Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 29. Kapitola - Happy end


Nevzdám se! 29. Kapitola - Happy endJak jsem slíbila... Další díleček. Chci jí dneska dokončit, ale není to jistý. Doufám, že se vám bude líbit...=)

Pořád jsme se objímali. Nechtěla jsem ho pustit. Klečeli jsme tam asi hodinu, když se ode mě odtrhl. „Musíme zajistit přípravy na svatbu." Řekl a už stál u dveří. Došla jsem pomalu k nim a on protočil oči, jak jdu pomalu.

Naschvál jsem ještě zpomalila a usmála se na něj. Najednou už jsem necítila pevnou zem pod nohama, ale on utíkal a nesl mě. Doběhli jsme do sálu, kde čekalo několik upírů.
„Zařídíme to později. Teď budeme zařizovat naši svatbu." Řekl a nikdo ani nepípl.
„Takže termín?" Zeptal se jeden z nich a my se na sebe podívali.

„Pozítří." Řekla jsem a Aro jen přikývl na souhlas.
„Šaty vybereme zítra. Výzdoba?" Řekl a mě svitl dokonalý nápad.
„Aro co kdybysme nechali udělat naší svatbu Alice? Byla by nadšená." Řekla jsem a čekala jsem na jeho odpověď. Chvilku jako že přemýšlel, ale pak se usmál a dal pro ní poslat. Za několik minut Alice nakráčela do síně.

Usmála se na mě a podívala se na Ara.
„Přál jste si něco, pane?" Zeptala se a místo Ara jsem začala mluvit já.
„Uděláš nám svatbu?" Vybalila jsem to na ní bez okolků a ona stála jako přikovaná. Zajímalo by mě, proč je tak překvapená, musela to vidět.
„Prosím." Dodala jsem rychle, ale to už jsem jí měla okolo krku a drtila mě ve svém objetí. Stejnou měnou jsem jí ho oplácela. Rychle se ode mě odtrhla a omluvně se na Ara podívala. Ten se jen usmál.
„Kdy bude?" Zeptala se jen Alice a Aro jí pohotově odpověděl.

„Pozítří." Řekl a Alice už běžela pryč.
„Zítra přijd v 5 na zkoušku šatů." Řekla jen a byla pryč. Chytla jsem Ara za obě ruce a podívala se mu zpříma do očí. Viděla jsem, že v jeho krvavě rudých očích se objevují zlatavé žilky a usmála jsem se.
„Nemusíš to kvůli mě dělat. Mně to nevadí." Řekla jsem a on se jen usmál.

„Ale já chci." Řekl a začal se ke mně přibližovat. Naše rty se spojily v lehkém a letmém polibku. Ani jednomu to nestačilo. Zajela jsem svými prsty do jeho vlasů a pořádně si ho k sobě přitáhla. On mě chytil za boky a pořádně se ke mě těsně přitiskl. Pootevřela jsem ústa a v ten moment jeho jazyk začal zkoumat moje ústa. Naše jazyky se proplétaly v dokonalé souhře a já byla taky dokonale štastná. Jen kdyby tu mohl být se mnou Charlie. Ihned jsem to zahnala, protože Charlie si to tak přál.

Stáhl svůj jazyk zpět a polibek začaly doznívat. Byly z toho jen letmé polibky až nakonec uplně ustaly. Mlčky jsme se vydali ruku v ruce do jeho pracovny. Jako poprvé tam hořel v krbu oheň. Sedla jsem si k němu a Aro vedle mě. Opřela jsem si svojí hlavu o jeho rameno a on si mě k sobě majetnicky přivinul. Zavřela jsem oči a užívala si jeho přítomnosti. Takhle jsme vydrželi až do rána.


Ráno jsme vstali celkem brzo, kolem 5, protože jsem já i Aro potřebovali šaty na pohřeb. Všechno už je zařízené ve dvanáct je pohřeb, takže mám dost času. Protáhla jsem se v Arově náručí jako kočka.
„Dobré ráno." Řekla jsem a on se na mě tak krásně usmál.
„Dobré lásko. Jedeme?" Zeptal se a já začala přemýšlet.
„Můžu si dát ještě sprchu?" Zeptala jsem se.
„Samozřejmě. Co jen budeš chtít." Řekl a políbil mě.

Krásný ranní polibek, není nic krásnějšího. Vydala jsem se do svého pokoje, vzala si věci a šla do koupelny. Byla jsem hotová za deset minut. Osušila jsem se, vlasy vyfénovala a mohli jsme jít. Šli jsme pomalou lidskou chůzí a drželi se za ruce. Došli jsme do garáží, vzali si autíčko a jeli jsme. Dojeli jsme tam asi za půl hodinky a šli jsme nakupovat.

Museli jsme, jinak bych tam ani nešla. Procházeli jsme všelijakými obchody, ale ani jedny černé šaty se nehodily na pohřeb. Aro si vybral kvádr hned, ale mně to chvilku trvalo. Procházeli jsme zase dalšími obchody a já ztrácela naději, že vůbec nějaké vhodné najdu, když ve výloze byly černé kostýmkové šaty.

Byly přesně podle mých představ. Ani jsem si je nechtěla zkoušet. Vzala jsem si svojí velikost a mohla jsem jít. Měli jsme nakoupeno, ale Aro mě zatáhl do toho samého obchodu, kde mi koupil ty rudé šaty, které ze mě poté strhl. Měli uplně ty samé. Koupil mi je a těšil se jak malé dítě až mě v nich uvidí.

Při cestě domů jsme se nasmáli. Měli jsme puštěné rádio a zrovna tam říkali nějaké vtipy. Vrátili jsme se něco kolem 9 a něvěděli jsme co dělat. Aro seděl v křesle u mého okna a já na jeho klíně.

„Co kdyby ses mi ukázala v těch šatech?" Zeptal se a já se jen usmála. Vzala jsem ty šaty do ruky a vydala se do koupelny. Rychle jsem ze sebe shodila to dosavadní oblečení a natáhla na sebe šaty. Padly jako ulité.

Otevřela jsem dveře a svůdně vystčila první nohu. Slyšela jsem tiché zavrčení. Usmála jsem se a pokračovala jsem dál do pokoje. Když jsem se před Arem objevila celá, slyšela jsem jen tiché vydechnutí. Jediné co už jsem jen cítila bylo prudké přirazení na zed a jeho rty na mém krku. Pokračoval dál až k výstřihu, když někdo zaklepal.

„Pane, Carlisle s vámi chce mluvit." Řekla Jane a odešla.

Aro zlostně vydechl a odtrhl se od mě. Zamračil se a já se na něj usmála.
„Nemrač se, nebo ti to zůstane." Řekla jsem a on se usmál.
„Za chvilku jsem zpátky." Řekl a už byl pryč. Sedla jsem si zase k oknu a pozorovala jsem sluncem zalitou Volteru. Čas ubíhal a já ani trochu nevnímala. Najednou jsem slyšela, jak se ke mně do pokoje někdo vřítil.

„Bello! Kde jsi? Všichni čekají jen na tebe!" Řekla Alice a vykuleně na mě koukala.
„Je 12!" Řekla a já se jakoby probudila. Rychle jsem ze sebe shodila šaty a navlíkla se do těch černých. Černé lodičky k tomu pěkně pasovaly a moje vlasy jsem si jen prohrábla a nechala jen rozpuštěné. Vyběhli jsme s Alice a do minuty jsme stáli před síní. Otevřely jsme dveře a mě se naskytl pohled na nespočetné množství upírů.

Všechny pohledy se stočily ke mně. Rychle jsem se podívala do země a vyšla. Měla jsem sedět hned v první řadě u Cullenů. S Alice jsme došli až tam, ale Aro vstal a zatleskal, aby si zhostil ticho. Všichni přítomní zmlkli.

„V tento smutný den bych vám chtěl oznámit, že zítra se koná svatba. Moje s Bellou. Proto bych tě chtěl, Bello, pozvat sem k nám nahoru, aby jsi zasedla po mém boku." Řekl a já si teptve ted všimla, že místo tří trůnu, jsou tam čtyři. Usmála jsem se a vydala se k Arovi. Ten můj stál hned vedle jeho. Sedla jsem si a všichni začali tleskat. Dokonce i Edward se smál a zamával mi. Zamávala jsem mu nazpět a všimla jsem si, že sedí vedle Jane. Hned jak dosedli se chytli za ruce. Viděla jsem to a usmála jsem se na ně.

Alespoň, že je štastný stejně jako já. Ceremoniál začal. Vystřídalo se hodně upírů, kteří říkali různé věci, ale mě to nudilo, protože vím, že ho skoro ani neznali, tak jak tohle můžou říct? Nechala jsem to plavat. Asi po hodině to skončilo a všichni mi byli přát upřímnou soustrast. Všichni byli velmi milí, ale kdo by nebyl, když někomu umře otec, tak nemůžete být jak citron.

Další hodinu trvaly ovace. Sál se začal vyklízet, až jsme tam zůstali jen já a Aro.
„Za chvilku musím za Alice na zkoušku těch šatů." Řekla jsem a on si mě přitáhl k pasu.
„Moc se těším na zítra." Řekl a políbil mě. Byl to jen krátký polibek.
„Já taky. Moc." Řekla jsem a vydala se za Alice...


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 29. Kapitola - Happy end:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!