Jak jsem slíbila... Další díleček. Chci jí dneska dokončit, ale není to jistý. Doufám, že se vám bude líbit...=)
26.01.2010 (08:45) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2088×
Pořád jsme se objímali. Nechtěla jsem ho pustit. Klečeli jsme tam asi hodinu, když se ode mě odtrhl. „Musíme zajistit přípravy na svatbu." Řekl a už stál u dveří. Došla jsem pomalu k nim a on protočil oči, jak jdu pomalu.
„Ale já chci." Řekl a začal se ke mně přibližovat. Naše rty se spojily v lehkém a letmém polibku. Ani jednomu to nestačilo. Zajela jsem svými prsty do jeho vlasů a pořádně si ho k sobě přitáhla. On mě chytil za boky a pořádně se ke mě těsně přitiskl. Pootevřela jsem ústa a v ten moment jeho jazyk začal zkoumat moje ústa. Naše jazyky se proplétaly v dokonalé souhře a já byla taky dokonale štastná. Jen kdyby tu mohl být se mnou Charlie. Ihned jsem to zahnala, protože Charlie si to tak přál.
Stáhl svůj jazyk zpět a polibek začaly doznívat. Byly z toho jen letmé polibky až nakonec uplně ustaly. Mlčky jsme se vydali ruku v ruce do jeho pracovny. Jako poprvé tam hořel v krbu oheň. Sedla jsem si k němu a Aro vedle mě. Opřela jsem si svojí hlavu o jeho rameno a on si mě k sobě majetnicky přivinul. Zavřela jsem oči a užívala si jeho přítomnosti. Takhle jsme vydrželi až do rána.
Krásný ranní polibek, není nic krásnějšího. Vydala jsem se do svého pokoje, vzala si věci a šla do koupelny. Byla jsem hotová za deset minut. Osušila jsem se, vlasy vyfénovala a mohli jsme jít. Šli jsme pomalou lidskou chůzí a drželi se za ruce. Došli jsme do garáží, vzali si autíčko a jeli jsme. Dojeli jsme tam asi za půl hodinky a šli jsme nakupovat.
Museli jsme, jinak bych tam ani nešla. Procházeli jsme všelijakými obchody, ale ani jedny černé šaty se nehodily na pohřeb. Aro si vybral kvádr hned, ale mně to chvilku trvalo. Procházeli jsme zase dalšími obchody a já ztrácela naději, že vůbec nějaké vhodné najdu, když ve výloze byly černé kostýmkové šaty.
Byly přesně podle mých představ. Ani jsem si je nechtěla zkoušet. Vzala jsem si svojí velikost a mohla jsem jít. Měli jsme nakoupeno, ale Aro mě zatáhl do toho samého obchodu, kde mi koupil ty rudé šaty, které ze mě poté strhl. Měli uplně ty samé. Koupil mi je a těšil se jak malé dítě až mě v nich uvidí.
Při cestě domů jsme se nasmáli. Měli jsme puštěné rádio a zrovna tam říkali nějaké vtipy. Vrátili jsme se něco kolem 9 a něvěděli jsme co dělat. Aro seděl v křesle u mého okna a já na jeho klíně.
„Co kdyby ses mi ukázala v těch šatech?" Zeptal se a já se jen usmála. Vzala jsem ty šaty do ruky a vydala se do koupelny. Rychle jsem ze sebe shodila to dosavadní oblečení a natáhla na sebe šaty. Padly jako ulité.
Otevřela jsem dveře a svůdně vystčila první nohu. Slyšela jsem tiché zavrčení. Usmála jsem se a pokračovala jsem dál do pokoje. Když jsem se před Arem objevila celá, slyšela jsem jen tiché vydechnutí. Jediné co už jsem jen cítila bylo prudké přirazení na zed a jeho rty na mém krku. Pokračoval dál až k výstřihu, když někdo zaklepal.
„Pane, Carlisle s vámi chce mluvit." Řekla Jane a odešla.
Všechny pohledy se stočily ke mně. Rychle jsem se podívala do země a vyšla. Měla jsem sedět hned v první řadě u Cullenů. S Alice jsme došli až tam, ale Aro vstal a zatleskal, aby si zhostil ticho. Všichni přítomní zmlkli.
„V tento smutný den bych vám chtěl oznámit, že zítra se koná svatba. Moje s Bellou. Proto bych tě chtěl, Bello, pozvat sem k nám nahoru, aby jsi zasedla po mém boku." Řekl a já si teptve ted všimla, že místo tří trůnu, jsou tam čtyři. Usmála jsem se a vydala se k Arovi. Ten můj stál hned vedle jeho. Sedla jsem si a všichni začali tleskat. Dokonce i Edward se smál a zamával mi. Zamávala jsem mu nazpět a všimla jsem si, že sedí vedle Jane. Hned jak dosedli se chytli za ruce. Viděla jsem to a usmála jsem se na ně.
Alespoň, že je štastný stejně jako já. Ceremoniál začal. Vystřídalo se hodně upírů, kteří říkali různé věci, ale mě to nudilo, protože vím, že ho skoro ani neznali, tak jak tohle můžou říct? Nechala jsem to plavat. Asi po hodině to skončilo a všichni mi byli přát upřímnou soustrast. Všichni byli velmi milí, ale kdo by nebyl, když někomu umře otec, tak nemůžete být jak citron.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nevzdám se! 29. Kapitola - Happy end:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!