Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá pomoc - 3. kapitola

12.04.2012 (17:45) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 4928×

Neznámá pomoc

3. kapitola

Bella kráčela na další sezení se svou terapeutkou Tess. Byla to mladá pětadvacetiletá žena s dlouhými blonďatými vlasy a modrýma očima připomínající letní oblohu. Bella ji brala spíš jako kamarádku než lékařku. Kamarádku, kterou potřebovala, když jí bylo úzko. Kamarádku, které mohla říct vše, a nesoudila ji.

Od domu Swanových Alice sledovala hnědovlasou dívku do středu města Port Angeles. Nechápala, co Bellu přivádí do místa takhle daleko od jejího domova. Alice si připadala jako blázen. Ve velkých slunečních brýlích, které zakrývaly půlku jejího obličeje, a v šátku omotaném kolem hlavy, sledovala Bellu. Plížila se uličkami, až se zastavila u dveří, kde byl nápis Soukromá psychiatrická léčebna. Neuměla si vysvětlit důvod návštěvy pronásledované osoby. Svými bystrými smysly v budově našla, kde se nachází Bella, a vyšplhala na nejbližší strom jejího okna. Musela pochopit, co se té křehké dívce stalo, aby jí dokázala pomoci. Skryla se ve větvích a vyčkávala s nastraženýma ušima.

„Ahoj,” řekla vesele Tess a připravila si papír a tužku. Sedla si na křeslo naproti pohovce.

„Ahoj,” odpověděla posmutněle Bella, která si sedla na pohovku. Její nafialovělé kruhy pod očima zářily na bledém obličeji a na tváři měla zdrcený výraz plný nenávisti k sobě samé. Nemohla snést pomyšlení, že si všechny ty ošklivé věci nechala líbit. Nic na svou obranu neudělala, jen přihlížela. Přihlížela tomu, jak jí život uniká mezi prsty, jak každým okamžikem ztrácí sebe samou, a nic neudělala.

„Bello, chodíš sem už půl roku. Řekla jsi mi svůj otřesný zážitek a následně jsme se snažily zabavit tvou mysl, abys nepřemýšlela nad ním. Přečetla jsi v poslední době nějakou knihu?” ptala se Tess se zájmem v očích. Bella seděla naproti ní, tichounce jako myška, a zrak upírala do země. Styděla se, protože na rady Tess nikdy moc nedávala.

„Bello, pokud se nebudeš snažit, ničeho tady nedosáhneme. Minule jsme nasadili antidepresiva, která by měla začít účinkovat co nejdříve. Jsou silná,” zrekapitulovala minulé sezení Tess. „Dnes se budeme věnovat tobě. Vím, že si toho ztratila mnoho. Zejména sebevědomí, a to musíme napravit. Musíš se přes to přenést a dát si šanci. Musíš se začít mít ráda.” Chytila Bellu přátelsky za ruku a pokračovala. „Bello, teď s tebou mluvím jako kamarádka a ne jako lékařka. Nemůžeš se stranit lidem s vědomím, že ti ublíží. Všichni lidé nejsou stejní. Nemůžeš je házet do jednoho pytle. Musíš začít někomu věřit. Nakonec tě ten otřesný zážitek posílí. Věř mi. Prosím. Byla jsi na dně, trpíš depresemi a bůhví čím ještě, ale to se změní. Jen tomu dej šanci. Bello, slib mi to! Ničí tě to,” hladila Bellu palcem po hřbetě ruky a zpříma se jí dívala do očí.

„Pokusím se,” odpověděla Bella se slzami v očích. Ve všem Tess měla pravdu. Nevěřila nikomu, nevyhledávala s lidmi kontakt a především se nechtěla nikdy podruhé zamilovat. Upírala si všechny radosti života s pocitem, že si je nezaslouží. Nedokázala pochopit, že ona je pouhá oběť. Změnila se. To on ji změnil. Vše, na čem jí záleželo, bylo pryč - přátelé, rodina, škola. Vše smyl jeden jediný zážitek a v duši zůstalo prázdno. Dokáže někomu zase důvěřovat?

Bella potichu vzlykala a Tess ji ochranitelsky objímala se slovy, že vše bude v pořádku. Duše i srdce se brzy zacelí, jen mozek potřebuje čas, aby vytěsnil zlé vzpomínky a nahradil je novými, hezkými. Bella si utřela slzy rukávem a zkoušela se vzchopit.

„Bello, až odsud půjdeš domů, stav se v knihkupectví a kup si nějaké knihy a deník, který bude součástí tvého nového já. Zapisuj si do něj všechny své dojmy a příhody. Uvidíme se zase za týden,” řekla Tess a dlouze se loučila s Bellou.

Jak bylo Belle řečeno, ušla tři bloky a narazila na nákupní centrum, kde se zastavila v knihkupectví. Ve výloze byla reklama na šestý díl Upířích deníků. Neměla náladu číst zamilované romány. Přešla k regálu s titulem z reklamy na výloze a nabrala si všechny díly Upířích deníků, a dokonce našla i prázdný deník tmavě červené barvy. Odešla k pokladně a z peněženky vyndala kreditní kartu, kde měla uspořené kapesné, které jí dávali každý týden rodiče.

Alice sledovala dívku odcházející z knihkupectví až do Forks. Z jejich sezení si nemohla udělat obrázek jejího příběhu. Jen zjistila, že je to horší, než si myslela.

Edward se nedokázal vrátit zpět do Forks. Hodiny bloudil Kanadskými lesy, kde popustil uzdu netvorovi, který prahl po krvi. Po té tmavě červené tekutině, která mu dodávala pocit síly. Po nakrmení, kdy přišlo o život pět pum, našel svůj vnitřní klid. Přemýšlel nad člověkem, který mu tolik voněl. Jeho vůně mu připomínala ty nejkrásnější květy na zemi. Ta vůně nemohla patřit chlapci, který voněl jinak. Její krev mu zpívala. Krev, která byla tak sladká. Chlapec s bronzovými vlasy zavrtěl hlavou. Nesmí na to myslet. Musí se vrátit už kvůli své rodině, která si o něj už dělá určitě starosti. Ale je připraven na to, co ho čeká ve škole?

Prosím, pište komentáře, protože čím víc komentářů vidím, tím rychleji a pečlivěji píšu další kapitoly. Doufám, že se vám povídka líbí. Vymyslela jsem skvělou zápletku, tak doufám, že u této povídky vydržíte do konce. Děkuju. Vaše Baroslava

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá pomoc - 3. kapitola: