Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 1. kapitola

fertzu

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nevzdám se! 1. kapitolaBella je smutná z Edwardova odchodu, a tak se rozhodne ukončit svůj život. Ale jestli přežije, nebo ne. To už si musíte přečíst...

22.11.2009 (21:45) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3426×

Věděla jsem, že jestli skočím, bude to konec mému krátkému životu. Celý život mi, na okraji tohohle útesu, přeběhl před očima. Po příjezdu do Forks jsem prožila ty nejkrásnější chvíle v mém životě, pokud opomenu tu záležitost s Jamesem. Avšak před třemi měsíci se stala toková věc, že jsem si dokonale jistá, že bych se s ní nikdy nesmířila. Tak proč prodlužovat tohle mé trápení? Má to cenu?

Dlouho jsem uvažovala, jestli se vydat k tomu útesu, nebo ne. Asi měsíc jsem to oddalovala a to jen kvůli Charliemu a René, ale nakonec jsem si řekla, že to cenu odkládat nemá. Čím déle to budu odkládat tím horší to loučení bude. Ale docela mě udivilo, když jsem sešla ze schodů, zamířila si to rovnou k domovním dveřím a Charlieho hlas mě zadržel.
„Kam pak mladá dámo? Jdeš ven a ani nic neřekneš?" řekl Charlie s nezvykle veselým tonem hlasu. Najednou se však jeho veselost ztratila do dály a vystřídaly je obavy.
„Dávej na sebe pozor Belli. Mám takový divný pocit, že se něco stane." řekl a já mu jen krátce odpověděla.
„Jo, jasně co ba se mi mělo stát? Mám tě ráda tati, ahoj." Nikdy jsem neuměla moc lhát, a tak jsem pospíchala ven, abych ušla všem vyzvídačským otázkám.

Došla jsem ke svému Chevy a rozjela se k útesům do La Push. Jacob měl hlídku, a tak nehrozilo, že by mě mohl zastavit. A tak ted objímám svými prsty na nohou ostrý okraj útesu a vzpomínám na všechny, které jsem kdy milovala. Už jsem se připravovala ke skoku a čekala, kdy se mi jeho sametový hlas ozve, ale stále se nic nedělo. Asi to není tak nebezpečné, aby měl potřebu mě zastavit tak jsem skočila. Byla to ta druhá nejhorší věc, kterou jsem zažila, ale to jsem ještě ani netušila, co na mě čeká pode mnou. Ve chvíli, kdy se špičky mých prstů dotkly ledového a rozbouřeného moře, mnou projel, jako elektrický proud mráz.

Ponořila jsem se níž než jsem myslela. V ten moment mě stáhl silný proud o několik metrů níže.  Vypustila jsem ze svým plic kyslík, který mě držel při životě. Už jsem viděla jen malé světýlko, které mě i tak oslepovala. Pohlédla jsem dolů a kousek pod mýma nohama se rýsovala jeho tvář. Věřím, že musela být dokonalá a se všemi detaily, ale přes slanou vodu, která byla pro mé oči jako žítravina, jsem viděla jen bílou siluetu, která znázorňovala jeho kůži bílou jako sníh.

V tu chvíli jse si uvědomila, že takhle nechci umřít. Chci ho ještě jednou vidět, ikdyby mě to mělo stát život. Proud nachvilku ustal a tak jsem nohama kopala jak jsem mohla, ale hladina jakoby pro mě neexistovala. Stále jsem kopala a už jsem to chtěla vzdát, když jsem uviděla světlo. Bylo celkem silné a já jsem se zaradovala, že moje vysvobození z těchto muk není daleko. Udělala jsem jeden, dva, tři kopy a už moje plíce braly vzduch plnými doušky. ocitla jsem se na volném moři, které bylo klidné a tiché. Byla jsem trochu zmatená, a tak jsem se rozhlédla kolem sebe. Mezi mnou a nejbližším břehem bylo asi 50 metrů. Nikdy jsem nebyla dobrý plavec a tak jsem se dostala šnečím tempem až na břeh.

Vylezla jsem na břeh a lehla jsem si na záda. Od okrajů mého zorného pole se rozprostírala tma, až z ní zbyla jen malá tečka, která se po chvilce rozplynula v té tmě. Upadla jsem do bezvědomí. Nevím jak dlouho jsem tam jen tak bezvládně ležela, ale když jsem se probrala a posadila se, naskytl se mi krásný pohled na slunce zapadající za obzor. Ten příval světla mě na malý okamžik oslepil a tak jsem si musela zakrýt oči rukou. Mé oči si po pár chvilkách přivykly a já si mohla vychutnat ten krásný pohled na zapadající slunce, který se ve věčně deštivém Forks moc nevyskýtal. Mé věci byly skoro suché. Tvořily se na něm bílé fleky od uschlé soli. Byla jsem na smrt vyčerpaná, ale doplahočila jsem se ke svému Chevy a rozjela se pomalu vstříc domovu. Po půl hodince můj Chevy zastavoval před domem, ale čekalo mě nemalé překvapení.


Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 1. kapitola:

 1
1. alicecullen105
23.03.2012 [21:20]

alicecullen105Úžasná povídka. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře