Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezkrotná a svá! 10. kapitola

17.02.2011 (17:30) • IsabellaMariaSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1682×

Tma. Všude jen tma. Já toho ducha zabiju… počkat! Dá se zabít duch? No zkusit to můžu a nikdo neříká, že to musí vyjít. Co to se mnou je? Co to… ne to nemůže být… to je tygr? Přišel blízko ke mně a já už se začala bát, co se stane. On jen přišel ke mně a sedl si. Koukali jsme si navzájem do očí, když se náhle proměnil. Máma! To není možný.

„Ahoj, srdíčko. Vím, že jsi zmatená, ale neboj, nejsi mrtvá. Je toho už na tebe moc a tvá mysl to ví. Proto jsi jen v bezvědomí. Je to něco jako tvoje obrana.“

„Mami? Jak to?“

„Bells, já vím, že jsem tě tehdy opustila a ani jsme neměli čas se poznat, ale teď mě poslouchej. Musíš se probrat. Musíš jít za Charliem a říct mu, ať ti vyklopí celou pravdu. Víš, on toho ví víc než já.“

„Jak může vědět…“

„On kdysi patřil do královské rodiny. Měla jsi o nich vidění, pamatuješ?“

„Černé pláště!“

„Ano, a ty si unikát, proto tě chtějí k sobě.“

„A proč se stalo to všechno, co se stalo?“

„Srdíčko, ty máš dar. Dar ovlivnit, zpomalit nebo zrychlit běh událostí.“

„To s tím Edwardem…“

„Charlie doufal, že se do něj zamiluješ a tím zrychlíš vaše seznámení.“

„Proč?“

„Víš, když jsem se zamilovala do Charlieho, měla jsem vše pod kontrolou. Pak jsem otěhotněla a začala opět šílet. Ne že bych tě nechtěla, těšila jsem se na tebe, ale rostlo ve mně dítě s darem stejným.“

„Proč mi to neřekl?“

„Srdíčko, ráda bych si s tebou pokecala víc, ale ty už musíš jít. Tam na zemi jsou lidi, kterým na tobě záleží.“ Začala se mi ztrácet.

„Počkej!“ Temnota začala ustupovat a já pořád křičela, aby počkala. Volala sem ji a najednou jsem otevřela oči a uviděla kluka s hnědýma očima.

„No konečně! Tys mi teda nahnala strach, ti řeknu,“ promluvil Jake. Bože, já zapomněla na Jacoba.

„Jacobe, já… odpusť mi to, prosím.“ A rozutekla jsem se domů. Musela jsem najít tátu. Moje vidění se mělo co nejdříve naplnit a já nemůžu jen tak přihlížet. Musím jít. Slyšela jsem za sebou hlasy, ale já měla teď jiný problém. Začalo mě píchat u srdce a následně bolet hlava. Vidění!

Táta s Culleny a strýčkem zavření v temné kopce. Muž, co ho mučí, a pak náhle utrhnul hlavu.

Neee! To nejde. To je kvůli mně. Musím tomu zabránit. Nesmím dovolit, aby se mu něco stalo.

„Bells, co se děje?“ Doběhl mě Jacob a chytil do náruče.

„Ne! Okamžitě mě pusť. Pust mě, nebo si mě nepřej!“

„Co se děje?“

„Moje rodina… já… musím za nimi!“ Rozbrečela jsem se a vysmekla se mu. Utíkala jsem dál, seč mi síly stačily. Doběhla jsem domů a dveře byly otevřené. Vešla jsem dovnitř a co jsem viděla, mě vyděsilo.

„Dobrý den, má drahá, dlouho jsme se neviděli.“

„Kdo jste?“

„To jsem to nezdvořák. Jmenuji se Aro Volturi, a toto jsou mí bratři. Caius a Marcus.“ Jak říkal, tak i postupně ukazoval na muže. Caius měl blond delší vlasy a obličej plný nenávisti. Marcus měl hnědé vlasy a na rozdíl od Caia mu asi bylo všechno jedno. Jeho obličej byl znuděný.

„Co chcete?!“

„Tebe, má drahá. Ani si nedovedeš představit, jak dlouho na tuhle chvíli čekám. Tvoje schopnosti se začali zdokonalovat… neuvěřitelné.“

„Jak to myslíte?“

„Už se nemusíš dotknout rukou. Máš tak silné pouto se svou rodinou, že ti stačila pouhá myšlenka na ně.“

„Nech ji být,“ vykřikl otec a pod návalem bolesti se zhroutil k zemi.

„Už tenkrát jsi mi vzal to, co ti nepatřilo.“ To jak to Aro řekl, mě překvapilo.

„Co?“

„Ách, tys jí to neřekl? Tys neřekl své dceři pravdu o její matce? Nejsi moc dobrý otec, jak tak vidím. Poslouchej, drahá.

Kdysi žila dívka s darem, který jí dal sám vládce času. Díky němu dokázala ovládat čas. Čím ho měla déle, tím její moc rostla a zdokonalovala se. Mohla ovlivnit události, ovlivnit počasí a to vše jen díky daru. Moc se jí vymkla z rukou a začala šílet. Místo té krásné a svěží dívky s úsměvem na tváři, se z ní stal blázen, co nevidí skutečnost. Tehdy zabloudila k branám mého hradu. Když mi ji přivedli, zamiloval jsem se do ní. Nebyl jsem však sám. Můj věrný přítel byl na tom stejně. Dal jsem jí útočiště, dal jsem jí vše, co chtěla a ona si vybrala jeho! Utekli spolu a zplodili nesmírně mocné dítě. Kdyby byla se mnou mohla ještě žít. Dal bych jí vše, co by jen chtěla, ale ona si vybrala chudobu a život na útěku. Když se jí narodila dcera, dozvěděl jsem se to mezi prvními. Musel jsem ji vidět. Když jsem přijel a narazil na tvého otce, řekl, že je mrtvá. Chtěl jsem ho za to zabít, ale zabránilo mi v tom dítě. Dítě, kterému byl sotva měsíc. Odešel jsem a slíbil, že to dítě získám, proto jsem tu. Ani nevíš, jak moc jsi podobná své matce.

Původně jsem chtěl tyhle zabít, ale neudělám to, pokud půjdeš dobrovolně.“ Podívala jsem se do tátových očí a hned jsem věděla, co musím udělat…

Autor: IsabellaMariaSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezkrotná a svá! 10. kapitola: