Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 5. kapitola

01.09.2010 (20:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3740×

 Bella:

Alice mě v rekordním čase nalíčila, učesala, abych nešla jako mulatka. Oblékla jsem si černé kožené kalhoty, bílý svetr z jemné látky přes to koženou, černou bundu do pasu. Boty mi vybrala Alice, také kožené na vyšším podpatku.

„Alice, zlomím si nohu. Je náledí!“

„Houby, žádný náledí. Musíš taky nějak vypadat, k tomu ti přeci nemůžu dát botasky, Bello.“ To je pravda. V módě se Alice kolikrát vyzná líp než já. Jen jsem přikývla a vyšly jsme z mého pokoje. V obýváku seděli všichni včetně Edwarda, koukal z okna na zasněženou krajinu. Asi nás uslyšel a otočil se. Přísahala bych, že se mu podlomila kolena a musel se něčeho zachytit, aby nespadl, ale co to melu. Je to upír, ten nemůže nikdy ztratit rovnováhu a už vůbec ne, kdyby se koukal na mě. To je ten můj dlouhej pobyt u mě v pokoji bez společenstva.

„Bello, zlatíčko, dneska ti to opravdu sluší,“ objala mě Esmé.

„Jsem tak ráda, že se jdeš odreagovat s holkama na nákupy. Kup si něco pěkného,“ mrkla na mě a já přikývla.

„Kde je Carlisle?“ Teď jsem si všimla, že jediný on chybí.

„Měl naléhavý případ a musel odjet do nemocnice, znáš to.“ Usmála jsem se a přikývla.

„Mamí, je mi to líto, ale musíme jít nebo nám zavřou všechny obchody.“ Esmé protočila oči.

„Alice, vždyť je teprve jedenáct hodin dopoledne, do večera máte čas,“ řechtal se Emmett.

„Emmette, když tomu nerozumíš, tak se do toho laskavě nepleť, ano?“

„Ale já jen…,“ nedořekl to, Rosalie ho spálila pohledem, kterej jsem znala. Říkal: „Jestli nezmlkneš, tak si týden nevrzneš“ I když jsem se přemáhala, koutky mi stejnak vylezly do širokého usměvu.

„Nevím, čemu se směješ, Bello, počkej až přijedeš, jaký budeš mít překvapení ty.“ Nestačil mi říct víc, protože mu Jasper do pusy vrazil vázu s kytkou, která byla poblíž. A mě Alice hnala ze dveří sviňským krokem, přitom probodávala Emmetta pohledem. Ten kluk věděl něco, co já ne. Určitě něco na mě chystali. Já to věděla, ono z nenadání dámská jízda před stěhováním, to se mi nelíbilo.

„Alice, co to Emmett říkal? Jaký překvapení?“

„Ale, to nic. Jen měl rejpavou za to, co mu udělala Rosalie.“ Nevím proč, ale nevěřila jsem jí. Nechala jsem to být, nechtěla jsem si zkazit nakupování kvůli nějaký kravince.

Do obchoďáku jsme dojely v půl dvanácté. Hned jsme se odebraly do obchodu s botami.

„Alice, tyhle jsou nádherný, myslíš, že mají moji velikost?“ Oči jí zazářily, poznala jsem, že můj výběr bot se jí zamlouvá. Horlivě přikývla, jen luskla prstem a prodavač tu byl s krabicí mé velikosti.

„Prosím, je to 36, doufám, že vám sednou,“ málem mu vypadly oči z důlku, jak na mě koukal.

„Jo, jasně dík,“ vyndala jsem je a zkusila si na bosou nohu. Padly jako ulitý. Byly černé s otevřenou špičkou, na podpatku s vyrytými kytičkami. Po stranách lemované koženými pásky. Byly dokonalé, sexy, svůdné. V tom jsem si ale uvědomila, k čemu mi budou na Aljašce, Alice viděla jak mi pohasl obličej.

„Bello, co se stalo?“

„Já jen, k čemu mi budou, když se stěhujeme na Aljašku.“ Podívala se na Rose. V obličeji jsem jí vůbec nedokázala vyčíst nic.

„Bello, nešly jsme do obchodu, abychom uvažovaly nad tím, kde to budeme nosit.“ Než jsem se nadála, Alice mi vzala krabici a platila u pokladny s platinovou kartou.

„Ach jo, na světě nemá nikdo lepší sestry než já,“ pronesla jsem ironicky.

„Já vím, jsme skvělé,“ smála se Rose. Asi nepochytila význam věty. No co, nechám ji v tom.

Naproti obchodu s botami bylo spodní prádlo. Alice mě tam zatáhla a už mě házela do kabinky. Ne doslova, samozřejmě. Podala mi asi pět kusů, sobě čtyři a Rosalii sedm. Všechny tři jsme zalezly do kabinek a zkoušely jsme. Po hodině každá vylezla z kabinek. Přísahám, Alice stačila každé podat alespoň deset dalších kusů spodního prádla. Žasnu nad tím, jak to dokáže, sama si toho zkoušela kopu. Byly dvě hodiny a my jsme teprve navštívily jen dva obchody.

„Bello, nemáš hlad?“

„Jak, co? No jo, tvoje vize. Jo, dala bych si něco.“

„Výborně, jakou by sis dala kuchyni? Čínskou, mexickou, italskou nebo americkou?“

„Půjdu na špagety,“ usmála jsme se a šla směrem do italské restaurace. Přišel k nám mladej číšník, asi něco kolem dvaceti.

„Dobrý den, co si dáte?“

„Já si dám špagety se sýrovou omáčkou s bazalkouu na vrh a colu.“

„Jistě a vy?“ otočil se na Alice s Rosalii. Rosalii se zrovna předklonila a byl jí vidět výstřih. Čísník se musel chytit stolu, jinak by upadl.

„Dvě vody, prosím.“ Nic jiného si nedaly, jen vodu, aby nevzbudily podezření.

„D – do – b – ře,“ vykoktal a odešel. Asi třikrát zakopl, jak se koukal po Rose.

„Teda Rose, ty jsi ale dračice,“ mrkala jsem na ni.

„No co, Emmett tady není, co oči nevidí, to srdce nebolí, i když je z kamene,“ zasmály jsme se společně a vtipkovaly dál. Několikrát jsem myšlenkami zabloudila k Edwardovi a nevnímala holky, ale jedna z nich mě vždycky probrala.

Další hodina byla v čudu.

„Bello, musíme jít, nakoupily jsme teprve jedny boty a pár kusů spodního prádla.“

„Jo, já bych chtěla ještě pro nějaké sexy kostými.“

„To zní dobře, ale ne pro mě. Komu já se v tom budu ukazovat, hm?“

„To ještě uvidíš.“ Blýsklo se jí v očích. Než jsem stačila něco odvětit, Rose mě táhla za pravou ruku a Alice za levou, vydaly jsme se do Blažka, poté do Gucci, Armany, Versage. Nakonec to byl obchod Hugo Boss, holky tam kupovaly něco svým drahým polovičkám, zatím co já seděla na lavičce jako solný sloup a pozorovala je. Taky bych ráda nakupovala pro svého přítele, ale žádného nemám. Co kdybych Edwardovi něco koupila jako bratrovi a tím se mu omluvila za své hrubé chování, ale rozmyslela jsem si to. Omluvit se mu můžu i bez dárku a nad tím budu ještě přemýšlet.

„Bello, můžeme jít? Jestli se chceš zdržet, můžeme.“

„Ne, to je dobrý. Jdeme.“ Každá s taškami ověšená jako vánoční stromeček jsme došly k autu, narvaly to do kufru a nasedly. Směr Forks. Přemýšlela jsem o tom, jak bych se Edwardovi omluvila za svoje chování, ale pořád jsem si ho nepředstavovala jako bratra, ale jako přítele. Zavrtěla jsem hlavou. Nemůžu na Edwarda takhle myslet, je to můj bratr.

„Bello, chceš tady v autě vysedět důlek nebo co?“

„Ne, to je dobrý, jdeme.“ Jen, co jsme vešly do dveří, ucítila jsem vůni ryby. Ani jsem si neuvědomila jaký mám hlade a hnala to do kuchyně.

„Ahoj, Bello, jaké bylo nakupování? Máš hlad?“ Horlivě jsem přikývla s plnou pusou brambor.

„Es… mé, promiň, ale j… já,“ nejdříve jsem spolkla sousto a pak teprve mluvila.

„Promiň, ale já jsem měla takový hlad a tak krásně to vonělo, že jsem neodolala,“ usmála jsem se a Esmé roztála.

„To jsem ráda. Běž si sednout, já ti naberu.“ Poslechla jsem a šla si sednout ke stolu.

„Tady, ať ti chutná.“

„Děkuju,“ bylo to výborné. Esmé mi nabrala takovou velikou porci.

„Kam jsem to do sebe dala.“ Svojí myšlenku jsem řekla nahlas. V kuchyni nikdo nebyl, slyšela jsem hlasy z obýváku.

„Měli bychom jí to říct hned teď jak se navečeří.“

„To není dobrý nápad, já bych to nechala až se vykoupe. Bude uvolněná“

„Rosalie, čím dřív, tím líp.“

„To je pravda.“ Zazvonil zvonek, někdo šel otevřít a do dveří vešel Carlisle.

„Zlato, právě včas, měli bychom to povědět Belle.“

„Samozřejmě, proto jsem přišel co nejdřív to šlo.“ Stála jsem mezi futry.

„Co mi chcete říct?“ Alice ke mně přišla a něžně mě vzala za rameno.

„Pojď si sednout, musíme si promluvit.“ Já to věděla, něco mají za lubem, ale poslechla jsem a sedla si na sedačku vedle Emma.

„Alice, napatlej jí okolo pusy med,“ smál se až se otřásala celá sedačka. A já s ní…

 Nu, 5. kapitolka je za námi a já se ptám chcete pohled Edwarda? 

A jak se vám tento dílek líbil? Mohli by jste toé vyjádřit v komentářích? 

  Podle komentářů se tu objeví další dílek, tak si dejte záležet. ;-)

4. kapitolka - shrnutí - 6. kapitolka

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 5. kapitola: