Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá pomoc - 1. kapitola

29.03.2012 (16:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 7047×

Neznámá pomoc

1. kapitola

U zdi se krčí sedmnáctiletá dívka, s hlavou položenou o kolena, a kývá se ze strany na stranu. Tento pohyb jí dodává iluzi klidu, který jí dlouho chyběl. Štěstí se od ní odvrátilo a zatím nenašlo cestu zpět. Hlavou se opřela o zeď a zavřela oči, které měla vlhké od slz. Přemýšlela nad nástupem do třetího ročníku Forkské střední školy. Bála se. Strašně se bála reakce studentů. Hnědovlasá dívka zavrtěla hlavou s myšlenkou, že nic horšího se jí už nemůže stát. Jiskra z očí Belle vyprchala, srdce zamrzlo a mozek přešel do stavu nouze. Po půl roce její utrpení nepřešlo. Trpěla depresemi a nočními můrami, které mírnily léky. Pořád viděla jeho obličej před sebou, jak jí rozdává jednu ránu za druhou. Vystrašeně zavrtěla hlavou, aby odehnala zlé vzpomínky, ale popadl ji zoufalý pláč.

Černovlasá dívka, s krátkými rozčepýřenými vlasy a zlatýma očima, stála v kuchyni s nepřítomným pohledem. Přepadla ji jedna ze svých vizí. Dokud se její rodina nepřestěhovala do Forks měla vize zřídka. Během tohohle týdne, kdy si členové rodiny zvykali na nové prostředí, se objevovaly častěji a častěji. Ve všech vystupovala dívka s hnědými, dlouhými vlasy a pronikavýma, hnědýma očima. Žádná z těchto vizí neměla nic společného s ní ani její rodinou. Alice tomu nerozuměla. Neznala hlavní hrdinku jejích vizí. Trápilo ji to. Vize skončila. Alice svraštila obočí, jak přemýšlela nad tou dívkou. Nevnímala okolí ani přítomnost svého manžela, který ji jemně hladil po zádech.

„Miláčku, co jsi viděla? Zase tu dívku?” zeptal se ustaraně světlovlasý kluk jménem Jasper. Jeho zlaté oči prozkoumávaly každý centimetr obličeje jeho manželky, která stále přemýšlela nad svou vizí.

„Lásko, já tomu nerozumím. Co má s námi společného?” Opřela si hlavu o jeho rameno a zavřela oči. Jasper ji chytil okolo pasu.

„Jsme tu teprve týden. Třeba ji potkáš ve škole nebo ve městě,” chlácholil ji blonďatý chlapec.

„Možná,” souhlasila černovlasá dívka.

Do dveří vtrhl svalnatý, vysoký kluk. „Tak co, děcka? Těšíte se do školy?“ poskakoval nadšeně Emmett. Prohlédl si obličeje Jaspera a Alice a zakřenil se. „Od té doby, co tu bydlíme, s vámi není žádná sranda. Už nás ani nepřemlouváš Alice, abychom s tebou jeli nakupovat, a to už je fakt divný,” protočil panenkami a se smutným výrazem odešel z místnosti.

Bella seděla na posteli a přehrabovala se v tašce do školy. Hledala svůj diář. Konečně našla zelenou knížečku velikosti A5 a rozevřela ji. Pohlédla na program dnešního dne. Tučným tiskacím písmem byla napsána návštěva u psychiatra. Hlasitě si povzdechla a s klapnutím ho zavřela. Po dlouhém přemlouvání se zvedla a vyjela svým starým Chevroletem do školy. Zaparkovala na školním parkovišti a zavřela oči. Dlouhé dva roky tato křehká dívka nebyla šťastná. Nejkrásnější věk se jí proměnil v noční můru. Nesmála se. Neměla přátele. Neměla nikoho. Měla dost světa zla a utrpení. Jedna kapka slzy se jí skoulela po tmavě modrém svetru, který měla na sobě. Zhluboka se nadechla a pomalu vystoupila z auta. Po půl roce si studenti nevzpomněli na drby týkající se Belly, které kolovaly školou. Lidé se za ní už neotáčeli se zděšenými výrazy a nepomlouvali ji za zády. Nyní ji přehlíželi. Byla neviditelná. Nikdo se nikdy nedozvěděl pravdu, až na jednu osobu, která jí byla někdy spíše kamarádka než odborný lékař. Ani Bellini rodiče se nikdy nedozvěděli pravdu. Celý rok a půl sledovali mlčky tragédii, která se Belle děla. Přicházela domů uplakaná, se zelenými modřinami všude na těle. Byla plachá a stranila se i pomoci od druhých lidí. Styděla se. Ztratila sebe, svou naivitu, nevinnost, štědrost, přátelskost a především srdce, které bylo roztříštěné na tisíc malých kousků. Nejhorší je, že obviňuje sebe a ne jeho. Myslí si, že neměla být tak hloupá, naivní a křehká. Zatím si nepřiznala, že byla pouhá oběť. Lidé zapomněli, jen ona ne. Stále cítila jeho doteky na své kůži, jeho pot, který jí slepoval vlasy a jeho oči, které s ní manipulovali jako lanka, která vodí loutky.

 2. kapitola

Prosím o komentáře k téhle povídce, které pomáhají při psaní další kapitoly. Napište, jak se vám libí, a jaké z ní máte pocity. Jen chci dodat, že tento příběh, až na Edwarda a Alici, je pravdivý. Děkuju.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá pomoc - 1. kapitola: