Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznáme se, přesto Tě miluju - 8. kapitola

07.02.2012 (09:15) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1612×

8. kapitola

Jeho ústa se nebezpečně blížila a najednou se přitiskla k těm mým. Pro mě to byl šok. Já se přeci nikdy nelíbala, ale nechala jsem se řídit svými instinkty. Pootevřela jsem rty a on tam vklouzl jazykem. Líbali jsme se pomalu a něžně. Držel mi opatrně hlavu a já si ho přidržovala za týl. V tu chvíli jsem si přála, aby to neskončilo, ale konec bohužel nastal brzo. Pomalu se ode mě odtahoval.

Zadívala jsem se mu do očí a viděla jsem tam jen něhu. Ještě jednou se ke mně sklonil a políbil. Najednou spustil ruce a já se mu znovu podívala do očí. Už jsem tam ale neviděla něhu, nýbrž jeho arogantní výraz.

Zrovna k tomu začala hrát má oblíbená písnička.

„Promiň, nevím, co to do mě vjelo," zašeptal zmateně a ustoupil o krok dozadu. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Už jsem chtěla něco říct, ale on se otočil na podpatku a vyšel z tělocvičny ven. Cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy. Nepatrně jsem se dotkla svých rtů. Někdo mě chytl za ruku a otočil k sobě, ale přes slzy jsem ho neviděla. Táhnul mě ke stolu ukrytého v rohu.

Bezmyšlenkovitě jsem si sedla na židli, která byla blízko mě. Pořád mi tekly slzy, a tak mi někdo podal kapesník. Utřela jsem si oči, vysmrkala jsem se a zaostřila jsem zrak na ty ostatní. Koukali na mě všichni kromě mé sestry, která někde tancovala. Tedy doufám, že tancovala.

„My jsme to viděli," řekla Alice smutně, „a zachoval se opravdu hrozně. Promiň, ale já jsem to neviděla," řekla smutně, prsty si přiložila na spánek a nakonec zabořila hlavu do Jasperova ramene. Ten ji ochranitelsky objal kolem ramen, jako by jí něco hrozilo. Stoupla jsem si a objala Alice.

„Alice, to není vůbec tvoje chyba," zašeptala jsem směrem k ní. Ta mě chytla kolem krku a objetí mi opětovala. Nevím proč, ale najednou jsem začala usedavě plakat.

„Hej lidi, co děláte… Co se děje?" zeptal se Emm vyděšeně, když mě spatřil.

„Nic, já jen…" Nedořekla jsem větu, protože se mi zlomil hlas a Alice mě ještě víc zmáčkla.

„Edward… on ji políbil a odešel," řekla Alice naštvaně, vstala, chytla Emmetta a Rose, která právě přišla, a začala jim potichu vysvětlovat, co se stalo. Tím jsem se ještě víc rozbrečela.

„Co je, a proč bulíš?" ptala se Linda, která právě přišla. Rychle jsem po Alice hodila pohled, který, jak jsem tedy doufala, naznačoval, aby jí nic neprozrazovala.

„Nic se nestalo, je už čas jít zpátky," řekl ten malý generál rychle a už Lindu tahala k východu. Ale i tak jsem postřehla, jak mě zabíjí pohledem. Za nimi šli Emmett a Rose.

„Tak pojď, ať na nás nečekají," řekl Jasper a pomohl mi postavit se. Šla jsem pomalu, protože jsem měla nohy jako z rosolu. Jasper si toho asi všiml, tak mě ostražitě chytl pod paží a táhl k autu.

Když jsme došli na parkoviště, tak jsem viděla, jak ségra sedá k Alice. Rozhodla jsem se, že s ní nepojedu, a tak jsem zamířila k Emmettovi, který se opíral o kufr auta. Jasper to asi poznal a tak mě k němu zavedl. Sedla jsem si na zadní sedadlo a Emm se rozjel.

Zastavili jsme a do očí mě začala bít světýlka, která svítila na i v domě. V obýváku stál strom vysoký asi tak čtyři metry. Už byl nazdobený všelijakými baňkami a ozdobami. Stromek byl sladěn do zlaté barvy. Koukala jsem na to s otevřenou pusou.

„Pane jo, je tohle vůbec stromeček?! Spíš strom, ne?" řekla jsem užasle.

„Tohle je stromeček, chtěl jsem vzít větší, ale Alice mi to zakázala," řekl Emmett smutně a šel si sednout na pohovku. Nad tím jsem se konečně upřímně zasmála. Alice se otočila a spokojeně se usmála.

Celá usměvavá jsem vyšla schody nahoru do pokoje, ale cestou jsem přemýšlela, proč jsem najednou tak šťastná. Rozjímání jsem po chvíli nechala a šla jsem se převléct do své velké šatny. Vybrala jsem si úzké džíny a poměrně hezké tričko. To kdyby slyšela Alice, tak by mi asi zakroutila krkem. Ještě jsem se decentně namalovala a vlasy jsem nechala volně padat do půl zad. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, protože jsem se ještě pořád neuklidnila. Cestou dolů jsem vzala dárky. Snad udělám Alice radost.

V obýváku už byli všichni až na Lindu. Jak překvapující, že se na ni zase čeká… Ostatní se rozpačitě koukali kolem sebe. Asi jim je stejně trapně jako mně. Cizí holky se jim nastěhují do domu a ještě s nimi musí slavit Vánoce. Smutně jsem si povzdychla a šla dát dárek pod stromeček.

Pod stromkem už byly dárky všech barev a velikostí. V okamžiku, kdy jsem položila dárek, jsem se otočila za zvukem podpatků. No jasně… Sestřička měla na sobě úzké šaty s růžovou sukýnkou. Uprostřed měla mašli a zbytek byl šedý. Boty na vysokém podpatku a namalovaná jak nějaká stará kurva, což po chvíli zvýraznil i její parfém, který se ke mně dostal. Hned jsem se zděsila.

„Lindo, vypadáš hrozně, nemůžeš si vzít něco normálního? A při té příležitosti se nevonět? Smrdíš," řekla jsem a nakrčila nos. Ona ohrnula nos a sjela mě pohledem odshora dolů.

„Hele," ohradila se hned, „to je značkový parfém a ty nevypadáš o nic lépe." Spokojeně se usmála a stoprocentně myslela na to, jak mi to nandala. Už jsem chtěla říct, že je k smíchu, ale předběhla mě Alice.

„Tak dost! Jsou Vánoce, a ty, Lindo, se mazej převléct, protože tady nejsi ve striptýz baru!" zahřměla Alice ostře, až se všichni otočili. Linda si dala ruce na prsa, ale ani se nehnula. Alice si pro změnu dala ruce v bok a dupla si nohou. Chvíli Linda na Alice upírala zrak, ale tíhu jejího pohledu nevydržela, a tak se s naštvaným povzdechem a zvednutou hlavou otočila a šla pryč.

Emmett, který to vše pozoroval zpovzdálí, se rozchechtal na plné kolo. Já celá zkoprněná jsem se otočila k Alice a vběhla jsem jí do náruče. Asi větší silou, protože lehce zakolísala a dokonce jsem zaslechla, jak Jasper zavrčel. Nato se Alice zvonivě rozesmála a přivinula mě blíž.

„Pane jo, Alice, ty jsi jí dala, takhle ji ještě nikdo neseřval," zamumlala jsem jí do ramene dojatě.

„Ále, to nic nebylo. Už byla drzá dost," řekla a pohladila mě po vlasech. Pustila jsem ji a o krok ustoupila. Utřela jsem si oči, ze kterých mi steklo pár slz. Esmé se ke mně obrátila s kapesníkem a já si ho vzala.

„Proč vlastně pláčeš?" zeptala se Esmé mateřsky. Rozbrečela jsem se ještě víc, protože mi došlo, že takhle na mě nikdo nikdy nemluvil.

„Mě se ještě nikdo nezastal," řekla jsem jí a ona mě vzala kolem ramen a objala mě. Nevím, co to do mě vjelo, ale pořádně jsem se jí chytla a nechtěla ji pustit. Možná to bylo tím, že jsem nikdy neměla matku.

„No tak, zlatíčko," mumlala mi do ucha.

„Ježíš, nechte toho," řekla Linda, která právě zbíhala ze schodů, ale na okamžik se zarazila, když se setkala s Aliciným pohledem. Hned se ale vzpamatovala a scházela dolů. Nato práskly vchodové dveře.

Všichni se s lehkým leknutím otočili, aby zjistili, kdo tak mlátí s dveřmi. Já se ohlédla jako poslední, ale to, co jsem spatřila, mě vyvedlo tak z míry, že mi vypadl jeden dárek, který jsem držela. Naštěstí ho Alice zachytila a zrovna se podívala, pro koho je. Spokojeně se usmála, když zjistila, že je pro ni. Já pořád nic nevnímala, protože jsem upírala oči na Edwarda, který se mému pohledu záměrně vyhýbal.

Najednou do dveří vletěla smečka s Jacobem a jeho rodinou. Thomas hned objal celou rodinu a později, když všechny své příbuzné objal, mačkal i mě v jeho malé náruči. Lindě se obloukem vyhnul. Hned jsem zapomněla na Edwarda a vše ostatní.

„Ahoj, Renesmé, jak se máš?" zeptala jsem se zdvořile. Zrovna si váhavě sedala na sedačku. Už byla jak nafukovací balónek, ale nikomu to nevadilo. Jak jsem se dozvěděla, tak má rodit až na začátku jara. No, už je to za dveřmi.

„No, může to být lepší, už aby to zlatíčko bylo venku. A říkej mi klidně Nessie," řekla láskyplně a pohladila si bříško.

„Jé, to je krásný stromeček!" vykřikl radostně Thomas.

„Spíš strom," zamumlala jsem, ale vypadalo to, že mě nikdo neslyšel, nebo to spíš jen tak vypadalo.

„Honem, pojďte už jíst, no honem, za chvíli přijde Santa Claus," nabádal Thomas netrpělivě a v jeho očích hrál zasněný výraz.

Když ale ostatní zaslechli slovo jídlo, jejich tváře se nepatrně zkroutily do zhnusené grimasy. I když se mají dárky dávat až dvacátého pátého prosince, tady se už dávají o den dřív. S Arem jsme si je pro změnu dávali o den později.

„Můžu se na něco zeptat?" zeptala jsem se zvědavě. „Proč si dáváte dárky dřív?" Na to se všichni zasmáli a Alice na mě významně mrkla. Tak tohle jsem vůbec nepochopila!

„Někdy ti to, zlatíčko, řeknu," řekla Esmé a tahala rodinu do kuchyně.

Když jsme usedli ke stolu, tak jsem trochu vyjekla, protože tolik jídla jsem snad ještě neviděla. Hned se mi z toho začaly sbíhat sliny. Ale štěstí mi nepřálo, protože Esmé vedle mě posadila Edwarda a Emmeta. Emmett mi tak nevadil, ale Eda jo. A pořádně. Na stole byl už nachystaný pečený krocan a nádivka. Když to viděli vlkodlaci, tak jim zasvítilo v očích. K tomu se podávala kukuřice, dýně, zelené fazole a bramborová kaše. Mňam…

Když Esmé usedla, začal boj, kdo nařeže krocana. Chtěl se toho zhostit Emmett a nakonec mu to taky vyšlo. Vzal si do ruky nůž a začal krájet. Nějak se mu to ale zvrtlo. Na nohy mi spadlo stehno a veškerá bramborová kaše se vylila. K mé smůle jsem to schytla já, Eda, Emmett a Linda, která seděla vedle Edwarda. Nato se všichni začali smát, ale hned přestali, protože Linda začala řvát na celý dům.

„Moje šaty! Já tě zabiju," vřískala a přibližovala se k němu. Já a Rose jsme se současně postavily.

„Uhni, blondýno," řekla směrem k Rose a ta hned udělala, co chtěla.

„Ups," vyletělo ze mě a skočila jsem na Lindu. Všichni byli dost zaražení, takže nevěděli, co dělám.

„Okamžitě to odvolej, nebo ti něco udělám," zakřičela jsem na ni a jako důkaz svých slov jsem ji mávnutí ruky odhodila na pohovku v druhém pokoji. To se už Rosalie probudila z transu a začala se vyptávat, co se stalo.

„Rose, ona tě ovlivnila, moc se omlouvám," omlouvala jsem se jí za sestru, a pak rychle vykráčela z kuchyně.

Emmett:

Každý rok krájí krocana Carlisle, ale teď jsem to chtěl zkusit já. Přece to nemůže být tak těžké, a tak jsem se toho ujal. Krájel jsem, ale zahleděl jsem se na Rose, která se na mě zamilovaně dívala. Nůž mi ujel a stehno, které bylo naříznuté, spadlo rovnou Lucce do klína. Do bramborové omáčky spadl další kus a ta se rozlila. Linda měla omáčku na šatech a krku. Vypadala strašně srandovně, takže i když jsme byli od kaše, zasmáli jsme se. Ale Linda se rozkřičela.

„Moje šaty! Já tě zabiju," vřískala a chtěla jít ke mně. Rose a Lucka mě asi chtěly bránit, a tak se postavily.

„Uhni, blondýno," řekla Rose Linda a ta hned udělala, co chtěla.

„Ups," vyletělo z Lucky a skočila na Lindu, která vstávala od stolu. Byli jsme dost zmatení, a tak jsme jen seděli a nehnuli jsme se.

„Okamžitě to odvolej, nebo ti něco udělám," zakřičela na ni Lucka a mávnutí ruky ji odhodila do vedlejšího pokoje. Slyšel jsem, jak s velkou ranou přistála na mém oblíbeném gauči. Ta moc se mi líbila. To se už moje milovaná Rosalie probudila z jakéhosi transu a začala se vyptávat, co se stalo.

„Rose, ona tě ovlivnila, moc se omlouvám," omlouvala se jí a s omluvným pohledem se vytratila. Rose se nejdřív zmateně podívala na nepořádek, a pak na mě. Nůž, který jsem držel v dlani, jsem rozdrtil na prach. Thomas se rozplakal a Esmé s Nessie se ho snažili uklidnit. Slyšel jsem nějaké výkřiky, ale nevnímal jsem to. Linda mi ovlivnila manželku, za to ji zabiju. Edward to slyšel v mých myšlenkách, a tak se šel ke mně postavit.

„Emme, klid, lásko," nabádala mě Rose, ale hlas se jí chvěl. Ozvala se rána a cítil jsem, jak někomu teče krev.

Lucka:

Šla jsem do obýváku, kde už se Linda chystala na souboj.

„Já se s tebou nechci prát," domlouvala jsem jí v klidu.

„Já ho zabiju," řekla naštvaně, „zničil mi moje šaty!"

„To si jen zkus, protože nejdřív budeš muset zabít mě!" vykřikla jsem bez rozmyslu a Linda se nenechala dvakrát pobízet. Skočila na mě a já se hravě vyhnula. Možná jí Aro dopřával víc tréninku, ale já jsem silnější, tedy moje moc.

Odhodila jsem Lindu na zeď a ta si o ni skříň roztrhla ruku. Začala jí z ní kapat krev a ona se za ni chytla. Ostatní už vyběhli z kuchyně a Carlisle se k nám rychlostí blesku přiblížil.

„Dědo, počkej, já jí to uzdravím. I když ji nemám rád," ozval se hlas Thomase a přistoupil k Lindě. Ona se na něho dívala opovržlivě a s nedůvěrou.

„Necukej se," řekl jí a dotkl se její ruky, která se hned zahojila. Linda se k ničemu neměla, a tak jsem jí zmáčkla varovně ruku.

„Co je? Za to může on a ty mě nemáš mlátit. Řeknu to tatínkovi," píchla mě prstem do hrudi a zlomyslně se usmála.

„Hej, to stačí, Lindo. Holky, omluvte se navzájem," řekl a na Lindu se zamračil a na mě vděčně usmál. Teď vím, že patřím do jejich rodiny. Úsměv jsem mu oplatila a přistoupila k mé sestřičce.

„Mír?" zeptala jsem se smířlivě a natáhla před sebe pravou ruku.

„Dobře, sestřičko," řekla škodolibě. „Mír ale nečekej." Najednou mi na tváři přistála její ruka, do které se pořádně opřela, protože mě tím odhodila na zeď. Slyšela jsem zděšené výkřiky a spokojený smích své sestry. Ale cítila jsem, že ztrácím vědomí, protože tepavá bolest ve spáncích mě přemohla a já omdlela.

Moc se omlouvám, ale mám toho teď moc, takže mi to dlouho trvalo. Doufám, že nejste zklamaní. Vaše Funny1.

Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju - 8. kapitola: