Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 25. kapitola - Upíří vyznání lásky

29.10.2011 (13:15) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 49× • zobrazeno 9814×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

25. kapitola

Vyznání lásky po upírsku 

Bella

„Pojď, půjdeme nahoru a cestou ti všechno povím,“ zašeptal mi těsně u obličeje. Spěšně vystoupil a hbitě přeběhl na mou stranu, aby otevřel i mě. Nevěřícně a s očima doslova navrch hlavy jsem ho mlčenlivě pozorovala. Tohle bylo poprvé... Navíc ten arogantní upír, který by mě dřív spíš na místě zakousl, než mi otevřel dveře od auta.

„Hm, asi máš pravdu,“ pověděl zamyšleně a palcem a ukazováčkem si přitom nepřítomně protřel bradu, pak ale znovu svůj temný pohled propletl s tím mým, momentálně naprosto oddaným. „Zvykej si,“ zapředl samolibě a ještě na mě tak provokativně zamrkal, že jsem se zmohla jen na němé otevření a zavření pusy. A dřív, než bych se nějak víc ztrapnila, jsem raději urychleně vystoupila. Edward zabouchl a auto zamknul. Klíčky zastrčil do zadní kapsy kalhot.

Svět se najednou zatočil a pak už se moje najednou roztoužené tělo opět chladilo v jeho pevném a ochranném náručí. Bože, a já ho zase tak moc chtěla… Tvář mu v sekundě ozdobil samolibý úsměv. Ts, prsklo dotčeně moje podrážděné podvědomí. Mohl by si mě už zatraceně přestat dobírat, no ne?

„Hej!“ zaprotestovala jsem jak malé paličaté dítě. „Vyjít pár schodů ještě zvládnu,“ prskala jsem popuzeně. Teď ze mě dělal nemohoucí? Navíc jsem ani nemohla rozumně myslet, když byl až takhle nesnesitelně blízko…

„Nehádej se!“ upozornil mě mírně výhružně s očima nebezpečně přivřenýma a ani jeho koutky už nebyly nahoře, ale ústa měl naopak stažené do jedné úzké linky. Srdce mi výstražně zabubnovalo na poplach a pohled jsem raději stočila na broskvové tóny stěn chodby, kterou mě Edward nesl k bytu. Veškeré toužení odeznělo tak rychle, jak zběsile se přiřítilo. Přede dveřmi mě konečně opět postavil. A jakmile vytáhl klíčky a odemknul, zmizela jsem okamžitě v útrobách tmavého bytu. Ani mi vlastně neřekl, co se v tom baru nakonec skutečně stalo!

Zbaběle jsem zalezla do kuchyňky a hledala něco na pití. Byla jsem znovu tak neskutečně nervózní a Edward mě ke všemu pořád docela děsil, přesto jsem se snažila na to raději moc nemyslet. Vytáhla jsem skleničku a nalila do ní trochu minerálky, mezitím co moje uši doslova špicovaly další jeho pohyby.

Slyšela jsem, jak hodil klíčky na poličku u věšáku, vyzul se a pak už jsem nic neslyšela. Sakra! Srdce se mi opětovně rozběhlo a já hloupá si ani nerozsvítila. Naštěstí se kuchyň topila v jemném osvětlení z chodby. Stejně jsem ale nedokázala uklidnit moje najednou rozdivočelé reakce. Nakonec říkal, že by mi nikdy neublížil, tak snad jen sprostě nelhal. Co když jsem znovu padla na nějakého mizerného…

„Ale no tak, zlato,“ zavrněl mi do ucha a něžně zmáčknul paže. Dech se mi v další vteřině nápadně splašil a sklenice mi mále úlekem vypadla z ruky. Nervózně jsem polkla a koukala do té rozvířené průhledné tekutiny, která sem tam poslala nahoru pár bublinek. Hrudníkem se mi nedočkavě mačkal k zádům a moje hrdlo bylo nervozitou úplně stažené. A tak když mě z ničeho nic pustil, co nejrychleji jsem celý obsah naráz vypila. Jako by to snad byla wisky.

Jakmile jsem odložila už prázdnou skleničku do dřezu, Edward si mě okamžitě otočil tváří k sobě. Byl naprosto vážný a mně znovu pohled ujel tam, kde se ještě nedávno táhla ta odporná hluboká trhlina. Bylo mi tak líto, že mu Defton kvůli mně ublížil a doufala jsem, že mi to jednou odpustí. Oči se mu zvláštně zúžily.

„Co bych ti měl sakra odpouštět?“ vyhrkl zmateně a dost dotčeně. „Ty jsi moje, Bello a…“ Chytil moje rozehřáté tváře do svých příjemně studených dlaní a obličejem se pomalu přiblížil až k tomu mému. Stydlivě jsem zamrkala. „Já za tebe klidně položím život, protože to tak najedno cítím. Nikdo ti už nesmí ublížit, což se nestane, pokud já budu poblíž. A upřímně? Nemám v plánu se od tebe v blízké budoucnosti odloučit!“ Zalapala jsem po dechu.

Tohle myslel vážně? To bylo tisíckrát krásnější, než kdyby mi tvrdil, jak bezmezně mě miluje. Bylo to mnohem víc, třebaže to prohlášení bylo i dost majetnické. Možná by mě to mělo spíše vyděsit, ale vůbec tomu tak nebylo. Toužila jsem se mu schoulit do náruče a už odtud nikdy nevylézt. Moje mysl si představovala, jak spokojeně ležím v posteli, objímá mě jedna silná a chladná paže a zezadu se na mě tiskne stejně studené a nahé tělo… Úsměv se mu najednou ještě rozšířil, což znamenalo jediné. Právě mi sonduje v hlavě a moje vidina se mu líbí stejně jako mně. Polila mě těžká úleva.

„Bello,“ pověděl a hlas měl najednou tak měkký. Palci jemně v kroužcích masíroval moji studem zarudlou tvář.

„Ano?“ zamrmlala jsem tiše.

„Nevím, kolikrát ti ještě budu muset vysvětlovat, že se mě bát nemusíš. Netušíš, jak moc mě to štve a zároveň… Nevím jak nejlépe to popsat, ale cítím takovou divnou tupou bolest na hrudi, když najednou zjistím, že ze mě máš pořád strach… Zrovna ty! Jediná, která se skutečně bát nemusí, i kdybych chytil amok.“ Povzdech si a podíval se na mě tak nechápavým pohledem, který jsem u něj viděla poprvé.

„Já-, nechci se bát, ale občas to tak cítím, promiň,“ kuňkla jsem smutně. Jeho pohled najednou zněžněl, až mi automaticky vyschlo v puse. Ach, takhle byl naprosto úchvatný. A tentokrát se konečně usmíval tak, jak to měl vyhrazeno pouze pro mě.

„Vždyť ses mě nebála, když jsem na tebe vyjel kvůli tomu prstýnku,“ vydechl mi zmateně do obličeje.

„No..., byla tam Elli a ona by mě přece nikdy nedala…“

„Prosím,“ vyhrkl najednou naprosto naléhavě. „Už se mě nikdy nesmíš bát, i kdybych pouštěl hrůzu sebevíc. Je to moje přirozenost. Navíc ty jsi jediná bytost, které bych se ani prstem nedotkl…“

„Teď se mě dotýkáš,“ prohodila jsem přidrzle. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale měla jsem nehoráznou chuť si ho dobírat. Další jeho zářivý úsměv osvítil tohle šeré místo a nejen to.

„No jo, ale nemám v úmyslu ti ubližovat…“ Pak se ale zamyslel. „Vlastně, až s tebou skončím, budeš mě prosit, abych nikdy nepřestával,“ zašeptal tak smyslně temným hlasem, až jsem automaticky polkla a jeden obrovský žhavý uhlík padl okamžitě až na dno mého žaludku a odtud se propaloval pořád níž. Edward držel svoje koutky pěkně samolibě vzhůru, a tím jen dál alimentoval to neskutečné teplo mezi mýma nohama.

„Takže,“ prohodil vážně.

„Takže?“ zopakovala jsem nedočkavě.

„Slib mi, že už se mě nikdy nebudeš bát, i kdybych na tebe vztekle vrčel,“ pověděl neoblomně.

„Já… No, pokusím se. Slibuju, že se o to pokusím,“ zahuhlala jsem tak jaksi rozpačitě. Nebyla jsem si tak docela jistá, jestli to vůbec dokážu. Představa pořádně rozdivočeného, navíc vztekle vrčícího Edwarda...

„Miluju tě, Bello,“ pověděl naprosto přesvědčivě. „Možná to ode mě neuslyšíš každý den, ale myslím to smrtelně vážně a…“ Odmlčel se a v očích mu jaksi rozhodně blýsklo. „Pokusím se ti to dokázat,“ dodal v tichém zavrnění a pak už se jeho chladné rty automaticky připoutaly k těm mým. No a já je s chutí přijala. A ochutnávala.

Dokonce se mi z hlavy vykouřilo i to, že jsem chtěla zjistit, jak to vlastně nakonec v klubu dopadlo. Všechno teď ale bylo nepodstatné a vedlejší. Nezajímalo mě nic, jen tenhle upír přede mnou. Co nejrychleji jsem mu vyhrnula košili a stejně akčně i rozepnula. Ani prsty se mi přitom netřásly, protože moje tělo už opanoval ten neposedný chtíč. Nemohla jsem se dočkat, až ucítím to nahé a tvrdé tělo na tom mém horkém a ochotném ho okamžitě přijmout.

Edward mě vysadil na kuchyňský pult, zatímco se mu moje nohy samovolně omotaly okolo pasu, abych si ho k sobě mohla přitáhnout těsněji. Jeho oči tak zvláštně zářily a já si s mírně červenými tvářemi vzpomněla, že se mi vlastně o něčem podobném zdálo včera v noci. Kdo ví, třeba Edward nic neviděl…

Jeden koutek se mu souhlasně vyšplhal výš, až mi stydlivě zrychlil tep. Viděl to… Ach ne!

„A nejen to,“ zacvrlikal sladce, jakmile se jeho rty přesunuly na můj krk.

„Ne,“ zaúpěla jsem nešťastně a namáhavě polkla z té toužebné záplavy.

Prsty jsem poslepu a úplně jak hypnotizovaná přešla po hladké hraně jeho čelisti, až k bradě a odtud nechala ruku klesnout k odhalenému hrudníku. Dlaní jsem přejela po té dokonalé pokožce mezi prsními svaly a druhou nechala ladem ležet na jeho boku, ukrytou pod rozepnutou košilí. Nebyl čas, ani nálada na to se stydět!

Přitáhl si mě k sobě a v momentě už měl svoje nedočkavé ruce pod mým trikem na holých zádech. Pak mi jedním rychlým pohybem rozepnul zapínání podprsenky a hned na to se ozvalo trhání látky mého trika. Z úst se mi vydralo jedno nedočkavé zakňučení a jeho ústa se opět vpila to těch mých. Líbal tak náruživě, až se mi téměř nedostávalo dechu, točila hlava a srdce se málem probilo ven z hrudi. Ach, Edwarde…

Tiskla jsem se k němu tak náruživě, že kdyby byl člověk, jistě bych ho zadusila. Pod prsty jsem cítila jeho silnou lopatku a druhou rukou jsem vklouzla do kalhot k jedné z těch jeho dokonalých půlek. Hm… Mlasklo si potěšeně moje nadržené podvědomí.

Bože, tak už mě toho zbytku oblečení zbav, sakra! Popoháněla jsem ho.

Znovu zavrčel, jeho ruce se po vršku mých stehen hbitě přesunuly až k lemu sukně, pevně ji chytil a bez nejmenších námah rozepnul stejně nedočkavě, jako moje tričko. Doslova tu džínsovinu bez mrknutí oka rozerval a hned na to mlsně kontroloval každičký nově odhalený kousek mojí bledé kůže.

„Za tohle bych ti měl přece nějak vyčinit,“ zapředl mi do ucha mezitím, co svým ledovým prstem jezdil pod jedním z těch úchytů. Jemně za něj zatahal a zavrněl jak ochočený panter. Moje divoká kočka. Jak vlastně může znít…

„No ale myslím, že dneska večer už tě trápit nebudu..., mám s tebou totiž úplně jiné plány,“ zaševelil sladce a dlaní tentokrát zaútočil přímo tam, kde jsem ji potřebovala cítit. Přejel po středu mých už vlhkých kalhotek.

„Nejsi najednou nějaký nedočkavý?“ vydechla jsem zmámeně s mírně výsměšným úsměvem, třebaže do smíchu mi rozhodně nebylo. Napětí v podbřišku a šílená touha, která se mi valila žílami, a každým dalším okamžikem jenom sílila, byla i na mě příliš. Zaslechla jsem další trhání látky, ale moje rozhodně nebyla.

Za chvíli už jsem neměla podvazky a Edward byl konečně jen v boxerkách. Naléhavě jsem zapřemýšlela, proč si je vůbec na sebe obléká, vždyť je to jen zbytečné zdržování. Uvnitř mě už vybouchla bouře a já ho nenasytně osahávala všude tam, kam se jen moje horoucí dlaně dostaly.

„Takže to Eliz, hned jak přijde, povíš?“ zamručel mi tiše do ucha. Já na to jen zbrkle zakývala v souhlasu a on si pomalu vysvlékl ten poslední kousek, co ho ještě zakrýval. Očima jsem doslova hltala to místo mezi jeho kyčlemi, kde už byl připravený úplně na všechno. Přistoupil ke mně tou svojí lenivou zvířecí chůzí a tváří zvláštně napjatou. Cítila jsem, jak dole doslova hořím a přepadla mě zbloudilá myšlenka, jestli ode mě nemůže náhodou něco chytit.

Lehce mě nadzvedl a stejně pomaloučku stáhnul zbytek mého spodního prádla. Mučení?

„Chyť se mě,“ poručil v jednom smyslném zavrčení. „To co chci, tady tak snadno nepůjde…“

„Cože? Vždyť je to tady skvělý,“ zaprskala jsem nedočkavě. On taky pořád musel mluvit, místo toho aby se konečně činil jako správný muž... upír. Copak jsem po něm chtěla tak moc? Asi ano, protože najednou ode mě odstoupil, vyhoup si mě do náruče a samolibě se na mě usmál.

„Nikdy mě neposlechneš, co?“ zabručel mírně rozmrzele.

Edward

Prohlížel jsem si velmi pečlivě moji sladkou Bellu, když se tak smyslně choulila v mém náručí a prsty mě jemně hladila po hrudníku mezitím, co jsem ji nesl do jejího pokoje. Byla vlastně takový malý ďábel. Jakmile jsme byli nazí, její hladina odvahy rapidně stoupla… Stejně teď ale vypadala, že každou chvílí začne spokojně příst.

K tomu, co jsem chtěl udělat, se mi zdála daleko lepší postel. Z mazlíčkovy přidrzlé mysli jsem se dozvěděl, že by nejraději rychlovku, ale já s ní měl úplně jiné plány. A hned co se dostane do blízkosti nějakého zatraceného upíra, všichni budou jasně vědět, že je jen a jen moje. Ta má zatraceně majetnická mysl se nad tím výjevem jen spokojeně ušklíbla.

Doufal jsem, že se na mě za to, k čemu se momentálně chystám, nenaštve. Fajn, na sto procent bude vytočená, ale já už jí tu její horkou hlavu zkrotím. Nasál jsem znova tu dokonalou vůni a málem blažeností zavrněl. Měla naprostou pravdu, byl jsem ochočený. A byl jsem jen mazlíčkův. Mohla si se mnou dělat cokoliv a kdekoliv. Kdyby chtěla, abych si v parku postavil podium a křičel na všechny strany, že je jen moje a že jsem do ní blázen, asi bych to udělal. No, možná by mě musela chvíli přemlouvat, ale…

Položil jsem ji na postel a na kratičký okamžik ustoupil. Byla dokonalá. Dlouhý mahagonový závěs jemně se vlnících kadeří, na kterém nejen ležela, ale byl i nádherně rozprostřený okolo její hlavy a ramenou, byl jedinečný. Pár pramínků dokonce cudně překrývalo jedno z jejích prsou. Můj osobní anděl. Dlaně pomalu hladily vršek pokrývky a jednu nohu měla mírně pokrčenou. Přesto na její nejtajnější místo vidět nebylo. Kdybych mohl, asi bych nad tímhle bájným výjevem nedočkavostí slintal. Vlastně bych i mohl, jen by to místo slin byl jed…

Zatáhl jsem závěsy.

Nohy mě automaticky vyslaly opět za ní a Bella bez dlouhého otálení a slov roztáhla ty její nádherné nohy. Koukala na mě zpod řas a její tváře chytily jemný ruměnec. Byla neskutečná a já se nemohl dočkat, až konečně započnou moje plány. A když mi kůže začínala reagovat jemným mravenčím, přivřel jsem spokojně oči. Teď už bylo naprosto jasné, že jsem se ve svých nových citech nespletl, a že to bude fungovat, i když jsem to vlastně nikdy nevyzkoušel. Ale nebyla možnost, protože já nikdy necítil to, co právě teď.

„Bello, miluješ mě?“ vyhrkl jsem rychle. Musel jsem se ubezpečit.

„Ano,“ odpověděla bez zaváhání a přitom mě držela chyceného v té záplavě horké čokolády jejích očí. Můj pohled musel být zatraceně temný, víc kdy dřív…

„Tak na to prosím mysli a… Vážně sis to nerozmyslela? Povíš o nás zítra Elli? Už to nepůjde zabrzdit a tak ti nabízím poslední možnost zatáhnout za brzdu,“ vypadlo ze mě zkroušeně, ale musel jsem jí hodit záchranný kruh. Ah, jak jsem se za pár dní radikálně změnil. Dávám téhle bytosti, kterou chci víc než cokoliv jiného, na výběr aby mě mohla opustit. Musím být skutečný blázen. Kde je moje upíří stránka?

Věděl jsem, že tu je, jen se teď zatraceně podobám Emmettovi s Jasperem. Ach, samozřejmě taky Carlisleovi. To bylo vážně hodně i na moje nervy. Už jsem viděl ty jejich pobavené ksichty, jak se mi vysmívají tentokrát oni. Navíc já nepropadl kouzlu upírky tak jako moji bratři, ale lidské dívky. A už jen z tohohle důvodu mi bylo naprosto jasný, že mi to ti zmetci pořádně osladí. No a co! Tak ať. Ještěže tam je alespoň Carlisle, ten…

Z mého zamyšlení mě ale vytáhlo něžné pohlazení po tváři. Bylo opravdu zvláštní, jak se na svět najednou koukám… Naprostá záhada. Bella byla teď můj život a já ten můj chtěl za každou cenu spojit s tím jejím. Přál jsem si, aby její láska byla nakolik silná, že ji později přesvědčí i o nutné proměně. Prozatím jsem ale nad tím nechtěl hlouběji dumat.

„Zítra, hned jak ji uvidím, to Elli povím,“ slíbila tiše. „Já-, miluju tě, Edwarde,“ vyhrkla v rychlosti a podívala se k zatemněnému oknu. Tváře jí zaplavila červená barva. V mysli Belle proplouvaly myšlenky, které mě tak nabudily, až jsem měl na okamžik pocit, že z toho přívalu snad štěstím vybouchnu. Úlevně jsem si uvědomil, jak obrovské plus pro mě bylo, že jsem mohl mému nejsladšímu a vlastně i jedinému stvoření vidět do hlavy. Byl by to pro mě horor, kdyby mi její mysl zůstala utajená. Takhle to rozhodně bylo mnohem lepší.

„Nebaví mě se pořád schovávat, teda alespoň před Elizabeth…“ dodala potichu hned, jak jí zrak opět padl na mou tvář.

„Řekni mi to ještě jednou,“ zaševelil jsem jí u ucha.

„Co?“ pověděla zmateně, přitom mi dlaněmi něžně jezdila po zádech. Měl jsem skutečně kousek k tomu, abych začal příst…

„Zopakuj mi ještě jednou...“ vydechl jsem do voňavé kůže jejího krku. „To co ke mně cítíš,“ zabrblal jsem mezi polibky. Srdce se jí silně roztlouklo, a tak jsem položil dlaň mezi její prsa. Dunělo to tam opravdu pořádně. Úsměv mi sám vytáhl koutky. Byl jsem naprosto spokojený a přesvědčený, že je všechno tak jak má být. Bella patří mě a já jenom jí.

Miluju tě! Poslala mi v mysli.

„Nahlas, miláčku,“ zavrněl jsem blaženě.

„Miluju tě,“ vydechla omámeně a to stačilo. Prudce jsem do ní zajel, doslova ji naplnil.

Nahlas vykřikla, vyklenula záda ke stropu a prsty pevně svírala moje ramena. Víčka semknutá a stehny se mi tiskla na boky tak silně, jak jí to jen její lidství dovolovalo. A uvnitř? Cítil jsem, jak mě najednou pohlcují její vztahy. Tak to bylo opravdu rychlý… Pak její křečovité držení povolilo a tělo se jak na povel uvolnilo.

Nechal jsem jí chviličku na krátký odpočinek, přičemž jsem ale zůstal pěkně uvnitř. Kdyby záleželo na mně, asi bych odtamtud pěkně dlouho nevylezl…

Prsty jedné ruky jsem opatrně projížděl její vlasy a dlaň druhé jsem měl položenou na její rozpálené tváři. Jemně jsem jí líbal a sál rty. Byla neskutečně sladká…

„Promiň,“ zamumlala zasněně, až se mi ústa opětovně zkřivila do samolibého úsměvu. Moje ego teď jistě dosahovalo nejmíň nebeské výšky a neustále rostlo, protože jsem to byl já, kdo jí dopřál tak rychlý výlet ke hvězdám. Byl jsem na sebe patřičné hrdý.

„Teď už to nemůžeš vzít zpátky,“ vypadlo ze mě spokojeně, vysunul jsem se a znovu udělal další cílené zasunutí. Netrvalo dlouho a boky se začaly pohybovat naprosto automaticky, ale s ohledem na křehkost mojí milované Belly. Kůže mi pořád tak jemně mravenčila, a takhle to rozhodně bylo správně. Jediný lék na to je můj jedinečný mazlíček a její pokožka…

„Ani nechci,“ zajíkla se a opět propnula. Ach, tohle je tak… Nevydržím to! Lamentovala z rozkoše, kterou jsem jí působil jen já. A všechno co ve mně bylo samčí, vítězně řvalo a dmulo se nekonečnou pýchou. Dokud se moje maličká nezděsila nad tím náhlým brněním její kůže.

Je to tady, pomyslel jsem si spokojeně.

Neodpověděl jsem a jen se sám pro sebe usmál. Když ale začínala panikařit, že by mě tyhle její myšlenky mohly odradit a znechutit, musel jsem okamžitě dokázat opak. Celým hrudníkem jsem se otřel o ten její. Ze rtů jí splynulo jedno vydechnutí a následně slabé zasténání. Ano. Bože ano, tohle je ono… Její lýtka už se teď taky třela o ty moje, stejně tak paže a Bella skutečně buď vrněla, nebo nahlas vzdychala. Otíral jsem se o ni s takovou intenzitou, která jí byla příjemná.

Přišlo to na mě tak náhle, jakmile mě Bella dole opětovně v intervalech sevřela. Naposledy jsem přirazil tak hluboko, jak to bylo možné, a nechal se unášet na vlnách vlastního uspokojení. Tvář jsem pohřbil v jejích vlasech a jemně si jimi nechal hladit obličej. A zhluboka vdechoval. Teda! Tak to bylo vážně něco…, pochvalovala si zadýchaně. S největší radostí jsem četl ty její příjemně unavené a spokojené myšlenky.

„Tak co ta tvoje pokožka?“ zapředl jsem svůdně. Nedokázal jsem se prostě tak jednoduše zchladit. Toužil jsem a chtěl pořád znova a neustále dokolečka.

„Nic,“ odpověděla vylekaně. „Nic to nebylo,“ vydechla ostudně. Ach, moje malá holčička se mě nestále bojí, teda spíš mých reakcí. Ale na ní už mi nepřišlo nic odporné. Byla prostě dokonalá taková jaká byla. Kdyby jen tušila, že jí kůže dělala neplechu jenom díky mě. Nejsladší Isabell... Znechuceně jsem nad svým sladkým chováním jen protočil oči…, ale vážně jsem si už nemohl pomoct. Alespoň ne s Bellou. Byla jenom moje a já pro ni měl všechno to nové, co se uvnitř tak náhle zrodilo.

Sakra! Zaklela a dlaní se snažila uklidnit kůži na zádech. Spokojeně mi zasvítily oči. Vystoupil jsem z ní, převrátil ji na bok, hrudníkem se natlačil k jejím zádům, mírně zvedl nohu a nedočkavě se do ní opětovně zanořil. Opojně jsem se svíjel, jak alkoholik, který si právě dal dalšího panáka.

Pod hlavou jsem jí prostrčil paži a dlaní ji za čelo přitlačil až ke mně. Druhá něžně přecházela buď po jejím těle, nebo hladila ta pevná prsa. Promnul jsem mezi prsty jeden z těch tuhých vrcholků a Bella sebou nezadržitelně zazmítala. No neměla moc prostoru, držel jsem ji opravdu pevně. A neměl jsem v plánu jí jakkoliv ulevit.

Byla ve mně a to doslova. Její vůně už se mi dostala pod kůži a tam zůstane tak dlouho, jak to jen půjde.  A stejné to teď měla i ona. Až ji Eliz ucítí, nechtěl jsem si ani představit ten výbuch vzteku, ale já si holt nedokázal pomoct. Musel jsem dát celému okolí, vlastně spíš světu jasně na srozuměnou, že tahle dívka už je jen moje. Patří mi a já jí. Jenom jí.

Ruka se mi vplížila až k jejímu klínu. Prsty jsem ji začal dráždit a ona si mi v náručí doslova svíjela. Její myšlenky křičely rozkoš, ale i obavy o to, jestli tohle vůbec může přežít. Tak o to jsem strach neměl ani v nejmenším a chystal se jí připravit takový vrchol, který si bude pamatovat ještě hodně dlouho.

Pořád se mi vzpírala a bokem chodidla dokonce jezdila po mém lýtku, prsty na nohou se jí doslova kroutily. Zatínala je.

Vytočil jsem jí hlavu mým směrem a přivlastnil si ty její sladké rty. Doslova po polibku skočila jak tonoucí po záchranné vestě. Jazykem zaútočila jak hladová kobra a já cítil, jak se mi dole hromadí napětí. Ne! Potřeboval jsem počkat na ni. Prsty, které jsem měl stále dole, se do svého díla zapojily daleko intenzivněji a stejně tak moje boky. Jedna Bellina dlaň svírala přikrývku a druhá se snažila sevřít můj bok.

„Edwarde!“ vykřikla a celá se vzepjala, když mě zaplavil její výbuch. A v ten kratičký okamžik jsem ji konečně s největší radostí následoval. Nechal jsem se unášet tím, co mi mohl poskytnout jedině můj mazlíček. Dokonalé a celkové uspokojení. Teda ne že bych nechtěl ještě, nebo nemohl, to ani náhodou. Jen už jsem necítil ten prokletý... nekonečný chtíč. Jakoby se moje vnitřní hodiny automaticky přizpůsobily těm Belliným. Jistě to tak bylo.

Pro teď jsem byl naprosto ukojený a na výsost spokojený, když jsem si přičichl k její bledé kůži. Voněla jak po sobě, tak po mě, a to doslova intenzivně. Nenápadně jsem si přivoněl k mojí ruce, která na sobě zase pro změnu měla tu nezaměnitelnou Bellinu vůni smíchanou s mou. Dvě poloviny jednoho celku.

Byl jsem tak zvláště blažený a plný. Naprosto a absolutně spokojený. Šťastný!

Bella

Po delší chvilce, kterou jsem věnovala mému částečnému uklidnění a uspořádání si všech těch rozházených myšlenek ohledně toho, co se tady dělo, jsem se rozhodla, že se vydám do koupelny. Zastavila mě ale Edwardova ruka, která mě najednou tak lehce a nevtíravě hladila po břiše a boku. Přitulila jsem se k němu.

Hrudník na hrudník a stejně měkce jej políbila. Jeho chuť byla to nejlepší, co jsem kdy ochutnala a teď najednou byla ještě lepší. Vůbec jsem nechápala ten rozdíl, ale nechtěla jsem se od něj víc odtrhnout. Fajn, když mi vyslal jedno samolibé uculení, myslela jsem, že ho uškrtím jako hada. A tak jsem se od něj skutečně raději odtáhla, i když mi to činilo značné problémy a to doslova.

Moje žebra se tak bolestně stlačily a srdce nespokojně poskočilo. Ale než bych nad tím snad měla možnost víc přemýšlet, Edward si mě nečekaně přehodil přes rameno a odnášel do sprchy. Jeho nahý zadek, co se tak elegantně pohyboval kousek od mého najednou znovu rozpáleného pohledu, byl doslova k nakousnutí.

„Nech si raději zajít chuť, miláčku!“ promluvil výsměšně a jemňounce, aniž by mi porušil pokožku, mě kousnul do jedné z mých odhalených půlek. Zavrněl.

Ty bídáku jeden!

„Takže teď už zase urážky? A já myslel, že si vláčná jak horký karamel,“ zavrněl sladce a dlaní přejel přesně tam…

Hej!

Zacloumala jsem sebou rozechvěle a jeho odpovědí bylo jen to, že dovnitř vpustil dva svoje prsty. Zasténala jsem a horkou tvář opřela do jeho zad. Nestačilo, že jsem hlavou vzhůru, teď se mi do ní povalí ještě víc krve, než by bylo zdrávo.

„Pust mě!“ zakňučela jsem poraženě, když si moje oči všimly, že jsme dávno v koupelně a sprcha už taky běží. A k mému údivu mě poslechl. Malinko se mi celý svět zamotal, ale na zem jsem se zblízka nepodívala, protože si mě přidržoval Edward.

Navzájem jsme se umývali a nevím, jestli i můj úsměv byl tak široký jako ten jeho, ale zřejmě ano, což mi napověděl jeden jeho povýšeně zvednutý koutek. Další překvapení pro mě bylo to, že ačkoliv to všude okolo dýchalo sexem a další touhou, ten můj dravec se už o nic nepokoušel.

„Zítra musíš do práce,“ zamumlal tiše na objasnění, když mi mydlil břicho. Nechala jsem ho a užívala si tu dokonale prodlouženou péči, i když jsem cítila mírnou slabost v nohách. No, kdo by ale necítil, že? A jakmile jsme vylezli ze sprchy, zabublala jsem se okamžitě do županu, který mi Edward ochotně podal a sám si kolem boků obtočil osušku. Což byla vážně škoda…

Stoupl si naproti a začal mi ručníkem vysoušet vlasy. Nechala jsem oči zavřené a občas ucítila, jak se mi o čelo jemně otřely jeho rty. Byla jsem tak šťastná jako snad nikdy, ale nic netrvá věčně a i naše soukromá chvilka štěstí praskla jak jemná mydlinová bublina v momentě, kdy bouchly dveře od bytu.

Oba jsme jak na povel ztuhli.

____________________________________________________________________ 

Myslím, že už jste jistě pochopily, že Eliz se pravdu dozví. A kdo si stále myslí, že ne, jen upozorňuju, že Bella a Edward po sobě nechali dáreček v kuchyni… Co se bude dít v další kapitolce?

Jak se Elizabeth vypořádá s touhle pro ni čerstvou novinkou? A co její myšlenky??

____________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 25. kapitola - Upíří vyznání lásky :