Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 19. kapitola

16.10.2011 (17:15) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3405×

Bella:

Přišla jsem domů a na stole uviděla vzkaz. Byl od Esme… Ostatní vyrazili někam na víkend a mě a Edwarda nechali doma samotné.

Radost jsem z toho neměla.

Rozhodla jsem se to neřešit a šla se připravit na to mé rande. Další propadák. Nemohla jsem jít na rande s někým jiným?

Mike je tak hrozně upovídaný, že budu ráda, když tu schůzku s ním ve zdraví přežiju.

Vzala jsem si na sebe krátké modré šaty a k tomu lodičky na vysokém podpatku. Když už mám něco udělat, tak pořádně!

Vlasy mi volně splývaly ve vlnách po zádech a oči jsem jemně přejela řasenkou.

„Kam jdeš?“ zavrčel na mě Edward, když jsem kolem něj procházela.

„Na rande,“ odpověděla jsem mu v klidu.

„S Newtonem?“ zeptal se mě a vypadal, že po mně skočí.

„Jo. Vadí?“ Klidný tón se z mého hlasu pomalu vytrácel.

„Samozřejmě, že ne. Kam jdete?“ Edward mě následoval až do garáže.

„Do kina,“ řekla jsem mu, než jsem nasedla do auta a odjela.

***

Mike už stepoval před kinem, a když mě uviděl, oči se mu rozzářily a usmál se tak, že si skoro roztrhl pusu.

„Ahoj,“ pozdravil mě a chtěl mě políbit na tvář. Já začala zmatkovat a rychle mu podala ruku. Mike se na mě nechápavě podíval a s mou rukou si potřásl.

„Můžeme vyrazit?“ zeptala jsem se ho raději.

„Jasně. Na co bys chtěla jít? Na horor asi jít nechceš, takže jsem myslel, že bychom šli na nějakou komedii.“ To tak! Alespoň se pobavím, ne? A já se zasměju jedině na hororu.

„Nevadilo by ti, kdybychom šli na horor?“ zeptala jsem se a nahodila štěněčí pohled. Mike se mírně začervenal.

„Jasně. Dávají dva horory. Chceš jít raději na Smrt v rukou neřáda nebo na Krev, která je prolita?“ Zamyslela jsem se, protože obojí znělo moc dobře.

„Ať řekne Smrt v rukou neřáda! Ať řekne Smrt v rukou neřáda!“ šeptal si Mike pro sebe a tím mi usnadnil přemýšlení.

„Krev, která je prolita,“ prohlásila jsem vítězně a Mike tentokrát zbledl.

„Skvělá volba,“ zakoktal.

Koupili jsme lístky a v sálu zasedli na svá místa, která byla až úplně vzadu.

Když zhasla světla a začaly úvodní titulky, sedátko vedle mě zavrzalo. Hned na to mě do nosu udeřila Edwardova vůně smíšená ještě s něčím. Spíše s někým. S Veronicou.

Šokovaně jsem se na něj podívala, ale on se jen arogantně usmál.

„Co tady sakra děláš?!“ zavrčela jsem na něj tak, aby to Mike neslyšel.

Chtěla jsem sice, aby žárlil, ale ne, aby byl s námi v kině.

„To nemůžu jít do kina?“ zeptal se mě tentokrát on a předstíral, jak hrozně sleduje film. Napodobila jsem ho a otočila se na plátno.

Právě na scénu přicházel chlap s revolverem a mířil ho na nějakého kluka. Musela jsem se pousmát, protože ten kluk byl Mikovi docela podobný.

„Víš, že ti je ten kluk podobný?“ zašeptala jsem Mikovi do ucha. Ten mi neodpověděl a jen dál zhrzeně sledoval film.

Právě mu ten chlápek vystřelil mozek. Taková pitomost, ale jelikož se Mike na sedačce úplně přikrčil, usoudila jsem, že se bál.

„Jsi v pohodě?“ zeptala jsem se ho. Byla bych vážně nerada, kdyby na mě vyhodil obsah svého žaludku.

„Jo,“ řekl, ale nevypadal tak. Další střílecí scéna. Momentálně ležela nějaká dívka v kaluži krve. To už ale Mike nevydržel a utíkal na záchod.

Povzdechla jsem si a šla za ním. Ještě jsem slyšela, jak si Edward posměšně odfrkl. Idiot.

Ze záchodů se ozývaly nepříjemné zvuky. Opřela jsem se o zeď vedle dveří a čekala na mého partnera. Ten se dostavil asi o deset minut později v nezdravé barvě.

„Ehm… Asi jsem něco snědl,“ řekl.

„To je v pořádku. Ale film to byl pěkný, že?“ Měla bych se stydět, že si z něho dělám legraci, ale bohužel mě to bavilo. Je to prostě ňouma.

„Jo, to byl… Nechtěla bys se mnou jít zase někdy ven?“ zeptal se mě s nadějí v očích.

„Promiň, ale ne,“ odpověděla jsem mu a jemně ho poplácala po zádech.

„Já si to myslel… Tak se měj. Uvidíme se v pondělí.“

Rychle jsem se s ním rozloučila a nasedla do auta. Chtěla jsem být co nejdříve doma.

Doma jsem si oddychla, protože Edward byl ještě venku. Neměla jsem chuť se s ním setkat. To já měla naštvat jeho, ne on mě.

Bohužel mi štěstí nepřálo a na příjezdové cestě se ozvalo auto.

Edward rozrazil dveře a nakonec se ležérně opřel o futra. Tázavě jsem zvedla obočí a založila si ruce na prsou.

„Taky sis to své rande užila tak moc jako já?“ zeptal se mě a rukou si ležérně prohrábl vlasy.

„Mike je moc fajn,“ zašklebila jsem se na něj.

„Opravdu? Moc toho nenamluvil, pokud se nemýlím. Teda pokud ti jeho nevolnost nepřišla milá.“ Zavrčela jsem na něj. Co si to dovoluje?

Edward zvedl ruce v obranném gestu a krátce se zasmál.

„No tak… Nemusíš být hned naštvaná. Jen jsem se ptal.“

„A jak sis užil rande ty?“

„Skvěle. Já jsem na rozdíl od tebe film dokoukal.“ Magor! Měla jsem nějaké špatné sebeovládání, protože jsem po něm okamžitě skočila.

Edward na mě zavrčel a svalil mě na zem. Já jsem se okamžitě zvedla a Edwarda odhodila někam před sebe. Jenomže sebou smetl i Esmeinu starožitnou vázu. Ale neměla jsem čas to řešit, protože mě opět zaměstnával Edward. Vzájemně jsme se povalili na zem a prali se tam. Vrčení se ozývalo celým domem a nahánělo to strašidelnou atmosféru.

Tahala jsem Edwarda za košili, až se roztrhla. Nejspíš se naštval, protože mě od sebe odhodil a já proletěla zdí. Takhle jsme se prali ještě dobrou půl hodinu a zničili všechno cenné v našem domě.

„Sakra! Počkej!“ zakřičela jsem na něj, když se na mě opět chystal skočit. Opět se prokázala jeho inteligence a já skončila na zemi pod ním.

„Edwarde! Podívej se, co jsi způsobil!“ zavrčela jsem na něj a rukou pohodila okolo sebe. Ten se zmateně ohlédl a poté svraštil obočí.

„Já?! Neskočila jsi náhodou po mně první ty?!“

To bude dlouhý víkend, řekla jsem si v duchu a opět se po něm ohnala.

Tak co tomu říkáte? Minulá kapitola mi přišla nudná, proto jsem rychle napsala tuto. Zatím ještě nevím, jak budu pokračovat... Ale i tak prosím o komentáře. :-)

18. kapitola ↔ 20. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 19. kapitola: