Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 20. kapitola - Vyznání

02.09.2011 (07:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 56× • zobrazeno 10481×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

20. kapitola

Vyznání 

Bella

„Edwarde?“ promluvila jsem tiše jako myška. Nechtěla jsem tuhle magickou chvilku, kdy to vypadalo, že mu na mě skutečně záleží, zničit mluvením…, ale byla tu jedna otázka, která mě až neskutečně tížila, a já už nemohla čekat nebo to jen nechat znovu být, a pak se hloupě trápit.

„Jak to teď-“ mezi námi vlastně- „bude dál?“

„Jak by sis to představovala?“ zašvitořil tím svým sexy hlasem a vytáhl koutky v úsměvu, ale tentokrát tím svým novým způsobem. Natáhl ke mně ukazováček a pokusil se jím vyhladit tu moji drobnou vrásku mezi obočím…, jenomže marně. Netušila jsem, co mu na tu jeho otázku odpovědět. Věděla jsem, že Edward se nebude chtít vázat, nebo nechat vidět se mnou, natož aby mě třeba ještě držel za ruku… Nad čím to zase přemýšlíš? Vyhubovala jsem té části uvnitř mě, která tak ráda snila, jenomže stavět si právě v tuto chvíli vzdušné zámky, nebylo zrovna dvakrát moudré. Zvláště pak ne, pokud dotyčný, kterému moje zamilované představy patřily, ležel hned vedle mě a navíc mi právě v tuto chvíli jistě taky četl myšlenky.

„Nevím…“ zamrmlala jsem ztěžka, ale to co ze mě vypadlo, nebyla ani náhodou pravda. Fajn, vím, ale tobě by se moje řešení asi moc nelíbilo, takže- „Jak by sis to představoval ty? Já nevím, co si ode mě slibuješ ty, a proto- netuším… nebo nechceš nic?“ Poslední tři slovíčka ze mě vylezla dost posmutněle, ale nedokázala jsem to moje podivné rozpoložení nijak zakrýt. Nesnášela jsem ten pocit: ‚Nevědět na čem jsem.‘

„Bello,“ oslovil mě tak měkce, až mi srdce v momentě vylítlo skoro až do krku. Položil tu svoji studenou dlaň na moji rozpálenou tvář, a najednou se jeho rty jemně roztančily na těch mých. Tenhle polibek byl ale úplně jiný, takže když ho znenadání ukončil, bylo mi to až neskutečně líto… Byl nabit city, a to bylo u Edwarda něco neobvyklého…, nezvyklého. Čekala bych vášnivý, ale citlivý?

Pak mě z myšlenek vytrhla jeho ruka, která pomalu přejížděla po celé délce mojí paže, až došla k mým prstům. Jemně po nich přejel, a pak je z ničeho nic propletl s těmi svými. Tentokrát mi srdce skutečně bušilo až hlavě… „Ty už si jen moje, Bello, a chci, aby sis to jednou pro vždy pamatovala. Nestrpím, aby se okolo tebe ochomýtal kdokoliv jiný, protože pokud ano, budu mu muset jasně a ručně vysvětlit, jak se věci mají. A pro tebe to znamená, že já jsem odteď jen tvůj,“ vysvětloval, a přitom měl přemýšlivě přivřené oči, které ještě pořád nebyly úplně medové. No, já ale momentálně absolutně nedýchala, a ještě sekundu mu oplácela ten intenzivní pohled, kterým mě pozoroval. Chtěl znát moje reakce, ale já právě nedokázala rozumně přemýšlet, vlastně jsem měla v hlavě úplně vymeteno.

Sklopila jsem stydlivě oči, i když jsem zrovna byla štěstím bez sebe, z toho, co mi tady Edward právě řekl…, a svým způsobem přiznal, že chce být se mnou. Ale opravdu bude jen můj?

„To si piš,“ promluvil naprosto seriózně, až mi jeho přesvědčivý hlas znovu téměř zastavil dech. Byla jsem tak šťastná jako snad nikdy, třebaže jsem se cítila částečně i trapně, za moje lidské reakce… Jenomže jim nešlo poručit, a já si jasně uvědomovala, že Edward přece lidi nesnáší…

„To platí pořád, jen u tebe už ne.“ Vtiskl mi na čelo jeden ujišťující polibek a pokračoval. „A jsem opravdu rád, že z toho máš radost, protože v opačném případě bych tě musel namáhavě přesvědčovat, abys byla jenom moje, a věř mi, že dřív nebo později bys mi kývla na cokoliv…“ Arogantně se na mě usmál. „Hm-“ Promnul si bradu a naschvál se zamyslel. „Řek bych, že spíš dřív jak později…“

„Náfuko!“ křikla jsem hravě, a chtěla ho vší silou praštit, ale bohužel mě měl dokonale přečtenou. Mizera! Vyhoupl se nade mě, vklouzl koleny mezi moje nohy a ruce mi zablokoval nad hlavou. Pak tu svoji usměvavou tvář přiblížil těsně k té mojí, až se naše nosy téměř dotýkaly, a ty jeho temné oči doslova doutnaly… Krátký pohled mezi jeho kyčle mi osvětlil, že naštvaný rozhodně není. Ach…

Moje tělo se v okamžiku probudilo a horečně po něm zatoužilo, přesto jsem se ale pokusila několika zkušenými triky osvobodit… Bezúčelně. Byla jsem uvězněná. Lapená v jeho upířích osidlech, a ten pohled, ve kterém se mísila ta jeho bezbřehá namyšlenost, ale zároveň i jemnost a hravost, mě doslova rozehříval...

„Ale, ale, copak? Snažíte se mi snad ublížit?“ zacukroval sladce, a nad mými marnými pokusy se mu vyvléknout, se jen samolibě ušklíbl. Užíval si svou nadvládu… Jen počkej! Pomaloučku a labužnicky si prohlédl celé moje nahé tělo, uvězněné pod tím jeho. To už jsem kromě chtíče cítila, jak se mi tělem prohnal i vztek, a já měla sto chutí naštvaně zavrčet.

„Pusť mě!“ rozkázala jsem zhurta, a tomu holomkovi jen spokojeně zacukaly koutky.

„Buď mě přepereš, což myslím, že je v tvém případě naprosto nereálné, nebo mi teď hned řekneš, že mě chceš, a že jsi jen moje!“ žertoval, ale mě to moc vtipné nepřipadalo. Hořela jsem tou zatracenou touhou, a navíc jsem momentálně byla celá vytočená a dočasně jsem toho arogantního zmetka nesnášela.

„Nikdy!“ vyhrkla jsem rozhořčeně, i když bych mu to ve skutečnosti tak ráda…

„Ale no tak, zlato, jen to řekni…“ zacukroval tiše u mého ucha, a já se opět pokusila oprostit od těch dotěrných mramorových želízek. „Nebuď zlobivá holka, nebo mám použít silnější kalibr?“ zasmál se a oči mu pobaveně zajiskřily, když viděl můj naštvaný pohled.

Najednou mě už držel jen jednou rukou, a prsty té druhé se pomalu blížily k mému obličeji. Přejel jimi po celé délce nosu, úst a ty doteky byly tak něžné, že jsem nechtěně vypnula hrudník, abych mu naznačila, kde chci, aby se mě dotýkal. A to nejlépe okamžitě.

„Pořád nic?“ pošeptal mi smyslně do ucha, a hned na to mě do toho místa i políbil. Polilo mě těžké horko a vyskočila husí kůže. Jeho hebké bronzové vlasy mě hravě lechtaly po tváři, a já chtěla pořád víc. Tohle je týrání, zakňourala jsem nespokojeně pouze v myšlenkách.

„Až mi řekneš, co chci slyšet, pustím tě.“ Slíbil mi, culíc se na mě jako malej zlobivej kluk. Tak to ne! Vzdorovitě jsem vystrčila bradu, abych mu dala jasně najevo, že já se tak lehce nevzdám…

Jeho prsty se až neskutečně pomalu přesunuly přes můj krk, směrem k mým prsům. Edward se jich však vůbec nedotkl, jen tím pohořím opatrně projel a zakotvil na mém břiše. Chtěla jsem ho poprosit, aby mě takhle netrápil, ale tušila jsem, co by mi odpověděl, a tak jsem se neustále tvářila neoblomně.

Můj tvrdý a odhodlaný výraz mluvil za všechno, přesto to s Edwardem ani malinko nehnulo. Jen se znovu zasmál, a pak už se skláněl k mým nedočkavým ňadrům, a jeho pohled byl přitom zakleslý v tom mém překvapeném. Byla jsem úplně bez dechu, a když se Edwardovy chladné rty něžně uzamkly okolo tuhého vrcholku, sykavě jsem vtáhla vzduch do plic.

Záda se mi automaticky vypnula vzhůru, a téměř žadonila o to, aby se do toho Edward dal s opravdovou vervou. Ach, vzdychla jsem tichounce, a pouze v mysli…, přesto mě ale jistě slyšel. A jako by mi chtěl dát víc a splnit mi má přání, do hry zapojil i jazyk. Kroužil, tahal a sál…

Pak se z čista jasna dala do pohybu i jeho dlaň na mém pupíku. Klouzala pořád níž a níž, až jsem měla pocit, že vím, kam má namířeno a… byla jsem nedočkavostí naprosto zmámená. Jenomže jsem se těžce spletla, protože jeho studené prsty skončily na vnitřku mých stehen a on mě po nich až moc pomalu a jemně hladil. Pokaždé, když se dostal nebezpečně blízko té horké propasti, okamžitě se stáhl a vzdálil. Zmučeně jsem zavrčela, a ten pacholek se jen spokojeně usmál. Jeho obličej už byl zase naproti tomu mému.

„Tak už to řekni…“ Škádlil mě a myslel si, že mě tak snadno dostane? Ani náhodou…

Jeho tvář se na okamžik vzdálila, přimhouřil oči a natočil hlavu do boku, jako by mě snad studoval. Pak se samolibě ušklíbl a znovu se ke mně přiblížil, tentokrát se ale snížil kompletně.

„Možná budu muset přitvrdit…“ Oči se mu bojovně zaleskly. Po kolenou se odsunul níž, až se jeho erekce nebezpečně přiblížila tam, kde jsem ji momentálně toužila mít. Obdařil mě dalším namyšleným úsměvem, než si ho vzal pevně do ruky. Zalapala jsem po dechu… Konečně! Zaúpělo radostí moje podvědomí…, jenomže zcela zbytečně.

On se jen nepatrně přiblížil, přejel jím po mém vlhkém vchodu a já se tentokrát neudržela a skutečně hlasitě zasténala. Dovnitř se ale nezasunul a já tentokrát už opravdu nespokojeně zaskučela. No tak, Edwarde- tohle mi přece nemůžeš dělat! Rozčilovala jsem se na něj v myšlenkách, a on se na mě opět jen arogantně usmál, i když tentokrát šly ty jeho koutky vzhůru dost těžko.

„Bello, pamatuješ si ještě, co od tebe chci slyšet?“

„Jo,“ zakňučela jsem nešťastně.

„Tak mi to řekni,“ pobízel mě, a přitom až mučivě pomalu a jemně mě dole neustále trápil. Pokaždé, když se přiblížil až na dotek, pokusila jsem se mu vyjít vstříc pánví, ale on se hned stáhl zpátky. Chtěla jsem neštěstím zaplakat, místo toho jsem jen přivřela oči a naštvaně se na něj podívala.

„Tak fajn!“ prskla jsem popuzeně. „Chci tě! A- jsem jen tvoje,“ vylezlo z mojí pusy tak rychle, že to snad ani nebylo možné. Edward se jen spokojeně zašklebil, a konečně mě přestal trápit. Jedním kluzkým a pomalým pohybem do mě vnikl a já hodně hlasitě zavzdychala. Tomuhle se prostě nic nevyrovnalo…

Edward

Moje účinná tortura pomohla a bylo mi jasné, že když budu cokoliv od mazlíčka potřebovat, stačí ji pozlobit tímhle způsobem a slíbí mi i modré z nebe. Moje mrtvé srdce se jemně sevřelo a stejně tak i žaludek. Bylo hezké vědět, že mě Bella miluje. Já k ní cítil to samé, třebaže jsem to až tak úplně neřekl. Nejsem žádný přecitlivělý typ, ale jednou jí to určitě řeknu, až na to bude ta správná doba. Snad jí stačí ujištění, že jsem jen její, protože tak to taky je…

Pohyboval jsem se v ní až mučivě pomalu, a i když už měla zápěstí volná, téměř okamžitě svoje ruce přesunula dolů. Nohama mi svírala boky a dlaněmi se snažila mačkat a tlačit můj zadek proti sobě. Chtěla, abych zrychlil, ale líbilo se mi ji trýznit.

„Edwarde,“ zašeptala prosebně.

„Ne,“ vydoloval jsem ze sebe neoblomně. „Dostaneš, co chceš, jakmile mi znovu řekneš to, co chci slyšet, ale tentokrát přesvědčivě!“ Vyvalila na mě oči, a pokusila se ode mě oprostit, a tak jsem na malý moment zrychlil tempo… Bella se vypnula, zasténala a celá na okamžik ztuhla, a já ihned přestal.

Další nešťastné zasténání, ale pak se jen rychle nadechla, přesunula dlaně na moje tváře a podívala se na mě tím svým zamilovaným pohledem. Její oči jako by ten cit křičely všude okolo a mně se momentálně div nezatočila hlava. Srdce mi tak divně pnulo...

„Edwarde, chci tě… vážně zatraceně moc a- to víš, že jsem jen a jen tvoje! Copak- copak sis to ještě nepřečetl uvnitř mojí hlavy?“ vydolovala ze sebe naprosto upřímně, a ještě mě stačila v rychlosti políbit, když mi rozum zatemnila hluboká a skoro bezedná vášeň. Konečně z těch jejích sladkých úst vylezlo to, co jsem chtěl tak moc slyšet. Je jen moje.

Prostrčil jsem si paži pod jejím krkem a přitáhl si ji majetnicky k sobě, toužebně políbil, a přitom jsem přidal tempo. Byla to přímo závratná rychlost a myslím, že Bella neměla možnost ani pořádně zavzdychat, jen celá jakoby zamrzla, a kdybych nebyl upír, právě by ve svých pěstích držela chomáče mých bronzových vlasů. Hlavu měla zvrácenou dozadu, nedýchala a já dole cítil, jak se kolem mě v intervalech stahuje. „Jsi jen moje, Bello,“ vylezlo ze mě tiše jako vzrušeně mručivé zavrčení. Párkrát jsem ještě přirazil, a hned na to mě odpálila ke hvězdám společně s ní.

Když se konečně opět nadechla, spokojeně jsem poslouchal ten splašený buben v jejím hrudníku. Dýchala jak parní lokomotiva v zápřahu, a byla naprosto kouzelná. Matně jsem si uvědomil, že se koupu v její dokonalé vůni. Bylo to nepředstavitelné, a já tohle aroma vážně zbožňoval, miloval a rozeznal bych jej kdekoliv. Nosem jsem přejel po sloupu jejího hrdla, kde jí tepala ta horká a rozvířená krev. Měla pořád slastně zavřené oči, a já měl alespoň chvilku na to, abych si prohlédl její dokonale uvolněný obličej.

Když už jsme oba dva byli celkem v klidu, rozdělil jsem nás, lehl si vedle a Bellu si přitáhl do náruče, ale ona opravdu neztrácela čas…

„Tak jak to teda uděláme?“ promluvila okamžitě, aniž by se ke mně otočila. Přitáhl jsem si ji k sobě tak blízko, jak to jen šlo, aniž bych jí jakkoliv ublížil. Chtěla vědět něco, na co jsem jí mohl odpovědět. Ne, musel jsem!

„Chceš, abych se k tobě na veřejnosti hlásil, že? A držel tě za ruku… Fajn,“ vyhrnulo se ze mě rozhodně, a třebaže mi bylo jasné, že moje ego dostane pořádně na prdel a budeme centrem nenávistných a nepřejících pohledů, pořád to bylo lepší, než přijít o mého mazlíčka. Vidět ji v náručí někoho jinačího… No, měl jsem strach, že bych s ním udělal krátký proces.

„Já- ne, že by se mi to nelíbilo, Edwarde, právě na opak, ale myslím, že bychom to zatím měli držet v tajnosti,“ mluvila docela neoblomně. „Dý si asi myslí, že spolu znovu chodíme, i když to tak není a já mu to musím vysvětlit… Pak ještě Elli, ale to až časem- nevadí?“

„Jistěže ne, jen nechci, abys s Deftonem mluvila o samotě. Vyber si k tomu jakékoliv místo, kde je plno lidí a upírů, a kde budu moct být i já,“ nemluvil jsem, ale nařizoval. Nemohl jsem ji nechat riskovat život, protože ten hajzl byl vážně obyčejný sprostý parchant. To co se mu honilo tou jeho prohnilou, zasranou hlavou, bylo vážně něco. K němu se Bella v soukromí už nikdy nepřiblíží.

Hlavou mi projela vzpomínka na to, jak se spolu před pár dny na chodbě líbali. Čelist se mi vztekle napnula a ruce se mi sami srolovali do pěstí. Jak bych ho nejraději roztrhal, a to i přestože jsem o Belle tehdy prohlásil, že je pouhý dobytek. Možná bych si za to měl později nafackovat? Ne, ale mohl bych se alespoň omluvit…

„Jak?“ prskla naštvaně. „To jako myslíš vážně?“ Otočila se ke mně čelem a pokoušela se na mě znovu vystrkovat naštvaně bradu. Miláčku, na mě tohle už neplatí, jen bych ti ji teď nejraději zulíbal… „Rozkazuješ mi?“

„Ne, jen chci, abys byla v bezpečí,“ dodal jsem nekompromisně.

„A s tebou jsem v bezpečí?“ vyhrkla rozhořčeně, a mě tím svým zbrklým prohlášením, jako by nakopla do žaludku, a že to byl pořádnej výkop. Pohled mi ve vteřině ztemněl, a tentokrát to nebylo chtíčem, ale byl jsem vážně neskutečně nasraný.

„Myslíš, že ne?“ vypadlo ze mě ledově, a hodil jsem jí tu otázku jako výzvu. Bella si ale jen povzdechla, pohladila mě po tváři, a přímo nebesky se přitom na mě usmála.

„Ale ano, já vím, že jo… S tebou a Elli mi nic nehrozí,“ řekla už úplně jiným tónem, a temnota z mých očí se začala postupně zase vytrácet. Přitáhl jsem si ji k sobě a nenasytně se přilepil k jejím rtům. Takhle mě přece trápit nemůže. Zavrněl jsem jak ochočený panter, a tělem se mi prohnala další nebezpečně dravá vlna touhy.

„Jen nesnáším, když mi kdokoliv cokoliv nakazuje,“ vysvětlila mi hned poté, co přerušila polibek.

„Nechci ti nic přikazovat, jen můžu číst myšlenky, a věř mi, že Defton není tak spořádaný upír, jak se celou tu dobu tváří. Myslím, že já jsem oproti němu anděl…“ Poslední větu jsem zašeptal žertovně, ale myšlena byla naprosto vážně. On byl skutečný vlk v rouše beránčím, a chuděra moje čistá Bella mu skočila na špek. Nejenže ji celou tu dobu podváděl s upírkou, ale navíc za ni i uklízel její špinavosti. Jeho mysl toho byla plná. A teď chtěl mého mazlíka. Hrudník se mi rozvibroval pod přívalem vzteklého zavrčení, které jsem nakonec udusil uvnitř.

„Nelži!“ Zamračila se na mě rozčíleně Bella. Upřímně? Mrzelo mě, že mi nevěří, ale jakmile mě pozná líp, doufám, že se její důvěra ve mně malinko zlepší.

„Zlato, asi zapomínáš, že čtu myšlenky,“ prohodil jsem malinko vytočeně, každopádně mazlík na mě vytřeštil ta svoje překvapená čokoládová kukadla. Nedalo mi to, a tak jsem ji políbil na špičku nosu, a i když to pro mě bylo něco úplně nového, tak přesto najednou i naprosto přirozené. Jako bych to dělal pokaždé. Jde vidět, že se citlivka Edward činní…, ale vážně? Nějak zvlášť mě to netrápilo. Alespoň v blízkosti Belly ne. Možná bych se s ním mohl dohodnout na nějaké normální dohodě… Jo, myslím, že to půjde, odpověděl mi horečně s úsměvem od ucha k uchu ten uprchlý ničema.

„Co může dělat Dý tak hroznýho, aby to z tebe udělalo anděla?“ promluvila zamyšleně a čelo se jí pod návalem otázek zkrabatilo.

„Přemýšlej,“ popostrčil jsem ji.

„Podváděl mě?“ střelila to první, co ji napadlo, a hned na poprvé trefila do černého.

„Jo, mimo jiné i to,“ prohodil jsem úplně bez zájmu. Bella na mě ale naprosto zkameněle hleděla, a ani sval se jí v té její roztomilé tvářičce nepohnul. Když konečně procitla z toho nevěřícího transu, podívala se na mě a zamrkala.

„To není pravda- to nemůže být pravda,“ vydechla překvapeně. Ještěže mi tu nepláče, to by totiž bohužel znamenalo, že jí na něm pořád záleží a kdo ví, jestli bych se přes to dokázal přenést.

„Je to všechno pravda, ale asi by ti to měl říct on sám, ne? Snad ti můžu ještě prozradit, že si to celou tu dobu kromě tebe rozdával i s upírkou. S jednou a tou samou, jestli tě to nějak utěší…“

„Proč?“ ptala se mě bezbarvě, a v hlavě se jí neustále rodilo pořád víc a víc otázek, mezi nimiž i ta, jestli jí udělám tu samou věc jako ten imbecil Defton. Oči se jí nebezpečně zaleskly. Ach ne!

„Bello, už jsem ti jednou řekl, že já odteď patřím jen tobě a ty- už jsi jen moje! Nechci nikoho jiného kromě tebe, a to mi můžeš zatraceně věřit. Už jsem ti přece říkal, že od té doby, co jsme spolu spali poprvé, jsem se snažil najít si někoho jinýho, s kým bych vyhnal tu zatracenou obsesi po tobě, ale… marně. Všechny pokusy ztroskotaly hned na začátku. Není žádná, která by mohla uspokojit moje libido. Jsi jenom ty,“ promlouval jsem klidně, přesto neochvějně. Já ji miloval, takže je jasné, že mazlíkovo místo už nemá šanci dobýt žádná jiná. Asi by mě to mělo děsit, a to zatraceně hodně, ale zatím ne, cítím se tak nějak v úplném klidu. Obklopený a pohlcený mojí šťastnou bublinou, v které je se mnou zavřená i Bella.

Mazlík ale najednou spustil tichý škytavý pláč.

„Můžu ti vůbec věřit? Mám strach…“ Co když jste všichni stejní? Defton mi říkával, jak moc mě miluje, a že není žádná jiná jako já. Že jsem speciální… Mluvila na mě v myšlenkách, a neustále se jí tiše hrnuly slzy jako hrachy.

„Musíš mi důvěřovat! Já- pro mě znamenáš opravdu hodně a…“

„Co- to- znamená- ‚hodně‘?“ zeptala se trhaně. Pořád se ještě snažila udusit vzlyky. Já se mezitím pral sám se sebou, a přitom jí prsty otíral ty slané kapky, co se tak neposlušně kutálely po její najednou vystrašené a nevěřící tváři. Mám jí to říct? Dokážu to? Nikdy jsem tuhle frázi ještě nikomu neřekl… Vlastně jsem ji předtím ještě nikdy nepoužil, a to ani v duchu ne. Poprvé asi dnes, kdy jsem si uvědomil, že jsem na Bellu a Edwina žárlil jak nějakej malej cucák. Miluju- tě! Kouskoval mi, přednášel a opakoval stále dokola ten citlivec uvnitř mě. No tak, to dokážeš! Přece nejsi žádná padavka, ne? Posmíval se mi snad? Zmučeně jsem si povzdechl.

„Asi tak moc, že už bez tebe nikdy nechci zůstat víc jak pět minut, protože v tom případě se ze mě stává velice nepřátelský a naštvaný jedinec. Chybí mi tvoje přítomnost, vůně, hlas, chuť- no prostě všechno s tebou spojené. Já- uf, zatraceně Bell, nikdy jsem to ještě nikomu neřekl, a navíc ten debil Defton ti to říkal asi jako na běžícím pásu, takže to pro něj jistě moc neznamenalo, jenomže pro mě ta dvě slova znamenají moc. Já nikdy nelžu. Vždyť víš, jakej jsem sebestřednej parchant, a to proč? Protože mi nikdy nedělalo problémy cokoliv před kýmkoliv říct, výjimky se vztahují jen k mojí rodině, jinak mluvím neustále pravdu, třebaže se mnoha, ať už lidem nebo upírům, nelíbí…“ Bella mě potichu sledovala těma svýma uslzenýma očima a mně se stahoval žaludek čím dál víc. Co kdyby mi nechtěla dát šanci jen proto, co jí udělal Defton? A já jí to jak největší pitomec řekl…

„Jestli je chceš opravdu slyšet, tak ti je řeknu, ale nechci, abys to pak brala jako u toho idiota Deftona. Já je totiž myslím skutečně vážně, takže?“ Prokousal jsem se tím mým dlouhým a nervy-drásajícím proslovem, vlastně mi tak trochu podrásal i city. Bože tohle jsou pro mě skoro neprozkoumané vody, jako bych se měl pustit s bruslemi na tenký led a doufat, že se pode mnou neprolomí, a já se v té záplavě neutopím. Jenomže mazlík neustále mlčel.

„Tak fajn. Bello, mil…“ Na rty se mi přelepily dva její prsty a udusily tak všechno, co jsem se jí chystal říct. Nechápavě jsem nakrčil obočí a ona jen soucitně pozvedla koutky.

„Neříkej nic, co nechceš říct, nebo to co necítíš jen proto, abych se netrápila,“ pověděla vážně. Její pevný pohled byl upřený do mojí nechápavé tváře.

„Já to myslel vážně. Vím, co cítím, a co chci- koho chci,“ postěžoval jsem si na její blbost. Bože, byla vážně tak hloupá? Nebo je tohle normální funkčnost lidského mozku? Ne, Bella prostě jen nedokáže hned důvěřovat, ale já si počkám. Však já už ji přesvědčím. Pousmál jsem se nad mými vizemi přesvědčovacích metod…

„Tak mi to řekneš, až sám budeš chtít…, až budeš mít chuť mi to říct,“ zašeptala v úsměvu, a pak mě naléhavě políbila na ústa. To už jsem byl znovu doma a nechal se tím úplně celý pohltit. Krize byla naštěstí zažehnána, alespoň tedy na čas, a já si mohl ještě nějakou tu dobu užívat v přítomnosti mazlíčka, aniž by nás kdokoliv vyrušil. Líbali jsme se, poznávali se nebo prostě jen leželi v objetí.

Tohle bylo skutečně všechno moje poprvé. S Bellou jsem měl takovou divnou potřebu se chovat něžně a citlivě, což jsem nikdy ani náznakem neudělal. Hodný jsem byl jen na moji adoptivní rodinu a Elli, a tady veškerá moje mírná a milá povaha končila. Ke všem ostatním, ať už lidem nebo upírům, jsem se celý život choval tak, jako by mi nesahali ani po kotníky… Mazlík je pro mě ale najednou víc, než všechno dosud poznané. Podíval jsem se na její tvář, která byla naprosto klidná, a i mysl už neměla plnou katastrofických scénářů. Prsty mi jemně jezdila po hrudi a já ji držel dostatečně daleko od mého rozkroku. Byl jsem neustále aktivní, ale pohled na další modřiny, které bych jí svým toužebným chtíčem mohl zanechat, mi nestál za tu chvilku milování navíc. Ach, co se to se mnou zatraceně děje?

Bella

Edward měl pokožku tak jemnou, že šlo jen těžko uvěřit, že je opravdu skutečný. Vzpomněla jsem si na to, že já tohle nikdy u nikoho nedělala… nikdy jsem vlastně ani nic podobného necítila. Rty jsem ho políbila na prsní sval a hluboce nasála jeho mužnou a jedinečnou vůni. Neexistovalo vůbec nic, co by se mu třeba jen trošičku podobalo.

„Takže- jestli tomu teď správně rozumím, my dva jsme jako spolu?“ zeptala jsem se stydlivě. Pořád ještě jsem čekala, kdy Edward vyprskne v záchvatu smíchu s větou, že on s dobytkem přece nechodí.  Srdce v hrudním koši opět nabralo na síle, a dalo o sobě pořádně vědět.

„Ne jako,“ zašeptal a hravě se na mě uculil. „Doopravdy,“ řekl už vážným tónem, „a nechci, abys o tom ještě někdy pochybovala!“ Pohladil mě po tváři a políbil do vlasů. „A teď se běž osprchovat, já mezitím převlíknu postel, teda pokud sis to ještě nerozmyslela a chceš to pořád držet v tajnosti i před Eliz.“

„Hm- myslím, že prozatím by to bylo nejrozumnější, ne?“ vyhrkla jsem zmateně. „Nechci, aby mi z tebe udělala pět malých Edwardů…“

„Ha, ha…“ předstíral smích a pomalu se ústy přesouval po sloupu mého hrdla dolů. Třásla jsem se jako osika…

„Je to vtipný…“ Namáhavě jsem polkla. „A věř mi, že Elli je toho vážně schopná,“ zabrblala jsem dostatečně uvěřitelně, třebaže moje mysl byla momentálně úplně někde jinde.

„Já vím,“ zavrněl mi do prohlubně u klíční kosti, pak se odtáhl. „Tak mazej do tý sprchy, nebo tě tam mám snad odnést sám?“ Přes tvář mu přeletěl natěšený výraz. „Jenomže v tom případě bychom odtam nevylezli nejmíň další hodinu…“ Oči mu potěšeně zajiskřily a řekla bych, že ty moje musely zářit úplně stejně. Představa to nebyla vůbec špatná, jenomže budík na mém nočním stolku říkal dvě ráno. Elli mohla přijít prakticky kdykoliv, ale k našemu štěstí většinou zůstávala až do úplného konce, aby se přesvědčila, že je všechno v pořádku. Veškeré láhve se syntetickou a zvířecí krví se musely přenést do zvláštního mrazáku, který byl napojen na speciální alarm.

S nechutí jsem se posadila, shodila ze sebe přikrývku a chystala se odpochodovat do sprchy, když se mi kolem pasu omotala známá studená paže. Koutky mi souhlasně zacukaly, a já doufala, že mě třeba Edward stáhne zpátky, ale… nic. Políbil mě na šíji ze zadu, pak ještě na lopatku a zhluboka se nadechl.

„Tak už běž, ale rychle…“ Jemně do mě strčil, abych se zvedla a já neztrácela čas. Stoupla jsem si a vykročila ke koupelně, jenomže jsem se moc daleko nedostala. Edward mě popadl, přirazil ke zdi tak, aniž by mi ublížil a hrdelně zavrčel. Jeho pohled lačně putoval po celé délce mého doposud nahého těla a i já si všimla toho, co se mu tak majestátně tyčilo v rozkroku…

„Bože, jak tě mám nechat jít, když tě pořád chci?“ procedil skrze křečovitě sevřenou čelist. Dřív by mi asi nahnal pořádný strach, ale tentokrát mi bylo jasné, že se snaží opanovat svoji téměř nezkrotnou upíří touhu. Pohladila jsem ho po tváři a jeho napjatý obličej na okamžik povolil, což stačilo k tomu, abych se mu prosmekla a vběhla do koupelny. Rychle jsem za sebou zamknula a dveře z druhé strany se alespoň pokusila přivřít, jenomže ty už měly odslouženo…

Pustila jsem si sprchu a popřemýšlela kolikátá už to vlastně dneska je… Alespoň čtvrtá? Jedna ráno, pak pozdě odpoledne, kdy mě Edward přivezl od jezírka. Jedna předtím, než jsem se přichystala do klubu pomoct Elli, a pak moc pěkná a dlouhá s Edwardem. No a teď ta poslední… alespoň doufám. Tak to je celkem slušné skóre během jednoho dne. Tohle se mi ještě nikdy nepovedlo a snad už ani nepovede.

Vydrhla jsem si všechno kromě vlasů, vylezla ven a zabalila se do županu. Vlasy byly ještě lehce vlhké od předchozí očisty společné s Edwardem. Vytáhla jsem žehličku a další půlhodinu se snažila ty neposlušné prameny uhladit. Poté ještě zuby, a měla jsem všechno splněno.

Když jsem byla konečně hotová, odemknula jsem koupelnu a podívala se opatrně do mého pokoje. Povlečení už bylo vyměněné, a přes otevřené okno do pokoje proudil čerstvý noční vzduch. Zhluboka jsem se nadechla a schmatla tu hromadu voňavého, ale usvědčujícího povlečení přede mnou. Vrátila jsem se dovnitř, zodpovědně všechno nacpala do pračky a zapnula ji. Naštěstí to byl nový a tichý model, takže nerušil sousedy pod námi.

Zalezla jsem do skříně s oblečením a v jedné zásuvce vybrala triko a boxerky na spaní. Moje koutky se neustále přihloupě držely směrem vzhůru. Do uší mi dolehl zvuk puštěné sprchy, takže tam teď byl Edward. Automaticky jsem zavzpomínala na to, co jsme tam společně dělali, načež se z koupelny ozvalo jedno hlasité hrdelní zavrčení. Ups…

„Promiň,“ špitla jsem kajícně a urychleně se oblékla. Nebylo radno zůstávat v Edwardově společnosti nahá. Další zavrčení, ale tentokrát už o něco tišší. Musela jsem se pousmát, tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Já a Edward. Ten náfuka, který nesnáší lidi…

Byla jsem už sice unavená jako kotě, ale do té čistě navoněné postele se mi bez toho samolibého mizery nechtělo. Vylezla jsem z pokoje a namířila si to do obýváku, který byl společný s kuchyní. Položila jsem se na pohovku a zapnula televizi. Dávali tam nějaký německý zamilovaný film. To snad ne…

Přepnula jsem kanál, ale tam zase běžel prodej jakýchsi cetek. Na dalším se proháněl po obloze orel mořský. Hm, příroda je asi prozatím tím nejlepším řešením. Dlaní jsem si lehce natřásla malý dekorační polštářek a pohodlně- nepohodlně jsem se natáhla. Na okamžik jsem ještě pozorovala tu nebesky dokonalou modř na obrazovce, než mi únavou klesla víčka.

Zdálo se mi jako by mi někdo nadzvedl a já se na moment ocitla na něčem tvrdém, pak znovu měkko a voňavo. Naštvaně jsem rozlepila oči a zamžikala do tmy, třebaže jsem si nedokázala vidět ani na špičku nosu. „Edwarde?“ zavolala jsem zmateně šeptem.

„Tady jsem,“ ozvalo se z té černé temnoty nade mnou. „Teď spi, uvidíme se zítra,“ řekl potichu, pak jsem ještě ucítila, jak se cosi studeného dotklo mého spánku…, že by rty? Polibek? Netušila jsem, protože moje tělo mě zradilo, a já se opět příliš brzo propadla mimo realitu, do říše snů.

_____________________________________________________________________

Doufám, že jste se touhle sladkou kapitolkou ve zdraví prokousali, ale musela jsem z našeho ‚aroganta‘ udělat taky trochu zamilovaného Edwarda. Jeho povaha se však ani v nejmenším nezměnila, snad tedy jen v pohledu na Bellu. ;-) A budu moc ráda za každičký komentík, který mi tady necháte! ;-)

Děkuji Kikky

_____________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 20. kapitola - Vyznání: