Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 21. kapitola - Zoufalství, pikantní sny a dárek

06.09.2011 (13:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 51× • zobrazeno 9221×

21. kapitola

Zoufalství, pikantní sny a dárek 

Edward

Jakmile mi Bella usnula, chvíli jsem ji jen tak pozoroval a tiše se kochal její postavou ukrytou pod tenkou přikrývkou. Ležela na břiše s jednou rukou pod hlavou a druhou měla… asi pod břichem. Vlasy divoce rozhozené po polštáři a vypadala skoro jako nějaká překrásná medúza. Ty vyšpulené rty barvy malin lákaly k dalším a dalším polibkům. Takovým, které ale neměly nikdy skončit…

Pohledem jsem se přesunul po ladné křivce zad až k jejímu malému zadečku, který se rýsoval tak jasně, až mě z něj nedočkavě svrběly ruce… S takovou chutí bych ho jemně zmáčkl, masíroval, držel nebo prostě jen zlíbal… Bože, tohle je vážně v prdeli. Byl jsem hotový z lidské holky. Ze sexy člověka… Však nebude taková napořád, později mám v plánu z ní udělat trochu trvanlivější Bellu, a to se pak z mojí blízkosti nedostane nejméně několik měsíců… možná let. To bych snad mohl ukojit tu nesnesitelnou touhu po ní.

Zmučeně jsem se kouknul mezi moje nohy, a bylo mi jasné, že tak jednoduché to rozhodně nebude. A teď už vůbec ne… Bella totiž právě začínala snít. Nás dva ve sprše… na kuchyňském pultíku… sedačce v obýváku… a s každou její novou ideou a snovou vizí mi mezi nohama pokaždé zatrnulo víc a víc. Erekce se vzdorovitě tlačila proti té tenké látce boxerek, která až příliš snadno ustupovala.

Chytil jsem si nešťastně hlavu do dlaní a zmučeně si povzdechl. Tohle je teprve to pravé týrání, ne to, čím jsem trápil mazlíka před nedávnem. Sakra, látka lehce protestně zanaříkala, a já se pokusil si pročistit mysl. Marně.

Raději jsem se zvedl a odešel tam, kde měl být můj pokoj. Ten neklid uvnitř mě narůstal, když jsem ji neměl na očích, byl jak žíravina a pořád se mi útrobami šířil dál a dál. Pohlcoval, plenil a dělal ze mě trosku… A to byla pouhých pár kroků ode mě. Nespokojeně jsem si zavrčel pod fousy a usedl ke stolku. Co mám dělat? Teď jsem svázaný s mazlíkem, a to pěkně napořád. Věděl jsem to já, věděl to ten citlivec uvnitř mě, mé mrtvé srdce, moje hlava, a hlavně si toho byl vědom ten tuhý kompas, který se jako jedna velká upomínka tyčil dole.

Pohled mi padl na dárek pro Bellu. Zvedl jsem se, zašel pro ten balíček a opatrně jej rozbalil. Byl jako ten můj, ale tenhle bude na tajné telefonování, nebo ať si s ním Bella udělá, co sama chce. Otevřel jsem jej a zastrčil simku, opět úspěšně zavřel a napíchl na umělou, elektrickou výživu. Nechal jsem ho se nabíjet a znovu se podíval po tomhle malém pokojíku. Jak rád bych teď ležel vedle Belly, s paží okolo jejího horkého pasu, nosem v jejích vlasech a dlaní na vnitřní straně jejího stehna, co nejblíže… To už stačí!

Hrdlo mě začínalo jemně pálit, což znamenalo, že se začíná hlásit o další dávku té červené tekutiny. Budu muset na lov a možná na nějaký delší, abych mohl v mazlíkově blízké přítomnosti bez pochyb vydržet.

Za moment už jsem byl oblečený…, jen jsem si potřeboval zařídit ještě jednu drobnost. Nohy mě v tichosti odnesly do jejího pokoje, abych mohl pěkně potají strčit její starý telefon do kabelky, kterou měla položenou na svém pracovním stole. Včera, jak jsem volal její kolegyni, jsem jí ho už zpátky nevrátil. Nechtěl jsem, aby ji třeba Edwin nebo Defton otravovali, ale teď ho už bohužel musím vrátit. Alespoň že jsme si promluvili…

Plast pod mým tvrdým dotekem zaúpěl, ale mého spícího mazlíčka nevzbudil ani náhodou… V jejích snech jsem ji právě zamilovaně objímal a prsty opatrně projížděl její kaštanové kadeře. Tohle si přála? Příště to tak udělám… A taky si ji musím vzít v kuchyni, ten její obrázek se mi až neskutečně moc zamlouval… Moje nadržené podvědomí si téměř spokojeně mlasklo, a už mě lačně vyhánělo zařídit všechno potřebné, protože čím dřív to všechno zvládnu, tím dřív budu moct uskutečnit moje chtivé plány. Moje hbité prsty vylovily její klíče od práce, pokochal jsem se posledním pohledem do jejího obličeje a nejenom tam, a hned na to už raději tiše zavíral dveře pokoje.

Když jsem se konečně dostal ven na ulici, obklopil mě čerstvý noční vzduch, ale ani tomu se nepodařilo mě zbavit myšlenek na Bellu. Ach-můj-Bože! Můžu po něm vůbec něco žádat, když jsem jen pouhý tvor bez duše? Asi ne, ale protentokrát možná udělám výjimku…

Rozběhl jsem se svojí obvyklou rychlostí ke květinářství, kde mazlík pracoval, a klíči se dostal nepozorovaně dovnitř, dokonce ani alarm nespustil. Ukradl jsem jednu jedinou květinu a u kasy nechal pár dolarů. Všechno jsem opět precizně uzamknul a vrátil se zpátky - domů?

Mazlík pořád tichounce oddechoval a přitom nezapomínal snít ty svoje peprné představy, které mě s každou přibývající vteřinou pořád víc a víc dráždily a žhavily… Nevím, jestli právě v tento okamžik bych nebyl radši, kdybych její myšlenky číst nemohl… Ne! Věděl jsem s naprostou jistotou, že by mi to vadilo daleko víc, jak tohle. Prohledal jsem dům, až jsem našel ty malé pozlacené papírky u Eliz v pokoji. Ta je vždy připravená na všechno, spokojeně se uculilo moje podvědomí.

Napsal jsem na něj můj vzkaz Belle a doufal v to, že se probere dřív, než dorazí Elizabeth, když mi neočekávaně zavibroval telefon. Okamžitě jsem se na něj podíval. Číslo bylo Alicino, a tak jsem zprávu otevřel.

Neboj, probere se dřív, ale bude to jen tak, tak… Měj se, bráško! Jo a držím vám pěsti. Alice.

Naštvaně, přesto pouze potichu, jsem zavrčel, jak mě to malé elfí ‚strč-do-všeho-nos‘ štvalo. Na druhou stranu jsem jí byl vděčný za její ujištění, že se o nás Eliz ještě nedozví. Už se znovu zabaleným a nabitým telefonem, kytkou a mým vyznáním na papíře jsem zamířil do jejího pokoje.

Jakmile se mi do plic znova dostala její jedinečná vůně, celé moje tělo ochablo a uklidnilo se. Vlastně nejen uklidnilo, ale zároveň i nabudilo… Lepší už to vážně být nemůže, k čertu!

Připlížil jsem se jak pokoutný zloděj, z druhé strany postele, a naskládal všechno tak, aby to ladilo mému oku, a hlavně tomu mazlíkovu. Když bylo všechno dokonale naaranžováno, spokojeně jsem se narovnal a usmál. To pro ni bude překvapení, až se ráno probudí…, vlastně už za pár hodin. Teď bylo skoro pět a venku se začínalo pomaloučku rozednívat, a tak jsem potichounku zatáhl závěsy, aby ji přicházející světlo příliš rychle nevzbudilo. Potřebovala načerpat síly… hlavně na to, co s ní mám v plánu později.

Najednou se zprudka přetočila na záda, rozhodila ruce a vzdychla. Kalhoty se mi znovu nebezpečně naplnily, hlavně poté, když jsem si ji prohlédl pozorně od vrchu až dolů… Nohy měla pokrčené a odtažené od sebe. Málem jsem nahlas zaúpěl, ale zastavila mě pěst u mé pusy, kterou jsem se pokoušel částečně bezděky i narvat dovnitř. Druhá mi nešťastně vklouzla do vlasů…

Poslední pohled na její ňadra… na ty dvě tuhé perličky, které byly tak dokonale vidět i přes to triko, a musel jsem násilím utéct, protože pokud ne, udělal bych něco, co by se Belle nemuselo dvakrát líbit. Nebo možná ano? Bože, tak moc jsem ji chtěl! Pořád… Neustále… Je to snad moje prokletí za to, jak promiskuitní jsem prve byl? Za to, jak často jsem všechny ty upírky střídal?

Pryč! Musíš na lov, promlouval ke mně ten citlivý a hodný Edík, a já ho s radostí okamžitě uposlechnul. Vydal jsem se na jednu čerstvou zvířecí za hranice…

Bella

Ráno jsem se probudila celá příjemně naladěná. Pohled mi okamžitě sklouzl k oknu, a i přes ty silné závěsy bylo poznat, že venku už svítí sluníčko. Podívala jsem se na budík a málem se mi na momentík zastavilo srdce. Měla jsem už být v práci, i když byla řada na Naffy, ale ona za mě přece zaskočila včera. Bylo devět ráno a mě v tuhle hodinu začínala směna. Sakra!

Vstala jsem tak rychle, až se mi hrozivě zatočila hlava. Dlaní jsem si automaticky překryla oči, abych uklidnila ten kolotoč uvnitř, a za okamžik už bylo zase všechno v nejlepším pořádku. Stačilo se párkrát nadechnout a vydechnout, uklidnit mysl a zkoncentrovat se.

Rozhlédla jsem se po mojí kabelce a vzpomínky na včerejšek se vrátily v plné síle. Srdce se mi zatřepalo a rozlétlo po pokoji jak vypuštěný kolibřík. Slyšela jsem ho vyvádět i já, natož ti, kdo se mnou tady bydleli. Je Edward doma? A Elli?

Všimla jsem si, že kabelka leží na mém psacím stole, a ve chvíli, kdy jsem se chystala zvednout, si moje oči periferním viděním všimly něčeho nezvyklého na druhé straně mé postele. Byla tam úhledně položená bělostná lilie, pod ní kousek popsaného papírku s pozlacenými okraji, ten, co si nechala připravit Elli na oslavy, a vedle nich ještě malá krabička, která byla úplně normálně zabalená. Co to znamená? Edward?

Okamžitě jsem sebou plácla na břicho přes celou postel s úsměvem, který s největší pravděpodobností svítil tak silně jak dnešní slunečné ráno. Z hlavy se mi vykouřilo i to, že bych měla jít pracovat. Vzala jsem si do ruky prvně stonek té dokonalé kytky a zhluboka si přivoněla k tomu voňavému květu. Štěstím se mi téměř otočila hlava okolo své vlastní osy… Skutečně jsem se cítila tak dobře, jako snad ještě nikdy a netušila jsem, jestli je to jen Edwardova práce, nebo za to mohl i fakt, že jsem si před pár dny vzala novou a zároveň i poslední dávku mého léku, který na mě pokaždé ze začátku takhle působí. Vlastně úplně tímhle způsobem ne, takže v tom měl prsty i ten samolibý upír, to už teď bylo naprosto jasné.

Konečky prstů jsem přejela po černých písmenkách a pak jsem si to psaníčko opatrně zvedla k očím. To, co tam bylo napsáno, mi ale na kratičký okamžik vyrazilo dech a srdce poskočilo ještě splašeněji, než před chvíli.

Miluji tě, a přísahám, že jednou to uslyšíš přímo z mých úst. A ten nejčistší květ pro tu nejčistší bytost, která si ukradla mé srdce, o kterém jsem myslel, že už neexistuje.

Tvůj Edward!

P.S. Doufám, že se probudíš dřív, než přijde Eliz, a pokud ne, pak už jí to nějak vysvětlíme… Jsem na lovu. No a během noci bylo docela inspirativní a zároveň i velmi těžké pozorovat tvoje pikantní sny…

Při poslední větě jsem zrudla jak přezrálá jahoda, a jistě od hlavy až po paty. Co se mi tak mohlo zdát? Že by něco o mně a Edwardovi? Ach, no jistě že ano… Co jiného by se mohlo zdát někomu, kdo je až po uši zamilovaný do někoho jako je on? Nic cudného jistě ne… Cítila jsem, jak se mi koutky formují do přihlouplého úsměvu, ale neměla jsem chuť s tím bojovat.

Láskyplně jsem políbila ten malý obdélníkový papírek a přitlačila si ho k srdci. Oči se mi zaleskly, ale já nechtěla znovu plakat… vlastně už jsem ty trapné slzy nechtěla nikdy vidět. Nemůžu přeci působit jako nějaký slaboch, a taky už je nesmím nikdy před Edwardem ukázat.

Položila jsem všechno zpátky a nedočkavě se natáhla po poslední věci. Po té tajemné krabičce… Moje neklidné prsty si s obalem poradily tak rychle, že to jistě nebyla ani lidská rychlost, ale potřebovala jsem vidět, co se uvnitř ukrývá. A jakmile se mému rozpálenému pohledu naskytl obrázek na krabici od telefonu, ústa se mi samovolně otevřela v úžasu. Byl to ten nejnovější model na trhu a Edward jej koupil pro… mě? Kdy?

Párkrát jsem zamrkala, abych rozehnala tu drzou, slanou vodu, která mi pomaloučku zalévala oči. Ach ne! Nebreč! Nikdy jsem od žádného přítele nic nedostala. Ani Dý mi, kromě častých kytic rudých růží, nikdy nic podobného nedaroval. Teď jsem navíc tušila, proč k našemu prahu tak často chodil s tou nádhernou snůškou těch dříve pro mě překrásných květů. Najednou jsem je ale nenáviděla… Ano, jistě za tím byla provinilost z toho, že mě podvádí! Určitě ano, ale proč mi teda dal i Edward kytku? A ten drahý dar, to přeci nemůžu přijmout. Nebo ano?

Podvedl mě taky… nebo se k tomu chystá? Ne! Zatřepala jsem zběsile hlavou, až se mi vlasy rozletěly do prostoru a cestou nezapomněly bičovat moji rozehřátou tvář. Správně, tohle si zasloužíš za ty hloupé myšlenky. Nechtěla jsem takhle přemýšlet, a hlavně ne potom, co mi ten rádoby bezcitný upír napsal. Jak bych si jen mohla myslet, že mi zahnul nebo se k tomu chystá?

Ne! Nevím proč, ale moje srdce mi říkalo ‚věř‘, i když hlava křičela pravý opak. Já ji ale neposlouchala, protože moje duše věřila tomu svalu, který momentálně pumpoval jako splašený, a celé tělo mi zaléval tou dokonale teplou přílivovou vlnou lásky. Cítila jsem se, jako bych mohla létat a nepotřebovala jsem k tomu křídla nebo zvláštní schopnosti jako… Superman.

Vytáhla jsem tu věcičku z obalu a okamžitě zapnula. Pin neměla… V okamžiku se mi v rukou zatřepal a objevil se nápis, že mám jednu novou zprávu… pak druhá a nakonec ještě třetí. První dvě byly od operátora. Uvítací proslovy a tarify. Třetí byla z nějakého neznámého čísla, ale tohle byl přece nový mobil… Zvědavě jsem zprávu otevřela.

No konečně jsi vzhůru. Posílám ti polibek a… už se tě, zatraceně, nemůžu dočkat!

Vtáhla jsem do plic vzduch a hluboce vydechla. Tělem se mi prohnala horká vlna, která sebou smetla naprosto všechno, až se nakonec usídlila mezi mýma nohama. Poprvé mě vážně napadlo, jestli třeba nejsem nymfoma… Ne, to není možné, aby se ze mě stalo něco podobného během pouhých třech dnů v péči toho arogantního mizery. Ale upřímně, taky jsem si od něj celkem sebestředně brala…

Tehdy jsem myslela, vlastně to tak bylo, že ten zmetek chtěl jen splnit sázku, ale když mě pak pronásledoval s těma jeho temnýma očima, které mě rozhodně nenechávaly chladnou, začínala jsem mít strach, co se může stát.

Moje tělo po něm prahlo, ale mysl toužila vzít nohy na ramena a utéct od něj co možná nejdál. Byl to skutečný neřád, který myslel jen na vlastní uspokojení, a tak jsem pak udělala to samé. A po té noci, po té osudné večeři, kdy mě pomiloval tak majetnicky, až jsem měla druhý den problémy i s chůzí, jsem jej téměř proklínala.

Když se mě pak z mojí pochmurné nálady pokusil vytáhnout Edwin, z ničeho nic se tam objevil i Edward a div nevyletěl z té jeho dokonalé kůže. Vypadalo to, že snad žárlí, ale já si zakázala třeba i jen o tom přemýšlet. Vysmál by se mi.

Jakmile jsem se ocitla v jeho náručí na tom kouzelném místě v lese, cítila jsem se tak podivně plná a spokojená, když ale pak cestou domů byl více méně nepřátelský a nakonec utekl… kamsi, zapřísáhla jsem se, že už mu nesmím podlehnout. Prostě jsem žárlila… Moje srdce bylo na cestě do pekel… Už totiž patřilo jen tomu zmetkovi. Ten pocit mě úplně celou pohlcoval a já měla neustále hlavu plnou představ toho, jak si to v dobu, kdy s ním nejsem, rozdává s nějakou jinou… no, nakonec jsem nebyla až tak daleko od pravdy, že?

Edward chtěl, ale prý to nedokázal. A když mi to řekl, zahřálo to moje pochroumané srdce. Vlastně, když jsem z něj cítila tu cukrovou vatu, měla jsem sto chutí se na něj vrhnout jak divá šelma a uškrtit jej vlastníma rukama. Co na tom, že by se mi to nepovedlo… Vynutilo si to hodně sil a ovládání, abych dokázala normálně odejít, a pak se to všechno semlelo. Stačila jedna jediná myšlenka, že se půjdu pobavit tak, jak jsem si myslela, že to dělal celou dobu on, a Edward mínil téměř zešílet.

Děsila mě ta jeho sevřená čelist a pohled temnější a hlubší jak černá díra. Pohlcoval všechno, včetně mě a mojí soudnosti. Nakonec to mělo překrásnou dohru v posteli a já na sebe byla na chvíli naštvaná za moji slabost, potom se mi ale Edward vyznal a pověděl celou pravdu, alespoň myslím a doufám v to.

A teď? Sedím tu a myslím na to, kdy ho konečně znovu uvidím. Chtěla bych, aby tu už byl…, chtěla bych být v jeho dokonale chladném objetí a mít jeho dech a ústa na krku, ve vlasech, a na dalších daleko citlivějších místech. Smutně jsem si povzdechla a pokusila se mu odepsat.

Chybíš mi už teď… Jak dlouho ten lov bude trvat?

Na dotykový displej jsem si zvykla tak rychle, až mě to samotnou překvapilo. Zprávu jsem odeslala, ale došlo mi: ‚Odloženo…‘

Fajn, teď se tím nebudu trápit. Ztěžka jsem se postavila na nohy a došla až ke stolu s mojí kabelkou, ve které jsem zalovila a podařilo se mi najít můj starý, a najednou i těžký, telefon. Na chvíli se mi překvapením rozevřely oči. Osm nepřijatých hovorů a pět zpráv. Okamžitě jsem se podívala, kdo mě tak nutně sháněl… A jak to, že jsem ho neslyšela?

Jeden hovor byl od Elli a dva od Naffi. Zbytek se hlásil pod jménem Defton. Ach ne, protočila jsem nešťastně oči. Tohle budu muset co nejdříve vyřídit, a já už tak nějak niterně tušila, že to nebude vůbec jednoduché.

Defton byl ochránce, co když se dotknu jeho ega takovou měrou, že se bude chtít pomstít? Strachy se mi nepatrně sevřel žaludek. Raději jsem si všechny tyhle představy nadcházejícího rozhovoru a možných Dýho reakcí nechala zase vypudit z hlavy a soustředila se na pět nových zpráv.

První byla už čtyřiadvacet hodin stará, a byla právě od Deftona.

Isabell, proč mi nebereš telefon, mám o tebe strach, Dý.

No to jistě, pomyslela jsem si hořce. Myslím, že jedině žárlí, a na sto procent taky tuším, že na špatnou osobu… Raději jsem otevřela další, která byla od Elli. Napsala ji včera dopoledne, kdy jsem byla ještě v práci… nebo už možná s Edwinem?

Ahoj zlato, chtěla jsem se jen zeptat, jestli bys zítra večer mohla zaskočit u baru. Pokud se na to ale necítíš, v pořádku, poohlédnu se po někom jiném.

Samozřejmě, že vypomůžu, i když to bohužel znamená jednu noc bez Edwardovy blízkosti. Alespoň si ale budu moc promluvit s Deftonem… A pěkně na veřejnosti, jak to po mně někdo chtěl.

Ano, a ta následující byla opět od toho šmejda…

Bello, byl jsem u tebe v obchodě, ale nebyla jsi tam, a tvoje kolegyně mi řekla, že ti není dobře, jenomže ty jsi nebyla ani doma. Co se děje?

Nic se neděje, jen s tebou už nechci, vlastně nemůžu být… Honem jsem přešla na další. Psala mi moje kolegyně, se kterou se v obchodě střídáme, a momentálně mě tahle zpráva zajímala ze všech nejvíce!

Bell, včera jsem za tebe zaskočila, a jen jsem se chtěla zeptat, jak se máš a jestli je všechno v pořádku. Volal mi nějaký neznámý muž, že ti není dobře, a že jestli bych to nevzala dopoledne za tebe. A že pokud ano, na pultu mě čeká nemalá odměna. Jo, nechal mi tam peníze, ale mám strach, jestli jsi v pořádku, tak se mi prosím ozvi. A odpoledne tě tady hledal nějaký ochranářský upír, tak doufám, že ses do ničeho nezapletla a jsi skutečně v pořádku. Nic jsem mu neřekla, neboj! Do práce zítra nemusíš, jsem na řadě, a ta částka, co jsem za tebe včera dostala, byla vyšší než polovina mojí výplaty… Ahoj a napiš mi! Naff!

Spokojeně jsem si oddechla, že nemusím do práce, protože to bude zápřah… Dnes do klubu za bar a zítra rovnou do služby… Uf, dnes to bude opravdu nabitý den, o tom jsem neměla ani na moment pochyb. Konečně jsem se taky dostala k té poslední. Přišla mi včera pozdě večer, a zase byla od Deftona…

Váženě to nechápu, nebereš mi to snad schválně? Pokud mě už nechceš vidět, alespoň mi to řekni a neschovávej se. Byl jsem v klubu za Elizabeth, ale i ona mi tvrdila, že prý se nic neděje, tak tomu už vůbec nerozumím. Prosím, ozvi se mi, abych věděl, jak to mezi námi je, a pokud jsem udělal něco špatně, o čem nevím, mrzí mě to. Miluju tě, lásko, tvůj Defton.

Z té poslední věty se mi mírně navalilo, ale úspěšně jsem ty dávicí reflexy uzemnila. Pokud mi Edward nelhal, a já myslím, že ne, tak tenhle zmetek se až neskutečně dobře přetvařuje. Ale to je – myslím - normální. Upíří už tací jsou, a vlastně i někteří lidé. Zvedla se ve mně prudká vlna odporu vůči tomu parchantovi s nebeskýma očima a potetovaným tělem. Jak jsem mu mohla tak jednoduše naletět? Proč můj život nemůže být na chvíli normální? A pokud je takovýhle Defton, co když se tohle stane i z Edwarda? Tvrdí, že mu na mně záleží, možná mě miluje, ale ví on vůbec něco o lásce? Povzdechla jsem si a srdce mě bolestivě zabrnělo. Je to upír a jistě i mimořádně inteligentní, tenhle jedinec, který celý svůj život nic podobného necítil, by snad měl rozumět tomu, co právě cítí…

Já to bohužel věděla až moc dobře, hlavně proto, že to nikdy nebylo tak intenzivní, spalující… silné. A tohle zjištění mě částečně děsilo. Raději na to nemyslet, jen čas mi ukáže, jak to mezi mnou a Edwardem bude dál. A zdali to mezi námi vůbec vydrží…

Okamžitě jsem zavolala Naffy, že jsem v pořádku, a že pokud má nějaké plány na dnešek, tak klidně v obchodě zaskočím za ni. Odmítla to a pokusila se ze mě velmi osvědčenými triky dostat, kde jsem byla. Já ale bezostyšně lhala… Že jsem ležela doma, protože mi nebylo dvakrát dobře, a naštěstí mi to sblafla i s navijákem, a dokonce se mě ani nezeptala na Deftona, což bylo zvláštní. Spokojeně jsem se usmála. První věc mám za sebou. Teď ještě Elli.

Ahojky, dneska se mnou počítej. Pusu, Bella.

Nakonec jsem si nechala Deftona a s opětovně staženým žaludkem a srdcem až v krku jsem začala psát. Muselo to být hezké, aby z toho moc nevyčmuchal, a hlavně přátelské. Žádné pusy, políbení nebo objetí mu posílat nehodlám, a psát mu, že ho miluju už vůbec ne. Momentálně jej spíš hluboce nenávidím. Znovu jsem se podívala na displej a rozhodla si to po sobě ještě jednou přečíst, než to pošlu.

Čau, Dý, dneska večer budu v baru, a chtěla bych si s tebou promluvit. Mám toho teď hodně, takže se uvidíme až tam. Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, ale zašantročila jsem si mobil a než jsem vyšetřila chvíli času se po něm podívat, tu mám horu zmeškaných hovorů a zpráv. Měj se zatím krásně, Bella.

S posledním hlubokým nádechem jsem zmáčkla tlačítko odeslat. A úlevně si oddechla, že se mobil nerozezněl nazpátek. Netušila jsem, jestli bych mu to dokázala vzít, ale měla jsem takovou představu, že asi ne. Stejně byl jistě v práci… Byla to trapná zpráva plná hloupých výmluv, ale nic lepšího mě momentálně stejně nenapadlo.

„Bello!“ ozvalo se zakřičení od vchodových dveří. Elli byla doma. Srdce se mi znovu rozbubnovalo a já si vzpomněla, že mám na polštáři ty usvědčující materiály. Rychlými a klidnými kroky jsem přešla až k posteli, pobrala všechny ty Edwardovy odkazy a nacpala je do šuplete nočního stolu. Jakmile jsem doklapala zásuvku, dveře od mého pokoje se otevřely a dovnitř rázně vešla Elli.

„Neslyšíš mě, Bell?“ vyhrkla podezřívavě.

„Ssss…“ zasyčela jsem mírně podrážděně na hlasitost jejího hlasu. „Právě jsem vstala,“ vylezlo ze mě už o něco klidněji, ale uvnitř mě se sváděla bitva, doslova hřmělo, jak jsem byla vyděšená, aby mě, vlastně nás, neodhalila. Ještě ne! Na to přijde čas později.

„Vždyť jsi mi právě napsala… A to vstáváš takhle pozdě?“ uculovala se Elli a spokojeně si mě prohlížela. Mě se ale do tváří nahnala červeň a podívala jsem se na moje upravené nehty na rukou.

„Jo, byla jsem nějaká utahaná… Včera jsem šla pozdě spát,“ soukala jsem ze sebe a doufala, že nebude chtít vědět detaily mého ponocování.

„Co Edward? Snad tě ten blbec moc neotravoval,“ řekla temně a můj tep v okamžiku vylétl zase až kamsi do nebes. Zato její obočí se tak divně stáhlo. „Udělal ti něco? Otravoval nebo se předváděl?“ promluvila s tichým zavrčením. Nedovedeš si ani představit, jak dokonale se mi předvedl, zacvrlikalo moje podvědomí, které se neustále přiživovalo obrázky ze včerejška…

„Vůbec,“ vyhrkla jsem rychle a přimhouřila přitom oči. „Ten se tady - myslím - ani neukázal, alespoň ne, když jsem byla vzhůru…“ koukala jsem se směrem ke stále zataženým závěsům. Tichounce jsem tam přešla a roztáhla je tak rychle, že to pološero v pokoji ve vteřině vyhnaly a ozářily teplé sluneční paprsky.

Uniklo mi jedno šťastné povzdechnutí, když jsem se podívala ven z okna. Všichni byli oblečeni v lehkých letních věcech, které toho příliš nezakrývaly, jen občas se tu mihl někdo v obleku… a pak samozřejmě upíři, kteří nejraději nosili dlouhé džíny a trička i v letních dnech. Jako by nechtěli, aby jejich zářící kůže byla příliš vidět. Elli byla ale úplně jiná. Měla na sobě letní šaty na ramínkách, které jí sahaly těsně nad kolena. Dala tak vyniknout svým dlouhým nohám, které ještě prodloužila botami na podpatcích. Byla krásná…

„Proč máš znovu převlečenou postel?“ Hodila po mě interogativní pohled a mně se opět nahnala spalující červeň do tváří.

„Já - já jsem si tam navečer rozlila… kakao,“ předhodila jsem jí lživou variantu, a ona to jistě vytušila.

„Kakao?“ přežvýkla to slovo doslova nedůvěřivě a můj obličej zrudnul ještě o kapánek víc. „Nemá v tom snad prsty Def?“ Uculila se, jako když si byla něčím jistá, a to něco se jí líbilo. Mně ale ne. Okamžitě ze mě veškerý stud opadl a naštvaně jsem se zamračila.

„Ne!“ prskla jsem vytočeně. „Defton tady rozhodně nebyl, a ani Edwin! Byla jsem tady sama jak kůl v plotě, a prostě jsem si tam jak největší smolař rozlila kakao se sušenkami,“ vybafala jsem naprosto uvěřitelně jen proto, že ve mně koloval ten vztek, který přidával na autentičnosti. Pouhá zmínka Deftonova jména ve spojitosti se mnou a postele mě dokázala vytočit až k nepříčetnosti. Myslela jsem, že snad puknu zlostí…

„Tak promiň, já to tak nemyslela…“ vybrblala omluvně. „Takže ses celý večer koukala na horory?“ Tentokrát už se jen lehce pousmála, jakoby najednou měla strach, aby mě znovu nevytočila, ale to nehrozilo, když přede mnou už nevyslovila to nechutné jméno…

„Jo,“ vyhrkla jsem a zazubila se od ucha k uchu. „Romantický horor… Asi jsem se vážně zamilovala!“

„Do koho?“ Zasmála se už nahlas Elli.

„Tajemství,“ zašeptala jsem a spiklenecky na ni mrkla.

„Tak mi alespoň řekni, o čem to bylo?“ vyzvídala dál.

„O upírech a - byl tam jeden… No prostě k nakousnutí,“ zabručela jsem zasněně při představě Edwardova sexy pozadí, jak mu po něm stékají kapičky horké vody a -, vlastně i jeho bezchybný hrudník… Dost! Okřikla jsem se hbitě, třebaže známé teplo, které mi tak aktivně pulzovalo, hlavně mezi nohama, se už zastavit nedalo. Ještěže moje sestřička nečte myšlenky… Uf!

„Jak jinak… Tak jdeš se nasnídat?“ prohodila nedbale.

„Jasně,“ vyhrkla jsem natěšeně, když můj žaludek nahlas zaremcal, a už jsem pochodovala po Elliným boku do kuchyňky.

„Nevěděla jsem, jestli už jsi snídala, ale pro jistotu jsem ti koupila nějaké koblihy, preclíky a housky,“ osvětlovala mi, co znamená ten obrovský papírový obal na kuchyňském pultu, a pouhý pohled tím směrem ve mně vyvolal dnešní záživné sny… Jo, moc dobře jsem si tuhle scénku pamatovala. Ach bože, snad to Edward neviděl. Doufám, že už byl dávno na lovu…

„To je jídla jak pro regiment nenajezených vojáků…“ zabrblala jsem rádoby nakrkle, ale můj hladový žaludek málem zaúpěl ódu na Ellinu prozřetelnost. Byla váženě dokonalá. Sestra a matka v jedné osobě.

„Nepřeháněj! Teda, s tak dobrou náladou jsem tě už dlouho neviděla… Děje se snad něco?“ dodala a podívala se na mě tím svým zaujatým pohledem, který přímo křičel: ‚Však já na to přijdu!‘ A já doufala v jediné…, snad se jí to nepovede. Alespoň ne do té doby, než jí to budu chtít říct sama.

Kde je vlastně tak dlouho Edward? Nahlodával mě jeden dotěrný červíček a zaséval mi do hlavy hloupé představy, ale já se rozhodla mu nevěřit a otázka zní… Dělám dobře?

_____________________________________________________________________

V tomhle díle se sice nic zásadního nestalo, přesto zde bylo odhaleno dostatečně. Totiž to, že Bella je v tom až po uši a Edward možná i hlouběji… :) Ale může mu mazlík věřit? Neudělá nějakou další koninu v jednom z jeho záchvatů vzteku?

Chtěla bych moc poděkovat vám všem, kteří tuhle kapitolovku čtete, a necháváte mi tady komentáře! Vážím si toho a strašně moc vám za ně děkuji!! Snad se dnešní kapitola taky líbila, a pokud ano nebo i ne, budu ráda a vděčná za jakýkoliv komentík. ;)

Díky Kikky

_____________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 21. kapitola - Zoufalství, pikantní sny a dárek: