Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 24

17.04.2010 (19:45) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4162×

Zlatý medvídek, tý pachutě se budu zbavovat ještě hodně dlouho , pomyslel si v duchu a Annie neváhala, nabodla na vidličku kousek masa a hned mu ho strkala před pusu. Emmett na ní hodil naštvaný pohled, ale ona se usmívala jako andílek.

Co bych pro ty její kukadla neudělal, vzal si od ní vidličku a vypořádal se s masem stejně jako s bramborou předtím. Bylo docela zábavné je celou dobu pozorovat, jak se mezi sebou dělí o tu porci jídla a ještě lepší bylo, když si Emmett představoval, že to je velký huňatý medvěd a že to bláto, co má v puse je jen trochu hustší krev. Docela jsme se u toho nasmáli, ale smích mě přešel, když jsem uslyšel po příjezdové cestě přijíždět auto.

„Jacob je tady,“ šeptnul jsem Belle do ucha a ta okamžitě ztuhla.

Bellin pohled:

Pomalu jsem vyšla s Annie a s Edwardem před dům, kde už stál Jacob a opíral se o auto. Annie, jakmile ho uviděla, se hned rozběhla směrem k němu a on jí jen vyšel naproti a zvedl si jí do náruče a pevně ji objal. Cítila jsem bodnutí u srdce, když jsem to uviděla a Edward mě pevně objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

„Ahoj Bello, Cullene,“ pozdravil Jake, když se přivítal s Annie a usmál se na nás. Já se na něj jen zašklebila a Edward kývnul.

„Kde má Annie věci?“ zeptal se nejistě po dvou minutách ticha, kdy ho Annie pevně objímala kolem krku.

„Tady,“ ozval se Emmett, který se objevil s velkou tašku hned vedle mě a Edwarda a spolu s ním i všichni Cullenovi.

„To ke mně jedeš na měsíc?“ překvapeně vyjekl Jacob, když viděl tu ohromnou tašku, kterou určitě musela zabalit Alice.

„Ne, já jen potřebuju spoustu šatiček, abych byla hezká…“ odpověděla mu Annie, jako kdyby to byla ta nejjasnější věc na světě. Alice s Rosalií se jen tiše zasmály a já se pro sebe pousmála.

„Tak se běž ještě rozloučit a pojedeme,“ pobídl ji a postavil na zem. Jen jsem pozorovala, jak se Annie hned rozběhla k Emmettovi místo ke mně. V ten moment mě znovu píchlo u srdce a po tvářích se mu spustily slzy. Připadala jsem si jak páté kolo u vozu. Obešla všechny Cullenovi a pak přišla ke mně. Jen mi řekla tiché, „Ahoj.“ Políbila mě na tvář a pak se zase rozběhla k Jakovi. Slzy se draly na povrch nezastavitelným tempem a já jen sledovala, jak mě má holčička opouští. Edward dal Annieinu tašku k Jacobovi do auta a ještě spolu měli nějakou tichou výměnu, která mi samozřejmě utekla, a pak už jen odjeli.

Ještě hodinu poté jsem stála pořád na stejném místě a dívala se na místo, kde zmizelo Jacobovo auto v zatáčce. Edward stál celou dobu vedle mě a díval se na stejné místo jako já. Nedokázala jsem se pohnout z místa. Doufala jsem, že se každou chvíli vrátí, že si to rozmysleli, že Annie nechce, že si ji mám nechat, že se rozvod jen uspíší a že už mi nikdy nezkříží cestu.

„Měli bychom jít dovnitř. Není ti zima?“ zeptal se mě a já si v tu chvíli uvědomila, že mi je opravdu zima a otřásla se. Hned mě vzal do náruče a odnesl dovnitř, do obývacího pokoje, kde mě posadil na sedačku a přinesl deku, do které mě zabalil. Přitáhl si mě k sobě do náruče a pevně mě objal.

„Neboj, zítra se zase vrátí a pořádně si užijeme Silvestr a Nový rok? Co tomu říkáš?“ pokusil se mi zvednout náladu a já se na něj lehce usmála. Měl pravdu. Annie se určitě vrátí a užijeme si spolu oslavu Nového roku, a jak se říká: Jak na Nový rok, tak po celý rok.

„Máš pravdu. Co tedy budeme do té doby dělat?“ zeptala jsem se ho a v ten moment přišla Esme a se zvláštně prosebným se podívala na Edwarda. Pravděpodobně na něj mluvila v myšlenkách, ale já nevěděla co se děje. Když už jsem se rozhodla, že se konečně zeptám, tak Edward konečně promluvil.

„Něco ti ukážu,“ šeptnul, vzal mě do náruče a posadil na stoličku u klavíru a posadil se vedle mě.

„Ty hraješ?“ zeptala jsem se ho a on se na mě jen usmál a pak se jeho prsty rozběhly po klávesách.

 Hudba

Zaposlouchala jsem se do té líbezné a uklidňující melodie, která mi způsobovala lehké a příjemné šimrání v zádech. Zavřela jsem oči a vzpomněla si na okamžik před pár dny, kdy jsem poprvé uviděla Edwarda, jak jsem byla okouzlena jeho krásou a se zatajeným dechem jsem ho pozorovala, ale vzpomněla jsem si i na Jacoba na chvíli, kdy mě požádal o ruku, jak jsem byla překvapená, ale jak jsem to s otevřeným srdcem vítala. Tohle jsou jediní dva muži v mém životě, do kterých jsem se zamilovala a začínám si uvědomovat, že bych to za žádnou cenu nevyměnila. Oba mě něčemu naučili.

U Jacoba to byla touha milovat, oddanost, trpělivost a daroval mi dceru. I když ho možná teď nemám ráda, tak je to skvělý muž. A Edward? Edward mi ukázal, co to znamená naprosté poblouznění, láska na první pohled, i když jsem se musela podívat víckrát, ale stálo to za to. Je to muž mého života. Muž, který na mě tak dlouho čekal, muž který i když mě neznal a jen viděl, tak mě miloval. Zaslouží si toho mnohem víc, než jen to málo, co mu dávám. Měla bych ho učinit šťastným, nejen šťastným měla bych ho učinit tím nejšťastnějším mužem pod Sluncem.

Mezitím co mou hlavou probíhali tyto uspokojující závěry, tak jsem stále poslouchala tu úžasnou melodii a slzy mi stékaly po tvářích. Esme stála opřená o rám dveří, které vedly do kuchyně a s uspokojujícím úsměvem pozorovala Edwarda, který měl jen zavřené oči a plně se oddával té hudbě, kterou hrál. Těsně před koncem Esme zmizela, a když dozněly poslední tóny, tak se na mě Edward s očekávajícím výrazem otočil. Očekávajícím? Co by tak mohl očekávat? Jedině, že by…

„To jsi složil ty?“ zeptala jsem se se zatajeným dechem a on jen němě přikývl a pozoroval neustále můj výraz. Já jen hlasitě zalapala po dechu.

„To bylo nádherný,“ vydechla jsem a on se na mě usmál a setřel mi z tváří slzy.

„Složil jsem to poté, co jsem tě poprvé uviděl ve škole,“ šeptl a pohladil mě po tváři.

„Ale jak?“ zeptala jsem se, jak nejvíce nechápající člověk. Aspoň, že on mou otázku pochopil.

„Ještě v dobách, když jsem byl člověk, tak jsem se učil hrát na klavír. Má matka si to přála, když se ke mně a ke Carlisleovi připojila Esme, tak jsem jí o svém lidském životě vyprávěl a ona mi koupila klavír. Pro její potěšení jsem jí hrál, až jsem si sám začal troufat na skládání. Mám dokonalý upíří sluch, takže v tom slyším každou sebemenší chybičku,“ vysvětlil mi a s úsměvem pozoroval můj šokovaný výraz. Jako malá jsem si vždycky přála umět něco výjimečného a zrovna hra na klavír mi výjimečná připadala.

„Nechceme vás rušit, vy hrdličky, ale bylo by docela potřeba jet nakoupit a sehnat všechno potřebné na tu zítřejší slávu,“ vyrušila nás Alice svým zvonivým hláskem a zbytek rodiny Cullenových se náhle objevil v obývacím pokoji. V tu chvíli mě probrala a já si vzpomněla na Charlieho.

„Asi bych se měla vrátit domů za Charliem, aby tam nebyl sám a nemyslel si, že ho nějak odstrkuju,“ řekla jsem a Edward se na mě zamračil, jenže Alice už vše vyřešila.

„Není potřeba. Charlie je na Silvestr pozvaný k nám a zrovna je na cestě sem, aby se zúčastnil našich nákupů,“ řekla a zatleskala si ručičkama, jako kdyby se chtěla pochválit za to, jak krásně si to vymyslela.

Netrvalo to dlouho a Charlie přijel. Esme ho pozvala dovnitř na jedno rychlé kafe, při kterém jsem si s ním mohla v klidu a o „samotě“ popovídat. No jasně, samotě v domě plným upírů, kteří mají dokonalý sluch, jak podotknul Edward.

„Byl jsem teda včera v La Push u Billyho,“ začal Charlie asi po třech minutách ticha, kdy jsme jen popíjeli kafe. Měla jsem chuť se ho na to celou dobu zeptat, ale tušila jsem, že začne sám.

„A?“ pobídla jsem ho, aby pokračoval.

„A popovídali jsme si o naší a vaší situaci,“ pokračoval. „Aby si rozuměla. Billy tě naprosto chápe, i kdy se snaží stát na straně svého syna, ale moc dobře ví, co sis nejspíš musela vytrpět. Billy souhlasí s mým názorem, že pokud tě tedy podvádí už delší dobu, tak ti to měl Jacob říct už mnohem dřív. Jenže zase na druhou stranu je to jeho syn a říká, že Jacob to taky nemá zrovna jednoduché. To bych chtěl tak vidět,“ začal si Charlie tiše remcat pro sebe, ale já ho už dál přestala vnímat. Billy to vlastně věděl celou dobu, i celá smečka to věděla a nikdo mi nic neřekl. Opravdu jsem byla v La Push naprostý cizinec. Nikdy jsem se tam neměla objevovat. Už jsem tam však byla a s tím nic neudělám. Docela pozdě měnit rozhodnutí, když už jsem se z La Push odstěhovala.

„Nechci vás rušit, ale už bychom měli vyrazit,“ vytrhl mě Alicin hlas z mého důmání a Charlieho remcání, které jsem vůbec nevnímala.

Poskládali jsme se do čtyř, kdy já s Edwardem jsem jeli Volvem, Alice s Jasperem měli pro sebe Porsche, Emmett a Rosalie Jeep a Carlisle, Esme a Charlie jeli BMW. Skvělý, ještě jsem nikdy neviděla, aby jedno rodina jela nakupovat čtyřmi auty, asi si budu muset zvykat.

Pohled nikoho:

Cullenovi s Charliem a Bellou vtrhli do obchodního centra v Seattlu a počali se dohadování, co mají koupit za ohňostroj, který si nakonec vzali na starost chlapi a v jakých barvách má být výzdoba, které se ujaly ženy. Jenže nejen Cullenovi si užívali skvělé chvíle smíchu a rodinné atmosféry. I někde jinde si chtěli užívat podobných chvil, ale jak to tam tak mohlo probíhat?

Jacob si odvezl malou Annie k sobě a ona, i když se vracela domů, tak byla vystrašená. Bála se, protože nevěděla, co jí tam čeká. Nevěděla, jak se má chovat. Věděla, že její tatínek mamince ublížil, ale jaké je pravidlo pro malé holčičky, které jsou mezi nimi? Koho má mít ráda? Má za každou cenu stát za svou maminkou a chtít po svém tatínkovi, aby ji odvezl domů? Nebo má být ráda, že je u svého tatínka, kterého již pár dlouhých dní neviděla? Koho si má vybrat? Opravdu je svými rodiči donucena k tomu vybírat si? Co když to je naposledy, co viděla svou maminku a ona se s ní pořádně nerozloučila? Možná proto měla tu velkou tašku, třeba už jí u sebe maminka nechce? Teď si našla nového tatínka, kterého má ráda a třeba se jí nelíbí, že má malá Annie ráda strejdu Emmetta. Tohle je jen pár z mnoha otázek, které se Annie honily hlavou, a které ji trápily. Opravdu je svými rodiči nucena vybírat si? Aniž by si to uvědomili, tak jí do této pozice postavily. Jenže jak si má vybrat? Která odpověď je správně? Maminka nebo tatínek? Bella nebo Jacob? Vlkodlaci nebo upíři? Aniž by si to Annie uvědomovala, tak právě teď stála na rozhraní dvou nadpřirozených světů, které i když měly spojitost, tak i mezi nimi fungovala nějaká hierarchie. Tak co je správně Annie? Co si vybereš?

Bellin pohled:

Prohnali jsme se celým obchodním centrem, jak uragán a teď v noci, když o půlnoci zavírali, se konečně vracíme domů. Nohy mě bolí od toho, jak nás Alice tahala z Jenofo krámu do druhého a chtěla vědět náš názor na takovou barvu a takovou barvu a tyhle konfety a támhle ty konfety. Ani nakonec nevím, co jsme si vybrali, protože můj názor byl jen jeden z mnoha. Mé rozhodnutí toho moc nezměnilo.

Když jsme už konečně dojeli ke Cullenovým, tak jsem měla co dělat, abych vystoupila z auta a ušla pár metrů při kterých bych neusnula, ale Edward mě hned vzal do náruče a já se u něj schoulila, objala ho kolem krku a usnula dřív, než jsem mu stihla poděkovat.

Pohled nikoho:

Bella si mohla užívat úžasných chvil strávených se svým přítelem. I Charlie přespal u Cullenových, poté co ho přesvědčili, že cestou domů by usnul. Jacob s rozporuplnými pocity ze své dcery ulehal v té době do postele, o kterou se ještě před pár dny dělil se svou manželkou. A Annie, i když to vypadalo, že upadla do krásně říše dětských snů, ve kterých by měla honit motýlky po louce, tak prožívala svou první noční můru. I ve svém snu ji přepadla ta nálada na rozhodování. Maminka nebo tatínek? Jacob nebo Bella? Upíři nebo vlkodlaci? Kde má najít tu správnou odpověď?

 Odkazuji vás na své shrnutí, aby jste si přečetli mé oznámení, které platí již na tuhle kapitolu...

 Vaše Adis

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 24: