Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 27. kapitola-Happy end!

17.01.2010 (17:15) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2191×

Happy end...

Otevřela jsem opatrně dveře. Aro klečel na kolenou vedle postele mého otce a držel ho za ruku. Původně se díval do země a můj otec ho držel za ruku, ale ted, když se podíval na mě jsem nemohla uvěřit svým očím.

Jeho kruhy, které byly sytě rudě, se táhli pod jeho očima jako krvavá stopa. Podívala jsem se na něj a jeho oči zčernali. Podíval se zpátky do země a můj tatínek se na ěm podíval. Na tváři se mu vytvořil krásný a překvapený usměv a vztáhl ke mně ruku. Sykl bolestí a já jsem stála okamžitě u něj a chytla ho za tu ruku.

Pořád se usmíval. Byl to takový nepřítomný usměv, ale byl. Slyšela jsem jeho srdce, jak bije z posledního a chtěla jsem plakat. Můj tatínek umírá. Proč jsem ho tu takhle nechala. To jsem takový sobec?  Znala jsem odpoved. Ano jsem.  Zklopila jsem hlavu a začala vzlykat. Okamžitě mě uklidnoval.

„Bellinko neplakej. Nic s tim neuděláš. Už jsem se rozhodl. Nechci žít věčně a zabíjet lidi." řekl klidně a já chtěla protestovat.  „Ale vždyt ne..." „¨Belli tak jsem se rozhodl." řekl a já začala vzlykat. Avšak opět bez slz.

Na tváři obou usedl ztrápený výraz a táta mě pohladil po vlasech. Dál jsem vzlykala a dívala se mu do očí. usmíval se a měl je zavřené. Jeho srdce začalo vynechávat a všichni jsme věděli, že je to jeho konec. Jeho plíce nabraly pořádné množství vzduchu a pak jeho srdce navždy utichlo. Jeho usměv na rtech nezmizel, ale jeho srdce nevypovídalo o jeho žití. Začala jsem vzlykat nahlas a pořád jsem si opakoval.

„Ne, ne, ne." Aro mě bedlivě pozoroval a jeho výraz byl více než ztrápený. Pořád jsem si říkala jen to jedno slovo dokola. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jsme tu sama. Nadobro sama. Nemám se ke komu vrátit, u koho se vyplakakat na rameno, komu si postěžovat, ale to nebylo to hlavní.

On umřel. On. Zvedla jsem se a jeho ruku pomalu položila podél jeho těla. Došla jsem k oknu a rozhrnula závěsy. Připadalo mi to jako na začátku, když jsem sem přišla, ale to jsem byla ještě člověk. Křehký člověk, kterého milovala ta nejužasnější bytost na světě. Zase se z mé hrudi vydral vzlyk. Prohlížela jsem si město, můj minulý domov.

Nevím, co budu dělat. Přijela jsem sem, abych se usmířila s Arem, ale ten o to nestojí. Místo toho jsem tu nalezla další utrpení a zjistila jsem, že už víc sama být nemůžu. Musela jsem se ho zaptat. „Proč? Proč si mě nezavolal, abych s ním ztrávila víc času!" řekla jsem a poslední slova už jsem hystericky křičela.

Vzlykala jsem pořád a on se na mě otočil. Jeho oči prozrazovaly všechnu tu bolest, kterou cítil. Bylo ticho. Prostupovalo celou místností a mě skolilo. Kolena se mi podlomila a já padala k zemi. Někdo mě však zachytil a já jsem byla schopná jediného. Pořád opakovat ty stejná slova. „Proč, proč, proč?"

Netuším, co se to se mnou stalo. Upadla jsem do temnoty. Bylo tam dokonalé ticho jen moje dýchání bylo slyšet. Nic jsem nevnímala. Bylo to jako spánek, ale mnohem lepší. Bylo to jako, kdyby jste nespali deset let a najednou jste upadli do nekončícího a nehynoucího spánku. Byla jsem štastná, ale jakmile jsem si vzpomněla co mě sem dovedlo, moje srdce začalo krvácet.

Z mé hrudi se vydraly opět vzlyky a já zase a pořád dokola opakovala. „Proč?" To byla jediná slova, která jsem dokázala ted vyslouvit. Najednou jakoby z dálky na mě začal někdo mluvit.

„Belli, Belli, prosím probud se. Nenechávej mě tu. Prosím." říkal ten hlas a jako by se stával pořád jasnějším. Najednou jsem jakoby procitla a vnímala jsem okolí. Zamrkala jsem očima a nade mnou se skláněl Aro. V očích měl neuvěřitelný strach a já jsem necháa z čeho. Uvědomila jsem si, žeto proč jsem přišla zpět do Voltery jsem ještě nevykonala. Vyskočila jsem z postele a začala ze sebe všechno chrlit jako voda.

„Aro prosím odpusti mi. Já za to nemůžu. byli jsme na tom lovu a najednou se tam objevil Edward a vrhl se na mě. Odtrhla jsem se od něj, ale ty sis to vyvodil špatně. Potom co jsi odešel jsem se vydala za tebou. aro nikdy jsem nemilovala nikoho tolik jako tebe, tak proč..." nestačila jsem však doříct protože něco se lepilo na mé rty tak silně, že tomu nešlo odolat. Byla jsem překvappená a celá jsem ztuhla, když jsem si uvědomila, že to jsou Arovi rty, ale okamžitě jsem jakoby roztálala a začala mu jeho naléhavé polibky rychle a s urokama oplácet.

Byly to vášnivé, ale zároven tak bolestivé polibky, které v sobě měli všechno to co jsme zažili při odloučení. Bolest, lásku, smůlu a strádání. To vše. Najednou to vše začalo odplouvat někam do pozadí a na hlavní scénu nastoupila vášen. ani jednomu tohle nestačilo, ale oba jsme věděli, že na to ted nenívhodná chvíle.

Pomalu a opatrně jako by se mohlo něco rozbít, jsem se od něj odtáhla. Oba jsem dýchali jako po maratonu a oba jsme se smáli.

„Miluju tě." řekla Aro a já zkoprněla. Zůstala jsem stát jako přikováná a nemohla uvěřit svým uších. jediné, co jsmedokázala říct bylo: „Jak?"

„Poté co jsi odjela za mnou přišel edward. Málem jsem ho zabil, ale po zadržení Felixem a Demetrim, jsem se trochu uklidnil a vyslechl ho. Řekla všechno od začátku až do posud. Řekl mi, že tě opustil, aby jsi měla šanci na lepší a hlavně lidský život. Ty jsi však utekla z domu a vydala si se sem. Poté co se dozvěděl, že jsi upírka, se vydali všichni sem a jemu už nebránilo nic v tom, aby jste byli spolu. Ale ty jsi se zase zamilovala do mě a on se stím nemohl smířit. Pořád nemohl překousnout, že patříš někomu jinému a že miluješ mě. Zkusil ti otevřít oči tím polibkem, ale reakce byla jiná něž čekal. Utrhlasi mu ruku, kterou už ted sice má, ale stejnak. Řekl, že ho to moc mrzí a že by byl rád, kdyby se to napravilo. Chce aby si byla štastná. nevadí mu že budeš s někým jiným, hlavní je že budeš štastná. Uvědomil jsem si, že jsem udělal chybu, že jsem tě nevyslechl. je mi to moc líto Belli. Nebyla to tvoje vina. Miluju tě nadevše na světě a už nidy tě nechci ztratit." řekl a já stála jako opařená.

On mě miluje. On mě miluje. Miluje mě. Miluje. Pořád jsem se z toho nemohla vzpamatovat. Stáli jsme tam ještě asi dvě minutu, než mi to došlo. Usmála jsem se a skočila mu kolem krku. Zatočil se se mnou a naše rty uzamkl do vášnivého polibku.

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 27. kapitola-Happy end!: