Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New Girl 2. kapitola (2/2)

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

New Girl 2. kapitola (2/2)Další kapitola. Doufám že se bude líbit. Prosím o nějaký ten komentík.

26.08.2010 (07:30) • Alex00 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1056×

 

Seděla jsem na lavičče s nějakým mužem a před námi poskakovala malá rusovlasá holčička. Usmívala jsem jsem se. Šťastně jsem se tiskla k muži. Nejvíc mě ale trápilo, že jsem mu neviděla do obličeje. Ta holčička k nám přicupitala a přisedla si k nám. Vesele štěbetala a objímala nás. Chtěla jsem aby to trvalo věčně, ale pomalu jsem se probouzela. Ještě jsem zahlédla, jak se k nám blíží nějaký muž...

S trhnutím jsem se brobudila. Vyděšeně jsem lapala po dechu. Chtěla jsem vědět, kdo byl ten muž se mnou na lavičce a ta malá holčička. Nejvíc ve mně hlodal pocit nejistoty. Bála jsem se, že by se to mohlo vyplnit. Vždyt jsem ale byla v tom snu tak šťastná?! Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Ráda bych si s někým o tom promluvila. Slíbila jsem si, že o tom povím mamce. Nechtělo se mi ještě vylézt s postele, tak jsem se znovu zachumlala a pokoušela se usnout. Jakmile jsem usnula, tak měl můj sen pokračování.

... Muž, co seděl se mnou na lavičce a té holčičce se zrcadlil ve tváři strach. Rychle se zvedli z lavičky. Tahali mě za ruku, abych šla s nimi, ale já nemohla. Něčím mě ten muž okouzlil.

Hlas v hlavě na mě řval: Vypadni, dokud ještě můžeš. Pak už nebude cesty zpět!! Vůbec jsem na něj nereagovala, jen se uchváceně dívala na toho cizího muže. Zkoušeli to znovu, ale silou vůle jsem se nechtěla pohnout. Zděšeně se na sebe dívali. Myslím, že spolu i mluvili, ale já jsem vnímala jen jeho. Něco na mě křičeli. Podívala jsem se do jeho očích. Měl je tak krásné. Byla to jenom vteřinka. Pak jsem už nic neviděla, ani necítila a nevnímala.

O několik dní později


Bavila jsem se s Tylerem ze školy o nějakým úkolu, byl hrozně těžký a já si s ním nevěděla rady. Tyler se mi ho snažil vysvětlit. Začala jsem ho pomalu chápat. Najednou zazvonilo.

„Tak přijď dneska ke mně. Uděláme ho spolu,” navrhl.

„To by bylo fajn,” řekla jsem nadšeně.

„V kolik se ti to hodí?“ zeptal se mě nadšeně.

„Třeba v sedm?“ zeptala jsem se ho.

Rychle přikývl, protože už do třídy vcházel učitel. Také jsem si sedla na své místo vedle Emmetta. Učitel začal svůj nudný výklad. Nikdo ho neposlouchal. Koutkem oka jsem zachytila Marka, jak si nasazuje sluchátka. Po celé třídě vyřvávala hudba linoucí se z jeho sluchátek. S Markem jsme měli podobný vkus, takže mi to ani nevadilo. Někteří spolužáci po něm házeli pohoršené pohledy. Mark si z toho nic nedělal, to se mi na něm nejvíc líbilo. Učitel si toho ani nevšiml, protože divoce básnil nevím o čem. Z tašky jsem vytáhla blok a začala si do něj čmárat. Zbytek hodiny uběhl hrozně pomalu. Sbalila jsem si věci a šla na další hodinu.

Zbytek dne uběhl jako voda. Všimla jsem si, že pořád plánuju, jak budu u Tylera. Šla jsem na záchodky a podívala jsem se do zrcadla. Připitoměle jsem se tam usmívala. Sakra, co to s tebou je? Podivila jsem se. Budu si muset do školy nosit, aby se to neopakovalo, citron. Jo, dobrej nápad, pochválila jsem se. Co si sakra vezmu na sebe? Jak se mám namalovat? Kurva, už je to tady zase. Nemá někdo ve škole ten zatracenej citron?, napadlo mě. Jistě že ne. Co by s ním tady dělali?! Prostě na to přestanu myslet. Dál jsem se hádala sama se sebou a šla mezitím na parkoviště. Nastoupila jsem do auta a začala startovat. Rychle jsem se rozjela domů, s myšlenkami co si vezmu na sebe. Dojela jsem domů a rychle se hrabala z auta. Běžela jsem do domu, už abych tam byla. V běhla jsem do svého pokoje. Na místě strnula. Stál tam Bryan.

„Jseš nějaká natěšená,” řekl a ukazováčkem mi zvedl bradu.

„Jdu ven. Měl bys jít. Nemám moc času.” Přemýšlela jsem, jak se z toho mám vykroutit. Nic mu do toho není. Zvědavě se na mě díval a čekal, co dál ze mě vypadne.

„Kampak? Zapoměla jsi mi říct, že se někam chystáš. Ani jsi mi nezavolala. Jak mi to vysvětlíš?” Viděla jsem na něm, jak pomalu ztrací trpělivost, když jsem nic neříkala.

Bála jsem se něco říct, ale věděla jsem, že něco říct musím. Nakonec ze mě vypadlo: „Nic ti do toho není. Nejsem tvůj majetek. Nemusím se ti zpovídat ani ti nic vysvětlovat. Myslím, že to mezi námi skončilo. Abych nezapoměla, taky myslím, že mám na víc než na nějakého chudinku. Teď bych byla ráda, abys odešel. Spěchám,” vyhrkla jsem to všechno, co jsem si myslela a bála se to říct. To jsem ale neměla říkat. Bryan se rozzuřil a natáhl mi pořádnou facku. Zakymácela jsem se. Přiletěla mi ještě další. To už jsem se zhroutila na zem. Bez pohybu jsem ležela na zemi. Ještě ho to nepřešlo, takže teď do mě prozměnu kopal. Snažila jsem se nevnímat bolest. Prudce přestal. Neslyšela jsem ho. Přála jsem si, aby odešel, bohužel se vrátil. Sklonil se ke mně a držel něco v ruce. Nejdřív jsem nevěděla, co to je, ale pak jsem rozpoznala kuchyňský nůž.

„Ne, prosím, nedělej to. Budem spolu tentokrát napořád. Prosím, polož ten nůž,” škemrala jsem prosebně. Slzy se mi valily po tvářích.

„Řekni, že mě miluješ a schovám ho. Řekneš to?” ptal se mě. Tak moc jsem to chtěla říct, ale nemohla jsem to vyslovit. Něco mi v tom bránilo. Dívala jsem se na něj prosebně. Byla jsem zoufalá. Věděla jsem, že by mě mohl zachránit jen zázrak, ale ten se nestane, že? Myslela jsem, že je to jen hloupý sen. Bohužel nebyl. Mé tušení se mělo za chvíli vyplnit. Na mysl mi vyplula jedna stará vzpomínka. Nevím proč zrovna ona, ale bylo to tak.

Houpala jsem se na houpačce. Jen tak jsem se houpala. Hrozně ráda se houpu. Na druhé houpačce seděl Damian. Moje první láska. Nevím, kolik mi bylo. Odhaduji něco okolo deseti let, ale nevím to s přesností. Tenkrát jsem do něj byla zblázněná. Drželi jsme se za ruce, líbali se za křovím, tak jak to má být, říkali jsme si vždycky. Nosil mi tašku, kupoval zmrzlinu a dělal plno věcí, co k tomu patří. Byl hrozně hezký, ale i hodný a chytrý. Máš ty nejlepší rodiče na světě, tvrdila jsem pokaždé, když jsem k nim chodila na návštěvu. Nikdy na to nic neřekl jen něco zahučel. Později jsem se dozvěděla, že jeho otec skončil ve vězení a jeho matka spáchala sebevraždu. Jedinou jeho nevýhodou bylo, že se chtěl vykašlat na školu, což jsem neschvalovala. Ani dneska už nevím, jak jsme se rozešli. Bylo to pro mě hodně těžký. Měla jsem ho opravdu ráda.

A jak jsem skončila dnes?!

Bryan se na mě díval trochu smutně, ale i vztekle. Myslím, že jsem v jeho tváři na chvilku zahlídla lítost.

Lítost?! To není možný.

„Nechci to udělat. Nutíš mě to udělat. Můžeš si za to sama. Všechno by bylo bez problémů, ale asi to musí být. Věř, že až s tebou skončím, tak začnu žít na novo. Budeš mi chybět, ale později na tebe zapomenu. Počkat ještě musím napsat dopis na rozloučenou. Přála by sis, abych tam napsal něco zvláštního?” Nic jsem neříkala, tak začal smolit dopis. Nějakou dobu mu to trvalo. Koš byl plnej zmuchlanejch papírů.

 


 

Autor: Alex00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek New Girl 2. kapitola (2/2):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře