Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 4. kapitola

07.07.2011 (17:15) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3881×

4. kapitola

Alice:

Když naše nezvaná návštěva odjela, začala jsem se hrozně smát a holky se ke mně přidaly. My vám dáme, jezdit k nám domů.

Akorát musíme vyměnit dveře. Ale za ten Emmettův výraz to stálo.

Odešla jsem k sobě do pokoje a vytáhla skicák. Začala jsem si kreslit a  vzpomínat na dnešek. Je to dlouho, co jsem se takhle dobře bavila.

Alespoň víme, že Edward umí číst myšlenky. Proto na nás koukal tak frustrovaně. Řekla bych, že Emmett nebude mít žádnou schopnost, ale u Jaspera si tím tak jistá nejsem. Jak tak vzpomínám, tak jediného Carlislea a Jaspera jsme nijak neztrapnily.

Podívala jsem se na svůj výtvor a málem dostala infarkt. Z papíru na mě koukala Jasperova hlava. I když se mi povedla, nechápu, jak a proč jsem ho automaticky kreslila. Rychle jsem obrázek zmuchlala a hodila do koše. Tohle kdyby viděla Rosalie s Bellou tak jsem na místě mrtvá.

Byla jsem sama na sebe naštvaná. Když muže tak  nenávidím,  proč jednoho z nich kreslím?!

„Holky, co kdybychom na ty tři něco vymyslely? Třeba jim poškrábeme auta, nebo tak něco.” Potřebovala jsem nějak ze sebe dostat ten vztek, co se ve mně hromadil. A tenhle nápad se mi hodil.

„To bychom mohly. Ale chce to něco důstojnějšího. Třeba jim přelakovat auta jinou barvou. Laky máme v garáži. Tak se zítra ulijeme ze školy, a až bude hodina, jim ty auta přelakujem. Na růžovou.” Tu poslední větu ze sebe Rose dostala mezi záchvaty smíchu. A já se musela smát taky.

„Teda holky jak si to představujete! Vymýšlet pomstu beze mě. Doufám, že se mnou počítáte,” řekla Bella na oko naštvaně, když přišla ke mně do pokoje.

„Samozřejmě že jsme s tebou počítaly. Každá si vezme jednoho. Tak komu chcete zničit miláčka?” zeptala jsem se holek, a tak nějak tajně doufala, že na mě zbude Jasper. Potřebuju ho ničím dostat z hlavy a zničením jeho motorky se mi to podaří.

„Já si beru Emmetta,” řekla Rosalie a Emmettovo jméno řekla takovým způsobem, jako by to bylo něco ohavného. Ta ho teda fakt nesnáší.

„Já pana čtenáře myšlenek. Ten mě štve z těch tří tou svojí namyšleností a egem nejvíc,” řekla Bella a já si uvědomila, že na mě zbyl opravdu Jasper.

„Dobrá, tak já si beru Jaspera,” řekla jsem a holky se odebraly k sobě do pokoje.

Ráno jsem připravila holkám oblečení a sama se šla upravit. Budeme muset jet zase na nákupy. Tohle oblečení pomalu vychází z módy. Budu doufat, že mě holky něčím urazí a nákupy budou jejich trest.

Při vzpomínce na nákupy se mi na tváři usadil připitomělý úsměv. Jak já je miluju. K přežití věčnosti nepotřebuje žena chlapa, ale nákupy. To je moje motto.

Když už jsem byla patřičně upravená, zašla jsem do garáže pro laky. Vzala jsem jich osm. Tři růžový, jeden fialový, dva žlutý a dva červený.

Bylo pár minut před začátkem první hodiny, takže jsme mohly vyrazit.

„Holky, jedeme?” zavolala jsem do domu. Bylo jasné, že mě slyšely, a taky že jo. Pár vteřin na to se totiž objevily v garáži.

„Jo, jedeme. A jakým pojedeme autem? S třemi auty bychom byly moc nápadné. Takže čí vezmeme?” zeptala se nás Bella.

„Moje,” vykřikla jsem písklavým hláskem, až jsem se sama lekla.

„No, víš Alice, tvoje žluté porsche by moc nenápadný nebylo. Já bych vzala Belly. Ta má černou Audi, ta se na to tak akorát hodí.”

„Fajn,” řekla jsem otráveně a založila si ruce na prsou. Bella nasedla na místo řidiče a vyjely jsme.

Jelikož byla hodina, tak na parkovišti nebyla živá duše. Díky bohu Cullenovi zaparkovali daleko od ostatních lidí, takže na nás nebylo vidět.

„Hodně štěstí,” zasmála se Bella a s plnou náručí růžových laků si to mířila k Edwardovu Volvu.

Já jsem si vzala fialový a žlutý lak a začala jsem vytvářet mistrovské dílo. Tohle mě teda fakt bavilo. Jasper svou motorku vůbec nepozná, to se vsadím. Když už jsem měla hotovo, jako třešničku na dortu jsem mu na řídítka dala růžové třásničky, které mívají malé holčičky na řídítkách u kola. Musela jsem se zákeřně zasmát, tohle bylo dokonalý.

Když jsem se dostatečně pobavila nad Jasperovou motorkou, podívala jsem se na výtvory mých sester. Chudák kluci, to vám povím.

Bella nalakovala stříbrný Volvo na růžovo a do toho na něj nalakovala červená srdíčka. Zadní sklo měl celé srdíčkované, takže by přes něj ani neviděl dozadu. Musím uznat, že to byla precizní práce. Ten pohled teda fakt stál za to.

Rosalie nalakovala na Emmettův jeep snad milion nápisů gay a orámovala je srdíčky. Až tohle kluci uvidí, tak dostanou infarkt.

Rychle jsme nasedly do auta, a co nejvyšší rychlostí jsme se vzdalovaly od místa činu. Když jsme zastavily u nás v garáži, vypukly jsme v neuvěřitelně hlasitý smích. Tahle akce se nám teda fakt povedla.

„Teda, pokud nás za tohle nezabijou, tak je budu obdivovat do konce věčnosti,” řekla Bella, když jsme se trochu uklidnily.

Ještě pořád s veselou náladou jsme vystoupily z auta a šly si sednout do obýváku. Bella si pustila nějaký zamilovaný film, u kterého bude mít stejně tisíce připomínek. Rosalie si lakovala nehty a já si začala listovat módním časopisem.

Asi tak okolo jedné hodiny jsme slyšely přijíždět auta a pár okamžiků na to, se ozvalo silné a hlučné ťukání na dveře. Podívala jsem se po holkách, které se nervózně ošily. Hned nám totiž bylo jasné, kdo to bude.

Otevřít dveře se jako první odhodlala Bella. Pomalým krokem se dostala ke dveřím, a když je malinko pootevřela, dveře se rozrazily a Bella už byla namáčklá vrčícím Edwardem na zdi. To samé udělal Jasper se mnou a Emmett s Rose.

Sbohem živote, měla jsem tě ráda!

„Co jste to udělaly s našimi auty?!” zavrčel Emmett, kterému z očí šlehaly blesky. Vlastně nejen jemu.

„Nevím, o čem mluvíš,” zavrčela Rosalie nazpátek.

„Myslím, že to víte moc dobře. Zničily jste nám auta a udělaly jste z nás blbce a gaye před celou školou! Tohle vám jen tak neprojde, tím si buďte jisté,” zavrčel tentokrát Jasper a jeho stisk snad ještě víc zesílil. Pokud to vůbec šlo.

„Myslete si, co chcete, ale nemáte žádný důkazy, že jsme to byly my. Dneska jsme byly s Alicí na nákupech, neměly jsme čas ničit vám auta,” začala nás hájit tentokrát Bella, i když to byla lež, samozřejmě.

„Problém je, že neumíš lhát, zlatíčko. Říkejte si, co chcete, ale pomsta z naší strany vás nemine,” řekl Edward a já, ač nerada, jsem s ním musela souhlasit. Bella opravdu neumí lhát.

„Neříkej mi zlatíčko, ty jeden nadrženej úchyle,” řekla naštvaná Bella a vzteky kopla Edwarda do rozkroku.

„Jdeme, kluci. S vámi si to vyřídíme později, nebojte,” řekl Jasper a ocelové sevření najednou zmizelo, stejně jako jeho majitel. V pokoji jsme zůstaly samy.

„Co budeme dělat?! Jestli mi něco udělají s autíčkem, tak za sebe neručím, to vám povídám!” řekla jsem viditelně podrážděně.

„Neboj, nic nám neudělají. Ve škole je budeme mít na očích, a kdyby náhodou chyběly, tak budeme chodit auta kontrolovat,” uklidnila mě Rose. Nějak moc klidná, řekla bych.

„Dobře, jdu na lov,” řekla jsem a odešla.

Jelikož jsem na nějaké větší lovení neměla náladu, spokojila jsem se jen se srnkou. U většího zvířete bych se mohla umazat, a to bych nerada.

Když jsem dorazila domů, myslela jsem, že to se mnou sekne. Bella seděla v obýváku na gauči v tmavomodrých teplácích s hnědými kolečky po stranách. Neříkám, že nebyly hezký, ale tohle se nosilo minulý měsíc. Už jsou dávno out!

Jakmile si mě Bells všimla, jen se nevinně usmála a pokračovala dál ve své činnosti-nic nedělání.

Neměla jsem náladu se s ní hádat. Ona bude za módního nevzdělance, ne já. Ale co když si lidi pomyslí, že jsem jí do toho oblékla já?

Přešla jsem tedy na jinou taktiku. Šla jsem si sednout k Belle na gauč a začala se na ni upřeně dívat. Tíhu mého pohledu nikdo nevydrží. A taky že jo. Sice se mě snažila ignorovat, ale po pěti minutách se s povzdechem zvedla a šla se do pokoje převléct.

„A ty tepláky rovnou vyhoď, při nejlepším spal.” Jako odpověď se mi dostavilo pouze vrčení. Tomu jsem se jen zasmála a zapnula si televizi, kde akorát běžela módní přehlídka.

Další den jsme s holkami byly ve škole jako na trní. Cullenovi ve škole byli, takže se asi o nic nepokusí. Ale ne každou hodinu jsme měli společnou. Taky tu byla možnost, že se o něco pokusí, až my budeme „obědvat". Avšak na obědě byli taky. Možná se opravdu o nic nepokusí. Možná měla Rosalie pravdu.

Bohužel tato myšlenka se rozplynula poté, co se nám nepodařilo nastartovat auta. Já se v motorech vůbec nevyznám, ale Rose jo. Takže přišla na to, že nám píchly všechny pneumatiky a vyndaly několik součástek z auta. Budeme muset jít pěšky.

Musím říct, že jsem od nich čekala něco víc. To, co udělali, by zvládlo pětileté dítě. Ze začátku jsme šly lidskou chůzí, to kdyby nás někdo viděl. Pak jsme se rozeběhly naší přirozenou rychlostí.

Domů jsem dorazila jako poslední.

„Cullenovi byli tady,” zašeptala Bella téměř neslyšně.

„Sakra!” řekla jsem a vtrhla do útrob domu.

Ale v obýváku ani v kuchyni se nic nezměnilo. Pomalu, až šnečím tempem jsem došla před dveře svého pokoje a holky udělaly totéž. Odtud byl totiž jejich pach cítit nejvíce.

Otevřela jsem dveře a… šok!

Tohle nebyl můj pokoj! Nemohl!

Stěny byly černé, vlastně celý pokoj byl černý. Šatník byl otevřený, ale krom jednoho kousku v něm nic nebylo. Ten jeden kousek byl černý, překvapivě, a celý potrhaný.

„Panebože to byly moje šaty od Diora!!!! Já je zabiju! Tohle bude jejich smrt!” zařvala jsem plná vzteku.

Bella společně s Rose přišly celý naštvaný ke mně do pokoje.

„Jak se opovažujou barvit nám pokoje na černo! My k nim domů taky nešly, tohle je moc! Ale já kvůli nim na nákupy nepojedu, já ne! Klidně budu chodit po zbytek věčnosti v tom, co mám na sobě, ale další nákupy neabsolvuju!” zavrčela Bella a mně až teď něco došlo.

„Nákupy!” vypískla jsem šťastně. V tom mi začal zvonit mobil. Natáhla jsem se pro něj a zvedla ho.

„Bello uklidni se, přece nebudeš chodit věčnost v tomhle. Víš, že já taky nákupy moc nemiluju a být na nich dvakrát během jednoho týdnu je nadlidský výkon, ale musíme to přetrpět,” snažila se jí uklidnit Rose.

„Haló?” zavolala jsem do telefonu.

„Mně je to jedno! Já až je uvidím, tak je roztrhám na kusy! Jak já je nesnáším! Měly jsme jim ty auta spálit a shodit ze srázu, ne je jenom přelakovat! Tohle si vypijou! Jestli si myslí, že je konec, tak to se pletou! Ááá!” zařvala Bells vzteky bez sebe.

„Holky, co se tam  děje?” ozval se Esmein nervózní hlas v telefonu a my jako na povel ztuhly.

A sakra!

3. kapitola ↔ 5. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 4. kapitola: