Další kapitolka. Původně jsem tuhle povídku chtěla jen jako jednorázovku, ale když jsem se včera dívala na jeden film, hrozně mě inspiroval a tak jsem začala psát. A rozvíjet. A doufám, že se vám to bude líbit, i když tam Edward nebude, teda spíš tam bude, ale až tak ve druhé polovině povídky - spíš bych řekla že na konci :D. Ale nebojte se, o lásku nebude nouze ;).
31.10.2009 (14:15) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1464×
Obtěžkaná snad dvaceti taškami s oblečením jsem se vydala na parkoviště velkého nákupního střediska, kde jsem strávila posledních pět hodin šíleným nakupováním. Já, která nenávidím tyhle nákupní střediska a nakupování vůbec jsem utratila tolik peněz za hadříky. Ale za kvalitní a krásné hadříky, to musím uznat i já. Připadala jsem si, jako z jiného světa, ty čtyři roky, co jsem „nežila“ se toho hodně změnilo. Připadala jsem si, jako bych přišla o moc věcí, i když mi to nepřišlo. Konečně, asi po dvaceti minutách, jsem našla svého jezdícího miláčka. Narvala jsem do toho malého kufru všechny tašky s oblečením a vydala se zpět. Ted už jen do potravin, přece jenom je dneska zvláštní den, musím uvařit Charliemu něco speciálního, aby se na mě nezlobil. Až se dozví tu zprávu.
Celou cestu domů jsem přemýšlela, jestli to opravdu udělám. Ano, udělám.
Dojela jsem domů a odnesla si věci do pokoje, hned tam bylo míň místa, a vytáhla cestovní kufry. Zabalila jsem si všechno, co bych mohla potřebovat nebo postrádat. Vše ostatní si dokoupím. Po zabalení všech věcí jsem šla dělat večeři. Dneska jsem si s tím dala opravdu práci. Koupila jsem výborné hovězí na steak, krásné brambory a čerstvou zeleninu na salát. A ještě jsem koupila borůvkový koláč, který má rád.
Prostřela jsem slavnostní tabuli, svíčky, ozdobné ubrousky, talířky po babičce a skleničky na červené víno, které jsem koupila speciálně k tomu steaku. Všechno jsem to nachystala na stůl a šla se převléknout do světle růžové blůzky a jeanové mini sukně. Ještě jsem rychle poklidila v kuchyni a čekala Charlieho.
Uslyšela jsem klíčky v zámku a zapálila svíčky.
„Bello? Jsem doma.“ Uslyšela jsem ho ode dveří.
„V kuchyni tati. Doufám, že máš hlad.“ Řekla jsem s úsměvem.
„Tady to ale voní.“ Řekl, než vešel do kuchyně. „My něco slavíme?“ dodal vzápětí.
„No, jak se to vezme.“ Řekla jsem tajemně.
Posadili jsme se ke stolu a Charlie se nervózně ošíval. Nandala jsem mu steak s upečeným bramborem a postavila před něj misku se salátem.
„Dobrou chuť.“ Popřála jsem mu. Podíval se na mě a pokýval hlavou.
„Tak a už mi to konečně řekneš?“ zeptal se. Celou dobu, co jsme jedli se na nic nezeptal, asi přemýšlel, co způsobilo tu náhlou změnu. Ale kdyby se mě zeptal, stejně bych mu nemohla odpovědět, ani já to nevěděla.
„Stěhuju se.“ Řekla jsem s úsměvem a odhodláním. Překvapením mu zaskočil kousek koláče a tak začal kašlat, chtěla jsem ho plácnout po zádech, ale razantně zakroutil hlavou. Když se už mohl nadechnout, zeptal se mě: „Cože? Proč? Kam?“
„Tati, já už tady nemám co dělat. Nebudu tu sedět a čekat až přijde, abych se mohla zase zhroutit. Musím začít žít. A tady se mi to nepovede. Odstěhuju se do Kalifornie. Je tam teplo a na dovolenou můžeš jezdit za mnou, k moři. Do tepla.“ Chvilku nad tím přemýšlel a pak zakroutil hlavou.
„Nepustím tě. Nechci, abys odjela.“ Tak tomuhle jsem se teda musela zasmát. On mě nepustí? (Ha ha :-D).
„Tati, už jsem dávno dospělá. A navíc jsem se už rozhodla. Tati, odjíždím. Ještě dneska.“
„Cože? Dneska? To nemůžeš!“ rozkřičel se na mě.
„Tati, uklidni se.“ Řekla jsem jemně. To poslední, co jsem před svým odjezdem chtěla, bylo pohádat se s otcem. Šla jsem a objala ho. Dala mu malou pusu na líc a odešla jsem si nahoru pro kufry. Poskládala jsem je do kufru a na zadní sedadla mého malého autíčka.
Vrátila jsem se a dala mu malou obálku. V ní byla moje fotka z automatu, z dneška a krátký dopis ve kterém stálo: Tati, já vím, že se na mě budeš chvilku zlobit, ale doufám, že mi co nejdřív odpustíš. Já Ti zase slíbím, že za Tebou co nejdřív přijedu. Anebo můžeš přijet Ty. Opatruj se, miluji Tě, tvá Bella.
„Na tati, ale otevři to, až budu pryč. Miluju tě. Nezapomeň na to.“ Řekla jsem a políbila ho. V očích mě pálily slzy, ale nechtěla jsem, aby mě viděl plakat. Zahnala jsem je, aspoň na malou chviličku.
„Opatruj se, holčičko. A zavolej hned, jak budeš moct. A neřiď moc dlouho, ať se nevybouráš. Miluju tě.“ V jeho hlase byly slyšet slzy, ale nebrečel. Vyšla jsem ze dveří a podívala se na nebe. Spadlo na mě pár kapek studeného deště. Otočila jsem se zpátky, abych se naposledy podívala na Charlieho, jak stojí ve dveřích a usmívá se na mě.
„ Měj se tati.“ Řekla jsem a nastoupila do auta. Zavřela dveře, naposledy mu zamávala a rozjela se vstříc novému životu. Jak jsem doufala.
Třetí díl : http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/new-life-3-kapitola-zacatek-noveho-zivota/
Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek New Life - 2. Kapitola - Rozhodnutí:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!