Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 43. kapitola

07.10.2011 (11:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3593×

Tenhle díl bych chtěla věnovat Regi. Rozhodně si to zasloužíš! Tvoje komentáře mě vždycky moc potěší, vytvoří úsměv na tváři a nepředstavitelně motivují psát dál. Děkuji.

Nejpříjemnější životní soupeř je zřejmě pokušení, proto mu nakonec každý rád podlehne. (Zdeňka Ortová)

Probudilo mě teplo na tváři. Otevřela jsem oči a zamžikala víčky, protože mě oslepily sluneční paprsky. Přetočila jsem se na záda. Ležela jsem na velké posteli s bílým povlečením. Přemýšlela jsem, jak jsem se sem dostala. Vybavovala jsem si pouhé záblesky. Edward budící mě v letadle. Cesta letištní halou, z které nevím, jak jsem se dostala. Jízda na člunu? Šumění moře? Jsou to vzpomínky nebo jen sen?

„Edwarde?“ vykřikla jsem do ticha místnosti. Posadila jsem se na posteli. Bylo to tady nádherný. Nevím, co jsem taky čekala, když jsem se vydala někam s Edwardem.

„Edwarde?“ zavolala jsem znovu, ale opět žádná odezva. Zvedla jsem se na nohy a přešla k bílým závěsům a roztáhla je. Za nimi se ukrývalo velké francouzské okno. Překvapeně jsem zalapala po dechu. No tohle! Jedna polovina okna se dala otevřít a mohla jsem vyjít rovnou na malou terasku a z ní na žlutý písek. Kousek od domu bylo krásně průzračně modré moře. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Byla jsem šťastná, že tohle není sen.

Neváhala jsem a otevřela vchod k té kráse. Šla jsem bosky a spokojeně zamručela, když se mi chodidla zabořila do teplého písku. Až teď jsem si všimla Edwardovy postavy, která byla po pás ponořena v moři a celá zářila, jak se od ní odrážely sluneční jazýčky.

Největší rychlostí, jakou jsem dokázala vyvinout, jsem se vydala k Edwardovi. Až když mi moře pohltilo chodidla, všimla jsem si, že mám sobě Edwardovu bílou košili. Rychle jsem rozepnula knoflíčky a odhodila ji do písku. To samé jsem udělala i se svým spodním prádlem.

Vydala jsem se vstříc malinkým vlnkám, které mě vítaly a otíraly se o mé tělo. Edward se otočil směrem ke mně a líbezně se na mě usmál. Opatrně jsem se vydala k němu, rozpřáhl paže a čekal, až do nich zaklesnu.

„Dobré ranko,“ zamumlala jsem do jeho hrudi a políbila ho na místo, kde měl srdce.

„Je nádherné. Ty jsi nádherná,“ zašeptal mi poklonu. Zvedl mi prstem bradu a vyhledal mé rty, aby mě mohl na ně políbit. Polibek jsem mu přeochotně oplácela. Stoupla jsem si na špičky a ruce mu obmotala kolem krku. Přitiskla jsem se k němu tak, jak mi to jen bříško dovolovalo. Jeho ruka se mi obmotala kolem pasu a druhá se mi vloudila pod kolena. Během vteřiny jsem si lebedila v jeho náručí a nechala se unášet hlouběji do chřtánu moře.

„Je to tady nádherné,“ vydechla jsem s úžasem. „Co je to za místo? Je to skutečné nebo se mi to zdá?“

Hlasitě se zasmál mému myšlenkovému pochodu a políbil mě na čelo. „Jsme kousek od Ria. Tohle je ostrov Esmé. Patří mojí matce, dal jí ho Carlisle k výročí jejich svatby. Teď je na dva dny náš,“ odpověděl mi a znovu začal dorážet na mé rty těmi svými.

Odtáhla jsem se od něj, abych mohla pozorovat jeho třpytící se obličej. Mapovala jsem každou částečku jeho obličeje a snažila se na prstech zachytit blýskavé odlesky.

„Jsi nádherný,“ vydechla jsem s úžasem. Potěšeně se na mě usmál a pohladil mě něžně po tváři.

Můj žaludek se hlasitě ozval, protože se mu nelíbilo, že je prázdný a dožadoval se naplnění. Edward ihned rozhodl, že se půjdu nasnídat, nehledě na to, jak se mi s ním ve vodě líbilo.

„Můžu se nasnídat na pláži? Prosím. Byla by škoda jíst v domě, když je kolem taková krása,“ přemlouvala jsem ho se štěněčím pohledem, který jsem hned nasadila, aby mi to přesvědčování šlo líp.

„Tak dobře, počkej tady na břehu. Nikam nechoď. Všechno přinesu,“ slíbil. Políbil mě rychle do vlasů a upíří rychlostí zmizel v domě.

Posadila jsem se na písek a po chvilce si na něj lehla. Dívala jsem se na jasně modré nebe a zaposlouchala se do zvuků vycházejících z porostu, který se nacházel kousek od místa, kde jsem ležela. Tady bych klidně strávila zbytek věčnosti. Daleko od civilizace, ovšem za přítomnosti Edwarda, protože bez něj by ani to nejkouzelnější místo nebylo patřičně kouzelné.

Byla jsem natolik ponořena do svých úvah, že mi to přišlo jako pět minut a Edward se už vracel zpátky. Na sobě měl navlečené zelené bermudy, přes loket měl přehozený bílý župan, jak jsem vypozorovala, a v ruce nesl tác. A všechno doplňoval svým okouzlujícím úsměvem.

Nechala jsem se zabalit do županu a posadila se na deku, kterou Edward roztáhl na písek. Ani jsem nepostřehla, kdy to stihl. Podívala jsem se na připravenou snídani a těžce krotila sliny.

„Vafle,“ vydechla jsem požitkářsky. Všechny vafle byly namazaná nutelou, doplněny sněhovou vrstvou šlehačky, na jejímž vršku si lebedila jahoda. Natáhla jsem ruku, abych už je ochutnala, protože můj žaludek bolestivě volal o naplnění tou dobrotou, ale Edward mě zastavil. Překvapeně jsem se na něj podívala, ale vzápětí mi všechno došlo – chtěl mě krmit. Na to se nedalo nic jiného než souhlasit.

Ukousla jsem si pořádný kus a nechtěně si umazala nos od šlehačky. Edward se ke mně naklonil a slíznul ji. Strašně moc se mi to líbilo, proto jsem se schválně zamazala při každém soustu a on mě vždy ochotně očistil.

Ležela jsem na kraji moře, každou chvíli mi tělo zaplavila vlna. Upřeně jsem pozorovala Edwarda, který seděl vedle mě, a obkládal moje nahé tělo vyhřátými oblázky. Bylo to velice příjemné. Slunce ještě nebylo dostatečně vysoko na obzoru, aby kamínky byly rozpálené a způsobily mi popáleniny.

Zaklesla jsem se do Edwardových očí. „Polib mě,“ zaprosila jsem. Koutky rtů se mu rozjely do stran a odhalily všechny jeho bělostné zuby. Sklonil se nad můj obličej a lehce ochutnal mé rty. Položila jsem mu dlaň na tvář a hladila ho po ní palcem. Oddálila jsem rty od sebe a vydala se jazykem naproti tomu jeho.

Polibek začal nabírat na intenzitě a už vůbec nebyl tak nevinný, jak zpočátku vypadal. Dravě se otíral o má ústa, až jsem cítila, jak pomalu nabíhají. Pohnula jsem hlavou na stranu, protože se mi nedostávalo náležité množství vzduchu. Edward se tím nenechal vyvést z míry, pouze se přesunul na mé hrdlo. Cítila jsem, jak se jeho dlaň z mého bříška přesouvá níž. Přesně jsem věděla, co chystá, a rozevřela jsem stehna.

Párkrát přejel prsty přes můj zevnějšek a pak vnořil prsty dovnitř mě. Drtila jsem v pěstích písek a lapala po dechu. Edward se přesunul rty k mým ňadrům, jeho prsty dále vykonávaly svou práci. Vsáhl mezi rty jednu bradavku a přejížděl po ní jazykem, dokud úplně neztuhla. To samé udělal i s druhou.

„Ed-war-de,“ oslovila jsem ho přerývavě. Vztyčil svůj obličej nad tím mým a vyzývavě se na mě díval. Jeho prsty se nadále pohybovaly uvnitř mě. Měla jsem problém udržet myšlenku.

„Chci… ach… se s tebou… milovat,“ řekla jsem roztouženě. Celý se napjal a díval se mi do očí. Odmítavě zakroutil hlavou. „Edwarde, prosím,“ naléhala jsem.

„Ne! Bello,“ odpověděl mi rázně.

„Chci tě,“ zašeptala jsem spíš pro sebe, ale on to moc dobře slyšel. „Vím, že to chceš taky. Proč se tomu tolik bráníš?“ zeptala jsem se ho zoufale. Chtěla jsem ho pohladit v podbřišku, ale mrštně přede mnou uhnul.

„Bello,“ napomenul mě, „nevíš, s čím si zahráváš. Víš, kolik sebeovládání mě stojí, abych tě neuvěznil pod sebou? Tak strašně moc tě chci. Netušíš jak moc…“

„Tak proč se tomu bráníš?“ zeptala jsem se. Hlas se mi zlomil. Vyškrábala jsem se na nohy a se slzami v očích běžela do domu.

Zaběhla jsem do koupelny a zamkla za sebou. Věděla jsem, že tahle směšná překážka Edwarda nezastaví, ale doufala jsem, že dá jasně najevo, že chci být o samotě! Setřela jsem si vztekle slzy z očí. Jsem jak malé dítě! Brečím, když nedostanu to, co chci. Měla jsem vztek. Ani ne tolik na Edwarda jako na sebe. Chovám se jako naprostý imbecil. Jak někdo nevyrovnaný jako já může vychovat dítě? Co to budu za vzor?!

Stoupla jsem si pod sprchu a pustila na sebe studenou vodu. Měla bych se probrat. Vždyť jsem na tomhle báječném místě ještě s báječnějším přítelem, se kterým čekám rodinu. Co víc bych si měla přát? Přesto všechno bylo něco, co jsem tam moc chtěla - sex. Toužila jsem po něm tak moc až mi to rvalo orgány. Je tohle normální?

A najednou mi v hlavě bliklo rozřešení téhle prekérní situace. Edward by se určitě nechal přemluvit. Taky jsem na něj mohla použít svůj dar, jenže to by bylo znásilnění ne? Nebo aspoň já bych to tak vnímala.

Vyšla jsem ven. Nebrala jsem si ručník, bylo to zbytečné. Myslela jsem si, že se za Edwardem budu muset vydat zpátky na pláž, ale on seděl na posteli a díval se na mě. Rychle jsem přešla k němu, klekla si před ním a políbila ho.

„Co… Co to děláš?“ zeptal se překvapeně. Uchopila jsem jeho obličej do dlaní a použila svůj dar. Nechala jsem padnout bariéru, která znemožňovala jeho daru plně fungovat, a pustila ho ke svým myšlenkám. Zaskočeně na mě hleděl.

„Edwarde, prosím. Zkusme to. Do porodu mi zbývá pět, šest měsíců, možná i dýl. Prosím, mám pocit, že touhou prasknu, pokud tě v nejbližší době nepřijmu do sebe. Nechám ti otevřený přístup k mým myšlenkám, a když pochytíš sebemenší náznak bolesti ať mojí nebo maličké, můžeš okamžitě přestat. Prostě to zkusíme ano?“ Znovu jsem polapila jeho rty a nedala mu příležitost k odpovědi. Chvíli jeho rty byly zamrzlé, ale netrvalo dlouho a začaly náležitě reagovat. Věděla jsem, že mám vyhráno.

Postavila jsem se zpříma a Edward mě následoval, aniž by se naše rty od sebe odtrhly. Prsty jsem nahmatala tkaničku od Edwardových kraťas a rozvázala ji. On sám mi pomohl stáhnout mu bermudy z boků.

Zatlačila jsem dlaněmi do jeho ramen. Kdyby nechtěl, mohl to ignorovat, ale smysl gesta pochopil. Ustoupil krok dozadu a dosedl na postel. Překročila jsem jeho stehna a dosedla na jeho úd až po kořen.

Zalapala jsem po dechu společně s ním. Chvíli jsem nehnutě seděla a vydýchávala všechno tu spokojenost. Po tomhle jsem celé měsíce prahla, neustále si to představovala v hlavě, několikrát i kvůli tomu plakala a teď se to uskutečnilo.

Spokojeně jsem se usmála na Edwarda, který mi opětoval něžný úsměv. Pomyslela jsem na naši holčičku. Rychle jsem hledala nějaký její protest, ale ona byla klidná. Nadzvedla jsem se a zpátky dosedla. Pohyby jsem neustále opakovala. Každým pohybem přidávala na intenzitě.

„Bello,“ zavzdychal mi mé jméno Edward do ramene.

<< // >>

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 43. kapitola: