Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New Girl 2. kapitola (1/2)

Riley a novorození


New Girl 2. kapitola (1/2)Ahoj, MOC se omlouvám, že jsem nic dlouho nenapsala a za délku. Tenhle týden se Vám to budu snažit vynahradit. Doufám, že mi brzo odpustíte a bude se Vám tahle kapitola líbit.
Pustí Alex návštěvu dál?

 

 

Za dveřmi stál Bryan. Rychle jsem zabouchla dveře. Nemohla jsem zapomenout, co mi udělal.

„Alex, otevři!!” Bušil do dveří. To určitě. Pomyslela jsem si.

„Jdi do hajzlu!” zakřičela jsem na něj.

„Miláčku, prosím, otevři, všechno už bude dobrý. Budeme zase spolu. Jen prosím otevři,” sliboval.

Když jsme byli spolu, bylo to krásný. Až do té doby, co mi začal dělat žárlivé scény. Pomalu jsem nemohla jít ani ven. Pomatuji se, jak mě opakovaně uhodil. Rychle jsem to s ním skoncovala. Museli jsme se kvůli němu přestěhovat. To není možný, aby nás našel. Nedávalo mi to smysl. Pootevřela jsem dveře a nakoukla, jestli tam ještě je. Byl tam. Seděl na schodech a brečel.

„Prosím, já už tě neuhodím,” sliboval, „já jsem se změnil.” Tvářil se smutně, málem bych mu to uvěřila, ale věděla jsem, že jsou to jen lži . Takhle se tvářil pokaždé, když mě uhodil.

„Ne, nevěřím ti,” řekla jsem pevně. Jeho tvář zbrunátněla. Věděla jsem, že je zle. Rychle jsem zabouchla dveře. Začal bušit do dveří. Asi půl hodiny vydržel mlátit do dveří a sprostě mi nadávat.

Něco se ve mně zlomilo. Pomalu jsem otevřela dveře. Koukal na mě úplně vyjeveně. Pak se usmál a objal mě. Nadávala jsem si. Ty káčo, co to děláš? Ale na druhou stranu mě nikdo už dlouho neobjal.

„Budeme zase spolu.” Strojeně jsem se na něj usmála.

„Co kdybychom si prohlédli tvůj pokoj. Konkrétně postel,” řekl. Jen jsem nevěřícně zavrtěla hlavou. Ale nic jsem nenamítala. Šla jsem s ním tedy do mého pokoje. Byl modře vymalovaný s bílým nábytkem. Měla jsem v něm pěknej nepořádek, ale zdálo se, že ho to nezajímalo. Vždyť taky myslel jen na to jedno. Sedla jsem si na postel a pozorovala, jak jde ke dveřím a zamyká.



O dvě hodiny později



Ležela jsem vedle něj a pozorovala, jak spí. Rychle jsem popadla svoje spodní prádlo a vydala se do koupelny. Vlezla jsem si do sprchy a přemýšlela. Co bude dál? Bude to stejné jako předtím? Změnil se nebo ne? V hlavě se mi rojilo tisíc otázek, na které jsem nedokázala odpovědět. Nechtěla jsem o nich přemýšlet. Začala jsem si proto broukat svoji oblíbenou písničku. Najednou se mi udělalo zle. Všechno přede mnou zčernalo, neviděla jsem nic. Pak se náhle jsem slyšela vyděšené výkřiky. Nějaká dívka mě volala jménem. Prosila mě, abych jí pomohla. Škemrala o pomoc. Pak všechno utichlo. Myslela jsem, že už je po všem, ale nebylo. Ozval se příšerný řev, musela jsem si rukama zakrýt uši. Vypotácela jsem se ze sprchy a natáhla na sebe spodní prádlo. Byla jsem zoufalá, chtěla jsem jí pomoct a vědět, co se stalo. Podlomila se mi kolena. Ztěžka jsem dopadla na zem. Začaly mi téct slzy. Přála jsem si, abych nic takového nikdy nezažila, aby sem nepřišel Bryan. Všechno je v pořádku. Opakovala jsem si. Bohužel to nepomohlo. Zoufalstvím jsem si nehty zarývala do dlaně. Natáhla jsem se na podlaze. Chvíli jsem tam jen tak ležela. Začaly se mi zavírat oči. Bojovala jsem se spánkem, ale za chvíli jsem to vzdala. Usínala jsem s přáním, aby se máma brzo vrátila a všechno bylo zase v pořádku. Ale věděla jsem, že už to nebude stejný jako předtím.


O pár hodin později


Pomalu jsem se probouzela. Otevřela jsem pomalu oči a zamžourala před sebe. Oči jsem měla nateklé od pláče. Pomalu jsem se zvedla. Pomalými kroky jsem došla před zrcadlo. Koukala jsem v zrcadle na úplně jinou tvář. Pod očima jsem měla černé kruhy. Byla jsem ve tváři ještě bělejší než normálně. Rychle jsem si obličej opláchla ledovou vodou. Nalíčila se a šla se do svého pokoje převléct. Bryan tam už nebyl. Asi už odešel. Nechal mi tam jenom lísteček s jeho číslem. K němu připsal: Zavolej mi. Ve skříni jsem vyhrabala černé tričko a jeany. Vzala jsem si černé conversky, klíče a vyrazila jsem ven. Nevěděla jsem, kam půjdu, tak jsem šla v parku. Cestou jsem nepotkala moc lidí, jen pár pejskařů. Vyhlídla jsem si lavičku a posadila se na ni. Nezůstala jsem tam moc dlouho a vydala se dál. Další můj cíl byl les. Když jsem k němu došla, slyšela jsem smích. Asi nějaký milenci, myslela jsem si. Kdybych jen věděla. Posadila jsem se pod borovici. Jen tak jsem tam seděla a v ruce žmoulala klacík. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale věděla jsem, že bych se měla vrátit. Bylo mi to ale jedno. Nechtěla jsem se tam vrátit, věděla jsem, že jednou budu muset.

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek New Girl 2. kapitola (1/2):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!