Měla to být ta vtipná část, sejdou se na večírku a poklábosí...
31.07.2012 (16:30) • Chriss • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1939×
5. kapitola
Neměla by tu být, ne, když je její bratr tak těžce nemocný, ale nemohla zrušit pozvání na večírek protknutý koncertem na poslední chvíli. Alespoň tak jí to řekl Eric. Přála si s ním zůstat, ale ještě víc mu udělat radost, což, jak předpokládala, byla zaručená cesta, když odstraní co nejdál od něj svou maličkost. Musela by mít v hlavě naprosto vymeteno, aby neviděla, jak se jí chce Eric… zbavit. Možná by mu to prošlo, kdyby nepoužíval stejné fígly jako ona, když marodila a chtěla se dostat z dosahu své přespříliš starostlivé chůvy.
Ještě ráno si myslela, že nepůjde, že se na něco vymluví a tuto návštěvu zruší, ale… Nakonec si sama uvědomila, že tohle se asi vážně nedělá.
Tak proto tu byla. Seděla v zadní části sálu, tam, kde na ni nikdo neviděl. Byla blízko východu, kdyby se zde náhodou stavil bratrův tajemník s tím, že se mu zdraví zhoršilo, ale přitom dost daleko na to, aby její ušní bubínky neutrpěly trvalé následky. Ano, milovala hudbu, ale hudbu, kde byly všechny noty na správném místě a nástroje zase naladěny. Milovala hudbu, pokud ovšem hudebník měl hudební sluch, což dnešní vystupující bohužel neměl. Isabella by o sobě nikdy neřekla, že je necitlivá, ale tohle byl prostě holý fakt. Pan Dooter hrát na piano a ani zpívat prostě neuměl!
„Nečekal jsem, že vás tu dneska potkám,“ zamumlal hlas po její pravici. Ohlédla se. Edward Cullen se k ní nakláněl a jeho oči byly upřímně zvědavé. Obyčejná radost se vytratila. Snad by to mohla připisovat k tomu, že se bojí o svého přítele, jejího bratra, ale něco se změnilo, jen kdyby věděla co.
„Eric mě přemluvil…“ odvětila po chvíli a zase se podívala na podium, vypadalo to, že už se bude začínat. Pan Dooter měl už před sebou noty, ne, že by z nich uměl číst, a jako pravítko seděl na malé lavičce. Právě si natahoval bílé rukavice, ale krom impozantního klavíru na scéně nic krásného neviděla. Nechtěla být hrubá, ale faktem bylo, že pan Dooter nebyl nikterak krásný a ani jedinečná aura kolem něj nebyla. Těžko by jej někdo mohl přiřazovat k úlovkům sezóny. Bohužel, jelikož Isabella věděla, že pan Dooter má dobré srdce. Ale to lidem nestačí, nikdy nestačilo a asi ani nikdy stačit nebude.
„To vás asi nemá moc rád ve své společnosti…“ snažil se rozveselit atmosféru.
„Bojím se, že ne…“ souhlasila. „Už jste někdy byl na koncertě pana Dootra?“
„Ani jsem nemusel, jeho hra byla slyšet i v City,“ zmínil nejvzdálenější čtvrť od centra smetánky…
„Není City nebezpečná čtvrť?“
„Ne tolik jako matky debutantek,“ poznamenal. Pak na chvíli oba ztichli. Sledovali se a ani jeden nehovořil. Přesto přesně věděli, co má ten druhý na srdci. Ale pokud by si měli vyměňovat jen zdvořilé fráze beze špetky zájmu, to radši nebudou říkat nic. Oba to tak cítili… A přesto je něco nutilo do rozhovoru.
„Asi už to začíná,“ prohodila Isabella, když první tón prozvučel místnost.
„Bůh nám všem pomoc,“ pomodlil se Edward a svezl se na židli.
***
Pokud si někdy myslel, že hudba je krásná sama o sobě a ani ten nejhorší interpret ji nemůže zkazit, šeredně se zmýlil. Ale přesto to stálo za to a nic na světě by nevyměnil pro to, aby byl momentálně někde jinde. A to všechno měla na svědomí jen ona. Isabella. Jaká je ironie osudu, že jediná žena, která ho kdy zajímala, je sestrou jeho nejlepšího přítele?
„Projdeme se, prosím?“ zašeptal ji do ucha, když hodina mučení skončila.
„Dobře…“ souhlasila. Edward se postavil a čekal, že jí pomůže vstát, ale ona jako by každým svým činem dávala najevo, že ačkoli je ženou, tak není nemohoucí. Edwarda to překvapilo, ale příjemně. Byl rád, že není jednou z těch dámiček, jež se bez rámě partnera a vycházkové hůlky neobejdou. Ale přesto ji vzal v podpaží a její drobnou ručku chytl do své.
„Etiketa,“ zamumlal na vysvětlenou, když se na něj nechápavě podívala. Vlastně ani nelhal, jen neřekl celou pravdu. Zamlčel fakt, že se potřebuje dotýkat její pokožky, že její krev pro něj představuje lákadlo stejně velké, jakým je pro alkoholika džbánek piva. Že nejradši by se na celou smetánku vybodl a pomiloval se s ní tady uprostřed parketu.
Prostě jen řekl to hlavní. A tečka!
„Etiketa,“ zopakovala, ale nevyvlíkla se mu. Považoval to za vítězství. Jedno malé osobní vítězství, které ale nakonec povede k hlavnímu turnaji… Jen strany ještě nejsou určené…
„Jak se má Eric?“ zeptal se Edward, když míjeli stolek s punčem. Byl rudý, v mozku mu ihned problesklo jediné slovo - krev. Což vedlo k touze, která se těsně držela jiného hladu, ale přesto tam byla a on ji cítil.
„Stále špatně.“
„Poslal jsem pro otce, do dvou dnů přijede, dřív to, bohužel, nešlo…“
„To je zvláštní,“ zamumlala si pro sebe Isabella.
„Co je zvláštní?“ zajímal se.
„Eric se rozestonal včera, takže i kdybyste poslal poštu tím nejrychlejším dostavníkem, tak by se tam ještě dneska určitě nedostal. A kdyby, tak odpověď teprve ne. Váš kočár není od bláta, jak jsem si před vaším příjezdem všimla, takže jste před chvíli určitě nemohl přijet, což by tak bylo, kdybyste se vydal za otcem sám…“ spekulovala. Byla zatraceně chytrá!
„Třeba otec bydlí kousek…“
„Mám dojem, že to kousek nebylo. Vlastně jste to sám naznačil. Včera,“ dodala na vysvětlenou, on už si v abecedním pořadí začal nadávat. Co je sakra po L?
„Hmmm,“ zněla Edwardova dokonalá odpověď, nemohl uznat, že má pravdu a její dedukování má něco do sebe. Za prvé by to urazilo jeho ješitnost a za druhé by její mozeček mohl přijít ještě na něco bližšího.
„Jak se má váš bratr?“ zeptal se proto chytře znovu.
Poslední kapitola...
« Předchozí díl
Autor: Chriss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nevhodná láska - 5. kapitola:
Je to nádherná povídka a myslím, že i když byla soutěžní a je už dávno po soutěži, byla by věčná škoda jí nedopsat. Určitě by si našla své fanoušky. Doufám, že nadtím popřemýšlíš.
Zhltla sem dneska celou povídku .. je úžesná pokračuj..
Pěkná kapitola.
Jen jsem se chtěla zeptat. Ty nechceš pokračovat, nebo ti to adminky zakázaly?
čo??? posledná kapitola? to nemyslíš vážne
prosím pokračuj
PS: kapitola bola úžasná
skvělý díl. Jen je škoda, že je tohle poslední díl. Chtělo by to ještě pokračování, aby jsi to celé nějak dokončila. Takhle je to celé otevřené.
poslední kapitola?
nějak to nechápu, ale jsem ráda, že si napsala aspoň ještě jednu, jestli tohle je poslední
Som rada, že v poviedke pokračuješ... a chcem sa opýtať, plánuješ to skončiť do 10 kapitol, alebo to natiahneš?? :D :D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!