Takže jsem tady s novou povídkou. Po hodně dlouhé době:(. Povídka se odehrává po Edwardově odchodu... Bella je na tom hodně špatně... Ale pak se nějak dá dohromady... Má nový zlozvyk ( za který mě doufám neukamenujete :D), myslím, že něco takového tu ještě nebylo (možná že něco na ten způsob, ale určitě ne v tomhle provedení ;):D). Až si to přečtete tak mi tu nechejte KOMENTÁŘ, prosíím. Díky, vaše BCullen ;).
28.10.2009 (13:00) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2118×
Pohled Vypravěče:
Bella se po odchodu Edwarda změnila. Uzavřela se do sebe. Měla tak velkou depresi, že nemohla jíst, nemohla spát. Z Belly se stala chodící mrtvola. Doslova. Její život stál o ničem. Ráno vstala, jela do školy, ze školy domů. A takhle to bylo pořád dokola. Ten stereotyp ji musel hrozně nudit, ale ona ho nevnímala. Snažila se kvůli svému otci, kvůli němu se snažila žít aspoň trochu normální život. Jenže, co je pro ni normální? V noci nemohla spávat, zdály se jí noční můry o Edwardovi. O celé jeho rodině. Asi po čtyřech letech, stalo se to jako blesk z čistého nebe, se Bella „probudila“. Jednoho krásného letního dne se podívala do zrcadla a uviděla tam chodící kostru. Lekla se sebe sama. Její kdysi tak krásné a husté vlasy byly úplně bez života. Bez lesku, objemu, konečky měla roztřepené a barva byla vybledlá… Její kdysi krásné a hluboké hnědé oči byly mrtvé. Nebyl v nich vůbec žádný život, lesk, vzdor mládí. Tmavé kruhy pod očima říkaly, že opět nespala. Vystouplé lícní kosti, skoro bílé rty. Kde kdo si o ní mohl na první pohled myslet, že je anorektička. Ona to popírala, ale kdo ví? Neznámý pozorovatel si může trvat na svém, ale abychom pochopili, co se v ní odehrává, museli bychom být v její hlavě.
„Bože!“ vykřikla a její hlas se zdál tak cizí. Nevěřícně si šáhla na obličej, jako by nemohla uvěřit tomu, že je to opravdu ona. Byla to ona. Natáhla se po své kosmetické taštičce, aby zjistila, že je tam tak akorát krém na ruce a balzám na rty. Žádný make – up, žádná řasenka, stíny, pudr, vůbec nic, čím by se mohla namalovat a trochu zkulturnit. Rozhodla se: „Takhle to už nejde. Takhle to dál být NESMÍ!“
Pohled Belly:
Co se to se mnou stalo? To nejsem já… to nemohu být já. Nevěřícně jsem si šáhla na obličej a ta osoba v zrcadle, která se mě podobala velmi vzdáleně, udělala to samé. Mé bledé rty se stočily do malého O. Jako ve snu jsem se natáhla po své kosmetické taštičce, kterou jsem v ruce neměla dobrých pár let. Nevěděla jsem, kde přesně je, ale nějakou představu jsem měla. Ale když jsem se podívala dovnitř, byl tam pouze krém na ruce a balzám na rty.
„No to je výborné.“ Povzdechla jsem si. Rezignovaně jsem vlezla do sprchy a pustila na sebe trochu horké vody.
Po sprše následoval další šok v podobě mého šatníku. Kde se tady nabralo tolik šedé, hnědé a černé? Žádné červené, modré nebo nějak jinak barevné oblečení? Já jsem se asi vážně musela zbláznit.
Vyházela jsem všechno oblečení z šatny a pomalu zaplakala nad tím, co jsem nosila. (Jak je možné, že jsem si toho všimla tak pozdě?! :-( ). Našla jsem v tom „šatníku“ nějaké bílé kalhoty (další barva krom černé, šedé a hnědé, bacha na to), černou upnutou košili a obyčejné kecky. Vlasy jsem stáhla do volného culíku a velké černé sluneční brýle na oči tašku s peněženkou a můžu vyrazit na nákupy. Přece jenom ze sebe musím udělat člověka. Nesmím se trápit pořád jen tím, že odešel, musím jít dál. Takhle už to nejde.
Nasedla jsem do svého staro-nového autíčka (náklaďáček se rozsypal asi rok a půl po jeho odchodu). Teď jsem měla starší citroën červené barvy.
Vyjela jsem z Forks a vydala se nakupovat. Jízdu jsem si užívala úplně na maximum. Připadala jsem si, jako bych se teď probudila po nějaké party a měla okno. Jako bych se znovu narodila. Byla jsem volnější. A usmívala jsem se! Já možná byla i šťastná. Byl to zvláštní a příjemný pocit. Jako bych žila v mlze a najednou vysvitlo slunce.
Zastavila jsem se na benzinové pumpě, abych doplnila zásoby benzinu. Když jsem vešla dovnitř k pokladně, oko mi padlo na cigarety. Opravdu jsem dostala chuť si jednu zapálit.
„Dobrý den, slečno.“ Oslovil mě mladík u pokladny.
„Dobrý den.“ Pozdravila jsem ho a usmála se.
„Co to bude?“
„Budu platit benzin na 2 a ještě bych chtěla-„ rozhlídla jsem se po výběru tabákových výrobků-„ jedny zlatá Marlbora a ještě tenhle zlatý zapalovač.“ Když už mám kouřit, tak s nějakou grácií a elegancí, ne?
„Všechno? 89 $ prosím.“ Podala jsem mu peníze a s úsměvem se rozloučila. Těšila jsem se, až si zapálím. Něco mi pořád chybělo, že by to bylo tohle? Rozjela jsem se směrem k Port Angeles, které bylo ještě asi 10 km.
Vjela jsem do města a hledala místo na parkování. Zaparkovala jsem na menším náměstíčku. Sedla jsem si do útulné kavárničky.
„Co si dáte?“ zeptala se milá servírka.
„Jednu kávu. A smí se tady kouřit, prosím?“
„Jistě.“ Řekla, zapsala si objednávku a odešla. Když jsem vytahovala tu lehkou krabičku z tašky, připadala jsem si… podivně. Vyndala jsem si jednu cigaretu a vložila do úst. Bylo to zvláštní. Škrtla jsem zapalovačem a zapálila ji. Potáhla jsem ten kouř a vdechla. Ta chuť a ten pocit byl nepopsatelný. Smrdělo to. Jako fakt, ale já se cítila v pohodě. Mě to nesmrdělo, ale vonělo. Byla jsem spokojená. Zkusila jsem to podruhé. A po třetí. A nakonec jsem vykouřila asi půlku krabičky. A dost. Řekla jsem si v duchu. Zaplatila jsem útratu a s novým pocitem plnosti jsem se vydala nakupovat.
Líbilo se? Má cenu vůbec pokračovat? Díky za Váš názor. :-*
Díl druhý : http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/new-life-2-kapitola-rozhodnuti/
Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek New life - 1. Kapitola (+Prolog) - Probuzení:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!