Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 14. kapitola

13.09.2011 (18:45) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3558×

Bella:

Páni! Nic jiného jsem říct nemohla.

Původně jsem šla do obýváku za účelem štvát Edwarda, ale pak jsem slyšela, jak hraje a neodolala jsem. Byl k nakousnutí.

Ten polibek byl tak elektrizující… A potom, když přišli ostatní, jsem neustále myslela na jeho rty. Neuvěřitelný pocit.

Přesně této situaci jsem se snažila vyhýbat. Neustále jsem si opakovala, že Edward je jako všichni ostatní muži, ale vnitřní hlásek mi našeptával, že je jiný. A já začala věřit tomu hlásku.

Alice samozřejmě všechno viděla, ale vypadala smířeně. Docela jsem se obávala její reakce, ale jak se ukázalo, zbytečně.

Ale i když to Alici nevadilo, stále jsem to nikomu nechtěla říkat. Na to jsem ještě nebyla připravená. Stát se mohlo cokoli, ne?

Bylo pozdě večer a já si opět četla na posteli. Edward zatím nepřišel na to, že knížka je z jeho soukromé sbírky. A doufám, že ani nepřijde.

Dveře se otevřely a zase pomalu zaklaply. Nevěnovala jsem tomu pozornost, bylo mi jasné, kdo vešel.

Postel se vedle mě zhoupla a já dostala letmý polibek na odhalené rameno. Zaklapla jsem knížku a otočila se na bok směrem k Edwardovi.

Ten měl úsměv od ucha k uchu a v očích mu poletovaly jiskřičky. Podzvedla jsem jedno obočí a tázavě se na něj podívala. Nevěděla jsem, co má v plánu.

Edwardova ruka si mě přitáhla blíž, až nás dělily pouhé centimetry.

Čekala jsem, že mě políbí, ale ono nic. Pokoušela jsem se ho políbit sama, ale pokaždé uhnul.

„Co to jako děláš?“ zeptala jsem se ho podrážděně.

„Víš, že jsi hrozně roztomilá, když se zlobíš?“ zeptal se mě a předešlou otázku ignoroval. Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale ani to mi nedovolil.

„Edwarde! Co to tady nacvičuješ?!“ Edward se zvonivě zasmál a poté mě políbil na každičkém kousku tváře. Rty však vynechal.

To už jsem ale vážně měla chuť po něm něco hodit. Otevřela jsem pusu s úmyslem mu vynadat, ale najednou jsem měla moc práce s jeho rty. Proč jsem na něj vůbec byla naštvaná?

Líbali jsme se náruživě, ale dál nezašli. Edward věděl, že nikam nechci spěchat.

Když jsme skončili, schoulila jsem se Edwardovi do náruče a on mě pažemi objal. Cítila jsem se naprosto spokojeně.

Rosalie:

Zdálo se mi to, anebo to mezi Edwardem a Bellou jiskřilo? Možná jsem jen naivní. Najednou mám pocit, že se všichni milují. Láska se mnou dělá divy.

„Nechceš se jít projít?“ zeptal se mě Emmett těsně u ucha.

„A kam přesně?“ Emmett se oslnivě usmál a nahnul se ještě blíž k mému uchu. „Do ložnice?“

Začala jsem se nekontrolovatelně smát. Před hodinou jsme se z ložnice přesunuli do obýváku, ale Emmettovi se to nejspíš zdá jako dlouhá doba.

„A co se třeba jít projít do města?“ Emm se na mě vykuleně podíval.

„Jako po Forks?“ Zvedla jsem se z gauče a založila si ruce v bok.

„Ano, po Forks.“ Emmett si povzdechl a taky se zvedl.

„Ale vždyť je večer. A zítra je škola. Rose,“ řekl a udělal na mě psí oči. Když viděl, že to na mě nezabírá, povzdechl si znovu a rozešel se ke dveřím.

Musela jsem se pousmát. Dobře jsem si ho vychovala, zasmála jsem se v duchu. Je hezké vidět, že chlap, kterého milujete, pro vás udělá první poslední.

Šli jsme pěšky a drželi se při tom za ruce. Byly dvě hodiny ráno, takže všude byla tma a ticho. Vzpomněla jsem si při tom na ten osudný večer a hrůzou se zachvěla.

„Je ti zima?“ ptal se hned starostlivě Emmett.

„Jak by mi asi tak mohla být zima?!“ zeptala jsem se ho zahořkle. Nějak jsem ztratila náladu.

„Ehm… Vlastně nemohla, co?“ usmál se nevinně Emmett a já jen zakroutila hlavou.

Uviděla jsem lavičku a zamířila si to k ní. Sedla jsem si na ni a rukama si podložila hlavu. Emm hned seděl u mě.

„Jsi v pořádku?“ ptal se opatrně. Zvedla jsem se a sedla si k němu na klín. Potřebovala jsem cítit, že je u mě. Hned mě silně objal.

„Jo, já jen… Jen jsem si na něco vzpomněla.“ Nevěděla jsem, jestli jsem připravená mu to říct. Říct mu důvod, proč jsem ho ještě před týdnem nenáviděla.

„Na co sis vzpomněla?“ řekl a hladil mě při tom na zádech.

„Na minulost,“ odpověděla jsem mu vyhýbavě.

„Rose, jestli mi to nechceš říct, tak nemusíš. Ale byl bych moc rád, kdybys mi řekla, co tě trápí.“ Zvážila jsem pro a proti. Nakonec jsem došla k závěru, že pokud mu to neřeknu hned, tak už asi nikdy.

Vyprávěla jsem mu pouze svou děsivou zkušenost s muži. Holky jsem vynechala.

Emmett mě celou dobu poslouchal a občas na něco zareagoval vrčením či silnějším stiskem. Musela jsem přiznat, že se mi to líbilo. Když jsem skončila s vyprávěním, nastalo ticho.

Zvedla jsem hlavu a podívala se na Emmetta. Tvářil se naštvaně.

„Hajzl!“ zavrčel. Jen jsem kývla a pohladila ho po tváři. Naštvaný pohled vystřídal pohled plný lásky a oddanosti.

„Tak proto ses tak chovala,“ zamyslel se. Usmála jsem se a znovu kývla.

Nevěděli jsme, kolik je hodin, a tak jsme se zvedli a vrátili domů. Bylo přesně šest. Což znamenalo, že škola je za chvíli.

Venku jsme tedy byli dlouho.

Byla jsem na schodech, když se mi okolo pasu omotaly dvě silné paže. Čísi rty začaly putovat zezadu po mém krku. Otočila jsem se a s úsměvem se podívala na Emmetta.

Nepustil mě ani ke slovu a rovnou mě začal líbat. Omotala jsem mu ruce kolem krku a své kolem  jeho pasu. Za námi se ozvalo odkašlání a já s úlekem od Emmetta odskočila.

Alice stála za námi a naštvaně si poklepávala nožičkou. Přesně jsem věděla, co ode mě chce. Omluvně jsem se podívala na Emmetta a rozešla se s Alicí do šatny.

…

Ve škole byla nuda. Respektive se v ní nic nového nedělo. Jen jsem zaslechla, že do školy nastoupí nová studentka. Nějaká Veronica.

Jen doufám, že si nebude dělat zálusk na Emmetta. To by pak poznala, co je zač Rosalie Haleová.

Akorát jsem seděla v lavici a poslouchala výklad učitele. No, spíš jsem se snažila poslouchat výklad učitele, protože mě Emmett dost rozptyloval.

Pořád si pod stolem hrál s mou rukou a sem tam mě rychle políbil. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, ale byla jsem nesoustředěná.

Na obědě jsme s holkama a s klukama seděli u jednoho stolu. Hodně lidí se za námi otáčelo. Emm mě jednou rukou objal kolem ramen a druhou se nimral v jídle. Nesnáším hru na lidi, je to tak nepřirozený. Ale co se dá dělat.

Žádnou další hodinu jsme neměli, tak jsme se vydali na parkoviště. Akorát jsem stála u Emmettova Jeepu. Zbytek rodiny postával kolem.

Najednou se na parkoviště přiřítilo černé BMW. Zastavilo těsně před vchodem do školy a otevřelo dveře.

Vystoupila z něho dívka. Poloupír, abych to upřesnila. Už jsem o nich hodně slyšela, takže jsem ji bez problému poznala.

Měla hnědé vlasy na ramena a čouhaly jí z nich modré proužky. Měla krátké kraťásky a tričko s výstřihem. K tomu všemu si vzala nějaké kecky. V jedné ruce měla lízátko a v druhé nějaké papíry. Musela jsem přiznat, že byla docela hezká, ale na nás neměla.

Otočila se a mrkla kamsi za mě. Vzadu se ozvalo vzdychnutí. Ohlédla jsem se a zjistila, že jeho původcem byl Edward.

Něco mi říkalo, že tahle holka nám bude dělat potíže.

Tak co tomu říkáte? Další kapitolu už mám napsanou, takže mohu prozradit, že se v ní často objeví Veronica. Možná bude mít taky někdo připomínku, že nedávám moc často pohled Alice či Jaspera. Ty si nechávám na konec. Bude jich ještě dost, nebojte. A taky jsem psala do shrnutí, že přemýšlím o pozastavení této povídky. Nějak se mi nedaří nápady hodit na papír. Ale zatím ještě budu psát. Jen vás na to upozorňuju... N1I1K1O1L

13. kapitola ↔ 15. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 14. kapitola :