Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá pomoc - 7. kapitola

21.05.2012 (16:30) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 4347×

Neznámá pomoc

7. kapitola

Po čtyřech hodinách se Bella probudila a rozhlížela se po pokoji. Na první pohled zjistila, že patří chlapci. Vymalovaný byl do modré barvy s černými doplňky. Byly tu police zaplněné knihami a CDéčky s hudbou. Cítila tutéž vůni, která byla v jejím autě. Zavřela oči a slastně vzdychla. Najednou je vytřeštila nad svým vlastním poznáním. Už jí to dávalo smysl. Byl to Edwardův pokoj, protože její auto řídil on. To jeho vůně ji obklopuje a omamuje. Zakroutila hlavou. Ne. Vymanila z hlavy myšlenky na něj ve chvíli, kdy někdo zaklepal.

„Dále,” řekla rozpačitě. Sedla si do tureckého sedu a vyčkávala. Cítila se otupěle po lécích, které jí dal Carlisle, ale přesto jí mozek fungoval na sto procent.

Ve dveřích se objevila Rosalie. „Ahoj,” řekla něžně a sedla si k Belle. Rose nebyla ten typ dívky, která chodila kolem horké kaše, tudíž přešla rovnou k věci.

„Chtěla jsem ti říct, že asi vím, co se ti stalo a kdo byl ten kluk. Víš, před několika lety se mi stalo něco podobného. Zamilovala jsem se do nesprávného člověka. Jednou v noci, když jsem se vracela od kamarádky, jsem ho potkala. Stál s přáteli na ulici a popíjel. Ulice byly prázdné a on využil situace. Znásilnil mě a zbil. Polomrtvou mě našel Carlisle a ošetřil. Nakonec jsem s nimi zůstala. Nechtěla jsem se vracet na místo plné vzpomínek a mezi lidi, kteří by mě litovali. Poté jsem potkala Emmetta. Zamilovala jsem se. Za mnohé mu vděčím a celé této rodině. Jsem teď šťastná. Tím jsem ti chtěla říct, že chápu, jak se cítíš, a že nám všem můžeš věřit. Budeme tu pro tebe,” dovyprávěla Rose svůj příběh a chytila ji za ruku.

„Děkuju,” zašeptala Bella. Byla vděčná za to, že jí to Rose prozradila. Bella ji skoro neznala, a přesto jí Rose natolik důvěřovala, aby jí pověděla tu nejtemnější část jejího života. Bude někdy schopná o tom mluvit bez emocí? Bez slz, které se jí objeví v očích? Náhle si vzpomněla, co se před několika hodinami stalo. Nechápala, jak si dovolil za ní přijít po tom všem.

„Nemáš hlad? Esmé uvařila oběd,” zeptala se jí Rose s úsměvem. I ona jí chtěla pomoct. Instinkt jí napovídal, co se jí stalo, a měla pravdu. Cítila s Bellou všechny emoce, které ji ovládaly, i když neměla dar jako Jasper. Odvedla ji po schodech do obývacího pokoje.

„Ahoj,” řekla potichu Bella a přistoupila ke Carlisleovi. „Děkuju vám, pane Cullene. Vlastně bych měla poděkovat vám všem,” rozhlédla se nervózně Bella.

„To je v pořádku. Říkej mi Carlisle a tohle je má paní Esmé,” představil svou ženu.

„Prosím, tykej nám. Nemáš hlad? Uvařila jsem těstoviny s kuřecím masem,” zeptala se mateřsky Esmé a vedla ji do kuchyně, kde jí nandala jídlo.

Alice vstoupila do dveří a přisedla si. Na tváři se jí objevil smutný výraz. Vyčítala si, že tomu nezabránila, jenže ona nemohla. Bylo už moc pozdě.

„Jak ti je?” zeptala se jí Alice se zájmem v očích.

„Lépe. Děkuju. Jste všichni moc milí, až na…“ řekla posmutněle, protože myslela na Edwarda. Pořád jí vrtalo hlavou, proč se zdá tak nebezpečný.

„Až…?“ zeptala se Alice a nadzvedla obočí.

„Edward. Nevím proč, ale měla jsem z něj strach. Ty jeho oči…“ Zavrtěla hlavou, aby vyhnala nesmyslné myšlenky. Možná se mi to zdálo?! pomyslela si.

„Měla bys vědět, že Edward tě sem přivezl. Bál se o tebe a byl by ochoten se s tím klukem i poprat,” hájila ho sestra.

„Měla bych mu poděkovat a tobě taky, Alice. Děkuju. Jsem ti vděčná. Nevím, co by se dělo, kdybyste tam nebyli,” řekla vděčně.

„Nemáš zač. Nechtěla by ses osprchovat a převléct se do něčeho čistého? Tvým rodičům jsem volala a máme tě odvézt až zítra,” nabídla jí Alice a zavedla do svého pokoje, kde jí připravila věci na převlečení a ukázala koupelnu.

Bella se svlékla a chvíli koukala na svůj odraz v zrcadle. Vypadala vyrovnaněji než kdy předtím. Nafialovělé kruhy pod očima zmizely a pleť nabyla správnou barvu. Sáhla si opatrně na tvář, aby se přesvědčila, že je to ona. Ta dívka v zrcadle vypadala jinak. Nemohla přesně určit jak, ale něco se změnilo. Stála tam vyrovnaná hnědovlasá dívka smířená se svou minulostí.

Zalezla do sprchy a nechala vodu téct na své ztuhlé svaly, které se pod její tíhou uvolňovaly. Sklonila hlavu, nechala si masírovat ramena proudem vody. Zavřela oči a povzdechla si. Po několika minutách relaxace si umyla vlasy šamponem a kondicionérem. Nakonec se umyla sprchovým gelem a vypnula vodu. Vylezla ven a usušila sebe i vlasy. Oblékla si čisté džíny s bílým tričkem a vyšla z pokoje. Na posteli seděla Alice, která jí hlavou pokynula, aby si k ní sedla.

„Bello, nechceš mi říct, co se stalo?” zeptala se opatrně Alice. Věděla, že to je ta chvíle, kterou viděla ve své vizi. Svým výrazem jí dodávala odvahu se svěřit. Bylo to pro Alici důležité. Nejen proto, aby jí Bella věřila, ale ten kluk je upír. Může být nebezpečný.

O poschodí níž všichni seděli v obývacím pokoji se zatajeným dechem. V domě byl klid a jediné, co bylo slyšet, byl zrychlený tep člověka.

Bella si dodávala odvahu. Věděla, že pokud jí to řekne, udělá další významný krok ve svém životě. Cítila k Alici důvěru. Vlastně ji cítila ke všem členům rodiny. Neznala ji moc dlouho, ale od té doby se v životě posunula dál než kdykoliv předtím.

Ahojky. Jsem ráda, že jsem dostala tolik komentářů, takže to zopakujeme. Chci jen vědět, kolik lidí čte mou povídku. Děkuji, Baroslava.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá pomoc - 7. kapitola: