Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 8. kapitola

25.09.2010 (10:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3636×

Nevyřčená slova lásky – 8. kapitola

Bella:

Byla jsem opravdu unavená ze všeho, co se dneska stalo. Zalezla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. Rychlostí blesku jsem se osprchovala. Když jsem vylezla ze sprchy, vzpomínala jsem si, že jsem k narozeninám dostala deník od Esmé. Tenkrát mi ho dala s úmyslem, že si do něho budu psát svoje nejkrásnější chvilky z mé věčnosti. Nikdy jsem si tam nic nepsala, protože jsem si myslela, že nejhezčí chvilka bude až najdu svou lásku. I když to byl dnes velmi vyčerpávající den, ať už maratonem s Alice nebo moje osoba bránící se vyznat city, cítila jsem se dneska šťastná a měla jsem pocit, že právě dneska je ten den, kdy bych si ho měla zapsat do deníku. Neotálela jsem dlouho a vyndala červenou knížečku v sametové vazbě. Na první straně bylo věnování.

Milá Bello,

tento deník Ti vádám k tvým narozeninám a doufám, že zážitky v něm, ať už pro tebe krásné či smutné, tě budou doprovázet celým životem. V tvých letech jsem také dostala podobný a všechny strany byly popsány od setkání po svatbu s Carlislem. Doufám, že tvoje zážitky budou také šťastné jako ty mé.

Tvá matka Esmé.

PS: Mám Tě ráda.

Nebyla to moje pravá matka, ale ať už jsem si tu stranu četla, kolikrát jsem chtěla, vždycky mi to vehnalo slzy do očí. Naštěstí jsem je zatlačila zpátky a přešla na další stranu. Ze šuplíku jsem si vzala čistý papír a začala jsem přemýšlet, co bych tam tak měla napsat. Napadlo mě jen jedno slovo. Edward Cullen. Bloumala jsem nad tím, co dál tam napíšu, jak to vůbec mám rozepsat a pak jsem si řekla, co tam vlastně budu psát, když ani nevím co. Papír jsem nechala na stole, tužku odložila a hupsla jsem do postele. Radost ze mě byla cítit na sto honů, ale jenom kdybych věděla z čeho. Otočila jsem se na bok, peřinu si zavrtala pod bradu a s myšlenkami na Edwarda jsem usnula.

To jsem, ale dělat neměla, protože se mi to parádně vymstilo. Měla jsem rozhovor s Jasperem, který vycítil moje pocity v blízkosti Edwarda. Pořád od mě rejpal, abych mu to řekla, že se nespálím a on je určitě ten pravý, ať se tomu nebráním, ale já měla svoje.

„Vadí ti, že spolu budete celý týden?“ pokračoval ve výslechu.

„Ne, nevadí, ale co když k němu pocítím něco víc? Už takhle to mám těžký.“

„Bello, mě neoblafneš, já vím, co cítíš, ať se to snažíš zamaskovat, jak chceš.“

„Miluju ho, a nemůžu mu to říct.“ Podíval se na mě s autoritou.

„Bello, nikdy neříkej nikdy, já si myslím, že tvoje city opětuje, ne. Já to vím, že je opětuje a neboj se toho, promysli si to, a dej tomu volnou cestu. Sami si k sobě cestu najdete ať už jakýmkoli způsobem.“ Objal mě, políbil na čelo a odešel.

Sen se rozplynul a já se do spánku ponořila ještě víc. Cítila jsem se spokojeně a spala jsem až do rána, dokud se mi znovu v mysli neobjevily sny. Tentokrát to bylo malé miminko v bílé peřince, které se po mně natahovalo, mělo krásné zelené oči a bronzové vlásky, které se vlnily. Nevím proč, ale začala jsem se natahovat pro to krásné drobátko, které z nenadání zmizelo. Hledala jsem ho, ale byla tam jen tma. Nechala jsem toho a po mé pravici se objevil Edward. Objala jsem a spokojeně jsem položila hlavu a jeho hruď, jeho vůně mě štípala do nosu, byla překrásná, jako kdyby tu opravdu se mnou byl. Musela jsem otevřít oči, abych se přesvědčila, že to byl jen sen. Zamžourala jsem do tmy a spatřila topazové oči. Ucukla jsem, vyhrabala se až na konec postele a koukala na něj jako na ducha.

„C-o tu d-děláš?“ stěží jsem vykoktala. Edward dal ruce za hlavu jako v obranném gestu.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, ale trvali na tom, abych byl s tebou v pokoji kvůli tvé vůni.“ No, to mi to chlapeček vysvětlil, ale určitě mu neřekli, že si má lehat do mojí postele.

„Řekli ti, aby jsi si lehl do mé postele?“ Zamračil se.

„Doslova ne,“ konstatoval s klidem.

„Výborně a co jsi udělal ty? Lehl jsi si do postele a já jsem teď málem dostala srdeční infarkt.“

„Bello, já se moc omlouvám, ale…“

„Ne Edwarde, nech to být. Pro příště do postele máš zákaz, když už musíme být v jedné místnosti spolu a to i přes noc, je ti to jasný?“ Jen přikývl. V očích jsem mu viděla smutek a zoufalství, ale nedokázala jsem ho litovat. Zvedla jsem se z postele.

„Kam jdeš?“

„Osprchovat se, jdeš se mnou?“ zeptala jsem se skepticky.

„Ne, to je dobrý, půjdu po tobě.“ V duchu jsem se zasmála a vletěla do koupelny. Přemýšlela jsem nad tím, co se teď stalo. Divné, že to byl sen a on se najednou objevil tam, kde měl. A co to bylo s tím dítětem? Jakou to mělo spojitost? Zajímalo by mě, komu bylo podobné. Přestala jsem se zabývat nesmysly a zalezla do sprchy. Voda mi stékala po obličeji, prsou, břiše, nohou. Bylo to příjemné, takové uvolňující, ale i tak jsem nechtěla trávit celý den jen ve sprše a navíc mi zakručelo v žaludku. Vypnula jsem vodu a sáhla pro osušku. Omotal jsem si jí kolem těla a odešla k pračce, kde jsem měla mít hromádku oblečení, ale žádná tam nebyla. Do háje, jak teď projdu pokoj, když je tam Edward? To bylo v pytli. Nic jiného mi nezbývalo, a tak jsem škvírou nakoukla do pokoje. Na posteli nikdo neseděl a na křesle také ne. To mi podrželo sebevědomí a vkráčela jsem do šatny. Navlékla na sebe úzké černé džíny s motivem kostiček, šedé tričko se značkou Armani a přes vestu pod prsa, která ladila s kalhoty. Rozčesala jsem si vlasy a aby mě Alice neseřvala, vzala jsem si klobouček, který ladil k vestičce. Už jsem byla na odchodu, když jsem na posteli zahlédla bílý papír a na něm nápis Pro Bellu. Otevřela jsem ho a nestačila se divit.

Bello,

je mi to moc líto, že jsi z mé přítomnosti rozčílená. Neuvědomil jsem si, že jsem se měl nejdříve zeptat a ne ti do pokoje vtrhnout. Moc se ti omlouvám a jako omluva bych tě rád pozval do kina. Takový sourozenecký výlet. Doufám, že neodmítneš. Promiň.

Tvůj Edward.

Tvůj? Tak to si chlapeček až moc fandí, ale proč nejít do kina, dlouho jsem nikde nebyla a alespoň se ho zbavím dříve, když budeme chodit do společnosti. Natěšená, oblečená a trochu nalíčená jsem seběhla dolů. Emmett seděl v křesle a pozoroval baseball.

„Ahoj,“ pozdravila jsem.

„Nazdar Bellinko, copak nějaká vysmátá, copak jsi večer dělala?“

„Bože Emmette, ty jsi ale blbej.“ Jen se zasmál. Nevnímajíc jeho narážky jsem došla do kuchyně. Alice seděla u stolu a smála se jako měsíček na hnoji, div, že se jí koutky neroztrhly. Letmo jsem každého pozdravila a okem hledala Edwarda.

„Není tu, zajel si na lov,“ objasnil mi situaci Jasper.

„Jasně, ale já ho nehledala,“ začala jsem lhát.

„Bello, lhaní ti nejde,“ usmál se a podrbal mě na hlavě. Vzala jsem snídani a sedla si ke stolu. Palačinky ve tvaru srdce, to bylo od Esmé pěkné. Snídaně byl skvělá, ale Alice mě svým úsměvem dosti vytáčela.

„Alice, co se směješ jak blbá?“ Pořád se usmívala.

„Mám více důvodů“ odvětila.

„Hm… tak mi řekni ten první,“ mluvila jsem s plnou pusou.

„Dobře, jsem nadšená, že jsi se dnes tak krásně sladila a konečně využila tu kolekci.“

„Díky, s tím kloboukem jsem ti udělala radost.“

„Ani nevíš jakou.“ Pořád měla přitroublej úsměv.

„Ale to asi není ten pravý důvod.“

„Ne, to není.“

„Tak to vyklop, nemám na tebe celý den.“

„Dobře, ale možná by jsi na to přišla sama, co budeš dělat dnes?“ Co bych dělala, asi budu koukat na televizi, kouknu se esej do školy a večer půjdu… ani jsem nedýchala.

„Ano, došlo ti to.“

„Alice, nic to neznamená jasný?“

„Já vím, ale já tě dneska budu moct celý den zkrášlovat, takže žádná esej ani telka, ale můj pokoj.“ Úsměv se ji roztáhl ještě víc, tak teď mě děsila. Najednou se zahleděla do prázdna a vykulila oči, neměla v nich nic. Dobrou minutu hleděla někam do háje. Byla jsem nervózní. Kopla jsem ji do nohy.

„Alice, nenapínej mě, co se stalo?“ Zasvítila jako hvězda na nebi.

„Nic, jen jsem zahlédla novou kolekci od kabelek Prada.“ No to by vysvětlovalo to nadšení.

„Aha, mimochodem, kde je Esmé? Snídaně byla skvělá, měla bych ji poděkovat.“ Nahodila nic neříkající masku.

„Esmé ráno odešla s Carlislem, takže ta to nebyla.“ Ne, tak kdo?

„Tak kdo? Ty? Protože pochybuju, že někdo z kluků.“

„Ne-e.“

„Alice, kdo to vařil?“ zvýšila jsem hlas.

„Je to nutný?“

„Jo.“

„Dobře, vařil je Edward, ale nic jsem ti neříkala, nechtěl abychom ti to říkali.“  Edward, odkud uměl vařit? A proč měly tvar srdce? Teda to na mě bylo moc.

„Aha.“ Víc jsem k tomu radši ani neřekla. Už jsem chtěla odkráčet z kuchyně, když mě chytla chladná ruka.

„Kam si myslíš, že jako jdeš?“

„Do pokoje dopsat esej.“

„To ani náhodou, teď jdeš se mnou do pokoje a tam budeš, dokud s tebou nebudu hotová a neřeknu, že můžeš jít na rande, takhle jsi jako šupák.“ Jak si to dovolila říct. Vytrhla jsem jí ruku.

„Tak zaprvé nejdu na žádné rande, je to jenom kino a za druhé komu říkáš šupák?“ sykla jsem.

„Dobře, dobře omlouvám se za to rande, jen mi to vylítlo, ale toho šupáka brát zpátky nebudu a teď do mého pokoje, šup.“ Strkala mě ze zadu. Okem jsem koukla po klucích a ti se jenom smáli. Jasper zašeptal něco jako: „Hodně štěstí, sestřičko.“ A Emmett dostal záchvat smíchu, až se převrátil i s křeslem.

„Paka,“ konstatovala Alice, ale v pochodu nepolevila. Dorazily jsme do módního salónu a já sedla na židli.

„Seď a ani se nehni, za chvíli jsem zpět.“ Nedokázala jsem odporovat malému elfovi ve fialové blůze a mini sukýnce. Zavřela jsem oči a nevnímala okolí.

Asi jsem musela usnout, protože jsem na obličeji cítila více rukou než jen dvě. Bylo to příjemné, takže jsem oči neotevřela. Slyšela jsem tichý smích, který zněl jako souzvuk zvonečků. Oči jsem nakonec otevřela a přede mnou stála Rose, která mi patlala něco na obličej a Alice vyváděla manévry s vlasy.

„Můžeš mi říct, proč stojíš před tím zrcadlem?“

„To abys tam neviděla,“ odvětila. Povzdechla jsem si a zavřela oči, ale to by nebyla Alice, kdyby mě nevyzvala, abych se šla převléknout.

„Prosím tě na co? Vždyť máme jít až večer a ty mě chceš navlékat do oblečení už teď?“

„Milá Bello, pokud sis nevšimla, je šest hodin večer a já si myslím, že je pravej čas.“ Tak takovou odpověď jsem nečekala. Urychleně jsem vstala a stoupla si před skříň. Rose mi automaticky bránila v pohledu do jakékoli věci, které by mi ukázaly můj odraz. Nechala jsem to plavat a doufala, že se holky nenechaly unést.

„Co se mi chystáš dát na sebe?“ Na chvíli odběhla a přinesla velikánský kufr, který by normální člověk měl na dva roky. Přehrabovala se a po deseti minutách vytáhla kupu oblečení.

Na oko hromada věcí nevypadala špatně, ale to byste nesměli vidět to spodní prádlo.

„Ty jsi se cestou praštila do hlavy, že ano?“

„Proč?“

„Jak mi můžeš dát svůdné spodní prádlo?“

„Bello, zaprvé bereš si to, protože se to hodí pod oblečení, a za druhé já tě oblíkám tak nemel a obleč se.“

Víc jsem radši neřekla a zalezla do koupelny, kde samozřejmě zmizelo zrcadlo. Povzdychla jsem si a vysvlékla se z kompletu, co jsem měla na sobě. Krajkové prádlo bez ramínek bylo opravdu velmi krásné, ale myslím, že se Alice nechala unést. Čekala jsem něco jako kalhoty a tričko, ale Alice mi tam dala mini šatičky s páskem a kozačky na slušném podpatku. Radši jsem se tím nezabývala, oblékla je a vyšla ven. Rose zatleskala a Alice jiskřily oči. Podala mi do ruky kabát a řekla, že je na čase jít, ale já jsem jí zabrzdila.

„Tak to brr, já chci vidět, jak vypadám.“

„Dobře, tak pojď.“ Odnesla mě k zrcadlu, které bylo opřené o dveře.

„Tadá,“ zatleskala. V zrcadle na mě koukala dívka s vyžehlenými vlasy, s ofinou sčesanou na pravou stranu.  Pěšinku ji rozdělovala čelenka s mašličkou stejné barvy jako pásek na šatech. Oči měla zvýrazněné černou tužkou a lehce namalované tmavě modrou barvou. Rty namalované leskem, takže to přeplácané nebylo. Šaty, které jí sahaly po polovinu stehen, a v ruce držela sako. Nevěřila jsem, že taková kráska jsem já, musela jsem  se dotknout zrcadla alespoň třikrát, ale pořád ten samý pohyb opakovala. Otočila jsem se vrhla se holkám kolem krku. Měla jsem na krajíčku, ale Alice mě zpražila pohledem.

„To nezkoušej, tolik práce s tím bylo.“

„Jasně, promiňte.“

„Bello, nemáš se za co omlouvat, dobře se pracuje, když je dobrý podklad. Bez tvého krásného obličeje bychom těžko vytvořily něco takového.“  Radši jsem nad tím jen mávla rukou, zčervenala a vydala se dolů. V obýváků seděla celá rodina včetně Carlislea, což mě překvapilo. Emmettovi málem vypadly oči z důlku, Jasper se usmíval a Edward, ten otevřel pusu dokořán.

„Teda ségra, nemít Rose, tak jsi moje.“ V tu ránu mu Rose vrazila takovou facku, že byl znovu i s křeslem na zemi.

„Už po druhý dneska, sakra,“ zaklel.

„Bello, moc ti to sluší,“ podal mi poklonu Carlisle.

„Děkuju, vrátíme se kolem dvanáctý.“

„Jistě.“ Popošla jsem ke dveřím a pozorovala Edwarda, pořád měl pusu dokořán a oči vykulené. Stoupla jsem si před něj, pusu mu zavřela a přidala.

„Zavři tu pusu nebo ti do ní něco vletí, a můžeme jít?“

„M-mo-c ti to sl-luší,“ vykoktal. Neslyšela jsem upíra koktat, ale budiž. Začervenala jsem se.

„Super, měla by ses červenat častěji, aby ti to k líčení dodalo barvu,“ ozvala se Alice.

Edward mi nabídl rámě a vyšli jsme. Edward jako pravý gentleman mi otevřel dveře spolujezdce a sám během chvíle byl na místě řidiče. Z garáže během chvilky vyjel a ani jsem nevěděla, kam přesně máme namířeno.

„Edwarde, kam vlastně jedeme.“

„Do Seattlu, do kina a pak někam na večeři, jestli budeš chtít.“

„Jo, asi jo Alice mě celý den nepustila z pokoje.“ Spolu jsme se tomu zasmáli. Najednou jako by nervní atmosféra odpadla a my se bavili bez zábran.

„Jakou hudbu máš nejraději?“

„Já? Debbussyho a ty?“

„Fakt? Bych tě typoval na Lady Gagu?“

„Cože? Tak a nikam se nehnu.“ Dělala jsem uraženou.

„Promiň, já to tak nemyslel. Ale s tou hudbou jsme na stejný vlně.“ Víc mi k tomu neřekl a už mi otevíral dveře. Ladně jsem vstoupila a ráčila si to ke kase. Už jsem měla v ruce kreditu, ale on mě strhl zpátky a divně se na mě podíval.

„Pozval jsem tě já, tak platím, jasný?“

„Dobře, ale večeři já.“ Nelíbilo se mu to, ale nedala jsem se.

„Dohodnuto,“ řekl nakonec a táhl mě dovnitř. Jen jsem doufala, že to nebude žádný horor, nepotřebuju se večer třást strachy. Vešli jsme do sálu a sedli si úplně nahoru, kde nikdo nebyl. Začala tma a reklamy naběhly…

Doufám, že to čekání se alespoň trochu vyplatilo a byl bych ráda, kdyby jste mi řekli váš názor.

Lehce Vám nastíním děj další kapitolky, ale asi sami tušíte, o co půjde. Jak s budou v kině chovat Bella? A jak to dopadne mezi Bellou a Edwardem? Nu neřeknu Vám to, protože si to přečtete. Můžu říct, že sama jsem u této kapitoly byla jako na jehlách. :D Hezké počtení.

KacnQaCullen

7. kapitola - shrnutí - 9. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 8. kapitola: