Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy 5. kapitola

26.07.2011 (17:30) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4086×

5. kapitola

Bella:

„Holky, co se tam děje?” ozvala se v telefonu Esme a my ztuhly. Tak to by mohl být problém.

„A... A... Ahoj Esme! Nic se tu neděje, neboj. To jen Bella má zase zapnutou nějakou telenovelu. Vždyť ji znáš, pokaždé má u takových pořadů mraky komentářů. Jak se máš?” zachraňovala situaci Alice a já se modlila, aby nám to Esme uvěřila.

„Alice, jsi si jistá, že je všechno v pořádku? Kdo Bellu naštval? A komu jste zničily auta?! Jestli se dozvím o nějakém maléru, tak si mě nepřejte!” začala vyšilovat Esme. Tak to je v háji. Jestli sem přijede, nebudeme moc provést Cullenům naši odplatu. A já už svoji pomstu vymyslela.

„Mami, nic se neděje. Opravdu. Ty přece víš, že bych ti řekla, kdyby byl nějaký problém. Nebo mi snad nevěříš?” Alice začala vytahovat Esmeinu slabou stránku. To by mohlo zabrat.

„Samozřejmě, že ti věřím, beruško. Jen mi musíte zavolat, kdyby se cokoliv dělo. Jinak se mám celkem fajn. Práce mi jde od ruky, ale ještě přesně nevím datum příjezdu do Forks. Nejspíš to bude pro vás překvapení.” Esme se při poslední větě zasmála, zato nám do smíchu nebylo.

„Ehm... překvapení? Víš, že překvapení nemám ráda. Radši nám zavolej, až budeš vědět něco víc. My už musíme končit. Ještě chceme zajet na nákupy. Tak zatím, mami.” Alice položila mobil a odhodila ho někam za sebe. Takže nákupům se nejspíš nevyhnu. O to víc mě těší má odplata. Jen to musím ještě promyslet.

„Uff, to bylo jen tak tak. Doufejme, že sem Esme v nejbližší době nepřijede.”

„V klidu, Rose. Teď musíme jet na ty nákupy. Musíme koupit i barvy a nový nábytek. Myslím, že černé pokoje bychom Esme už nevysvětlily,” řekla Alice a já si povzdychla.

„Tak ať už to máme zasebou. Jedeme,” řekla jsem a vydala se do garáže.

Po celodenním nakupování - během kterého jsem si představovala snad každou minutu, jak zabíjím někoho z Cullenů - jsme s holkama vymalovaly, uklidily, smontovaly nový nábytek a vyhodily ten černý. Byla jsem abnormálně vyřízená.

„Bello, jsi v pohodě? Promiň, ale vypadáš fakt děsně.”

„Ne, Alice, nejsem v pohodě. Jsem vyčerpaná a je mi na umření. Ještě něco?”

„Vlastně jo. Bells, vždyť sotva chodíš. Musíš odpočívat, a tak mě něco napadlo. Co kdybys stáhla štít? Dokud ti nebude lépe. Doma nám nic nehrozí, a myslím si, že tě to zbytečně vyčerpává,” řekla Alice a já se na ni nevěřícně dívala. Nikdy mě nenapadlo, že bych měla stáhnout štít. Vlastně ani nevím, jestli bych to dokázala. Mám ho natažený takovou dobu, že jsem vyšla ze cviku.

„Já nevím, Alice. Co když se vám něco stane? Nikdy bych si to neodpustila. A co by na to řekla Rose, hm?”

„Na mě se nevymlouvej. Já souhlasím s Alicí. Stáhneš ho - po dobrém nebo po zlém,” řekla Rosalie, která akorát přišla za námi do obýváku.

„Fajn, fajn. Jak chcete,” řekla jsem a sedla jsem si na gauč.

Začala jsem se soustředit a po chvíli ucítila, jak se štít pomalu stahuje. Byl to velmi zvláštní pocit.

„Už?” zeptala se opatrně Alice.

Jen jsem přikývla. Necítila jsem se o moc líp. Cítila jsem se tak nějak zranitelná.

Al si ke mně přisedla a objala mě.

„Připomeňte mi, že na nákupy už nikdy nejdu. Byla by to moje smrt!” Holky se úlevně zasmály a nakonec se každá vydala po svém.

Vzala jsem si do ruky knížku a začetla se. Ze čtení mě vytrhl až Alicin výkřik, který se ozýval z jejího pokoje.

Na nic jsem nečekala a rozeběhla se jejím směrem. U dveří jsem se srazila s Rosalie.

Otevřely jsme dveře a zasekly se v půli pohybu.

Alice stála uprostřed pokoje a v očích měla nepřítomný výraz. Ruce měla přiložené na hlavě a pusu otevřenou dokořán.

Když se vzpamatovala, vyděšeně se na nás podívala.

„Holky, já...”

Edward:

Dlouho jsme s klukama vymýšleli, co těm čůzám provedeme. A myslím, že jsme si vedli více než dobře.

Neznám žádnou holku, kterou by nenaštvalo zničení šatníku a pokoje.

Dobře jim tak. Museli jsme zaplatit spoustu peněz, aby nám v servisu přelakovali auta za jeden den.

Ty tři jsou otravnější než myšlenky všech holek na škole. A to je co říct.

Bože, jak mně lezou na nervy. Hlavně šereda.

Jasper má někdy fakt zajímavé myšlenky. Ale šereda, trpaslík a barbie se mu fakt povedly. U toho jsem se nasmál.

Zajímalo by mě, co mají za problém. Evidentně nemají rády muže. My taky nemáme rádi ženy. Možná proto, že nám všechny projevují náklonnost. Ale ty tři jsou jiný. Takovým zvláštním způsobem, tajemný.

S klukama jsme se rozhodli, že další den pojedeme na lov. Na celý den. Aspoň si odpočineme a odreagujeme. Měli jsme jet někam do hor. Emmett si alespoň pohraje s medvědy.

A tak jsme následující den odjeli na hory a nechali v sobě proudit vnitřního netvora.

Bella:

„Holky, já…“ začala Alice, a pak si složila hlavu do dlaní.

„Alice, co se děje? Co se stalo? Je ti něco?“ ptala se rychle Rose a já přikyvovala.

„Já nevím, jak to popsat. Nesla jsem si oblečení do šatníku a najednou jsem před očima měla obrazce. Jakoby vize. Viděla jsem, jak zítra jedou ty paka od Cullenů na lov. Bylo to hrozně divný. Slyšela jsem, jak mě voláte, ale jen z dálky. Nevím, co to mělo znamenat,“ na konci se jí hlas zlomil a začala vzlykat.

„Panebože,“ ulevila jsem si.

„Holky, nesmějte se mi, ale mám teorii. Co když má Alice schopnost vidění budoucnosti? Ale neprojevilo se to dřív, protože jí v tom bránil Bellin štít,“ řekla Rose a já se zamyslela. Možné by to bylo, stejně mě nic jiného nenapadá.

„Panebože, já vidím budoucnost,“ vyhrkla překvapeně Alice.

„Wow. Hele, a teď když vidíš tu budoucnost. Ty jsi viděla, jak zítra jedou Cullenovi na lov?“ zeptala jsem se opatrně.

„Jo, Bello, co plánuješ? Vidím ty plamínky v tvých očích.“

„Já? Nic neobvyklého. Jen jsem si chtěla na Edwarda a spol. připravit nějakou pomstu za ty celodenní nákupy. Mám to krásně promyšlené. Můžete se ke mně přidat. Teda doufám, že se ke mně přidáte.“

„Já jsem pro, ať už plánuješ cokoliv. Ráda zase potopím Emmetta. A Alice je určitě taky pro. Co sis pro toho gelouna připravila?“ zeptala se se zájmem Rosinka.

A tak jsem jí to začala zasněně vyprávět.

„Edward bude podle mě hrozně nudný. A nudný lidi nemají moc koníčků. Takže spoléhám na jeho knihovnu a písničky. Všechny knihy si vezmu k sobě. Mohla bych si je později přečíst. A cédéčka s jeho hudbou mu vyměním za rockové písničky.“

„Máš to dobře promyšlené. Edward podle mě bude poslouchat nějakou klasiku, jako ty, Bello. Já Emmettovi dám do pokoje plakáty sexy mužů a k tomu nějaké časopisy s muži. Pak bych přestřihla kabel k televizi a k rádiu. To budou podle mě jeho nejpoužívanější věci,“ řekla taky zasněně Rose.

„A co Jasper? Nevím, co má za koníčky. On je taky takový nudný stvoření. Ale že by poslouchal nějakou klasiku jako Edward, to mi k němu nesedí,“ začala dumat Alice.

„Jasper. Jasper. Ty jo, nic mě nenapadá. Mohla bys mu taky vyrabovat šatník a odnést z jeho pokoje pár věcí, které by vypadaly jako jeho oblíbené,“ navrhla jsem.

„Jo, to bych mohla zkusit. Děkuju za nápad, Bells.“

„Nemáš zač,“ řekla jsem a s Rosalie opustila Alicin pokoj.

Díky Alicině vizi jsme následující den nešly do školy, ale k domu vetřelců. Musím přiznat, že jsem se docela bála, aby nebyli doma. Naštěstí měla Al pravdu a dům byl prázdný.

Šla jsem do Edwardova pokoje. To, že to je jeho pokoj jsem poznala podle pachu. Nikdy bych to nikomu nepřiznala, ale jeho pach bych zařadila mezi top nejlepších vůní, co jsem kdy cítila.

Jak jsem si tak prohlížela jeho pokoj, na tváři mi hrál vítězný úsměv. Vypadal přesně tak, jak jsem si představovala. U zdi měl knihovnu se spoustou knih a vedle ní cédéčka s klasikami. Máme vlastně podobný styl. Uprostřed pokoje měl gauč a u okna postel s piánem. By mě zajímalo, na co mu je postel. Asi aby měl kam vodit své milenky. Hořce jsem se zasmála.

Dala jsem se do práce s vyklízením knih. Dávala jsem je do pytle, a ty pak nanosila do auta. Nakonec jsem to samé provedla s cédéčky. Pak jsem mu do vitríny s hudbou dala rockovou muziku a se zadostiučiněním si prohlídla zbytek pokoje.

Pod pohovkou mu ležely nějaké papíry. Nenápadně jsem se pro ně natáhla a to, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech.

Byly to nákresy. Edward nakreslil mě - na každém papíru. A že jich byly štosy. Ale to, že mě nakreslil by bylo ještě v pořádku. Ale on mě nakreslil při umírání, a pak jak mě zabíjí všemi možnými způsoby.

Kdyby v tu chvíli přišel, tak by byl na místě mrtvý.

Nakonec jsem mu ty obrázky vyvěsila všude po pokoji a na postel mu vložila vzkaz.

Představuj si mé vraždění, dokud tě za tohle nezabiju já.

Nakonec jsem rychle opustila jeho pokoj a šla se podívat za holkama.

Alice vyměnila Jasperovo oblečení za dámské šaty a spodní prádlo. Při tom pohledu jsem smíchy spadla na zem. To, že jsem byla před pár minutama naštvaná, jsem zapomněla.

Emmett měl celý pokoj jako ráj pro nadržené puberťačky. Rosalie si na tom dala hodně záležet. Pánskou kosmetiku mu vyměnila za laky na nehty a malování.

Škoda, že tohle nenapadlo mě. Ale stejně bude Edík naštvaný, nač ještě víc škádlit hada bosou nohou.

A tak jsme, spokojené, opustily vilu Cullenů a vyrazily domů.

Omlouvám se, že tuto kapitolu přidávám až teď, ale nějak mi nešly nápady hodit do wordu. Taky se omlouvám za kvalitu této kapitoly. Podle mě je hodně slabá. Takže u této kapitoly obzvlášť prosím o komenty, včetně kritiky. Nevím, jak to bude s další kapitolou. Pokud se mi bude psát taky tak špatně, budu muset počkat, až načerpám múzu.

Ještě jednou se omlouvám. N1I1K1O1L :-)

4. kapitola ↔ 6. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy 5. kapitola: