„Měla bych jí zabalit,“ šeptla jsem a podala Edwardovi telefon, který si ho hned dal do kapsy a pevně mě objal.

„Není potřeba. Včera jsme toho nakoupili dost, tak stačí připravit jen pár tašek,“ šeptl a já se k němu přitiskla, abych se schovala v jeho náruči.

„Pojď, převlíkni se a půjdeme dolů, aby sis jí ještě pořádně užila a oznámila jí tu rovinu,“ šeptl a já přikývla.

Nechte mi tady aspoň smajlíka, když už ne pár slov...

Doufám, že se vám to líbilo.

Vaše Adis

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 22: