Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznáme se, přesto Tě miluju ll. - Epilog

27.05.2014 (13:45) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2781×

Epilog

„To je smutný příběh, povídej mi o tom," zasmála se ironicky Nat a Linda se nafoukla.

„Nechcete vážně spát?" zeptala jsem se ospale. Obě rychle pokývaly a šly si sednout na svá místa. Otočila jsem se na bok, zhasnula světla a za chvíli jsem spala.

(***)

Vylézaly jsme postupně z letadla, kde na nás čekali všichni Cullenovi, ale Eda chyběl. Se všemi jsme se rozloučily, a šly se přivítat s Cullenovými.

„Lin! Ty hadry jsou skvělý! Máš úžasný vkus, musíme jít nakupovat! A jak se ti daří?“ dodala Alice, když se na ni Esmé nepěkně podívala.

„Zlatíčka, měli jste dobrou cestu?“ zeptala se nás a postupně nás objala. Jen jsme kývly a naskákaly do aut. Cesta proběhla v tichu. Čím jsme se blížili blíže k domu, srdce mi začalo tlouct čím dál rychleji. Obě mé sestry mi povzbudivě zmáčkly ruce. I přes svůj štít jsem cítila, jak se mi snaží Jasper z druhého auta uklidnit emoce, a já mu to s vděčností dovolila, takže za chvíli jsem byla klidná a ani ruce se mi nepotily. Naneštěstí. Když jsme zastavili před domem, ani jeho dar mi nepomohl. Takže když Jasper povolil svůj dar, vybuchla jsem. Ne do slova, ale emoce, co se mi střádaly pod jeho darem, explodovaly takovou silou, že jsem rozbila všechny skla v prvním patře. A odhodila i Edwarda, který tam stál.

„Ups,“ vyšlo jenom ze mě a zrudla jsem.

„To nic, holčičko… Myslím, že bychom mohli ukázat holkám, co jsme udělali v lese, nemyslíte?“ Touhle větou mi dala prostor si promluvit s Edwardem. Když odešli, pomalým krokem jsem se šourala k němu a v hlavě vymýšlela, co mu řeknu.

„Lucie,“ začal první, a to se mi vážně nelíbilo, že chtěl začít první.

„Edwarde Cullene! Řeknu ti pár věcí! Vážně se mi nelíbilo, jak jsi odjel na Aljašku, a-“ přerušil mě polibkem.

„Chyběla jsi mi,“ zamumlal do polibku, „a promiň.“ Chvíli jsme se tak líbali, a já po chvíli už na něj nebyla ani naštvaná, byla jsem jen šťastná a užívala si tyhle chvíle.

„Taky se ti omlouvám, že jsem na tebe křičela,“ omluvila jsem se mu, když jsme se od sebe odpojili, „takže je to mezi námi opět dobrý?“

„Jo,“ mrkl na mě a odstoupil ode mě.

„Luci?

„Co?

„Miluju tě,“ usmál se na mě tím pokřiveným úsměvem.

„Edwarde?“

„Co?“

„Taky tě miluju.“ Usmál se ještě víc a já začala přemýšlet, jestli by se mu do toho úsměvu vešla celá plechovka Coca-coly.

„Zkoušel jsem to a nevešla se,“ odpověděl mi na otázku a mně došlo, že jsem sundala štít. Společně jsme se zasmáli a ruku v ruce šli za ostatními.

Šli jsme lesem a došli na malou louku, kde stál krásný altánek a holky se už rozvalovaly u ohně. Emmett s Jasperem přinášeli dřevo na oheň,  Esmé nosila všelijaké pochoutky na stůl a Carlisle zrovna dopékal něco na grilu. Vonělo to krásně.

„Musíš se také převléct, přeci nebudeš grilovat v tak krásném oblečení, holky se už taky oblékly do pohodlného.“ Můj pohled zabloudil na holky, které měly  podobné overaly, a počítala jsem s tím, že do stejného obleče i mě. A také že ano, do tmavého s jiným potiskem.

„Alice, proč má Linda s červenými proužky, Nat s šedými a já úplně odlišný?“ Vážně mě to zajímalo proč.

„Víš, proužky opticky prodlužují, když jsou vodorovně, no a ty… Tobě by se nehodily,“ řekla rychle a určitě kdyby mohla zrudnout, byla by jako rajčátko.

„Chceš říct, že jsem přibrala? Jako, máš pravdu, doma jsem se hodně nacpávala, měla jsem nervy,“ zasmála jsem se.

„No, tak těch pět kilo jsi přibrala určitě, ale já mám ty overaly ve velikosti 34 a 36. A ty teď máš určitě 38, promiň. A jediný, co mám v tvé velikosti, je tento. Měla jsem pro tebe nachystaný překrásný modrý, aby ti šel k očím, ale teď…“ pokrčila rameny a poškrábala se na bradě, „ale popravdě, sluší ti ta kila.“ Společně jsme se zasmály a šly za ostatními.

O 5 let později

„Zlatíčko, můžeš pohlídat na chvíli bratříčka?“ zeptala jsem se své dcery. Usmála se a hned utíkala do dětského pokoje za bratříčkem. Edward se na mě usmál a políbil na spánek.

„Edwarde, co kdybychom si za pár let udělali i třetí dítě,“ zeptala jsem se ho vášnivě. Rozsvítily se mu oči a začal mi okusovat krk.

„Teď né  ale, Edwarde!“ a se smíchem jsem ho odstrkávala.

„Jdu se podívat na Renesmé, chce Jacoba vytahovat z postýlky.“ Znovu mě políbil a odešel.  Došla jsem k oknu, pocucávala čaj a zpětně vzpomínala, jak mám vlastně skvělý život.

Mám dvě krásné a zdravé děti, milujícího manžela, který chce další dítě. Potichu jsem se zasmála a ucucla další doušek.  Linda má Demetriho a malého syna, a Natka, ta si užívá mládí, cestování a svého vlkodlačího přítele Jacoba Blacka. Jsem zvědavá, jak asi tak vypadá. Najednou se z pokoje ozval mé tříleté dcery znechucující hlas

„Mamí, Jacob se posral.“ Zasmála jsem se a slyšela jsem Edwarda, jak ji napomíná, že se to slovo neříká. A naše malá dcerka mu odvětila, že to říká strýček Emmett vždycky, když přijdeme na návštěvu. 

Ahoj, jsem moc ráda, že kdo četl tuhle povídku, tak komentoval, protože to mě určitě hodně nabudí k dalším kapitolám. 

Jsem moc ráda, že jste si ji četli a já si mohla zkusit svoji první povídku.

Děkuju moc za všechno, snad se zase uvidíme. :) Funny1

Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju ll. - Epilog: