Izzy je holka jako každá jiná. Má tátu, který ji bezmezně miluje a nejlepší kamarádku Cindy. Její poklidný život začne kazit noční můra, která se jí pořád a pořád vrací. A jako by to nestačilo, je neustále pronásledována "duchem", kterého nikdo jiný nevidí. Je to pravdu duch? Měla by mít strach? To vše se dozvíte zde...
04.05.2010 (19:30) • AlizieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3480×
1. kapitola:
Už je to dávno, co se mi začal zdát takový naprosto neskutečný sen. Ani nevím proč se mi ten sen musí vybavit zrovna teď, když potřebuji být při smyslech. Ale ten sen byl tak živý.
Stála jsem na vysoké skále. Pode mnou se rozprostíral oceán a jeho nezkrotné vlny co chvíli narážely na skalnatý útes. Chvěla jsem se zimou a zuby mi drkotaly strachy. Na pláži se odehrával neskutečný boj, ale já byla příliš daleko na to, abych mohla zasáhnout. Viděla jsem dívku s nádhernou bílou pletí. Její černé vlasy se jí vlnily okolo pasu a oči žhnuly jako rudé krystaly. Proti ní stál veliký vlk. Byl tak veliký, že připomínal vlkodlaky z béčkových filmů, kterým jsem se vždycky smála. Z tohoto vlka šel však neskutečný strach. Než jsem se vzpamatovala ze všech dojmů, byla ona dívka vlkem roztrhána a kusy jejího těla hořely. Zakřičela jsem hrůzou....
A v tuhle chvíli můj sen vždy skončil a já se probudila s křikem, pláčem a zpoceným tělem.
Moje rozjímání přerušila ohlušující rána a motor náklaďáčku vypověděl službu. Sakra! To snad není možný. Vždycky se musí něco stát zrovna, když chvátám. Ten nahoře se mi určitě za něco mstí, jen kdybych tak věděla za co. No, co se dá dělat. Budu muset jít pěšky. Škola není daleko, tak to snad zvládnu, než začne první hodina. Popadla jsem batoh, zamkla auto a vydala se co nejrychlejším krokem ke škole.
Po nekonečných 20 minutách chůze jsem zahlédla v dálce školu. Na parkovišti už nebyla ani noha, a tak jsem se pokusila ještě zrychlit krok. V tom jsem zakopla a ještě jsem stačila vykřiknout, než se moje tělo rozpláclo na chodník. Tak to je opravdu povedené. Chtěla jsem se zvednout, když se kolem mě mihla nějaká jakoby šmouha a ve zlomek vteřiny jsem byla na nohou a batoh mi opět visel přes rameno. Co to jako bylo? Jak jsem se to zvedla?To přece není možný... Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikde vážně nikdo nebyl. Asi mi opravdu hrabe ze všech těch nočních můr, které mě provázejí stále častěji.
„Hej, Izzy! Co tam tak stojíš?“ ozval se hlas, který jsem znala. Otočila jsem se a ke mě už utíkala moje nejlepší kamarádka Cindy.
„Ahoj, Cin. Nějak jsem se zamyslela. Kleklo mi auto, tak jsem musela kus cesty pěšky. Jaký bylo včera rande?“ oznámila jsem a přesunula jsem téma na jinou vlnu. Nechtělo se mi přiznávat, že jsem spadla a zvedla se, sama ani nevím jak to vlastně bylo. Cindy se na mě zářivě usmála a hned začala sprška informací
„No představ si, že Scotty mi dal hned na začátku neskutečnýho francouzáka! Bylo to nádherný, celej večer jsem mu pak koukala jenom na rty. Připadal jsem si, jak nějaký vlčák, co kouká na kost, ale nemohla jsem si pomoct. On ti je tak sladkej! Nejdřív jsme šli do restaurace a pak....“ chrlila ze sebe popis celé včerejší události a já ji přestala vnímat. Nikdy nemohla událost zkrátit a říct mi jen fakta. Nebýt kámoška, tak jí asi zacpu pusu nějakou hodně velikou ucpávkou.
Najednou jsme zaslechly ze školy zvonění a jako na povel se rozběhly do třídy. Ještě štěstí, že náš učitel chodí vždycky pozdě, tak jsme do třídy vběhly ještě chvilku před ním.
Den ve škole probíhal až podezřele klidně. Žádný zmatek v jídelně, žádní otravní ctitelé. Dokonce i na tělocviku jsem ani jednou nespadla a nikoho nezranila.
Po škole jsem volala tátovi, že mi umřelo autíčko, a tak mě domů odveze Cindy. Celou cestu na mě pořád štěbetala jak je Scott skvělý, úžasný, báječný... Najednou mi začalo být líto, že já žádného kluka nemám. Sice se o mě snažilo pár kluků ve škole, ale všichni mi připadali jako děti, kterým teče mlíko po bradě.
Při mém přemýšlení o klucích uběhla cesta neskutečně rychle a já najednou stála před domem a Cin mi jen mávala z auta. Začalo pršet, tak jsem rychle vběhla do domu a moje první zastávka byl můj pokojík v patře. Otevřela jsem dveře a zůstala stát s otevřenou pusou. Co to...
Autor: AlizieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Neznámý anděl - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!