Docela krátká kapitolka, za což se omlouvám. Ale k obsahu - Jak bude pokračovat Terezino (nechtěné) setkání s Jacobem?
28.08.2011 (21:15) • Break • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1167×
„Vím toho hodně, Jacobe Blacku.“ Jacob se na mě udiveně díval. Nebyl schopný cokoliv říct. Až po chvíli konečně promluvil.
„Kdo jsi? Jak je možné, že mě znáš? A proč smrdíš jako ty odporné pijavice?“ Jacob byl zmatený a úplně hořel nedočkavostí. I očima mě přemlouval k rychlé a pravdivé odpovědi. Jenže já jsem nevěděla, co mu mám říct. Byl to hrozný pocit. Ale nakonec jsem se přeci jen odhodlala k tomu, abych mu něco řekla.
„Odpověď hledej u Cullenů.“ Jacob se zašklebil.
„Takže ty se znáš s těmi krvesaji?“
„Výborný úsudek.“
„Hm… Ale teď to necháme být. Třeseš se jako ratlík.“
„Jo, to říká ten pravý.“
„Hele! Já nejsem žádný ratlík! Měním se v pořádného vlka!“ ohradil se s úšklebkem Jacob.
„Jasně… Měníš se v prťavou čivavičku!“ zasmála jsem se. Jacob zavrčel. Nešel z něj strach, spíš to bylo strašně legrační.
„Mám se ti snad ukázat ve své vlčí podobě?!“
„To nebude nutné. Já tě před chvílí viděla. Kvůli tobě jsem spadla z toho pitomého útesu!“ Jacob sklopil oči. Připadala jsem si hrozně, ale byla to pravda. To kvůli němu jsem byla promočená, skoro zmrzlá a drkotala jsem zuby. A jak již bylo řečeno, třásla jsem se jako ratlík.
„Co s tebou uděláme?“
„Jeden návrh bych měla. Co kdybys mě odvedl k hranici? Pak mě uvidí Alice a někoho pro mě pošle.“
„No… Dobře,“ souhlasil Jacob trochu neochotně. Radši jsem se neptala. S námahou jsem se zvedla. Měla jsem pocit, jako kdybych měla umřít. Přitom mi padl pohled na sádru. Tedy to, co z ní zbývalo.
„Super. A sádra je v háji. Carlisle bude mít radost,“ zabručela jsem si pro sebe. Jacob se zasmál.
„Jo, ten upíří doktor bude radostí přímo skákat,“ pronesl s úšklebkem.
„Proč ho nemáš rád? Jasně, sice je to upír, ale pomáhá lidem!“ Jacob jen pokrčil rameny. Ale jeho výraz mluvil za vše. Ať upír, i když doktor, pořád je to nepřítel. Chápala jsem to. I normální lidé mají občas neshody s ostatními. Ale takováhle averze nebyla vrozená. U lidí.
„Radši pojď, ještě budeš nemocná. To by mě pak Cullenovi asi zabili.“
„To asi jo,“ zabručela jsem a vydala se za Jacobem. Vláčela jsem se pomalu. Jacob se neohlížel, držel tempo. Naštěstí asi po deseti minutách chůze se objevil červený Rabbit. Úlevně jsem vydechla. Cítila jsem se skoro jako zombie. Dost směšné přirovnání, vzhledem k tomu, že jsem se znala s upíry a už i s vlkodlakem.
„Nastup,“ pobídl mě Jacob a sedl si za volant. Vlezla jsem do auta a bouchla dveřmi víc, než bylo nutné. Jacob se zaškaredil. Zřejmě měl svoje auto hodně moc rád.
„Ale omlouvat se nebudu,“ zamumlala jsem škodolibě. Jacob se začal třást. A sakra, to jsem tomu dala! Pomyslela jsem si. Ale v tu chvíli jsem byla tak ochromená strachem, že jsem se nezmohla ani na jedno uklidňující slovíčko….
„Klid, chce to klid,“ říkal si pro sebe tiše Jacob. K mému údivu to fungovalo. Všechen třes byl pryč.
„Tohle už mi prosím nedělej. Poslední dobou mám trochu potíže se sebeovládáním,“ zašeptal omluvně. Němě jsem přikývla. Ještě jsem byla v šoku. A nechtěla jsem víc pokoušet štěstí. Jacob v tichosti nastartoval. Zavřela jsem oči. Pořád jsem byla šíleně unavená, ale už jsem neměla chuť spát.
„Jsme tady,“ ozval se Jacobův hlas. Až moc brzo. Možná jsem přece jen byla chvíli v blaženém nevědomí...
„Už?“ zeptala jsem se dezorientovaně.
„Už,“ zasmál se Jacob.
„Za chvíli by se měl někdo objevit…“
„Na to spoléhám. Asi by bylo lepší, kdybych tu s tebou počkal.“
„To bys byl hodný,“ odvětila jsem suše. Byla mi hrozná zima a v duchu jsem úpěnlivě prosila, aby už se objevil někdo z Cullenů. Kdokoliv, až na…
„Ale ne!“ zaúpěl Jacob, když uviděl stříbrné Volvo.
„Ne!“ souhlasila jsem s ním. Za každou cenu jsem se chtěla vyhnout jakékoliv scéně. Jenže bylo pozdě. Volvo zastavilo a ven vylezl rozzuřený Edward.
„Takže tobě nestačí, že je kvůli tobě Bella nešťastná?! Musíš vnucovat svoji přítomnost i mé sestře?“ vrčel Edward. Jacob na něj vyjeveně zíral s pusou otevřenou, neschopný cokoliv říct. A nebyl sám. Já sama jsem stěží věřila svým uším.
Autor: Break (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nic není nemožné... - 6. kapitola:
Perfektní!
hezkéééééééééééééé prosím pokračuj
Tak to bylo bombovní, suprovní a já ještě nevím jaké! Pokusím se o delší komentář, ale nic nezaručuji. Budou ještě ze mne padat větší blbosti než obvykle tak se připrav. Takže ke kapitole s Jacoba je ratlík a čivava nemůžu!!! Ty jsi Rozcuchova sestra?! Upřímnou soustrast, chudáčku! Škoda, že nejsi ještě Carlisleova dcera Budu se těšit na další a ať je delší kapitola! Ať ti Edward neukrotí hlavu! A na málo kometářů se vykašli!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!