Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá pomoc - 2. kapitola

02.04.2012 (16:15) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 5066×

Neznámá pomoc

2. kapitola

První hodiny uběhly bez viditelných změn. První den školy byl vždy příjemný, alespoň pro většinu studentů. Bella Swanová mířila s poloprázdným tácem ke stolu, kde vždy sedávala sama. Hlasitě si povzdechla. Nevnímala nikoho kolem sebe. Mladí lidé pokřikovali přes jídelnu a sdělovali si své dojmy z prázdnin, dokud nepřišlo do jídelny pět upírů. Dívky oněměly krásou a šarmem, která vyzařovala z Jaspera, Emmetta a Edwarda. Kluci žárlili nad jejich půvabem a obdivovali křivky ženské upíří populace. S otevřenými ústy sledovali každý jejich pohyb. Jediný, kdo se neotočil, byla dívka sedící sama u stolu. Bella. Rukou si podpírala hlavu a bezmyšlenkovitě listovala časopisem plných recenzí na nejnovější knihy, aby se přivedla na jiné myšlenky. Zaujal ji článek o titulu Upířích deníků. Cullenovi si nabrali jídlo a sedli si k poslednímu volnému stolu, z kterého měli výhled na Bellu.

Alice si pečlivě prohlížela všechny hnědovlásky, až jí pohled padl na dívku, která si podpírala hlavu rukou. Do tváře jí neviděla přes záplavu hnědé vlnité kštice, kterou měla slepenou z dlouhodobého nemytí. Alicin instinkt jí říkal, že našla tu pravou, ale musela si být jistá. Pozorně sledovala každý její pohyb, dokud nezahlédla tvář. I když nepotřebovala vzduch, přestala dýchat. Na krátkou chvíli se setkaly pohledem. Alice rentgenovala její tvář. Byla to ona! Ona byla hlavní hrdinkou všech jejích vizí! Ale proč? Ta hnědovlasá dívka byla smutná. V jejích očích nebyla radost jako u ostatních děvčat. Alice se obrátila na svého bratra Edwarda, který drtil svým sevřením jídelní stůl.

Jak vešel Edward do jídelny, ucítil sladkou vůni, která ho vábila, a nutila ho ovládat netvora, který se v něm skrýval. Ovládal své instinkty lovce, které si nemohly dovolit prohrát. Měl zavřené oči a zadržoval dech a tvář měl zkřivenou bolestí. Alice mu poslala v myšlence prosbu o vniknutí do mysli té slečně, která seděla u protějšího stolu. Zkoušel prorazit neviditelnou bariéru její mysli, která ho nechávala chladným a netrpělivým. I když se snažil sebevíc, nepřišel ani jeden náznak myšlenky. Obrátil se na Alice a jemně zavrtěl hlavou. Nemohl vydržet přítomnost člověka, v kterém tepala tak sladká krev, která mu zpívala. Zatím nenašel jejího majitele, protože ji nemohl vystát. Zešílel by. Zbaběle utekl z jídelny, jako myš prchající před kočkou.

Alice byla zoufalá. Edward nedokázal přečíst její mysl. Co teď?! Objevila se jí vráska mezi obočím, jak usilovně hledala řešení. Jasper! Otočila se na svého manžela. „Lásko, řekni mi prosím, co cítí?!” Pohled jí padl na dívku sedící před nimi.

Jasper se soustředil jen na osobu sedící před sebou a obličej se mu zkřivil bolestí. V jejích emocích se mísily strach, beznaděj a potupa. Povyprávěl své manželce, co zjistil, a Alice byla ještě netrpělivější než předtím. Proč jí vídá ve vizích? Třeba jí má pomoci. Být její anděl strážný?! napadlo ji. Náhle ji přepadla další vize. Seděla na své posteli v domě Cullenů a Bella jí vyprávěla něco s uplakanýma očima. Vize skončila dříve, než začala. Ostatní z rodiny na ni hleděli zkoumavým pohledem. Alice se usmála, protože konečně přišla na tajemství, které ji hlodalo už velmi dlouho.

Jasper ji chytil za ruku a propletl si s ní prsty. „Co jsi viděla, lásko?” ptal se zvědavě a díval se jí zpříma do očí, z kterých čišela radost.

„Přišla jsem na to! Musím jí pomoci!” odpověděla šeptem, aby ji slyšeli jen členové rodiny.

„Dávej si pozor. Je to člověk! Vážně nevím, jestli by ses o ní měla zajímat, Alice!” šeptala Rose.

„Rose, vím, co dělám! Tys ji neviděla? Koukni se na ni! Je nešťastná a já jí mám pomoct, proto ji vídám!” Alice se zvedla naštvaně od stolu a ladným krokem přistoupila k dívce, která si pomalu zandávala časopis do tašky.

Alice poprvé viděla její utrápený obličej, kde dominantou byly veliké a nafialovělé pytle pod očima. Bella pohled upírala na dívku, kterou tu nikdy neviděla. Měla hluboké zlaté oči, které ji sledovaly. Nakrátko střižené černé vlasy byly rozčepýřené do všech stran. Její krása se podobala dívkám na fotkách titulních stránek prestižních časopisů. Měla ostře řezané rysy a výškou se podobala malému skřítku.

Na tváři se Alici rýsoval vřelý úsměv, kterým ji chtěla očarovat. „Ahoj. Já jsem Alice,” představila se zvonivým hlasem, který se rozléhal po jídelně.

„Ahoj,” řekla zaskočeně Bella a dál zírala na krásku před sebou.

Alice působila sebevědomým a přátelským dojmem. „A tvé jméno?” zeptala se trpělivě, protože byla zvyklá na takovou reakci od lidí. Jiskřičky v očích Alice zářily jako hvězdy na černém nebi. Došlo jí, že na ni musí jít pomalu. Dívka jí musí začít věřit.

„Bella,” vykoktala ze sebe a ošila se. Neměla ráda zkoumavé pohledy lidí.

„Hezké jméno. Tak se uvidíme zítra. Pa.” Alice se na ni usmála, až jí vykoukly zářivě bílé zoubky, a odtančila z místnosti šťastná s pocitem vítězství. Bohužel Alice nevěděla, že má před sebou ještě dlouhou cestu k nitru Belly.

Bella nechápala, co se děje. Asi tu byla nová a neví to? Pomyslela si. Neví drby, které kolovaly školou. Neví o naschválech, který jí prováděl, a o ponižování, které musela vytrpět. Styděla se. Strašně se styděla za vše, co se jí přihodilo. Připadala si osamělá a ve skrytu duše toužila po kamarádce, která by ji pochopila a pomohla. Ale jak? Co zmůže Alice, pokud Bella nemá sílu si pomoct sama?

3. kapitola

Chtěla bych poděkovat BellaSet, která mi pomáhá s korekturou a díky ní jsem dostala práva OP. Prosím pište komentáře. Ráda bych věděla, co si myslíte a vždy potěší. Děkuju. Vaše Baroslava.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá pomoc - 2. kapitola: