Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznámá VIII. kapitola

18.08.2009 (12:30) • Lilianet • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1621×

Neznámá - 8.kapitola

*Název kapitoly*

z pohledu Noel

„Noeel…“ protáhl Petr. „To mi furt musíš odporovat?“ brácha měl hlavu v rukou a mnul si obličej.  „To se nemůžeš se mnou vrátit domů a pak si sem na víkend zaběhnout?“ pokoušel se se mnou dohodnout. „Brácha… já už nejsem malá. A navíc, když se vrátím domů, chtěla bych tam bejt dýl než na 5 hodin plus spánek! Slibuju, že do středy budu doma.“ zahrála jsem na něho psí oči, které jsem okoukala od Jacoba.„Z tebe se jednou zblázním…“ vrtěl hlavou.

„Tak můžu?“

„Co jinýho s tebou mám dělat? Dovlíct tě dom by nemělo smysl, pač by se na mě vrhl ten vysokej svalovec“ skočila „Jacob, jmenuje se Jacob“ jsem mu do řeči, „fáájn tak J-A-C-O-B s tím bych si ještě poradil, ale pak by se na mě vrhla celá jeho smečka a měl bych na pár hodin po kožichu.“ trpce se zasmál. „Víš, že mi vůbec neusnadňuješ život? Co si myslíš, že se stane až přijdu dom bez tebe? Dokážeš si představit, co bude táta dělat? Né, že bych si s tím vetchým staříkem neporadil, ale…“

„Ty to nějak zvládneš.“ sladce jsem se na něj usmála.

„Nesnáším tě.“ zakabonil se na mě, ale v očích se mu míhaly plamínky.

„Já tebe taky.“ ušklíbla jsem se na něj a objala ho.

***

„Same, tak já mizím a omlouvám se, že vás ještě pár dní nechávám napospas té dračici, co si říká moje sestra.“ měla jsem co dělat, abych na něj nevyjela, ale slíbila jsem si, že v blízký době na něj budu hodná. Už teď jsem toho litovala.

„V pohodě. My to s ní ještě přežijem. Alespoň nebudu muset poslouchat Emily, že Jake nemá kostičku na hraní.“ v měsíčním světle se mu zablýskly zuby. A ve tmě jsem spíše ucítila než viděla, nepatrný pohyb. Nepochybně si Jake založil ruce na prsou. Stála jsem vedle nich v temné La Pushské noci na paloučku za Emiliiným domkem v kruhu Samovy věrné smečky. Za ty dva necelé dny se Petr stačil seznámit snad se všemi lidmi z La Push (né že by jich bylo tolik) a provést pár lumpáren (většinou u Emily v kuchyni – brácha je nenapravitelně věčně hladový), tak ani nebylo divu, že ho přišla vyprovodit celá smečka. Zasmál se svým veselým, trošku štěkavým smíchem, otočil se a odcházel směrem Kanada a Aljaška.

Najednou se mi po něm začalo neuvěřitelně stýskat a to jsem stále viděla jeho svalnatá záda, když už pomalu mizela ve tmě. Rozběhla jsem se a objala ho. „No tak ségra…“ pohladil mě po vlasech a něžně odstrčil. Uvědomila jsem si, že se na nás dívá celá smečka včetně Paula, který to určitě brzo rozmázne a natáhne do fantastických rozměrů, tak jsem sebrala zbytek své hrdosti, napřímila se v ramenou, udělala krok vzad a dívala se jak odchází.

No a mám ho z krku. nechápala jsem kde se ve mně berou ty zvláštní nálady, ale nad tím jsem jen potřásla hlavou a vrátila se k La Pushanům, kteří se mezi tím přesunuli k Emily do obyváku. „Jaks myslel tu ‚kostičku na hraní‘??“ houkla jsem na Sama, když jsem vcházela do domu. „Jo to by mě taky zajímalo… copak já Noel okusuju?“ ptal se Jacob s nevinnou tváří, ale v očích mu to jen jiskřilo. Položil mi ruku kolem ramen a něžně si mě přitáhl k sobě.

„A ještě se ptají…“ kroutil v žertu hlavou Jared. „Jako bysme to všichni neviděli.“ přidala se Leah. „Já! Já to neviděla!“ vyběhla z kuchyně Emily. „A to se přece nedělá! Všichni všechno ví, a jen já se musím ptát! No tak šup názornou ukázku!“ a pozvedla vařečku, kterou doteď držela podél těla.

„No… já…“ zmateně jsem koukala z Emily na Sama a ostatní. „Jasně proč ne.“ zakřenil se Jake. „Madam?“ prohodil směrem ke mně najednou už s vážnou tváří. Jen jsem na něj vykulila oči. Pomalu jako gentleman mi vzal levé předloktí a ukázal všem přítomným mou ruku, jako kouzelník ukazuje prázdný klobouk před vystoupením.

Ve vteřině se mi zakousl do předloktí, blíže k zápěstí a ruce. Neskousl pořádně, ale stejně jsem se lekla. Po dvou vteřinách jsem se vzpamatovala a odstrčila mu hlavu a s ní i tu spoustu zubů v jeho ústech se slovy: „Nech si něco na potom.“ něco zabručel a odtáhl se svou armádou zubů od mé paže. „Hm… takže konec představení pánové... a dámo“ kývl na Emily. „Né počkej, já si chci taky kousnout.“ mrkla jsem na něj a skočila mu na záda. Měla jsem velmi dobrý výhled na naše obecenstvo, tak jsem pomalu vyhrnula Jakovi rukáv od trička (podmínka mého brášky – přede mnou má Jake chodit v triku), odhodila své delší černé vlasy z obličeje, otevřela pusu do kořán a zakousla se Jakovi do ramene. I kdybych chtěla skousnout pořádně, asi by se mi to ani nepovedlo a pravděpodobně by to Jake ani neucítil. Prostě bych se k jeho nervům přes tu horu svalů nedostala.

„No fuuj… to by snad už stačilo ne?“ znechuceně nás pozoroval Paul. Jacob vztáhl ruku za hlavu, něžně mě chytil za triko a pomalu postavil před sebe na zem. Široce jsem se na Paula usmála a sedla si Jakovi na klín, který se mezitím usadil do křesla. „No to bude dneska zase večer.“ bručel dál Paul. Ze zadu se k němu přiblížila Leah a štípla ho do boku. Hned po té její bleskové akci se stáhla do stínu u dveří do kuchyně a dělala, že tam stojí od Petrova odchodu. Mezi tím se Paul marně oháněl po neviditelném útočníkovi.

„Ti komáři jsou tak nenažraní to vám povím.“ a plácal kolem sebe. Když se zastavil po sérii neúspěšných útoků na imaginárního komára, přejížděl pohledem všem přes obličej. Neudržela jsem se a podívala se na Leah. Bohužel sledoval objekt mého zájmu a když ho vysledoval podle vzdušné trasy mého zraku, naštvaně zamručel a kedl si na zadek se slovy: „Počkej, však já ti to vrátím…“ založil si ruce na hrudi a koukal do zdi. To už jsme to nevydrželi a chechtali jako potrhlí.

„Paule… nedal by sis sušenku?“ zeptala se Emily s mísou v ruce. „Tak ty si ze mě taky budeš utahovat Emily?“ bručel dál. Pak ale trénované oči vlků odhalily, jak se Paulovi rozšiřují nosní dírky, když mocně nasával vzduch, aby si byl jistý, že opravdu cítí právě upečené sušenky. „Jasně Emily.“ usmál se na ni, vstal a natáhl ruku do misky, aby si nabral plnou hrst sušenek. To už se ovšem kolem ní tísnil dav vlčích nenažranců. Ale spravedlivá Emily plácla každou ruku, která se snažila dostat k pochoutce podle jejího vlastního receptu. Vlastně vyjma té Paulovy.

„Nenahrabal sis už dost?“ ptal se ho nervózně Embry. „Emily řekni mu ať už přestane, vždyť na nás nezbude!“ nadával Jared. To už mě ale Jake zvedal přes hlavy všech přítomných, abych se mohla zmocnit misky v náš prospěch. Ovšem Leah, která to vzala opačným směrem – čily zdola – mě předběhla a zmocnila se misky dřív než já a než si kdokoli mohl všimnout kam zmizela (ta miska samozřejmě). Leah se vyplazila z klubka obrovských těl mačkajících se na ubohou křehkou Emily a vítězoslavně jásala, když si stoupala, aby se mohla v klidu zmocnit svého lupu. Předčasně. Misku jí z rukou vytrhly větší silnější tlapy. Leah zklamaně vydechla, když zjistila, kdo si dovolil okrást ji o mísu, kterou před tím tak pracně ukradla. A s takovými riziky jako udušení pachem vlkodlačích nohou…

„A dost!“ zazněl domem rozzuřený hlas. Všichni se překvapeně otočili na rozzuřenou Emily, která toho už měla vážně dost. „Dej to sem.“ vytrhla Samovi z rukou misku, který se ani nesnažil odporovat, jak byl v šoku. Kupodivu přes ten boj o misku se z jejího drahocenného obsahu nezmizelo nic, krom těch pár kousků, které Paul stačil ještě ukořistit.

„Tak…“ zkušeným okem odhadla množství toho zázračného obsahu misky a pokračovala. „Chováte se jak banda puberťáků! Sednout!“ všichni jsme padli na zadky a Emily nám dávala příděly. „Jako na vojně…“ zabrblal Jared, který se probral jako první. „Nemel, na vojně si nebyl…“ usadil ho Embry. Sam stále civěl na Emily. Po rozdání přídělů (a musím poznamenat, že jsem dostala větší než Jake – ale né na dlouho), Emily zavelela!: „Roz-chod!“ zašla do kuchyně a pak jsme slyšeli, jak se dusí smíchy. Zaraženě jsme se po sobě dívali a pak se Paul začal pochechtávat. Embry na něj vrhl nevraživej podhled, ale to už jsem se začala smát taky a postupně se k nám přidali všichni.

„Hej, lidičky tak já du… Zejtra mám ty ‚nucený‘ práce…“ rozloučil se Jared. Zmateně jsem koukla po Jakovi. „Álee… náčelník Swan mu napařil pokutu za rychlou jízdu, jenže Jared u sebe neměl prachy… tak dostal tejden ‚nucenejch‘ prací…“ odpověděl mi Embry. Když si uvědomil, že všichni mlčí jak zařezaní, vydechl a složil si hlavu do dlaní. Pak mi to docvaklo… Bella je příjmením Swanová… A všechno okolo Belly bylo pro vlky tabu. Z jednoho jediného důvodu. Jacob ji miluje a ona si bere jeho geneticky předurčeného nepřítele. A co víc, Bella se chce stát taky tím stvořením, které klame vzhledem i hlasem a je pro obyčejné lidi smrtelným nebezpečím.

Koutkem oka jsem pozorovala Jacobův obličej. Nedával na sobě nic znát. „Mno… tak já už taky pudu…“ houkla Leah. „Kruci, přestaňte s tou vaší pohřební náladou! Už mě to pěkně s..e!“ vyletěl Jake a já se jen tak tak stihla uklidit do bezpečí vedle křesla. Když jsem se na něj podívala viděla jsem jak se mu třesou paže až k ramenům. Sam, Embry, Paul, Laeh a Emily na něj zírali strnulí, aby předešli něčemu, čeho by pak Jake mohl litovat. Pomalu jsem si stoupla. Nerozmýšlela jsem se a stoupla si před něj. Slyšela jsem Emily (nebo alespoň jsem si myslela, že to byla ona), jak se trhaně nadechla, ale nebrala jsem to zjevné varování na zřetel.

Dlouze jsem se mu podívala do očí. Stáli jsme tam do té doby než se mu přestaly třást ruce. Zdálo se mi to jako věčnost, ale z pohledu nezávislého pozorovatele by se to mohlo jevit jako pár vteřin. Jacob se omluvně usmál a vzal mě okolo ramen. „Omlouvám se. Vždyť víte, že mi vadí, aby má nejlepší kamarádka“ tady se zajíkl, „aby si vzala tu pijavici a pak se jí i sama stala. To prostě… to je proti přírodě…“ smutně se mračil. Vzala jsem ho za ruku a pevně ji stiskla.

„No… pardon lidi, ale už budem muset vážně jít.“ Seth si zachovával suverenitu a odešel s Leah v patách přes Emiliinu zahradu. „Hej, počkejte na mě!“ klusal za nimi Embry a při tom nám mával. „Emily… nevadilo by ti kdybych ještě nějakou tu noc okupovala tvůj gauč? Nasomrovala jsem se vám sem ještě zhuruba na čtyři dny a ani jsem se nezeptala, jestli smím…?“

„To si myslíš, že bychom tě nechali spát venku?“ ptala se Emily. „A já myslel, že spíš u nás…?“ nevěřícně kroutil hlavou Jacob. „A jak by ses vešel na ten váš gaučík? Protože předpokládám, že bys byl gentleman a nechal Noel spát u sebe v pokoji…“ vyšachoval jeho možnost Sam. „No… tak já tedy pro dnešek odcházím ze scény… Mějte se tu všichni dobře… a nezapomeňte na mě!“ teatrálně dlouhými kroky Jake odcházel hlavním vchodem. „Komediant…“ brblal si Sam s úsměvem. Vyběhla jsem za Jacobem a pohoršeně jsem na něj zavolala: „A co pusu na dobrou noc?“

„Taky jsem si na to vzpomněl…“ zamumal mi do vlasů. Ani jsem nepostřehla odkud se vzal a už stál přede mnou a věnoval mi tu nejsladší pusu-na-dobrou-noc, jakou jsem kdy dostala.

Autor: Lilianet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámá VIII. kapitola: