Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není nemožné... - 1. kapitola

Sraz Ostrava!!! 27

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nic není nemožné... - 1. kapitolaPříběh o nás a o nich. Něco, co mě napadlo, je to smíšenina reálu a fantazie...

24.05.2011 (16:45) • Break • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1343×

Prolog

 

Vždycky jsem byla úplně obyčejná holka. Žádná výjimečná bytost. No… Vlastně jsem byla magnet na úrazy. Ale jinak jsem měla zcela nudný, stereotypní život. Až na jeden den, kdy jsem se dozvěděla, že to, o čem jsem vždy snila, je realita…

1. kapitola

 

Byly letní prázdniny. Veškerý čas jsem trávila sama, protože skoro všechny kamarádky se mi rozutekly po světě. Většinou jsem se nudila, takže jsem vymýšlela různé skopičiny, abych se nějak zabavila. Třeba moje povídky – byly tak šílené, že jsem se sama divila, jak jsem je mohla napsat. Ale jednou jsem se rozhodla, že si udělám pěší výlet. To prťavé městečko, ve kterém jsem bydlela, leželo u několika lesů a lesíků. Taky by se tam našlo pár kopců. Spíš platilo pravidlo – kde les, tam kopec.  To všechno mi vyhovovalo. Vše jsem si pečlivě naplánovala. Bylo sobotní odpoledne a já jsem byla připravená vyrazit. Hodila jsem si na záda batoh se vším potřebným a vyrazila na túru.

Sluníčko příjemně hřálo. Ale blížící se mraky značily, že s největší pravděpodobností bude večer pršet. Podívala jsem se na oblohu a usmála se. Odjakživa miluji déšť. Navíc moje láska k dešti vzrostla, když jsem se dozvěděla o Twilight sáze. Zpomalila jsem krok. Neměla jsem kam spěchat. Nikdo nikde nebyl a já jsem za to byla ráda. Nemusela jsem tak dávat pozor. A co dělá člověk, když nemusí dávat pozor? Přemýšlí. Já jsem přemýšlela celou cestu, dokud jsem nedošla k potoku. Tam jsem měla naplánovanou první zastávku. Bylo to moje nejoblíbenější místo. Byl tam stín a zvuk vody mě uklidňoval.  Sedla jsem si do trávy a poslouchala ničím nerušený zvuk přírody. Takhle jsem to vydržela půl hodiny. Pak jsem se zvedla a pokračovala v cestě. Vystoupala jsem na kopec a konečně vstoupila do lesa.

 

Po 3 hodinách

 

Nebyla jsem ani trochu unavená. Sice jsem prošla les, ale všechnu moji energii to nevybilo. Akorát jsem utržila pár odřenin. Už jsem navíc chtěla domů, protože mě napadl další námět na novou povídku. Jak jsem spěchala, tak jsem zakopla a skutálela se z kopce dolů. Když jsem se zastavila, zůstala jsem ležet. Třeštila mě hlava a taky mě pekelně začala bolet ruka.

No skvělý, teď budu muset do nemocnice, pomyslela jsem si. Neměla jsem se k tomu, abych se zvedla. Ale něco ve mně, jakoby mi říkalo, že se hned musím zvednout a jít. Poslechla jsem svůj vnitřní hlas. Těžkopádně jsem se zvedla a sunula se domů. Cesta, která by mi jindy trvala jen čtvrt hodiny, se změnila v půl hodinové utrpení. Když jsem otevřela dveře našeho bytu, byla jsem neskutečně šťastná.

„Mami?“ zavolala jsem. Mamka ke mně hned přišla.

„Co se ti stalo?“ zeptala se zděšeně, když uviděla, jak vypadám.

„Spadla jsem. Hrozně mě bolí ruka,“ odpověděla jsem jí.

„A hlava náhodou ne?“

„Cože?“

„Teče ti krev,“ informovala mě mamka.

„A kruci,“ zaklela jsem.

„Teď neklej, jedeme do nemocnice,“ nakázala matka, vzala si klíče od auta, pomohla mi sundat batoh a zamířila si to k autu. Opatrně jsem ji následovala. Jelikož jsem šla šnečím tempem, mamka už seděla za volantem. Opatrně jsem nastoupila do auta. Sotva jsem zabouchla dveře, auto se rozjelo. Na chvíli jsem zavřela oči…

„Terezo, už jsme tady!“ Třásla se mnou mamka.

„Páni, já usnula!“ zamumlala jsem si pro sebe. Vystoupila jsem a vydala se k nemocnici. Slyšela jsem, jak matka zabouchla dveře. U vchodu jsem na ni počkala. Mamča mě dohnala a společně jsme vešli do té, pro mě otřesné, budovy.

„Takže na chirurgii?“ zeptala jsem se.

„Ne. Na ambulanci,“ řekla mamka. Chňapla mě za tu nebolavou ruku a téměř násilím mě dovlekla na ambulanci. Podívala jsem se po celé místnosti, ale nikdo tam nebyl.

„Já bych šla i dobrovolně,“ snažila jsem se zavtipkovat. A povedlo se, mamka se usmála.

„Dneska se mi všichni lidé vyhýbají. Nevím, jestli je to štěstí nebo smůla,“ řekla jsem zamyšleně.

„To bude asi tím, že je devět hodin večer, a lidé už jsou zalezlí doma.“

„Možná,“ odkývala jsem matčinu hypotézu. Mamka mezitím zaklepala na dveře. Otevřela sympatická sestřička.

„Dobrý večer, jaký nám vezete úraz?“ zeptala se sestřička mile.

„Dobrý večer. Moje dcera má něco s rukou.“ Sestřička se na mě koukla a nasadila chápavý výraz.

„Tak pojďte,“ vyzvala nás. Mamka okamžitě vešla, ale mně to chvilku trvalo. Zdržovala jsem úmyslně, vůbec jsem nebyla zvědavá na nějakého doktora.

„Tak se mi ukaž, slečno. Přeci se nebudeš bát,“ ozval se doktorův hlas.

Něco na tom hlasu se mi nezdálo. Byl přívětivý, zbavující strachu a vůbec… byl až moc dokonalý. Mamka si odkašlala, takže jsem přidala do kroku. Vešla jsem za ní do místnosti. Koukala jsem se všude možně, ale doktor jako by se někam vypařil. Už jsem začínala doufat, že se obejdu bez něj. Ale pak se otevřely druhé dveře, kterých jsem si před tím nevšimla. A v nich stál… doktor. Musela jsem párkrát zamrkat, abych se ujistila, že to není nějaký blud. Lékař měl blonďaté vlasy, tvářil se mile a byl hezký. Ale tyhle podrobnosti jsem hned pustila z hlavy. Protože mě zaujaly jeho oči. Měly jasný onyxový odstín.

„Dobrý večer,“ přinutila jsem se pozdravit. Přitom jsem na něj nepřestávala zírat. Ale alespoň jsem měla zavřenou pusu. Jenom jsem ho propalovala očima. Lékař dělal, jakože si toho není vědom. Přistoupil ke mně a začal mi zkoumat ránu na hlavě.

„Co jsi dělala?“ zeptal se.

„Nic. Jenom jsem zakopla a spadla.“ Doktor nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale usmál se.

„Jsi jako přítelkyně mého syna. Ta je také nešikovná.“ Ha! Další usvědčující důkaz! Pomyslela jsem si. Ale vzápětí jsem bolestně zasyčela, protože se lékař dotknul mé rány na hlavě. Ale kromě toho, že to zabolelo, jsem taky ucítila chladný dotek. Doktor se odtáhl a já uviděla jeho jmenovku. Úplně mě zamrazilo. Otřásla jsem se.

„Copak? Omlouvám se, ale budu to muset zašít.“

„Takže je to pravda!“ zašeptala jsem si pro sebe.

Autor: Break (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nic není nemožné... - 1. kapitola:

 1
7. terezie
25.04.2016 [14:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. kikuska
20.06.2011 [17:06]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon

5. PetraCullen
04.06.2011 [12:29]

PetraCullenTohle je úplně nádherná kapitolovka!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Mám dojem, že si mi o ní něco říkala. Emoticon Mohla jsi mi říct, že už vyšla! Emoticon Já myslela, že ten doktor bude Carlisle Emoticon Emoticon Emoticon a odhádla jsem dobře! Emoticon Emoticon Emoticon Takže piš dál. Emoticon Jen mě mrzí, že 1. kapitolu komentuju tak pozdě! Emoticon Takže tleskám a klaním se ti! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jak tam byl ten Carlisle začala jsem se přihlouple usmívat, jako blbá! Emoticon Emoticon Takže jdu na další, tak snad se mi do té doby úsměv ještě víc rozšíří! Emoticon Carlisle je můj! tak ho nezkoumej! Emoticon Ale na tvém místě bych dělala to samé! Emoticon Jak v Others in the same jsem se dotkla jeho obličeje! Emoticon Emoticon Jdu na další! :D a piš dál! Moc se mi líbí tvůj styl psaní! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. LuMo12
28.05.2011 [18:43]

Kruci tak toto bude ešte dobré. Teším sa. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Hiroko
24.05.2011 [17:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. jendulka
24.05.2011 [17:26]

Je to zajímavý a líbilo se mi to,pokračuj Emoticon Emoticon

1. Roxana
23.05.2011 [20:07]

RoxanaAhoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na řadové číslovky; /1. kapitola/; čárky (!), na překlepy, ji/jí, ni/ní; krátce jen ve 4. pádě;
Děkuji... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře