Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New Girl 6. & 7. kapitola

10.11.2010 (14:15) • Alex00 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1577×

Bella

Od té doby, co jsme se s mámou přistěhovaly do Forks, mívám špatný pocit. Obzvlášť, když se na něj dívám. Jistě, je oblíbený, krásný a každá dívka by s ním chtěla chodit. Edward Cullen. Divná jsou jejich jména, taková… stará? Asi tak. Jejich rodina je zvláštní, jako by ani nepatřili do téhle doby. Ale co to plácám? Necítím se s nimi dobře. Hlas v hlavě mi napovídá, že mám okamžitě utéct, ale když se na ně podívám, vždy mně učaruje jejich krása. Jejich pohled je hypnotizující. Jako by chtěli omámit svoji kořist. Počkat? Co když jsem mé domněnky, že jsou něco víc než lidé, správné? Co když ani nejsou lidé? Nesmysl. To by nebylo možné. Žádné mýtické postavy neexistují. Jsem o tom ale pevně přesvědčená? Radši si na ně budu dávat majzla.

Myšlenky na Edwarda se opět přihlásily o slovo. Vidím na Jessice, že by s ním něco ráda měla. Všechny dívky ale odmítá. Proč ale? Mohl by mít jakoukoli, kterou by chtěl. Dostal by každou. Jedna má část chtěla věřit v to, že čeká na tu “pravou“, ale to je ta největší blbost, která mě kdy napadla. Možná bych u něj mohla mít šanci, šeptal mi hlásek v hlavě. To bylo absurdní. Já a Edward Cullen?! Dělám si jen falešné naděje. Nemohla bych říct, že jsem se do něj zamilovala, ale líbí se mi a to hodně.

Naskytla se mi otázka, na kterou jsem věděla jistou odpověď. Co kdyby se mi naskytla možnost chodit s Edwardem Cullenem?

Asi bych po něm skočila. Ne, neskočila, ale asi bych s ním začala chodit. Myslím si, že by žádná dívka neváhala využít té možnosti. Problém by tu byl. Vždy mám nějaký háček. Nemám žádné zkušenosti s klukama. Já jediná ještě s nikým nechodila. Ani neumím líbat. Sedmnáctiletá panna. Kdybych to někomu řekla, asi by se mi vysmál, ale mně to až do teď nevadilo.

To by chtělo někoho, kdo by mi pomohl, ale kdo?

Vlastně bych o někom věděla.

„Alex!“ zakřičela jsem do domu.

Byl to bláznivý nápad, ale kdo jiný by mohl pomoct?

„Ano?“ přihnala se do pokoje.

Vykouzlila jsem nevinný pohled. „Naučíš mě líbat?“

„Ne, lesbo. To po mně nechtěj,“ řekla nevěřícně kroutíc hlavou.

„Já nejsem lesba, ale prostě...,“ zasekla jsem se, nadechujíc se k vyklopení pravdy.

„Chci to umět,“ řekla jsem s rudnoucí tváří.

„Kvůli komu?“ zeptala se, pochechtávajíc.

„Nikomu,“ odpověděla jsem jakoby nic. Zřejmě se to ale nepovedlo.

„Kdo za tím stojí? Řekni mi to, prosím. Já to nikomu neřeknu,“ řekla, přitom si namotávala vlasy na prst.

„Edward Cullen,“ cítila jsem, jak rudnu jako rajče. Čekala jsem, že něco řekne. Nervózně jsem si přitom okusovala nehty. To byl také důvod, proč jsem si nikdy nelakovala nehty. Další byl, že já jsem na to nikdy nebyla.

Neřekla absolutně nic. Jen se otočila a zmizela pryč. Co jsem řekla? Napadlo mě, jestli se jí nelíbí, nebo něco horšího.

Emmett

„Miluji tě,“ zašeptal jsem jedné z mnoha husiček. Zachichotala se, ale pořád nechtěla povolit.

„Vždyť mě ani neznáš. Říkáš to jen proto, že mě chceš dostat do postele,“ řekla smutně s pohledem upřeným někam do zdi. Správně, ale ty se máš koukat na mě.

Tahle je nějaká odolná, ale poznám na ní, že už se nebude dlouho ostýchat. Už teď byla nalomená.

„Věříš na lásku na první pohled?“ zeptal jsem se jí, svou rukou jsem jel pomalu po jejím stehně. Moc pěkná. Vím, že se mnou chodí do školy, ale nějak si nemůžu vzpomenout na její jméno. Upír a zapomene jméno. Bylo jich tolik. Nikdy jsem si nevybíral někoho ze své okolí, ale tohle je obzvlášť kus. Potkal jsem jí v Seattlu nedaleko mého oblíbeného baru.

„Ne,“ zamumlala, přemáhajíc se. Mou ruku odstrčila z dosahu své nohy. Copak? Nějak to nefunguje. Měl jsem chuť zavrčet, to by se ale vyděsila. Musel jsem ji dostat už jen proto, že jsem nechtěl udělat radost Edwardovi, který vždy žvatlá něco o “opravdové lásce“. Staletý panic. Čeká na tu “pravou“. Pche. Asi už vím, co mu dám k narozeninám. Usmál jsem se. Jen doufám, že mu to Alice nepoví. Ale ani nemůže. Pokud vím, tak na ni vím něco vážně pikantního. To by se Jasper divil.

Naklonil jsem se k ní blíž. Její srdce vynechalo jeden úder. V tom se ale otevřely dveře. Do pokoje vešla nějaká brunetka. Nebyla moc zajímavá. Podprůměrná.

„Alex?“ zašeptala vyděšeně. Její tvář dostala extrémně červený odstín.

„N… Nechtěla jsem vás… vyrušit,“ polkla hlasitě brunetka.

„Tak vodpal, ne?“ nechtěl jsem, aby nás dál otravovala.

Celá zbledla. Ale ne, byly to snad slzy, co se jí třpytily v očích? Přišlo mi jí líto. Chtěl jsem se jí omluvit. Zcela nečekaně promluvila. „Emmette?“ Na tváři se jí mihlo překvapení.

„Ty seš kdo?“ zeptal jsem se nechápavě. Znám ji, nebo ne?

„Bella.“

„Bella Swanová. Chodím s tebou na španělštinu.“

„Fakt?“ Byl jsem z toho překvapený. Nikdy jsem ji tam neviděl.

„Jo,“ bouchla dveřmi.

„Tak sorry. Já si pamatuji jenom pořádný kusy,“ zavolal jsem za ní ve snaze si ji usměrnit. Slyšel jsem pláč. Co? Je to přece pravda.

Obrátil jsem se na svou společnost, to už mi ale přiletěla pořádná facka.

Byl jsem nepříjemně překvapený. Nic takového jsem v (ne)životě nezažil. Já jsem se holkám dostával mezi nohy, ne, že mě fackovaly. Byl jsem z toho vykolejený.

„Za co?“ nechápal jsem.

„To je moje sestřenice,“ řekla s kyselým úsměvem.

„A teď vypadni,“ usmála se, odstrkujíc mou ruku.

Automaticky jsem se zvedl. Budu muset najít někoho. Spíš nějakou osamělou slečnu. Bylo mi ale líto, si s ní neužít. Nebyla to typická vyumělkovaná slepice. Na téhle bylo něco víc. Co to plácám?! Radši jsem metelil pryč. Scházel jsem schody. Slyšel jsem znovu její vzlyky. Šel jsem k pokoji, odkud se ozývaly společně s tlukotem lidského srdce.

Seděla na zemi. Rukama si objímala kolena. Tak tohle jsem vůbec nechtěl. Pravda, ublížil jsem plno holkám, s kterými jsem se vyspal a pak je odkopl. Tuhle jsem urazil slovně, přesto ji to ale bolí. Přiblížil jsem se k ní. Rukou jsem se dotkl jemně jejího ramene. Lekla se. Její ruka vyletěla vysoko k mé hrudi. Poté se ozvalo křupnutí. Zrychlil se jí tlukot srdce. Uhánělo dvakrát rychleji.

Další rána. Pravděpodobně si zlomila ruku. Spustil se jí další vodopád slz. Pohladil jsem jí po zádech. „Nestalo se ti nic?“ zeptal jsem se jí, ale tušil jsem, že si kvůli mně asi zlomila ruku.

„Co ti udělal?!“ zazněl naštvaný hlas pár metrů od nás.

„Alex,“ zakoktala brunetka, Bella. Alex? Už vím i její jméno. Málem bych se z ní vyspal, ale už znám její jméno? Neuvěřitelné.

„Nic. Nemůže za to. To já,“ zněl její tichý hlas.

Přiběhla k nám. „Ukaž.“ Byla tak starostlivá.

„Ty radši konečně vypadni,“ vyštěkla s nebezpečně se přibližující se rukou, zaťatou v pěst. Radši jsem couval ke dveřím, aby si taky nezlomila ruku. Měl bych jí to vysvětlit, ale možná bude lepší, když vypadnu.

Vyšel jsem z baráku. Byla už temná noc. V kapse mi zavibroval mobil. Vyndal jsem ho. Číslo bylo neznámé. Zvedl jsem to.

„Emmette,“ zavrněl s telefonu Rosaliin hlas. Ach ne. Tak to abych se schoval někam daleko…

Alex

„Ukaž. Co ti ten hajzl udělal?“ Měla jsem toho po krk. Nejradši bych za ním běžela a nakopla ho do jeho moc pěkného pozadí.

„Nic. Vyděsil mě a já jsem se ho pokusila praštit. Je to moje vina,“ řekla Bella, škubla sebou, když jsem se dotkla její ruky.

„Tss.“

„Máš to asi zlomené,“ řekla jsem rádoby zkušeným okem. Netušila jsem, co s tím má.

„Radši pojedeme do nemocnice.“

Její pohled nabral bílou barvu. „Do nemocnice ne.“

„Musíme. Co když to máš zlomené?“

„Dobře,“ rezignovala za chvíli.

„Napíšu tetě vzkaz, ano?“ Přikývla.

Letěla jsem pro kus papíru. Popadla jsem tužku. Na papírek jsem načmárala vzkaz:

Bella má asi zlomenou ruku. Jela jsem s ní do nemocnice. Nemusíš mít strach, postarám se o ni. Budeme za chvíli zpět. Zavolám ti.

A.

„Nemusí to být zlomené,“ zkoušela to Bella. Vím, jaký má odpor k nemocnicím. Nesnáší ty bílé pláště. Já taky nemusím tu hroznou dezinfekci.

Popadla jsem ji nekompromisně za zdravou ruku. Ještě bundy a klíče.

„S tebou si to vyřídím, Emmette. To si slízneš,“ zamumlala jsem si sama pro sebe.

Autor: Alex00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New Girl 6. & 7. kapitola: