Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New life - 7. Kapitola

25.11.2009 (21:30) • BCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1515×

Telefonát

Pomohla jsem Adamovi uklidit stáje a pak jsem se šla osprchovat.
Bylo kolem druhé hodiny a tak jsem se šla podívat do kuchyně, jestli bude oběd nebo jestli si ho mám uvařit nebo co. V kuchyni byla Paula.
„Ahoj, Paulo. Můžu se zeptat? Oběd bude? Nebo si ho mám uvařit?“ zeptala jsem se a Paula se rozesmála. Co jsem řekla?
„Nemusíš si nic vařit, Bella. Pro rodinu a pro tebe vařím já. To jen předák a jeho lidé si vaří sami.“ Upřesnila mi informace.
„Aha, a kdy bude oběd?“
„Hned, jestli chceš.“ Přikývla jsem hlavou a šla si sednout ke stolu ne však do jídelny, ale do kuchyně. Paula mi přinesla nějaké mexické jídlo. Fazole s nějakým masem. Bylo to výborné. Lordovi by se měli vrátit až večer a tak jsem neměla co dělat. Napadlo mě, že bych si mohla zajet ke kadeřnici. Mé vlasy už to opravdu potřebovaly.
„Paulo, nevíš prosím tě, kde je tady nějaké dobré kadeřnictví?“ zeptala jsem se, když jsem dojedla.
„No jasně, že vím.“ Řekla a podrobně mi vysvětlila cestu.
Šla jsem se převléknout do červený letních šatů. Vyjela jsem a po cestě jsem přemýšlela, co si s tou hlavou nechám udělat. A nakonec jsem přišla k názoru, že to nechám na kadeřnici. Asi za půl hodinky jsem byla na místě. Naštěstí tam nikdo nebyl a tak jsem šla hned na řadu.
„Dobrý den. Tak, co s vámi uděláme?“ řekla příjemná mladá kadeřnice.
„Nechám to na vás. Určitě nějakou barvu a ostříhat. Už jsou hrozně slabé a třepí se mi konečky.“ Přikývla a já ji nechala volnou ruku. Zavřela jsem oči a užívala si zvuku nůžek.

„Wow.“ To bylo jediné, na co jsem se zmohla, když jsem uviděla svůj odraz v zrcadle. Mé unavené dlouhé vlasy bez lesku a objemu byly najednou kratší tak o pět centimetrů a barva byla jasnější, lesklejší. Barva už nebyla jako bez života. Byla skoro stejná jako moje přirozená barva, taková mahagonová s větším podílem červené, než jsem měla před tím. Střih vlasů byl takový mladší. Vlasy byly střiženy postupně.
Zaplatila jsem, rozloučila se a odjela zpátky na ranč. Lordovi už byli doma z nákupů a tak, i když jsem měla volno, pustila jsem se na hlídání malé Nessie. Chtěla jsem ji poznat co nejvíce. Byla jsem s ní jenom chvilku, ale i za tu chvilku mi přirostla k srdíčku. Byla to taková usměvavá hodná holčička.
Večer jsem ji okoupala a přečetla ji pohádku na dobrou noc.
Tenhle den byl opravdu dlouhý a tak i já se šla okoupat a lehnout si do postele. Po koupeli jsem si sedla na postel a pustila si notebook. Napsala jsem mail mamce, Angele a Charliemu.

Po měsíci:

Malá Nessie byla rozkošná, hlídat ji mě hrozně bavilo. Na to, že jsem tady byla jenom měsíc jsem si připadala jako doma. S Adamem jsem večer chodívala jezdit na Sarah, kterou jsem si už sama sedlala. Z Patricie se stala kamarádka, kterou jsem potřebovala. Jezdily jsme spolu nakupovat, když malou Ness hlídal John.
Jenže, jednou, když jsme s Patricií přijely z nákupů měl John blbou náladu. S Pat se pohádali kvůli nějaké prkotině. Vzala jsem malou Nessie ven, aby to nemusela poslouchat, a tam jsme potkaly Adama. V rychlosti jsem mu řekla, co se doma děje a on jen přikývl, že se hádají docela často. A pak mi pošeptal jedinou větu, která mnou otřásla. Řekl: „Víš, Bello, John je nervák. Rozčiluje se nad úplnými  blbostmi. A párkrát to už skončilo tak, že ji zbil.“
„Cože?“ vykřikla jsem až příliš nahlas.
„Bello, co se děje?“ vypískla malá Ness a hned se ke mně rozběhla.
„Nic, Ness, nic se neděje. Neboj.“ Řekla jsem a pohladila ji po vláscích. „Jdi si hrát s Adamem, musím na chvilku do domu.“ Řekla jsem a už se otáčela a běžela do domu.
„Bello, nechoď tam!“ zakřičel za mnou Adam, ale já měla pocit, že musím něco udělat. Byla jsem zoufalá z toho, že John Patricii ublíží. Bála jsem se o ni. Jenže jsem nevěděla, co udělám, co když ji opravdu uhodí? Nebo ji zmlátí? Bože! Nohy mě ze strachu nesly, aniž bych upadla. V hale mě pohledem chtěla zastavit Paula, ale já jen zakroutila hlavou a běžela dál do pracovny Patricie. Na začátku chodby jsem zastavila a snažila se popadnout dech. Co budu dělat? Z pracovny jsem slyšela křik. Pomalu jsem přišla k pootevřeným dveřím a slyšela jsem teď už zřetelně slova, která John křičel na Patricii.
„Ty čubko jedna. Ty si myslíš, že mě budeš podvádět s Adamem? Ž e mě podvede moje žena se synem našeho předáka? Co si o sobě myslíš?“ Křičel a vrazil jí facku.
Zůstala jsem stát jako přikovaná. Pat má poměr s Adamem? Proč? Co? Stála jsem za těmi dveřmi jako tvrdý Y co zapustilo kořeny. Až rána, která vyšla ze dveří mě probrala. Podívala jsem se dovnitř a viděla jsem, jak se Patricie zvedá z pod stolu ze rtu a i z nosu ji teče krev. A John se po ní zrovna znova oháněl, když už jsem to nevydržela a vpadla do pokoje.
„Johne! Co to děláš? Přestaň!“ křičela jsem na něj. John se na mě otočil a v očích měl nepříčetný vztek.
„Cože? Co si to dovoluješ?“ zeptal se s hysterickým podtónem v hlasu.
„Co si to k ženě sakra dovoluješ?“ zeptala jsem se drze a divila se, kde se ve mně bere ta drzost, při pohledu na Johna se mi klepaly kolena, ale teď ne. Adrenalin se mi rozléval až do konečků prstů a já si najednou připadala silná. Jako by mi ty jeho zlé oči daly sílu ubránit Patricii.
„Bello, uteč.“ Hlesla Pat.
„Ano, správně, uteč nebo…“ nenechala jsem ho to doříct.
„Nebo mě zmlátíš? Fajn. Tak pojď. Dotkni se mě a volám policajty!“ řekla jsem výhružně a v tu chvíli mi bylo jedno, jestli mě zmlátí nebo ne. Ty policajty zavolám tak jako tak!
„Tady mi chce někdo vyhrožovat? Jak chceš holčičko. Ale s tímhle jsme neskončili.“ Řekl a s tímhle odešel z pokoje. A Patricie se rozbrečela. Objala jsem ji a snažila se ji ukonejšit… ale pořád mi vrtalo hlavou, jestli s Adamem spí nebo ne.

John odjel na týden pryč a tak měla Patricie čas si všechno rozmyslet. Chtěla jsem, aby zavolala policii a podala trestní oznámení, ale zavrhla to kvůli ranči a hlavně kvůli malé Ness. Ale takhle ji moc nepomůže, když uvidí, že její otec bije její matku, na psychice jí to moc nepřidá. Ale Patricie byla přesvědčená, že to nikdy neuvidí. Ne, když tady budu já.

„Adame? Můžu s tebou mluvit, prosím?“ řekla jsem, když jsem ho uviděla sedět pod dubem naproti stájím. Usmál se na mě a pokynul mi, abych si sedla vedle něj. Což jsem taky udělala.
„Tak, co jsem provedl, Bell?“ zeptal se mě. A já se bála zeptat. Ale nedalo mi to jinak, než se zeptat a tak jsem se zhluboka nadechla a zeptala se: „Měl jsi něco s Patricií?“ podíval se na mě a vypadal překvapeně, ale pak mu to jakoby „docvaklo“ a on posmutněl.
„Víš, Bell, vždycky jsme si docela dobře rozuměli, ale nikdy mezi námi nebylo nic víc, než jen přátelství. Jenže John si nikdy nenechal vysvětlit svou představu o tom, že spolu něco máme. A vždycky, když ji chce zbít, vytáhne tohle. Ale nikdy mezi námi nic nebylo.“ Řekl a mě se sevřel žaludek. Nemělo to nic společného s mexickým obědem a ani s tím, co mi právě řekl Adam, ale s tím, že mi zazvonil mobil.
„Omluv mě a díky.“ Řekla jsem a mrkla na Adama a odešla kousek dál. Vytáhla jsem telefon.
„Ano?“ ozvala jsem se a v aparátu bylo chvilku ticho, ale pak se z něj ozval hlas, který bych nikdy nečekala.
„Bello?“ hlesl a já málem omdlela.

Autor: BCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New life - 7. Kapitola: