Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New life - 4. Kapitola - Nový život

02.11.2009 (10:30) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1623×

„Dobrý den, slečno.“ Pozdravila mě mladá hispánka, nejspíš jejích uklízečka nebo služka.
„Dobrý den, přišla jsem na pohovor, jako chůva.“
„Jistě, slečna Swanová? Pojďte za mnou.“ Řekla s úsměvem a já jsem jen pokývala hlavou.

Dům Lordových byl velký, moderní a luxusní. Ale na to, jak byl luxusně zařízený byl velmi vkusný a nebyl přeplácaný. Spíše naopak. Byl to takový venkovský dům, po jeho obvodu vedla krásná veranda s houpačkou.
Všechno bylo ve dřevě. Buď ve světlém, nebo v tmavém. Hala nebyla moc velká, byla tam dřevěná podlaha – jako v celém domě, což jsem zjistila o chvilku později – dvě menší křesílka s květinovým vzorem a malý stoleček a vedly z n velké schody do dalšího poschodí.
My jsme však šly přes velký obývák s krásnou bílou sedačkou, velkou televizí s domácím kinem a dřevěnou knihovnou, která se táhla přes celou jednu stěnu; velké okno, pod kterým byla pohodlná polstrovaná lavička; a červené závěsy, které hezky ladily s obrazy na stěnách. Pak chodbou do menší útulné pracovny se stolem z červeného dřeva a kožených křesel. Za stolem seděla mladá paní s dlouhými vlnitými blond vlasy a její studánkově modré oči si mě přívětivě měřily. Nejspíš to byla paní Lordová, protože pracovna byla luxusní a ženská. Na stole stál výkonný notebook.
„Paní, vedu vám slečnu Swanovou, uchází se o místo chůvy slečny Vanessy.“
„Děkuji, Paulo. Můžeš jít. A vy se posaďte. Já jsem Patricia Lordová, mluvily jsme spolu po telefonu.“ Řekla paní Lordová velmi příjemným hlasem a podala mi ruku, kterou jsem s radostí přijala. Celá se zdála příjemná a mladá, mohlo jí být tak kolem třiceti.
„Těší mně, já jsem Isabella Swanová. A chtěla bych u vás pracovat jako chůva.“
„A máte nějaké zkušenosti?“ zeptala se se zájmem. A sakra.
„S hlídáním dětí? No hlídávala jsem jednou o prázdninách dítě naší sousedky, ale jenom dvakrát. Takže by se dalo říct, že nemám skoro žádné zkušenosti.“ Její úsměv mírně uvadl, ale zdálo se mi, že se jí pořád líbím.
„ No to trochu mění situaci, ale líbíte se mi. Tak co kdybych zašly za Vannessou a rozhodla ona?“ na to jsem přikývla a doufala, že se té malé zalíbím.

Vanessa měla pokoj v prvním patře. Její pokojík byl ze světlého dřeva a stěny měl vymalované sladkou růžovou. Byl velký a plný hraček.
„Van?“ zavolala paní Lordová na svou dceru.
„Ano, maminko?“ ozval se dětský hlásek a hned za hlasem přiběhla malá holčička s dlouhými hnědými vlásky, které se jí vlnily aspoň do půli zad. Měla krásné, hluboké zelené oči a světle hnědou pleť. Když mě uviděla na chvilinku se zarazila a pak se usmála a v jejich očích se objevilo pochopení.
„To je moje nová chůva?“ zeptala se. Páni ta byla, ale bystrá.
„Když se ti bude líbit tak ano.“ Řekla jí její matka.
„Já jsem Vanessa Ann Lordová. A ty?“
„Já jsem Isabella, ale můžete mi říkat Bello.“ To patřilo i její matce.
„Tak pojď, Bello, půjdeme si hrát.“ Vzala mě svou malou ručičkou za ruku a vedla mě ke svým hračkám.

Asi po hodině únavného předstírání, že jsem kůň, se mi podařilo přesvědčit Vanessu, že by se měla jít najíst, přeci jenom už byl čas oběda a tak jsem ji vzala na ruce a nesla dolů. Nevěděla jsem, kam s ní mám jít, kde je kuchyně a tak jsem zkusila štěstí v pracovně paní Lordové. Zaklepala jsem a po chviličce se ozvalo: „Dále.“ A já opatrně vešla.
„Omlouvám se, že vás ruším, ale myslím si, že by se malá měla najíst. A bohužel nevím, kde máte kuchyni.“ Na malinkou sekundu se zatvářila, jako by to nevěděla ani ona, což mě nepřekvapilo, tahle paní určitě nevařila každý den obědy ani večeře.
„Vůbec nerušíte, úplně jsem zapomněla, že tady jste a celou hodinu jsem mohla nerušeně pracovat, což se mi nestává, Van mě tady pořád něčím otravuje.“ Postěžovala si.
„Pojďte za mnou. Stejně by měl být brzo oběd.“ Vstala od svého stolu a vedla mě zpátky do obýváku a z obýváku do velké jídelny, ve které byl dlouhý stůl, který byl nejspíš z mahagonu, a okolo něj bylo asi deset židlí. Pak jsme se konečně dostaly do kuchyně, která byla velká, jak jinak, ze světlého dřeva a ze skla. Uprostřed byl ostrůvek, na kterém se vařilo a okolo se dalo sedět, proto tam také byly dvě barové židličky, velká americká lednice a ještě jeden jídelní stůl se čtyřmi židlemi, nejspíš pro uklízečku, chůvu…
„Paulo, kdy bude oběd?“ zeptala se paní Lordová té malé hispánsky, která mi otevřela. Se mnou mluvila trochu jiným hlasem. Ke mně byla příjemná, kamarádská. K Paule se chovala jako k zaměstnanci.
„Pokud chcete, paní, hned. Oběd už mám navařený.“ Odpověděla Paula.
„A proč jsi mi to neřekla?“ zeptala se příkře.
„Protože si paní nepřála být rušena.“ Odpověděla a lehce zrůžověla, když si uvědomila ten pořádek slov ve větě, jaký použila.
„Dobrá, dobrá. Tak prosím chystej na stůl. Pro čtyři. Bella bude jíst s námi.“ Přikázala.
„Ale já nemám hlad, děkuju.“ Zkusila jsem protestovat, ale paní Lordová se na mě podívala stylem – ty prostě jíst budeš! - a já už neprotestovala.
„Tak, Van, za chvilku bude oběd, tak si půjdeme umýt ručičky. Pojď.“ Řekla jsem a podívala se po paní Lordové s prosbou o radu v očích.
„Pojď, zavedu tě tam.“ Řekla a šla z kuchyně přes jídelnu, obývák, do haly, a směrem k pracovně. Ukázala, kam mám jít a sama zůstala ve své pracovně. Šla jsem, jak mi ukázala a viděla jsem ještě jednu místnost, která byla trochu pootevřená a tak jsem nakoukla dovnitř a uviděla svalnatého chlapa s hnědými vlasy – stejnými jako má Vanessa – takže to musel být její otec, pan Lord.
Radši jsem šla umýt Van ruce. A hurá na oběd.
Posadila jsem malou do její židličky a za okamžik přišli oba rodiče. Tak jsem měla pravdu, je to její otec. Byl vysoký a svalnatý. Opálený brunet se zelenýma očima. Vanessa byla celá on.
„Á, to je naše nová chůva? Těší mě Joshua Lord.“ Řekl a přátelsky mi podal ruku.
„No nevím, jestli jsem vaše nová chůva, ale chtěla bych. Bella Swanová.“ Ruku jsem přijala a on mi pokynul, abych se posadila.
„Děkuju.“ Řekla jsem a posadila se na židličku vedle malé Van, abych ji, kdyby chtěli, mohla krmit. Paula začala nosit jídlo na stůl. Byly to lasagne a zeleninový salát. Pro malou měla připravenou ovesnou kaši s jahodami, mandlemi a meruňkami.
„Mám ji nakrmit, abyste se mohli v klidu najíst?“ zeptala jsem se rodičů.
„Kdyby vám to nevadilo.“ Řekla Patricia a usmála se. Vzala jsem misku s kaší a začala ji krmit.

„Bello, už jsem se rozhodla. Nechám si tě tu u nás.“ Řekla mi Patricia a já mohla vyskočit z kůže.
„Opravdu? Vy si mě tady chcete nechat, paní Lordová?“ zeptala jsem se užasle.
„No jistě a prosím, říkej mi Patricia.“ Řekla a já jsem měla chuť skočit jí okolo krku.
„Děkuju, děkuju.“
„Paula ti ukáže tvůj pokoj.“
„Opravdu? Děkuju, Patricio.“
„Já děkuju, že nám budeš hlídat dítě.“ Řekla a jemně mě objala.

Šla jsem za Paulou, která mě vedla do podkroví. Ukázala na pokoj. Pokoj byl veliký s dřevěným trámem. Uprostřed stála bíle povlečená dřevěná, manželská postel. Pod velkým oknem byla opět polstrovaná lavička a ze stropu vyselo ratanové křeslo. Byla tam i knihovna. Byly tam dvoje dveře, jedny vedly do krásné koupelny. Byla tam velká vana, nad kterou bylo střešní okno, kterým se dalo dívat ven, když jsi ve vaně. Byl tam i sprchový kout a velké umyvadlo. Koupelna byla zařízená a laděná v modré barvě. Druhé dveře vedly do šatny.

Protože mi Patricia dala na dnešek volno a vlastně ani zítra hlídat nemusím, rozhodla jsem se vybalit si věci a trochu si to tu pospořádat. Když jsem měla vybaleno a připadala jsem si tu dokonce jako doma, napustila jsem si horkou vanu, abych si trochu odpočinula.

5.díl >> A...jako Adam?

Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New life - 4. Kapitola - Nový život: