Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznáme se, přesto Tě miluju - 19. kapitola

09.05.2012 (20:00) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1865×

19. kapitola

„Jste v pořádku, Cullenová?“ ptal se hned učitel Skunk, který přiběhl po Edwardovi. 

„Už ano,“ odvětila jsem s lehkým úsměvem. Pomalu jsem si sedla a opřela jsem se o Mikea, který mě pevně chytl.

„Budu v pořádku. Na chvíli si sednu a…“ Nevěděla jsem, co říct, ale pomohl Edward.

„Mohla by jít domů, ne, pane profesore? Mohl by se na ni podívat můj otec.”

„To je dobrý nápad,“ usoudil nakonec Skunk. Já se tedy začala zvedat, ale zamotala se mi hlava a já spadla Mikeovi do náruče.

„Ukaž. Já ji vezmu domů,“ řekl autoritativně Eda a převzal si mě do náruče. Mike chtěl určitě něco namítat, ale já zakroutila hlavou a usmála jsem se na něj. Jeho ponurý výraz zmizel tak rychle, jak se objevil, a vystřídal ho šťastný výraz, že jsem se na něj jenom usmála. Slyšela jsem, jak Eda zavrčel, bylo to potichu, takže jsem to mohla slyšet jenom já. „Nech toho!“

„Cože?“ zeptali se naráz Mike se Skunkem.

„Ale nic.“ A pokrčila jsem rameny.

„Tak my jdeme, pane profesore,“ kývl na něj. „Nashle. A dáme vám vědět, co a jak.“ To už asi doplnil kvůli tomu, že si to přečetl v jeho myšlenkách. Když mě po chvíli pokládat do auta, tak jsem stáhla štít, ale jenom na chvíli. Jsi blbec! Hrubián! Nechápu, proč se takhle chováš?! Udělal ti něco? A Eda byl tak překvapen, že mě slyší, že se zastavil v pohybu – když si sedal.

„Co je?“ zeptala jsem se ho otráveně, když se vzpamatoval a díval se na mě pohledem, který mi byl nepříjemný.

„Já tě slyšel,“ řekl nevěřícně a opřel se do kožené sedačky.

„A co?“

„Že jsem tě slyšel.“

„To je toho, bože!“ Jednou za život mu ukážu myšlenky a on se může…

„Tak teď tě zavezu k nám.“ A to poslední slovo pěkně zvýraznil. Nechápavě jsem se na něj podívala, protože před chvílí se choval úplně jinak.

„Já tě opravdu nechápu,“ řekla jsem mu, když se rozjel.

„Proč?“ Na tohle jsem neodpověděla, protože jsem sama moc neznala odpověď, nebo jsem mu nechtěla říct proč. Zeptala jsem se sama sebe – proč?

„Zavolám Carlisleovi.“ A zvedal telefon. Párkrát to zazvonilo a Cullen mu začal něco žvatlat do telefonu, ale to jsem se cítila moc slabá a chtělo se mi spát, takže jsem si ani nevšimla, že mě někdo vzal do náruče a dva páry rukou mi sundávají mokré šaty. 

Nejzvláštnější bylo, že se mi zdálo, že ty jedny ruce byly Edovy.

(…)

„Luci?“ vyrušil mě někdo z dokonalého spánku.

„Mmm,“ zněla ode mě odpověď.

„Nespi,“ řekl někdo líbezně a já poznala hlas Esmé. Já se zase ozvala se stejnou odpovědí.

„Máš lehký otřes mozku. Pojď se napít.“ A to už mě někdo pomalinku zvedal do sedu.

„Tohle vypij,“ řekla a podala mi nějaký čaj, a když jsem ho vypila, tak jsem dostala jiný. Ale tenhle byl se zvířecí krví. Nechápavě jsem se na ni podívala a čekala na odpověď.

„Bude ti líp a zítra budeš v pořádku.“

„Ale nemusím jít zítra do školy?“ ujišťovala jsem se.

„Ne, to nemusíš a ani bychom ti to nedovolili.“ Mateřsky se na mě usmála a já se cítila líp.

„Lehni si a spinkej.“ Já se poslušně otočila na bok, ale ještě jsem zašeptala: „Edward?“ Nevím proč, ale chtěla jsem vědět…

„Celou dobu byl u tebe.“ Pohladila mě po vlasech a vzala oba dva hrníčky.

„Když se nechová jako idiot, tak je fajn,“ zašeptala jsem. „A mám ho ráda.“ Otočila jsem se na druhý bok a už jsem o sobě nevěděla. Takže jsem ani neslyšela Esmé, která nevěřícně zalapala po dechu. 

Omlouvám se za pauzu. :)

Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju - 19. kapitola: