Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - Epilog

05.02.2012 (19:45) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3802×

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Byla jsem nádherná. Vlasy jsem měla svázané do něžného drdůlku a v nich přichycený závoj. Krk mi zdobil nádherný jemný řetízek z bílého zlata, na jehož konci byl modrý kamínek. A náušnice tvořily stejný komplet. To abych měla něco modrého.

Přestala jsem se prohlížet zblízka a dívala se na svůj celkový zjev. Holkám se to doopravdy povedlo. Bylo to přesně, jak jsem si představovala – nic extravagantního, jak má Alice v oblibě, prostě jen jemnou krásu.

„Někoho ti vedu,“ ozvalo se ode dveří. Otočila jsem se za tím hlasem. Mezi dveřmi se vyjímala Emmettova kštice a na tváři měl široký úsměv. Byl potěšen, že mě může odvést k oltáři.

„Emmette, můžu tě o něco požádat?“ Seděla jsem na pohovce společně s Emmettem, Jasperem a Edwardem a sledovala baseballový zápas. Zbytek něžného pohlaví se náležitě věnoval Lillian na zahradě, kde pobíhala mezi rozkvetlými kvítky a hnala se za motýlkem. Snažila se ho chytit do drobných dlaní, ale nevedlo se jí to a nakonec upadla. Všechny k ní hned spěchaly a pucovaly Lilly kolínka, zatímco ona se hlasitě smála.

„Ne, ať to udělá Jasper. Já teď nemůžu,“ odpověděl nevrle Emm a upřeně sledoval televizi. Ani se neobtěžoval otočit hlavu mým směrem.

„Fajn,“ ucedila jsem naštvaně skrz zuby a otočila se na Jaspera. Však hošánek bude litovat.

„Jaspere,“ oslovila jsem jeho bratra a doufala, že se dočkám přívětivější odezvy. Jazz se na mě otočil a jeho vlídné oči spočinuly na mně. „Chtěla jsem to nabídnout Emmettovi, ale když nechce a sám mi doporučil tebe... Odvedeš mě k oltáři?“ zeptala jsem se s úsměvem.

Emmett okamžitě přesunul veškerou pozornost na mě a udiveně na mě hleděl. „Cože?!“ zeptal se nevěřícně.

„Udělám to rád,“ odpověděl mi Jazz a sevřel mou dlaň.

„Tak to ne, bráško. Tohle je moje práce! Sakra, Bello, proč jsi to neřekla hned?“ Stiskla jsem Edwardovi ruku a on mi spiklenecky políbil ušní lalůček a potěšeně se zasmál. Vyšlo to přesně tak, jak mi slíbil. Poradil mi, abych se na to zeptala Emmetta, až bude sledovat zápas, že nebudu litovat.

„Já se tě doprošovat nebudu,“ řekla jsem naoko ostře, ale přesvědčila jsem ho, protože na mě ublíženě hleděl. „Odmítl jsi to. Sám jsi to přenechal Jasperovi, takže neplakej nad rozlitým mlíkem.“

Emmett se na mě díval jako na blázna a já se podívala po Edwardovi, který zahýkal smíchy.

„Vždyť já nic nevylil. Přísahám! Čestný skautský!“ odpověděl mi Emmett kajícně a rozhodil kolem sebe mohutné paže.

Emmett otevřel dveře ještě o trochu víc a do pokoje vběhla moje malé beruška. Kolébavě přiběhla ke mně. Zvedla jsem ji do náruče a pevně přitiskla k sobě. Vnořila jsem obličej do jejích vlásků a vdechovala její vůni.

„Hez-ký,“ vydechla soustředěně Lillian. Byly jí už tři roky. Mluvila na svůj věk velmi dobře, skoro vůbec nešišlala. Moje malá šikulka.

„Měli bychom jít,“ pobídl mě Emmett. Zvedla jsem Lilly do náruče a nenápadně si pohladila bříško a pak si uhladila šaty. U dveří jsem Lilly předala Rose a Esmé a zavěsila se do Emmetta. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím, jak se na mě Edward bude tvářit. Po dohodě se všemi jsem použila svůj dar a všem na jeden den dopřála soukromí, takže jim Edward nemohl číst myšlenky, aby předčasně neviděl, jak vypadám.

Sešli jsme společně schody až do přízemí, protože obřad se konal na zahradě, kde přes noc vyrostl velký stan a každý strom zdobily lampiony. Aspoň v tomhle jsem nechala Alici vyřádit.

Uslyšeli jsme první tóny hudby a Rose s Esmé, držící Lilly za ručičky, vyrazily jako první. My s Emmettem chvilku po nich.

Prohlížela jsem si všechny přítomné tváře, když jsme pocházeli uličkou. Nebylo tu moc „lidí“. Já nepozvala nikoho ze své rodiny, jen Joshe. Ale přijeli Denalijští, i Tanya seděla skrčená na židli. Musela jsem uznat, že zlaté šaty, které měla na sobě, jí velice slušely. Na konec jsem si nechala Edwarda, protože jsem věděla, že od jeho tváře se už neodtrhnu. Nespletla jsem se.

Stál před Carlislem, který nás měl oddat, a po boku měl Alici, která mu šla za svědka. Edward měl na tváři široký radostný úsměv, jeho oči plály štěstím a okouzleně se na mě díval. Konečně jsem byla předána do rukou Edwardovi a mohla přihlížet, jak se stává mým právoplatným manželem.

Stála jsem u velkého francouzského okna a dívala se na vlnky, které se vlnily až k pláži, kde splynuly. Můj manžel, jak bylo krásné to poslouchat, přistoupil za mě a objal mě kolem pasu.

„Nad čím přemýšlíte, paní Cullenová?“ zeptal se zvědavě. Pootočila jsem hlavu jeho směrem a roztáhla koutky úst do stran.

„Je nádherné, jak mě oslovuješ ‚paní Cullenová‘,“ odpověděla jsem.

„Mám to chápat tak, že kdybys věděla, jak se ti to jméno bude líbit, tak bys dvakrát neodmítla mou žádost o ruku?“ zeptal se mě škádlivě. Sklopila jsem zrak a cítila, jak se červenám, tohle pro mě bylo citlivé téma. Měl pravdu dvakrát jsem ho odmítla a nejspíš bych to udělala i na potřetí, kdyby mě Alice dopředu neupozornila a nenařídila mi, abych konečně souhlasila.

„Nemusí tě to trápit, Bello,“ promluvil na mě něžně a pozvedl mi prstem bradu. „Můžeš mi to teď vynahradit, lásko,“ řekl tajemně a mrkl na mě. Prsty odhrnul prameny vlasů, které mi spadaly do tváře a druhou rukou začal rozepínat zip šatu, do kterých mě po obřadu navlékla Alice.

„Edwarde, počkej,“ zastavila jsem ho rychle. Ještě jsem mu potřebovala něco říct a nepočká to. Okamžitě se ode mě oddálil a tázavě na mě upíral zrak.

„Mám pro tebe překvapení. Zkus ho najít,“ pobídla jsem ho. Lepší způsob, jak mu tu novinu sdělit, mě nenapadl. Edwardovi zaplály oči, rozepnul zip a stáhl mi šaty z ramen. Stála jsem před ním pouze ve spodním prádle a on prozkoumával každou částečku mého těla a něco hledal…

Prsty mi vklouzl pod záhyby podprsenky a bříšky prstů přejel po bradavce.

„Samá voda,“ zašeptala jsem. Edward prsty vytáhl, sjížděl mi prsty po břiše a už jsem si myslela, že na to přišel, ale prsty se nezastavovaly a pokračovaly dál. Pohladil mě přes látku kalhotek.

„Samá… voda…“ zachraptila jsem. Když chtěl vklouznout pod kalhotky, chytla jsem jeho dlaně a přiložila si je na bříško.

„Tady,“ zašeptala jsem. Jeho oči náhle ztratily všechnu touhu a divokost, zaplnily se něhou.

S dojatým pohledem se na mě díval. „Vážně?“ zeptal se nadšeně.

„Ano,“ odpověděla jsem. Místnost zaplnil jeho hrdelní smích, popadl mě do náruče a zatočil se se mnou.

„Děkuju, Bello,“ zašeptal a pak mě políbil.

No, zazvonil zvonec… Opravdu je tu konec, sama tomu chvilkami nemůžu uvěřit, ale je to tak. Přemýšlím, co bych na konec napsala, protože mně moc nejdou poslední slova – nerada se loučím.
Tak jsem dopsala další povídku a za to můžu poděkovat jenom vám, protože jste mě podporovali, četli a komentovali, třebaže zanechali pouze  smajlíka, i ten kolikrát zahřeje u srdíčka, a taky děkuji za objektivní kritiku, protože ta mi pomáhá zdokonalovat se a je hodně potřebná. Nesmírně si vaší podpory vážím.

S Bellou a Edwardem se mi loučí těžko, protože jsem si je upravila k obrazu svému a snažila se z nich udělat trochu „lidi“ – proto jsem je nechala chybovat, mít výčitky (oprávněné!), proto jsem udělala z Belly sem tam hysterku a z Edwarda žárlivého sobce, protože jsem nechtěla mít vyumělkované postavy. Pro mě je nedokonalost krásou.

Původně povídka Nevyřčená přání měla mít kolem dvaceti kapitol, ale nějak jsem se rozepsala. No, trošku víc, protože nakonec je kapitol dvaapůlkrát víc. Dala jsem si práci a spočítala jsem, kolik slov jste museli za ten rok a čtvrt přečíst, pokud jste se dokousali až sem. Takže jste přečetli slušných 84 110 slov. To bych chtělo medaili, protože jste to, snad, ve zdraví přežili.

Já doufám, že se ještě někdy setkáme, protože se psaním rozhodně nekončím, i když si dám na chvíli pauzu, ale píšu další povídky a v hlavě mám další nápady, tak snad je nezapomenu.

Ještě jednou děkuji, mějte se a snad někdy v jiné dimenzi, životě, povídce (nehodící škrtněte! .D) na shledanou!!!

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - Epilog: