Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 17. kapitola - Koupání

19.06.2011 (14:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 63× • zobrazeno 11088×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

17. kapitola

Koupání

Bella

„Co tam tak stojíš, jdeme se koupat…“ Mávnul na mě povzbudivě rukou z místa, kde si na deku naskládal oblečení a pak si to svým sebejistým krokem zamířil k vodě. Moje jediná otázka momentálně ale zněla: ‚A co plavky?‘ To tam jako mám vlézt jen v kalhotkách?

„No tak, Bell, nech si klidně spodní prádlo, když myslíš…, ale stejně na tobě už není nic, co bych neviděl,“ uchechtl se a laškovně se poplácal po pravém stehně v gestu, abych za ním docupkala. Na tváři mu zářil přívětivý úsměv a ne ten jeho oblíbený úšklebek. V tu chvíli mi připadal jak obyčejný, milý a vtipný muž. Ne jako hloupý a arogantní upír, který mě sem odtáhl skoro násilím a byl ještě ani ne před pár minutami vytočený.

„Ale prosím tě…“ Spiklenecky mrkl mým směrem, napochodoval do vody a zastavil se, až když měl hladinu skoro k prsům. „Je to teplé, alespoň myslím,“ další klučičí úsměv. S napětím jsem sledovala jeho ladné pohyby, takže když mi zmizel pod vodou, malinko ve mně hrklo. Hladina se za ním doslova zavřela a po chvilce už byla opět klidná jak naleštěné zrcadlo.  No jo…, ale on se vlastně utopit nemůže.

Váhavými kroky jsem si to namířila k té rozložené dece a nedůvěřivě si prohlédla knoflíčky na košili. Mírně roztřesenými prsty jsem je začala po jednom pomalu rozepínat. Trvalo mi to sice dýl, ale Edward si prozatím na moje slimáčí tempo nijak nestěžoval. Vlastně se ještě vůbec nevynořil.

Jakmile byly všechny uvolněny z dírek, s dalším zaváháním doprovázeným ohlednutím za rameno, jsem si vrchní díl opatrně sundala. Edward nikde nebyl. Zula jsem i boty a poskládanou košili položila vedle té jeho hromádky. Předposledním krokem byla moje sukně. Rozepnula a nechala jsem ji sklouznout dolů, a pak ji stejně pomalu poskládala a položila na místo.

Cítila jsem, jak mi tváře hoří studem, a to jsem ještě nedošla k poslednímu kroku. Neustále rozklepanou rukou jsem sáhla po zapínání podprsenky, ale předtím, než skončila na hromádce i ta, raději jsem se ještě kontrolně poohlédla po Edwardovi. Nebylo po něm ani památky. Že by stále proháněl ryby na dně? Ušklíbla jsem se nad takovou hloupostí. Kdo ví, co právě dělá… Co když mě pozoruje z nějakého skrytého místa v lese? Ne, určitě čeká na dně a chystá se mě pořádně vyděsit…

Pomalu a nedůvěřivě jsem se drobnými krůčky blížila k vodě i já, přitom se moje ruce automaticky snažily skrývat horní polovinu těla. Trochu mi pomáhaly i vlasy, které jsem si přehodila přes ramena, abych tak vytvořila přírodní závoj. No, moc velký úspěch to nemělo…

Natáhla jsem prsty pravé nohy a ponořila do… zatraceně studené vody. Sakra, tak tam nevezu ani násilím! To snad nemyslel vážně, když mi tvrdil, že je to teplé… Úplně celé tělo jsem měla v momentě pokryté husí kůží a projel mnou chlad…, ale ne ten příjemný.

„Tak tam mě nedostaneš,“ zavolala jsem nahlas, i když bylo jasné, že už si všechno dávno vysondoval z mojí hlavy. O krok jsem odstoupila zrovna v momentě, kdy se hladina tichounce rozevřela a z ní pomalu začala vylézat Edwardova hlava. Vlasy měl připlácnuté ze všech stran, některé mu taky padaly, do čela a očí, přesto byl jasně znát jeho pobavený pohled. Ten na chvíli zmizel, když se podíval někam do úrovně pod můj pas, asi tam, kde byly ještě mírné modřiny, ale nebylo jich moc a navíc už bledly. Znovu se vrátil k mojí tváři a oči mu opět pobaveně zahořely.

No jasně, kdybych se chtěla bránit, nikdy nevyhraju. Takže mi už nezbývalo nic jiného, než doufat, že bude rozumný. Nespokojeně jsem si mlaskla nad tou představou… rozumný Edward.

Začal se blížit ke kraji a postupně voda propouštěla jeho nádherné tělo ze svého vodního úkrytu. Nesmíš slintat! Nakazovala jsem si horečně a neunikl mi ani ten povýšený úšklebek.

„Vždyť je opravu teplá…“ zašeptal a prsty něžně vířil hladinu okolo. „Proč to nezkusíš víc, než jen na špičky prstů…, nebo máš strach?“ konstatoval s tím jeho zatraceným šklebícím pohledem. Chlapeček to uhodl, bojím se, protože ta voda byla vážně ledová…

„To se to říká někomu, kdo má stejnou teplotu, jako to jezírko,“ zamračila jsem se a měla takové nutkání si založit vzdorovitě ruce v bok. No, neudělala jsem to, aby náhodou neviděl víc, než by bylo zdrávo. Věnoval mi jen další pošklebení. Fajn, tak aby ses nemohl podívat znovu!

Neustále pomalu vylézal a já se stejným napětím pozorovala jeho pohyby. A když už mu voda sahala jen ke kolenům, zalila moje tělo silná a koncentrovaná panika. Snad mě tam nehodí násilím… Tentokrát už se zasmál nahlas. Zuřila jsem jak malá holka a navíc jsem to nemohla dát nijak najevo. Rukama jsem si ukrývala poklady, a slova se mi z toho jeho téměř božského těla zasekla v krku. Jediné, co by tak ještě šlo, bylo vypláznout jazyk, a taky že jsem to udělala. Rozchechtal se na plné kolo do ztichlého lesa, až se pár ptáků nad jeho drzostí protestně rozkřiklo.

„Co je tady k smíchu?“ zeptala jsem se dotčeně.

„Tvoje myšlenky a vlastně nejen ony,“ neustále se pochechtával a mě tím teda pořádně štval. Na to se můžu tak akorát… Jdu se oblíknout, protože do té ledničky teda nevlezu ani za…

„No tak, Bello, nekaž zábavu. Nebo mi chceš namluvit, že sex se mnou a moje studené tělo ti nevadí, a tahle voda ano?“ uculoval se jak nějaký zmetek a rukou ukazoval k té modré ledničce.

„Jo! To je totiž něco jiného,“ vehementně jsem se bránila a cítila, jak mi tváře přímo výstražně zahořely. No, vlastně nejen ty, protože z představy včerejší noci strávené v Edwardově společnosti mě už nepálily jen ty zpropadené tváře, ale i jiná část… části! Zatraceně! Nemysli na to, popřemýšlej, jak jsou tady ty stromy pořádně vysoký, a třeba taky nad tím, že Edward nemá takový ten problém jako lidští muži, když vyleze z ledové vody… Cože? Sakra! Všimla jsem si, že mi pohled sklouzl tam, kam neměl a Edward znovu vybafl v nezadržitelném smíchu. No, alespoň že se baví a nepřemýšlí třeba nad tím, že mě nejlépe hodit do té ledovky. Jestli zadkem nebo hlavou napřed… No a koukám, že moje mysl opravdu perlí!

V mžiku jsem se otočila a rozhodla se jít obléct. Co bych ale nečekala ani náhodou, že hned po druhém kroku narazím do něčeho tvrdého, co se tam zjevilo jako duch a nemělo tam absolutně co pohledávat. Vylekaně jsem se zajíkla, když se mi Edwardovy dlaně přilepily na boky. Mrazily naprosto příjemně. Chtěla jsem ho odstrčit, jenomže moje ruce byly neustále překřížené na hrudníku.

Sklonil se ke mně a náruživě spojil naše rty. Slastně jsem mu do nich vzdychla a jeho dlaně se doloudaly až k mému zadečku, za který si mě vyzvedl nahoru a donutil mě tak, abych mu omotala nohy okolo pasu. Ruce už se samy obtáčely jako dva hadi okolo jeho krku a moje prsa se tyčila proti tomu nádherně studenému hrudníku.

„Edwarde,“ zakňučela jsem mu do úst a ten bídák se jen potěšeně usmál. Moje mysl se rozjela na plné obrátky, a představovala si jeho doteky po celém těle. Ty z minula…, a už jen pouhá představa mnou naprosto otřásla. Zase jsem to tak moc chtěla a on si to jistě četl v mojí hlavě. Bože, proč to jednou nemůže být obráceně? Taky bych někdy chtěla vědět, nad čím může pořád přemýšlet.

Najednou se rozešel, což mě ale nijak nevykolejilo, protože já si dál užívala jeho nepoddajné rty. Když se ale spodku mého pozadí dotklo cosi mokrého, malinko jsem se mu v náručí vymrštila výš a přerušila tak náš ústní kontakt.

Podívala jsem se tomu podrazákovi do těch jeho černě jiskřivých očí, a měla jsem sto chutí ho utopit. Stál v tom zatraceným jezírku skoro po boky a moje zadnice už byla taky lehce mokrá.

„Ne, prosím, já nechci…“ Pokusila jsem se ho obměkčit.

„Proč ne?“ Popošel o krok, hlouběji.

„Bože, to studí,“ vykvikla jsem, když nás zase o malinký kousek ponořil.

„A já tě nestudím?“ zeptal se záludně. Jeho oči přitom svítily radostí. Bavilo ho mě trápit…

„Ne,“ pípla jsem celá rudá až na prstech u nohou. A vyšplhala po něm o kousek nahoru, až měl moje prsa téměř pod bradou. On mi samozřejmě sám pomáhal, jinak by se mi to tak skvěle nedařilo, navíc podle potlačovaného smíchu se jistě i náramně bavil. To by mě zajímalo, co je na mém týrání tak směšného…

„Ještě kousek nahoru,“ doplnil horlivě a snažil se mě vyzvednout. No, to jistě… budu ti strkat prsa až k nosu! „Tak ne, ale namočíš se,“ zašvitořil laškovně a já si naštvaně povzdechla. To nemyslíš vážně, že ne? Zase nás zavedl hloub a voda mi opět polaskala zadní část. Mezi zuby jsem vytlačila jedno lidské zavrčení. Co mám dělat… I kdybych udělala to, co chce, stejně mě do té vody dostane.

„Nesnáším tě!“ vylétlo ze mě rozhořčeně.

„No, že to tak ale právě teď nevypadá… Tiskneš se ke mně, jako by na tom snad závisel tvůj život,“ posmíval se mi.

„Ne, spíš jen sucho…, tobě bych do rukou život nesvěřila,“ zabrblala jsem načučeně. Edward už na to ale nic neřekl, jenom vylezl na souš, mě prvně spustil zpátky a pak prostě sundal dolů. Nakonec vlezl znova do vody a začal prostě plavat. Koukala jsem na něj s pusou do kořán. To se jako urazil? Ale vždyť to byla jen obyčejná pravda, jediný, kdo má zájem o můj život je Elizabeth. Edwarda vlastně znám jen pár dnů.

Zase jsem se rychle zakryla rukama.

„Klidně se běž obléknout, když do vody nepůjdeš,“ mluvil, aniž by se ke mně otočil a jeho hlas byl odměřený jako ten den, kdy jsme se viděli poprvé. „Za chvíli vylezu a můžeme se vydat zpátky domů.“

V hrudníku mi poskočilo. Nechtěla jsem ještě jet domů a ten tón jakým to říkal, byl tak hnusně chladný, až mě z něj znovu píchlo u srdce…, a pak ten pocit sjel mým nervovým výtahem do břicha, kde zakotvil.

„Edwarde, promiň,“ zamumlala jsem a věděla, že mě slyší. Sice jsem se omlouvala, ale v duchu přemýšlela, jestli se opravdu urazil, protože pokud ano, tak to jen z jednoho jediného důvodu. Možná mu na mně záleží? Moje hlava sebou automaticky zatřepala ze strany na stranu, abych si tak vyhnala veškeré tyhle trapné myšlenky, které by si u mě Edward mohl jednoduše přečíst, a doufala, že se mi nebude vysmívat za to, co už jsem si před chvílí myslela.

Nerozhodně jsem našlápla k vodě. V krku se mi v okamžiku vytvořil knedlík, když jsem ponořila prsty u nohou do té ledárny.

Edward

Udělal jsem si pár temp ze strany na stranu toho malého jezera, a přitom poslouchal Bellinu mysl. Ona sama postávala na břehu a přemýšlela. Poslal jsem ji převléknout. Měla úplnou pravdu, když si myslela, že jsem se urazil. Bylo to tak, jen jsem nevěděl, proč já hlupák to udělal. I když pravda vlastně byla taková, že se mě to její nařčení hluboce dotklo.

Třebaže by se normálně vůbec nemýlila a mě by na ní, jakožto obyčejné člověčině, nemělo záležet. Tak proč to tak není? V hrudníku se mi tak zvláštně sevřelo, když před chvíli vyhrkla, že mi na jejím životě stejně nesejde. Bohužel já už teď věděl, že to takhle rozhodně není, a proto jsem na ni byl momentálně oprávněně uražený. To ale nemusela vědět.

Vlastně mě ani moc nezajímalo, jak se na to kouká mazlík, já jen tak nějak tušil, co k ní cítím…, no, spíš jsem to konečně začínal chápat. Pak se mi najednou omluvila, což mě lehce překvapilo, ale i přesto jsem dělal, že ji neslyším a dál si plaval to svoje. Možná to ode mě bylo dětinské, ale jen tak jí neodpustím, nebo možná…

Hrozné na tom bylo i to, že Alice měla zřejmě pravdu. Snad bych se od ní neměl držet dál, ale spíš začít uvažovat, jestli by mi pro ni nedovolili proměnu. Podle dřívějších myšlenek mých sourozenců, tohle byly jasné příznaky zamilovanosti. Sakra, už jen to slovo samo o sobě znělo tak nějak sprostě, nebo jako urážka. Přesto jsem si jasně uvědomoval, že to tak je, a že mi je Bella velice blízko. Záleželo mi na ní dokonce víc, jak na vlastní, teda spíš nevlastní rodině a Eliz. A tohle mě skutečně děsilo… Jak můžu cokoliv cítit v lidské dívce? Vždyť je to naprosto proti přírodě.

Jenomže ten její Defton se na to asi nedíval stejně. Nejenže si dřív užíval s člověkem, ale navíc při tom stíhal ještě obrážet upírku… a chudák mazlík si myslel, jak je ten její upíří svalovec čestný muž. A třebaže ona k němu podle jejích myšlenek už nic necítila, u něj to bylo jinak. Chtěl ji a moc. Jeho hlava mi prozradila, že má v plánu zažádat o její proměnu v hodně brzké době, aby tak měl její odolné tělo co nejdřív. A to jsem nemohl dopustit! Když ji někdo bude chtít proměnit, musím to být já. Nemůžu si ji nechat upláchnout mezi mými rychlými upířími prsty.

Podle Emmetta, Jaspera a Carlislea je tenhle cit hodně silný, a pokud se tomu budu bránit, bude to jen horší… No a sám sobě jsem musel přiznat (i když nerad), že to jak jsem se nasral, když mi do Belly vrkal ten zelenáč, přece nebylo jen tak…

Ohlédl jsem se po mazlíkovi, který právě krůček po krůčku lezl do vody. Kůži měla pokrytou husinou, ručně si halila vršek a pohled upřený pod sebe, jako by se tu vodu u břehu snažila zrentgenovat.

Prsty na nohou jezdila po hladině a pak do ní pomalu a opatrně vstoupila. Byl slyšet silný, šokovaný nádech, ale odhodlaně postupovala kupředu, až byla v jezeře skoro po pás…, a až teprve poté odlepila oči a vyhledala můj strnulý pohled. Jeden skromný úsměv ozdobil její tvář hned, jakmile zpozorovala, že na ni koukám. A já opravdu málem pod tím pohledem roztál jak zmrzlina.

Do hlavy se mi okamžitě vetřela Bella a její tělo. Už jen z pomyšlení, jak se její prsa otírala o můj hrudník nebo bradu, se mi zase postavil. Pořád jsem ještě cítil ty dvě růžové, ztuhlé perličky… Pod nos jsem si navztekaně zavrčel a pomalu připlouval až k ní. Bylo slyšet, jak jí každým mým přiblížením zrychluje srdeční rytmus, ale mě to bylo jedno. Pořád jsem nebyl tak úplně rozhodnutý, co dělat. Jestli si mazlíka přivlastnit, tak jak to chtělo moje tělo, můj upíří pud… Nebo naopak raději vyhledat nějakou společnost a zapomenout v náručí hezké dlouhonohé blondýny, která by rozhodně nebyla člověk, jak mi navrhoval rozum.

„Takže sis to nakonec rozmyslela?“ dodal jsem sarkasticky, a mazlík se na můj celkem odměřený tón zamračil.

„Jo,“ zabrblala, „nechci ještě odejít!“ Pak se ponořila až po krk a zhrozeně vydechla. „Bože, to je ale ledový,“ vykvikla, a hned na to už pod vodou mizela i její hlava. Když se za chvilku zase vynořila, byla už zády ke mně a shrnovala si všechny neposlušně mokré vlasy dozadu. Byla tak nádherná… A pak odplavala.

„Máš pravdu… dá se to vydržet…“ promlouvala mezi nádechy a smála se. Vypadala naprosto neodolatelně. Stál jsem tam jako trouba a pozoroval její pokus o rychlé odplavání ode mě. Ucítil jsem jak se mi ústa křiví do toho známého úšklebku, a pak už jsem se vydal za ní. Oči se mi zúžily jako bych byl na lovu, ale ono tak vlastně bylo.

Potopil jsem se a za další vteřinu už plaval břichem vzhůru a pod ní. Mohl jsem se bezostyšně kochat jejím polonahým tělem, jak se snaží udržet nad vodou. Když se najednou zastavila, a podle myšlenek mě hledala, a když se jí to nepodařilo, raději začala šlapat vodu. Jednou rukou se pokoušela udržet nahoře a druhou se opět neobratně zakrývala. No, moc jí to nešlo.

Nechtěl jsem ji nějak moc trápit, tak jsem se, se slovem ‚Baf‘, vynořil před ní. Následovalo její další překvapené zajíknutí, které ale okamžitě vyměnila za vytočenou tvář. A já se automaticky naplno rozřechtal, protože byla naprosto roztomilá. Úplně mě odzbrojila. Bohužel smích nebylo jediné, co mnou v té skoro intimní chvíli zmítalo.

„Ty,“ křikla a rozehnala se rukou, aby mi mohla šplíchnout vodu do obličeje. A tak jsem ji nechal. Jednou, dvakrát…, ale potřetí už jsem mazlíkovi ruku pěkně chytil… a oplatil jí to její laškování.

Okamžitě se vytasila i s tou druhou, kterou se předním pokoušela ukrývat vršek hrudníku, a já měl teď opravdu hezký výhled. Dlaní si kryla tvář, ale smáčel jsem ji skutečně obratně, i když jsem se snažil být i nanejvýš opatrný. Z představy, že bych sám Belle ublížil, mi nebylo zrovna dvakrát dobře.

„To není fér!“ postěžovala si zoufale, mezitím co se snažila zůstat nad hladinou. A tak se moje ruka omotala okolo jejího pasu a v další vteřině jsem si ji přitáhl k sobě. U mě je rozhodně v bezpečí a nehrozí, že by si třeba ještě lokla nebo se rovnou utopila.

„Tak si příště nedovoluj na upíra,“ zasmál jsem se jí drze a přitom držel její tělo tak těsně, jak mi to její křehkost dovolovala.

„Nemáš mě strašit,“ vyprskla ještě načučeně, ale pak se z ničeho nic taky hezky usmála. „Už se nezlobíš?“ šeptla a nevině zamrkala. Moje spodní čelist se oddělila od té horní a koukal jsem asi jak zmámený…, jenomže byla právě tak roztomile sexy. Neměla nic z mého charakteru. Byla obětavá, milá a skoro vždy spokojená, nebo to alespoň předstírala. Na rozdíl od ní, mě neustále něco vadilo, byl jsem sebestředný a arogantní… a byl jsem na to patřičně hrdý. A nejen na to, ale i na mou upíří krásu a výbavu, kvůli které jsem měl vždycky všechno jednodušší než ostatní, a zvlášť když se jednalo o krátkodobý sex. Mohl jsem mít kohokoliv a kdykoliv…

Jakmile i můj mazlík ucítil, že se na ni dole začalo tlačit cosi, co ještě před chvíli odpočívalo a zahálelo, zalapala po dechu. Její myšlenky se okamžitě rozprchly po všech čertech, a když se v dalším okamžiku vracely domů, donášely sebou jen představy toho, co by teď ráda… Bože, Bello, proč mě tak trápíš!

Tak moc jsem ji najednou chtěl, přesto mě ale v hlavě strašily ty její modřiny, které sice byly bledší než by měly, ale přesto… Moje hlava se nahnula k jejím vlasům a já nasál to krásně svěží aroma. Voněla tak trochu jako tohle tajné místo.

Mazlíkovi ale zřejmě v žádném případě nevadilo, že se o ni opírá moje vzrušení a je v plné pohotovosti. Dokonce ani nečekala, až cokoliv udělám a rovnou mi vyskočila do náruče. Nohy a ruce si okamžitě omotala okolo mého těla a se vší potlačovanou vášní, kterou se v sobě snažila marně udusit, se vrhla na moje rty. Ne, že by mi to vadilo, vůbec ne, právě naopak, jen jsem musel opatrně doplout tam, kde budu mít pevnou půdu pod nohama. Co kdyby to zašlo někam daleko… Já dýchat nemusím, ale Bella bohužel ještě ano. Ještě ano? Koukám, chlapče, že už jsi skoro rozhodnutý, zanadával jsem. Mazlík se mnou skutečně dělal divy a já po ní pokaždé toužil o něco víc.

Konečně se nohy dotkly místa, kde jsem v klidu došlápnul na dno a tak jsem se mohl zase se vší nedočkavou touhou věnovat mému mazlíčkovi…

Bella

Edwardovy polibky byly to nejúžasnější, co jsem kdy poznala. Takhle vás mohl líbat jen někdo jako on, kdo myslel jen sám na sebe a přitom ještě bral plnými doušky. Tentokrát mi však jeho pozornosti připadaly daleko něžnější, než v noci. I když v té sprše byl až neskutečně jemný… Přesto se najednou choval ohleduplněji, hladil mě po mokrých zádech, vlasech a taky pažích. Připadalo mi to, jako by se zatím vyhýbal intimnějším místům…

Zima už mi dávno nebyla, teď mi naopak tělo začal stravovat zase ten neskutečný oheň. Bože, tak moc jsem ho chtěla, že jsem ani nevnímala, jestli i on chce mě…, vlastně podle jeho vzrušení to vypadalo, že ano. A přestože jsem byla ztracená v těch sladkých polibcích, i tak mi tváře úplně zrudly, když jsem si uvědomila, nad čím přemýšlím.

Vylezl z vody a odnesl nás až k dece, kde mě ze sebe opatrně sundal, aniž by se jeho rty na těch mých jakkoli zastavily. Pak je ale přesunul na můj krk, a to už jsem vážně horko těžko zvládala. Vyletělo ze mě jen jakési vzdechnutí smíchané se zaúpěním. V klíně se mi rozléval požár a já raději Edwarda přidržovala za paže, aby si náhodou nenamyslel, že mi uteče. Neškleb se!

Ten jeho úsměv mě tak vytáčel, až mi z toho bylo zase o něco víc horko a chtěla jsem ho mít uvnitř co nejdřív. A další jeho zachechtání. No, doufám, že mi to vynahradíš…

„To víš, že jo… vynahradím,“ mumlal mi v těch pro mě ‚horkých‘ polibcích, kterými tak něžně obšťastňoval napjatou kůži mého krku.

„Edwarde…“ vydechla jsem celé zmučená z toho věčného čekání.

„Ale copak, nejsi najednou nějaká nedočkavá?“ Žertoval a zlomyslně se usmíval ten holomek. Co jsem mu tak na to měla říct? Jedině se tak naštvaně zamračit a… najednou jsem byla na dece. Kdy?

Ležela jsem na zádech a on byl rozkročený, kolena u mých boků. Pomalu si rty dělal cestičku po mém hrdle. Jeho rty líbaly každý kousek tak důkladně, že to bylo spíš trýznění, než cokoliv dalšího. Najednou se ale odtáhl a úplně bez zábran si mě prohlížel. Jenomže to bych nebyla já, kdyby se mi do tváří okamžitě nenahnala krev. Teď musely mít barvu přezrálých třešní. Byla jsem doslova nervózní jak prvňáček u zápisu a on se na mě celou tu dobu tak zvláštně usmíval, a ještě ke všemu mu z očí plálo rošťáctví. Bože, tenhle Edward byl úplně jiný, než ten, kterého jsem před pár dny poznala. Najednou byl jako vyměněný, jemný a něžný… Ne jako včera v noci, kdy to sice bylo naprosto dokonalé, ale i totálně vyčerpávající a dokonce jsem se neobešla bez následků.

Znovu se sklonil a opět začal tam, kde před malou chvílí skončil. A posouval se neustále níž. Cítila jsem, jak mi v hrudi srdce divoce pumpuje a on to jistě slyšel taky. Pomalu moje tělo přicházelo o veškeré zábrany, a tak když Edwardova ústa tak dokonale laskala moje prsa, já mu ruce zabořila do těch jeho překrásných vlasů… vlastně Edward byl celý dokonalý… počkat, nad čím to právě přemýšlím… Ach, ano, takhle to je úplně… Hm…

Edward

Laskal jsem Bellino křehké tělo tak opatrně, jak jen si to zasloužilo. Pořád jsem měl v hlavě ty její otřesné modřiny. Sice to nebyla jenom moje chyba… no, vlastně možná jo, protože v té sprše jsem si ji vzal bez jejího svolení…, co na tom, že chtěla.

Fajn, Edwarde, hoď veškeré předsudky za hlavu, a soustřeď se jen na to, jak toho mazlíka pod tebou co nejlépe uspokojit. Vážně jsem to chtěl. Bella se pod mými zkušenými doteky a polibky vláčně svíjela. Vzdychala a zakláněla hlavu.

Ty dvě nádherně tuhé perličky se přizpůsobovaly jak mému jazyku, ústům, tak jemným dotekům mých prstů. Líbal jsem je, lízal a sál… Dělal jsem vše, po čem moje mlsná vášeň toužila, ale tak, aby to bylo co nejpříjemnější i mazlíčkovi. Když se moje dlaně nebo ústa vzdálila byť jen o malý kousek, propínala hrudník vzhůru tak moc, až jsem měl strach, aby si neublížila. Chtěla pořád víc. Bože… a já to vlastně chtěl taky. Zatraceně! Škoda myslet, teď to rozhodně nešlo, protože veškerou pozornost si zabírala Bella.

Další rukou jsem zajel mezi její nohy a hřbety prstů vklouzl pod střed těch mokrý kalhotek, tam odkud vycházelo jen další teplo a vlhko… Na stupnici mé blaženosti jsem se dotýkal téměř jejího kouzelného okraje, anebo alespoň prozatím, kdo ví, co hezčího by ještě mohlo přijít. Tentokrát už jsem tlumeně vzdychal i já.

Vím, že jsem chtěl čekat, ale nějak se mi to vymklo kontrole… Oba jsem nás zbavil toho přebytečného spodního prádla a nedočkavě se nastěhoval mezi mazlíkovy nohy. Teď už zbývalo jen jedno, tak jsem to udělal, a jakmile jsem byl zase uvnitř jejího vláčného a poddajného těla, cítil jsem se tak nějak zvláštně blaženě. Dřív jsem si toho nevšiml… nebo to spíš nevnímal, nechtěl jsem rozumět.

Tentokrát jsem se v ní pohyboval s větší opatrností a nijak mi nevadilo, že nemůžu naplno projevit svoji divokou upíří povahu. Ono totiž bylo docela běžné, že se to mezi naším druhem dělalo dost tvrdě. Tedy když nešlo o opravdové city. Moji bratři toho byli živě neživým důkazem. Častokrát jsem jim říkával ‚slečinky‘, když se po romantickém lovu vrhli na procítěné milování. Tenkrát jsem nad tím tak nějak ohrnoval nos… Přišlo mi to takové slabé. Takhle to přece dělali lidé. Upíři jsou víc divocí a mají v sobě tu přirozenou zvířeckost… Moje motto tehdy znělo: ‚Přece to nebudu dělat tak, jak to dělá dobytek…‘

A teď jsem tu prováděl přesně to, co jsem tak tvrdohlavě odmítal. A s Bellou to bylo dokonce daleko krásnější a uspokojivější jak všechen sex z dřívějška. Asi už jsem vážně v prdeli!?!

Bella

Cítila jsem, jak se ve mně rychle pohybuje, přesto byl ale taky opatrný. Tohle bylo opravdu zvláštní. Edward se choval nějak divně, teda divně v dobrém slova smyslu… Přitáhla jsem si ho do polibku a raději tak přerušila jeho zírání na můj obličej.

O trochu víc na mě nalehl a já měla takový neobvyklý pocit, že tohle je naprosto správně. Proč?

Moje mysl byla v extázi ze všeho, čím mě Edward naplňoval…, dotvářel. Ruce mi lítaly všude po jeho těle a zkoumaly tu dokonalou pevnost a vyrýsované svaly, občas taky zaletěly na návštěvu do těch moc hezky rozdrbaných vlasů…

Všude po lese se ozývalo naše hlasité sténání a slůvka, kterým jsem ani nerozuměla. Vlastně to nešlo, byla jsem momentálně na dovolené v zemi rozkoše a ten nádherný a arogantní upír tam byl se mnou. A pak jsem najednou ucítila, jak to na mě přichází… věděla jsem to, tušila, jaké to bude… úžasné. Křečovitě jsem se chytila Edwarda a nechala tu nálož uvnitř mě vybuchnout.

____________________________________________________________________

Asi je naprosto zřejmé, která kapela mě momentálně úplně ovládá! :D

Tak co myslíte, vydrží Edwardovi jeho nové myšlnení, nebo se návratem do civilizace zase změní?

A  když mi tu necháte nějaký ten komentář, budu moc a moc ráda! Kikky

____________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 17. kapitola - Koupání: