Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 17. kapitola

01.10.2011 (08:30) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3640×

Bella:

Další den svítilo slunce, takže jsme nešli do školy. Takové dny jsem přímo milovala. Edward si dělal něco na mobilu a pak mi oznámil, že jde na lov. Sám. To sám mi řekl poté, co jsem chtěla jít s ním.

Nechala jsem to být a šla za ostatníma do obýváku. Tam jsme poslední dobou trávili mraky času.

Emmett akorát zapnul nějakou hru do televize a zapojil do toho všechny členy rodiny. Chtěla jsem se z toho vykroutit, ale nenechal mě.

Rosalie na něj celou dobu s láskou koukala a využila každé chvíle, kdy se ho mohla dotknout. V této chvíli mi Edward opravdu chyběl.

Jasper po očku pokukoval po Alici, ale ta si ho nevšímala. I když občas o něj pohledem také zavadila. Byla docela legrace je pozorovat.

„Takže teď si zahrajeme tenis na Nintendu Wii. Budeme to hrát ve dvojicích. Kdo jde jako první?“ ptal se nadšeně Emm. Ostatní jeho nadšení nesdíleli.

„Tak třeba…“ řekl a div si u toho přemýšlení nekousal nehty.

„Rose a Bella?“ zeptal se nás a nahodil při tom pohled, který nepřijímal žádné námitky.

Obě jsme si povzdechly a vzaly si do ruky nějaký malý ovladač. Měla jsem velké obavy, že ho rozdrtím.

Nechci se vychloubat, ale šlo mi to opravdu dobře. Rose to taky zvládala v pohodě. Ale stejně jsem ji porazila.

Jenomže Emmett Rose uchlácholil polibkem. Ach jo.

Další šel na řadu Emmett s Jasperem. Ze začátku vedl s přehledem Emmett. Pak ale hra nabrala obrat a Jasper vyhrával na plné čáře.

Emmett, kdyby mohl, byl by určitě červený vzteky. Jo, tady je někdo soutěživý a nerad prohrává.

Nejlepší byl závěr, který mě ani tolik nepřekvapil. A to, že Emmett se tak vžil do hry, že rozdrtil ten malinkatý ovladač. A máme po hře.

Chtěla jsem z baráku zmizet dřív, než si zase vymyslí nějakou hloupost.

Slunce už zmizelo za mraky, proto jsem se rozhodla vytáhnout svého miláčka a projet se po městě. Není nad rychlou jízdu.

Akorát jsem projížděla kolem nějaké benzínky, když jsem si všimla stříbrného Volva. Zastavila jsem tedy na kraji silnice a koukla se jeho směrem.

Neříkal náhodou, že jde na lov?!

Edward se ležérně opíral o své auto a naproti němu stála Veronica.

Živě o něčem debatovali a on při tom roztomile rozhazoval rukama. Pak k němu Veronica přišla blíž a přitáhla si ho k polibku.

Čekala jsem, že se odtáhne, ale on si ji ještě za pas přitáhl blíž. Měla jsem strašné nutkání do nich autem najet. Jenomže jediné, co by se zranilo, by bylo moje auto. A kromě toho nechci před Edwardem ukázat svou slabost. Už nikdy.

Rozjela jsem se zpátky domů snad v té nejhorší náladě, co jsem kdy měla.

Celým barákem jsem se prohnala jako tajfun a dveřmi od pokoje nezapomněla pořádně prásknout.

Pak jsem přemýšlela. Dlouho přemýšlela.

Nakonec jsem došla k závěru, že budu dělat jakoby nic.

Mým novým úkolem bylo co nejvíce ublížit Edwardu Cullenovi.

Sice jsem ještě nevěděla, jak to udělat, ale já to vymyslím.

Okolo šesté hodiny večer jsem slyšela Edwardovo auto na příjezdové cestě.

Přišel do pokoje a řekl mi pouze tiché ahoj.

Tak tohle byl oficiální konec našeho vztahu. Tak nějak jsem věděla od počátku, že to takhle dopadne.

Ale v hloubi duše jsem doufala, že je Edward jiný. Bohužel nebyl.

Na pozdrav jsem mu neodpověděla. Místo toho jsem si vzala mobil a poslouchala písničky. Perfektní odreagování.

Další den pršelo, takže jsme jako obvykle nastoupili do aut a jeli do školy. Po dlouhé době jsem jela v autě sama.

Na parkoviště jsme dorazili jako poslední těsně před zvoněním.

Nejvíc mě ale dorazilo, že jakmile jsem vešla do třídy, uviděla jsem Edwarda, jak sedí s Veronicou.

Obešla jsem to bez komentáře a zasedla do prázdné lavice.

„Smím si přisednout?“ ozval se vedle mě hlas nějakého kluka. Otočila jsem se na něj a pokrčila rameny. Mně už bylo jedno všechno.

„Jmenuju se Mike Newton,“ představil se a nastavil ruku k potřesení. To tak, v duchu jsem si odfrkla.

„Bella Haleová,“ odpověděla jsem mu unuděným hlasem.

Periferním viděním jsem viděla Edwarda, jak se na nás kouká. Pak mu Veronica něco zašeptala do ucha a on se otočil zpátky dopředu. Divné…

Všimla jsem si, jak si můj nový soused nervózně odkašlal a ošil se. Otočila jsem se tedy na něj a nadzvedla jedno obočí.

„Chtěl jsem se tě zeptat… Nezašla by si se mnou někam? Třeba do kina?“ zeptal se mě nesměle. Chtěla jsem ho hned odmítnout, ale pak jsem si řekla proč ne. Třeba bude Edward žárlit.

„Klidně,“ odpověděla jsem mu a zářivě se na něj usmála.

„Klidně?“ zeptal se zaskočeně. Takovou odpověď asi nečekal.

„Ano. Kdy půjdeme?“

„Co třeba zítra?“ Mike byl celý nadšený a já měla co dělat, abych se nezačala smát.

„Budu se těšit.“

Zbytek hodiny jsem se snažila dávat pozor a přemýšlela nad tím, jestli jsem s tím randem neudělala chybu. Pokud Edwardovi na mně nezáleží a jen si se mnou hrál, bude mu ukradený, s kým půjdu do kina.

Ale své rozhodnutí jsem se rozhodla neměnit. Edward na všech hodinách seděl s Veronicou a já zase seděla s Mikem. Ten mi pořád něco vyprávěl a já měla pocit, že mi z něho prdne hlava.

Pořád se mě na něco ptal a já mu pokaždé s hraným úsměvem odpověděla. Docela by mě zajímalo, o čem si bude chtít povídat na našem rande, protože všechny témata, které znám, už vyčerpal.

Několikrát jsem přistihla Edwarda, jak na mě kouká. Také to občas vypadalo, že mi chce něco říct. Pokaždé z toho sešlo.

Oběd jsem vynechala a místo toho jela domů. Neměla jsem chuť koukat na Edwarda, jak skáče kolem té nány.

To, co jsem ale nečekala, bylo její auto před naším barákem.

Vystoupila jsem a šla přímo k ní.

„Potřebuješ něco? Nebo ses ztratila?“ zeptala jsem se ji. Sarkasmus v mém hlasu nešel přeslechnout.

„Jen jsem si s tebou chtěla promluvit,“ řekla mi a tvářila se jakoby nic. Na tváři jí pohrával úsměv a rukama si žmoulala pramínek modrých vlasů.

„Promluvit o čem,“ skoro jsem zavrčela. Ona se jen dál uculovala a dělala, jako bychom byly nejlepší kamarádky.

„O Edwardovi,“ řekla a tím mi vyrazila dech. Co po mně ještě chtěla?!

„Nechci se o něm bavit. A s tebou už vůbec ne,“ uzemnila jsem ji.

„Ale já se o něm bavit chci. Víš, Edward je vážně úžasný a milý. A mně se moc líbí,“ začala svou řeč a já zaťala ruce v pěst.

„A mně to říkáš proč?!“

„Protože mi kazíš plány. Edwarda miluješ, pokud se nepletu. Ale on je můj! Rozumíš? Vím, že bys mi mohla kdykoliv ublížit. Ale doufám, že jsi rozumná a neuděláš to. Dost mi komplikuješ situaci a mně to začíná lézt na nervy!“ zavrčela na mě, nasedla do auta a odjela.

Za to já jsem tam stála jako přikovaná a koukala na místo, na kterém ještě před chvílí stála. Vůbec nic jsem nechápala.

16. kapitola ↔ 18. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 17. kapitola: