Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy neříkej nikdy 29. kapitola - Další informace a návštěva

01.12.2011 (17:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 7291×

29. kapitola

Nové informace a host 

Bella

Tak moc se mi ještě nechtělo vylézt z vany a zničit tak tuhle kouzelnou blízkost, ale voda pomalu, přesto citelně, chladla. Z pusy mi uklouzlo jedno naštvané povzdechnutí a moje mysl se nespokojeností doslova kroutila, stejně jako kůže na mých, už dost rozmočených, prstech.

Edward doposud mlčel jak leklá ryba, a dokonce se mě ani nepokoušel násilím vytáhnout ven. To jsem mu mohla přičíst jedině k dobru a možná ho za to později i odměnit…

„Ačkoliv, proč vlastně čekat?“ pomyslela jsem si provokativně, ale on mi na to nijak neodpověděl. To se snad ještě nestalo, aby si tenhle upír nechal ujít jakoukoliv provokativní myšlenku z mé strany. Tentokrát však ano.

Bříšky prstů jsem jemňounce kroužila po vrchu jeho stehen a opřená o prsa koukala do stropu. Zastavila se teprve až na jeho kolenou a on si nepřítomně vzdychnul. Poprvé mě napadlo, jestli skutečně není duchem mimo a tak jsem se protočila tak, abych na něj viděla. Tudíž břichem na břicho a dlaněmi jsem se samovolně zapřela o jeho ramena.

Byl to vážně nezapomenutelný pohled, když si mě teď tak překvapeně prohlížel. Jako bych ho snad chytla nepřipraveného, ale to prostě nebylo možné.

Vzhledem k tomu jeho zatracenému daru to jednoduše bylo nemyslitelné, přesto… V koutku mu skoro neznatelně zacukalo a já měla v další vteřině téměř nezvladatelnou chuť se na něj kysele zašklebit. Jak mě tohle jen štvalo! Pak se ale z ničeho nic zamračil.

„Bože, ta voda už je pořádně studená,“ broukl provinile a chystal se ode mě odtáhnout a tím přerušit naši malou sladkou chvilku, s čímž zase nesouhlasila moje náruživá maličkost. Klidně i omrzliny nebo nachlazení, jen když se mi ho podaří udržet tam, kde je. A protože to pro někoho jako já, s těmi mušími silami, byl přímo nadlidský výkon, tak se mu moje ruce zbrkle omotaly okolo krku a konečně jsem zaútočila na jeho tolik vábivé rty. Naštěstí se nebránil.

Vnitřně jsem si blahem povzdechla a do polibku vložila i můj znovu nebezpečně rostoucí chtíč.

Asi bych se měla stydět, ale… Ne, právě naopak. A tak když se společně s mým tělem zvedl a vylezl z vany, téměř jsem to nevnímala. Jediné, čeho jsem byla v tenhle okamžik schopná, bylo chytit se ho takovým způsobem, aby se mě už nedokázal jednoduše zbavit.

Znovu jsem ucítila, jak jeho koutky vyskočily pobaveně vzhůru. A kdyby nebyl upír, už by díky mojí vášnivé povaze jistě vydechl naposledy.

Posadil mě na pračku a přitom kolem mých zad omotal osušku. Moje hlavinka se snažila přijít na to, kde ji vlastně vzal, i když… Koho to teď zajímalo? Tělem se mi doslova silou vichřice proháněla divoká touha a já si najednou připadala jako někdo, kdo několik dnů pořádně nejedl a teď ho záškodně posadili za stůl plný dobrot. Edward byl vážně k nakousnutí. Vždycky…

Tentokrát už se v polibku skutečně zachechtal a tím částečně uhasil moji toužebnou a očekávající náladu. Odtáhla jsem se od něj a obočí se mi automaticky naštvaně zkrabatilo, ačkoliv jeho ruce stále spočívaly na mých bocích.

„Že jsem si toho nevšiml už dřív… Vždyť ty ani nemůžeš být lidská,“ vyprskl pobaveně. „Tohle by normálního člověka utahalo k smrti, ale tebe? Pořád nemáš dost!“ Nevěřícně kroutil hlavou a moje dotčená osůbka právě pěnila jak vzteklý býk, kterému před nosem zamávali rudým praporem.

„Možná bych se měl bát,“ řekl a provokativně se usmíval.

Dotčeně jsem si odfrkla a chystala se od něj dostat pryč. Jedno jak… Moje nitro nechtělo, aby viděl, že se mě jeho slova dotkla.

„Ale no tak, zlatíčko,“ zašeptal téměř omluvně a okamžitě si mě přitáhl do té jeho pevné náruče. Přesto jeho objetí bylo dost nepohodlné, vzhledem k tomu, že moje ruce byly stále výstražně překřížené přes prsa. „Snad už víš, že pro mě a můj… ehm, apetit je to rozhodně nejlepší takhle!“ vydechl sladce a moje oblouzněná mysl zakopla o pomyslnou překážku, která se jako všechno vztahovala k tomuhle náfukovi. Ach…

Mezi prsty mi jemně stiskl tvář, když se jeho překrásná ústa znovu pomalu přiblížila. Hypnotizovala jsem je s takovým nadšením, až jsem se na okamžik divila, že si ze mě opět neutahuje. Nic se však nedělo, jen oči mi určitě svítily jak dvě žárovky.

A když mě znovu obepnuly jeho ocelové paže, chtivě jsem mu omotala nohy kolem jeho pasu. Osuška skončila na zemi a Edward už si mě chvatně odnášel vstříc té měkké matraci, která se pod tíhou našich propletených těl jen lehce prohnula, ale jinak nás přijala s naprostou samozřejmostí.

„Už nikdy přede mnou nesmíš nic tajit!“ vydechl z ničeho nic s takovou naléhavostí, až se mi na okamžik zastavilo srdce.

„Nikdy,“ přitakala jsem poslušně s hlasem pevným jako skála a pak si ho chvatně přitáhla do polibku.

≈

„Bello!“ zakřičela na mě Elli někde z bytu, když jsem si na sebe právě oblékala domácí tričko. Vlastně to bylo jediné, kromě pohodlných bavlněných kalhot, co jsem na sobě už měla. Se spodním prádlem jsem se neobtěžovala, stejně s tou neuvěřitelnou rychlostí, kterou ho Edward ničil, bych musela na nákupy alespoň dvakrát týdně. A to tak!

„Takhle se z mých perverzních upířích spárů nikdy nedostaneš, miláčku,“ zabručel tichounce. Ukazováček se vzadu zaháknul za gumičku mého dolního dílu a téměř neznatelně ji oddálil. „Hm…“ předl jak ochočená kočička a nakonec si spokojeně mlasknul. „Vážně pod tím nic nemáš…“

„Myslím, že by to bylo naprosto zbytečný,“ zabrblala jsem zase celá omámená a vzrušená, pak se mi ale do hlavy opět dostal Elliin hlas, který se zesílil v momentě, kdy otevřela dveře do mého pokoje.

„Koukám, že…“ Zůstala stát na prahu a s rukou na klice se po nás překvapeně koukala. Edwardův prst opustil stanoviště a znechuceně se podíval po svojí sestřence. „Že možná ruším?“ broukla rozpačitě a stejně rychle za sebou zavřela.

Cítila jsem, jak mi tváře hoří nepopíratelným studem, zato na mém upírkovi nebylo vidět ani smítko toho, že by byl snad nějak překvapený nebo vyvedený z míry. Naopak, když se mi jeho odvážná dlaň přilepila na prso hned, co za sebou Elli zavřela, moje tvář se okamžitě naštvaně zamračila, ačkoliv mě ten dotyk zahrnoval jen dalšími nestoudnými představami. A přestože byl jeho pohled neustále stočený ke dveřím, tak ta jeho drzá ruka mě už velmi aktivně otravovala.

Usmál se a hned na to se na mě otočil. Už toho mám tak akorát!

„Pokud ti to vadí,“ pronesl blahosklonně, stoup si za moje záda a dotlačil mě až k šuplíku se spodním prádlem, konkrétně s podprsenkami. Jak ví, že jsou právě tady? Otevřel ho, prstem volné ruky zašmátral uvnitř a za ramínko vytáhl jednu z těch krajkových. „Měla sis na sebe vzít tohle,“ pošeptal mi do ucha a na ukazováčku ten kousek zhoupnul ve vzduchu. Nasucho jsem polkla a v hlavě se mi znenadání zrodilo tolik chutných představ, že se moje tělo samo od sebe znovu rozhořelo náruživým ohněm. Protékal žilami jak ničivá láva a nutil mě ke zrychlenému dýchání.

„Asi bychom měli jít do kuchyně, Eliz by s námi chtěla mluvit. Vlastně spíš se mnou,“ mluvil ke mně naprosto klidným hlasem, což byl pravý opak toho, jak jsem se právě cítila já. Co mu asi chce?

„Jak? O čem?“ šeptla jsem vyplašeně. Jestli si myslí, že odejdeme a Edwarda tu nechám, tak na to může rovnou zapomenout. On už byl jen můj. Milovala jsem ho tak moc, že si ani ta moje realistická část nedokázala představit, že bych ho později opustila…

„O tobě,“ pověděl tak smyslně, až mi v okamžiku zatrnulo v klíně. Bože, zbavím se někdy téhle zatraceně nezdolné touhy po něm? Po každičké jeho části, včetně té samolibé duše?

„Aha,“ pípla jsem tichounce.

Edward uklidil ten kus prádla, který doposud držel, zpět na své místo, zavřel šufle a nakonec si mě přetočil čelem k sobě. Jeho rty se mi s neskutečnou jemností otřely o čelo a nakonec mě tam i políbil. Nezůstal však jen u toho, a tak když se jeho ústa dostala přes můj nos až k těm mým, znovu nás spojil ve vášnivém dostaveníčku, které mezi sebou právě měly naše jazyky. Pak se ale najednou odtáhl a chytil mi tváře do dlaní tak láskyplně, jak to uměl jen on.

„Bello, ty tvoje myšlenky! Já… Mám to s tebou úplně stejně!“ zaševelil mírně rozechvěle a ty jeho medové studně byly najednou až nebezpečně hluboké. Přesto mým posledním přáním by určitě bylo se v nich klidně utopit. A jakmile se moje tělo znovu ocitlo v jeho pevném objetí a nebesky náruživém polibku, v okamžiku jsem mezi jeho rameny tála jak rozehřátá plastelína a on byl ten, kdo si mě mohl tvarovat k obrazu svému. Následovala bych jej kamkoliv, klidně i na konec světa, ačkoliv nic podobného neexistuje.

„Miluju tě,“ zabrblal naléhavě v našem ústním souboji a jeho sevření ještě o chlup zesílilo. Byla jsem snad už v nebi?

Edward

Hned, jak jsem se dokázal odtrhnout od Bells, oba jsme poslušně naklusali do kuchyně, kde už na nás čekala nedočkavá Eliz. Taky musí otravovat v tu nejméně vhodnou dobu, ačkoliv… V takovéhle neukojitelné náladě už jsem nebyl hodně dlouho, vlastně… Předtím, než jsem ochutnal mého zakázaného mazlíčka, nikdy se mi nic podobného nedělo.

Mému zlatíčku v hrudi bušilo, jako by snad její srdce zvonilo na poplach, přesto neslyšet tyhle reakce nebo nevidět jí do hlavy, vypadala by naprosto v pohodě. Bohužel ale nebyla. Hledala něco k zakousnutí a snažila se zaměstnat si mysl něčím jiným, než myšlenkami na to, co asi dalšího se mi Elizabeth chystá prozradit. A jestli nakonec uteču jako posledně.

To se už ale nikdy nestane!

Stejně jsem se nějak nedokázal uklidnit a moje roztoužené nitro ji bez ustání sledovalo doslova dravčím pohledem. Každý nepatrný pohyb… Když se malinko ohnula a kalhoty se jí lákavě obepnuly okolo jejího drobného zadečku. A byl bych rozhodně raději, kdyby se kolem ní raději zdržovaly moje chtivé ruce, jak ta tmavá látka. Moji žádostivost ještě umocňoval fakt, že pod tím vším už nic neměla…

„Můžeš jí alespoň na chvíli přestat koukat na zadek?“ prskla dopáleně Eliz a mně překvapeně vyletělo obočí vzhůru.

„Ne,“ vydechl jsem naprosto suverénně. Však to byla pravda. Bella už je teď jen moje, tak se na její zadní část snad můžu koukat, kdy se mi sakra zlíbí, no ne? Objekt naší hádky se po nás stydlivě otočil a v tvářích jí vzplála záplava červené. V dalších pár okamžicích posbírala svoje jídlo a posadila se k nám. Konkrétně naproti mně, vedle mojí věčně otravné sestřenky.

A umožnila mi tak další skvělý výhled!

„Zatraceně, máme tady snad něco probírat a ne, že teď budeš Belle zase koukat do výstřihu!“ vyštěkla už naprosto navztekaně, přesto jsem svoji výbušnou povahu udržel na uzdě, a to jen díky jednomu malému úsměvu mojí provokatérky. Mým očím neušlo, když se ještě téměř neznatelně sklonila níž. Měl jsem nehoráznou chuť si nedočkavostí olíznout vrchní ret. Už jsem se viděl, jak si s ní znovu pohrávám…

„Jestli potřebujete ještě nějaký čas, tak vás tady klidně nechám,“ vyhrkla dopáleně Eliz a chystala se zvednout.

„Myslím, že to by stejně nic nevyřešilo,“ vypadlo ze mě natolik asertivně, až jsem si nebyl sám jistý, jestli mě někdo nevyměnil… „Vzhledem k tomu, že jsme skončili teprve před chvilkou a…“ Bella vedle mě se zakuckala a Elizabeth ji pohotově poplácala po zádech. No, věnovala mi jeden podmračený pohled a pokusila se opět pustit do jídla, ale předtím, než polkla, měl jsem přece jen ještě něco na srdci.

„A třebaže jsme spolu už strávili několik nádherných hodin, myslím, že mně to rozhodně na hodně dlouhou dobu nestačilo,“ objasnil jsem, jak se věci mají, ačkoliv jak Bellu, která svoje sousto vyprskla zpátky do talíře, tak Eliz, která mi do hlavy teď vypalovala obří díru, můj proslov jistě neuchvátil.

„Co je?“ řekl jsem a podíval jsem se na ně tím nejnormálnějším pohledem, jakého jsem byl momentálně schopný. „Jen říkám pravdu,“ vydechl jsem s očima už jen na tváři mého zlatíčka, která se teď spíše podobala ředkvičce a po její bledé kůži nebylo ani památky. Musel jsem uznat, že ve mně probouzela tohle vášnivé zvíře i takhle. Kéž by tady Elizabeth nebyla…

„Fajn,“ vyhrkla vytočeně moje sestřenka a sjela mě nabroušeným pohledem. „Chtěla jsem s tebou jen mluvit o Bells a taky o stěhování,“ dodala na vysvětlenou a nabroušeně rozhodila rukama.

„Dobrá, tak povídej,“ pobídl jsem ji zaujatě. Všechno, co se týkalo mého mazlíčka, bylo i mojí starostí.

„Hm… Nevím, co všechno už víš, ale…“

„Už jsem mu něco málo pověděla,“ osvětlila nám ta jedinečná bytost, která už se konečně zase vzpamatovala.

„To jo, ale moc toho nebylo, protože…“ Chtěl jsem pokračovat, ale moje sestřenka mi sprostě skočila do řeči.

„Protože nedostala čas, je mi to jasný,“ vyhrkla Elizabeth a zatvářila se pořádně znechuceně. „Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty, Edwarde, se budeš chovat takhle. Tím myslím, že se vůbec s někým spojíš, natož s někým, koho jsi prvně považoval jen za člověka.“

„Časy se mění a stejně tak já,“ pověděl jsem rázně a nepřipouštěl další komenty k tomu, co jsem právě pustil do prostoru. Bella už je jen moje, ať je kdokoliv. „Mimochodem, Bells mi už pověděla o její rodině, proměně, která ji čeká a všechny ty hrůzy s tím spojené, včetně upíří honby na její osobu,“ vypadlo ze mě mírně rozechvěle, přesto jsem z toho byl hrůzou mimo sebe. Tohle byla jedna z mála věcí, která mě skutečně děsila. Bella, kterou by se snažili polapit a nakonec ji ode mě i odvedli.

Ale pro mě za mě, ať klidně trpím, jen když můj mazlíček zůstane v bezpečí!

„Dneska jsem nabídla klub k prodeji, a už mám i tři vážné zájemce. Vzhledem k tomu, že jste si to mezi sebou takhle ukázkově vyjasnili, stěhovat se sice budeme, ale až za čtrnáct dní. Teď, když konečně vím, jak se věci mají, a že ty moji sestřičku skutečně miluješ, jediným problémem teda zůstává Defton.“

„Neboj, nikdo se jí během těch čtrnácti dnů ani prstem nedotkne,“ pověděl jsem pevně a pak se můj pohled obrátil na tu, která mi tak drze ukradla moje dříve mrtvé srdce. Teď patřilo jen jí a věděl jsem, že to budu už jen já, kdo se jí bude do konce života dotýkat. A přesně jsem věděl, kde…

Měl jsem v plánu ji natolik zaměstnat, že si ani nevšimne, a čas, který nás tu drží, uteče tak rychle, jako voda v řece. Koutek se mi vytáhl do samolibého úsměvu, přesto tu ale bylo ještě tolik důležitých věcí, které bylo potřeba promyslet.

„A kam se chce přestěhovat?“ zeptal jsem se na to první, co bylo důležité zjistit. Nebo vymyslet.

„Na sever,“ pověděla odhodlaně a koutkem oka sledovala svoji spolubydlící. Bella však nic neříkala, asi byla na podobné situace už dávno zvyklá. Bylo mi jí líto…

„Já bych měl možná lepší řešení,“ vydechl jsem nedočkavě. Celou dobu jsem spřádal plány, a takhle bych měl pod jednou střechou všechny, na kterých mi záleží, ačkoliv tou nejdůležitější bytostí už navždycky zůstane jen Bella. Tam, kde bude ona, bude koneckonců i můj domov, ať už to vlastně bude kdekoliv. Pokud se mi však podaří dostat všechny do toho samého domu, byl by to zázrak.

„Povídej,“ vyhrkla příjemně překvapená Elizabeth.

„Co takhle Cullenovi?“ vydechl jsem plný očekávání. No, má sestřenka se mnou tohle nakažlivé nadšení nesdílela.

„Ses naprosto zbláznil?“ vyjela na mě jak smyslů zbavená a pak se smutně koukla po mém mazlíčkovi. „Chceš, aby nám Bellu zakousli ještě dřív, než to udělá zhrzený Defton?“ prskala jedovatě a můj úsměv se rozplynul tak rychle, jak se prve objevil.

„Uklidni se!“ štěkl jsem na ni nasraně tentokrát já. Copak si ta husa skutečně myslí, že bych osobu, na které mi záleží víc jak na sobě samém, vystavil zbytečnému nebezpečí? Musí být vážně padlá na hlavu, když i její myšlenky mě za tu takzvanou debilitu odsuzovaly. To už jsem ale tiše zavrčel.

Pravda mě pálila na jazyku, a tak jsem se od ní hodlal osvobodit.

„Nakonec, Carlisle je její skutečný strýc, který ke všemu v životě lidskou krev neochutnal,“ řekl jsem nezaujatě, třebaže to bylo to poslední, jak jsem se v tenhle okamžik cítil.

„Cože?“ ozvalo se dvouhlasně a obě na mě koukaly, jako bych jim právě oznámil, že už jsem v pátém měsíci.

„Strejda?“ pípla překvapeně Bella a propíchla mě vyčítavým pohledem. „Proč jsi mi to neřekl už dřív?“

„Dozvěděl jsem se to až včera večer, no a dneska jsem ještě nedostal pořádně možnost ti to oznámit,“ vydechl jsem obranně, ale podle výrazu v její tváři mi už nemohla pomoct žádná polehčující okolnost…

„A co ve vaně?“ vyjela vztekle, ale pak najednou ztichla, když si uvědomila, že provalila něco, co vlastně nechtěla. V koutku mi cuklo nad myšlenkami mojí sestřenky.

„Ve vaně?“ optala se kuriózně Eliz.

„To je jedno, důležité je, že jsi měl dost času mi to povědět!“ štěkla dotčeně a výhružně si poskládala svoje ruce na hrudi. Pak se ale její tvář v sekundě rozjasnila. „Já mám skutečného strejdu? To snad ani není možný… Takže můj otec měl bratra, který byl taky proměněn,“ pověděla už zase klidně, a přitom se zasněně usmívala. „Chci ho poznat! Hned!“ vyhrkla s úsměvem od ucha k uchu.

„Ne tak hr,“ sprdla ji její kamarádka a moje zlatíčko se na ni jen nesouhlasně zamračilo. „Mohl by ti ublížit!“

„Sám Edward teď řekl, že ještě nikdy neochutnal lidskou…“

„Jasně, nebo mu tuhle blbost jen prachsprostě nalhali, protože…“

„Ne! Vždyť čte myšlenky, proboha! Před ním nemůžou ukrýt žádné tajemství,“ odfrkla si Bella. V mysli nechápala, jak může být její sestřička takový pako. No, musel jsem Eliz pochválit alespoň za to, že se moji Bellu snaží udržet v bezpečí a toho jsem si vážil víc, jak toho, že nebere v potaz moje ostatní kvality.

„Mohly byste o mně laskavě přestat mluvit, jako bych tu nebyl?“ pověděl jsem lehce dopáleně, ale kdo by nebyl? Seděl jsem naproti nim a ony si o mně povídají, jako bych byl jen vzduch. Ještě chybělo, aby vytáhly ty jejich babský věci a dostaly se k tématu, u kterého být rozhodně nechci.

„Jen jí to řekni, Edwarde,“ apelovala na mě v okamžení moje rozohněná polovička. Hm… jak hezky to zní. Má půlka. S největším potěšením, drahoušku.

„Eliz, Bella má pravdu. Carlisle přede mnou nemá jediné tajemství a navíc je to, tedy kromě Esmé, jeho ženy, ten nejlidštější upír, jakého jsem kdy za celou moji existenci potkal. Můžeš mu bezmezně věřit a on tě nikdy nezklame. A pak ty přece víš, jaký jsem, a oni mě přijali bez jakýchkoliv podmínek a mají mě dokonce rádi takového, jaký skutečně jsem, což je otravný a sebestředný… ješitný upír.“

„Ale…,“ povzdechla si zmučeně sestřenka.

„Navíc oni vědí, že jsem původně odešel hledat tebe a kladli mi na srdce, ať tě klidně přivedu k nim domů. A tak když se mnou přijdou dvě namísto jedné, nic se nemění. Taky společně s námi bydlí ještě dva upíři a dvě upírky. Všichni jsou spárovaní a dva z nich mají dost výjimečné a užitečné dary,“ zakončil jsem mé vyprávění, třebaže bylo jasné, že vyvolá jen další sled nových otázek.

„Jaké dary,“ optalo se protentokrát moje zlato.

„Jasper dokáže ovládat pocity a jeho žena Alice zase vidí budoucnost,“ vysoukal jsem ze sebe tiše.

„Budoucnost?“ vyhrkla Bella. „To jakože - že tohle všechno viděla? Poslala tě ona?“

„Ne, takhle to nefunguje. Teprve až jsem se v určitých ohledech skutečně rozhodl, ona dostala vizi. Jinak to, co už je dáno dopředu, samozřejmě vidí s předstihem,“ vysvětloval jsem těm dvěma překvapeným tvářičkám. „A upřímně, jestli viděla moji budoucnost ještě předtím, než jsem vás našel, tak mi ji rozhodně v mysli neukázala. Není hloupá, a pokud mě viděla s lidskou dívkou, věděla, že bych se sem nikdy nevydal,“ dodal jsem na osvětlenou a Bella se na mě tak jaksi smutně zamračila. Natáhl jsem ruku k té její.

„Byl jsem arogantní debil, zlato, vlastně ještě pořád jsem, jen některé věci už nevidím tak, jako dřív,“ podal jsem jí na vysvětlenou trochu nižším hlasem a ona se jen jemně pousmála, ačkoliv její myšlenky nebyly vůbec odlehčené. A třebaže bych se měl ovládat, oči mi jak na zavolanou zčernaly a já si představil tu moji nezdolnou Bellu rozloženou na tomhle pultíku.

„To je vážně šílený! Jako sedět zadkem v bouřkovým poli… Ty blesky a jiskry lítají úplně všude a já mám pocit, že by mě ta vaše nabitá - vlastně spíš nevybitá - touha, mohla i oslepit,“ broukla pobaveně Eliz.

Bella si odkašlala a pak se raději začala opět věnovat svému jídlu. Tentokrát už si mě nevšímala, a tak jsem musel moje rozbouřené hormony alespoň ještě na chvíli udržet pod kontrolou.

Ona mezitím vzpomínala na dny, které už společně s Elizabeth prožily a kolikrát už se stěhovaly… utíkaly. A tehdy mi něco došlo, i když hodně opožděně.

„Bello, i když už zhruba vím, jak by měla proběhnout ta tvoje proměna, přesto pořád nechápu, proč až za rok? Čím se to spustí?“

„Ona,“ ujala se slova Eliz, „měla projít proměnou už pěkně dávno, ale jen díky Ezechielovi byla tohohle osudu prozatím ušetřena…“

„Ale jak?“ vyhrkl jsem zmateně. Bella naproti mně se výrazně napřímila a myslí jí proplouvaly jen nějaké divné červené ampulky. Co to...

„Její otec… On musel… Když byla Isabell ještě maličká, vážně onemocněla. Vlastně, spíš bych řekla, že na vině už tehdy byla ta zatracená proměna a Lily doslova bláznila, že takhle drobné dítě ji nikdy nepřežije a tak… Prokousl si zápěstí,“ mluvila, ale já pozoroval jen vzpomínky, které se mi v její hlavě promítaly jako ve starém biografu. Ten upír se stejnou barvou vlasů jako měl Carlisle, klečel u dětské postele a v ruce jemně svíral tu Bellinu.

Už jako malá slečna byla roztomilá. Pevně na něj koukala dvěma oddanýma očima barvy mandlí. Dech se mi zadrhl v plicích, když se otočil, dopravil svoje zápěstí k ústům a pak si je skutečně prokousl. Tedy tak aby krvácelo. Asi jsem i třeštil oči, každopádně jsem měl pocit jako by mi srdce mělo šokem vyskočit ven z hrudi a někde se schovat. Tak to byly ty lahvičky, na které Bella celou tu dobu myslela.

„A když se od něj pak napila, netrvalo ani pár hodin a byla zase čilá jako ryba. No, a dokonce jejích osmnáctých narozenin už toho nebylo potřeba. Pak ale znovu začala ztrácet sílu, barvu a teplotu… Bylo mi okamžitě jasné, že za to může ta prokletá proměna, a tak jsem jí každý rok dala jednu ampulku, ale poslední dobou se perioda mezi další dávkou zkracuje. Navíc hned několik lahviček padlo tenkrát, když Bells pobodali, a teď už vlastně nic nemáme,“ vydechla s povzdechem a smutně koukla na dívku po svojí levici. „Mám jedenáct měsíců k tomu, abych nám našla spolehlivé neobydlené místo, kde to nakonec bude moct v klidu proběhnout,“ dokončila chvatně svůj sáhodlouhý projev, ale já měl v hlavě jaksi totální prázdno.

Ten upír se pokousal a ztratil tak část svých sil, proto když je napadli, jeho dostali okamžitě. Mysl vydolovala tu vzpomínku ze včerejška, tu, kterou na mě hodila Elizabeth a já si teprve až teď pořádně uvědomil, že to vlastně byli královští. Tenkrát ještě z Volterry. Hajzlové mizerní! Když si představím, že u nás byli na návštěvě a ptali se Carlislea na jeho bratra, třebaže už tenkrát ten všivej Aro věděl, že je po smrti. Jistě hledali jeho výjimečnou dceru.

Bože, pořád jsem se dozvídal něco nového a pokaždé to byla naprosto monstrózní novina gigantických rozměrů, která měla moc mě na okamžik vyřadit z provozu. Jak tohle samy dvě, po celou tu dobu, zvládly? A jak vůbec dokázaly všechno tohle přede mnou tak dlouho tajit?

Ozval se zvonek a moje hlava se výstražně vytočila směrem ke dveřím. Podle myšlenek to nebyl Defton, ale úplně jinej otrava, u kterýho mě přímo nehorázně svrběly zuby, jakou jsem měl nutkavou touhu ho na místě rozcupovat. Z krku se mi automaticky vydralo jedno výhružné zavrčení.

Bella se vystrašeně napjala a Eliz odešla ke dveřím.

Bella

„Máš tam návštěvu,“ vyhrkla s úsměvem Elli a já na ni koukala jak sůva. Překvapená, zmatená a hlavně vytřepaná.

„Neboj, Defton to není,“ dodala klidně a nasměrovala mě ke dveřím. Edward pořád ještě seděl na barové židličce a nespokojeně si vrčel pod nos. Netušila jsem, co by tak najednou mohl mít za problém.

Prošla jsem chodbičkou, na jejímž konci na mě čekal usmívající se Edwin. Koutky mi samovolně vyskočily vzhůru a jemu také.

„Ahoj, Bells,“ vydechl tiše a nahnul se, aby mi vlepil pusu na tvář. V tu chvíli se z kuchyně ozvalo prudké vrznutí židle, a následně i hlasité dohady.

„Čau, jak se máš?“ optala jsem se zaujatě. Bylo to takové malé osvobození od tíživé reality. Tedy spíš jsem potřebovala oprostit od myšlenek, které se neustále zabývaly tím, co si o mně asi myslí Edward. O tom, co jsem. O tom, že jsem pila krev upíra. A další tyhle šílenosti.

Kdo ví, jestli si to naše spojení ještě nerozmyslel?

„Docela dobře, teda bylo by mi líp, kdybys mi na moji otázku, kterou se ti chystám položit, odpověděla souhlasem,“ pověděl trochu rozpačitě a žmoulal si ruce.

„O co jde?“ zeptala jsem se zaujatě, ačkoliv už jsem tak jaksi tušila, na co se mě asi chce zeptat. Pokud se jednalo o Edwina, tak ten svoje city nikdy neschovával. O krok se přiblížil a překvapeně začichal. Jeho dlaň v dalším okamžiku uvěznila moji paži a on si mě přitáhl až úplně k sobě. Nosem přejel po sloupu hrda a pak… Už mě najednou nedržel.

Přede mnou se teď tyčila osoba, jejíž zadek bych si nedokázala splést s žádným jiným. Edwardova ramenatá postava vibrovala v tichém, přesto výhružném vrčení a já nasucho polkla. Elizabeth se naštěstí objevila hned vedle mě a snažila se Edwarda uklidnit.

„Už jednou jsem ti říkal, ať se k ní víc nepřibližuješ a ty si dovolíš na ni šahat? Ty seš fakt pořádnej trotl, zelenáči! Asi potřebuješ malou lekci v slušným chování!“ štěkal vztekle můj hrdina, a mě to jeho dominantní chování začínalo vážně vytáčet.

„Edwarde, uklidni se,“ vyhrkla jsem odhodlaně a přesunula se před něj, ačkoliv mi v tom vehementně bránil. Podívala jsem se na vyděšeného Edwina, který byl snad ještě bělejší jak obyčejně a bylo mi ho líto. „Co jsi potřeboval?“ zeptala jsem se znovu a zadoufala, že odpoví.

„On se s tebou spojil?“ pípl rozhozeně a pohledem přeskakoval ze mě na Edwarda.

„Jo,“ vypadlo ze mě pevně a na můj vkus i dost spokojeně. Edwinovo obočí se nechápavě zkrabatilo.

„Tak to už tě na to rande pozvat nemůžu…“

„Ts,“ prskl vysměvačně Edward a já se celá navztekaná otočila a veškerou silou ho praštila do ramene. Nemusel se chovat jako debil, když to ten chudák nevěděl. Navzájem jsme se na sebe chvíli mračili, až konečně Edward kapituloval. Pozvedl koutek v tom jeho arogantním úšklebku, který byl spíš mířený tomu upírovi za mnou, jak mně samotné.

Otočila jsem se zpátky.

„Promiň, myslím, že už asi ne,“ pípla jsem rozladěně, ale pro mě už existoval jen ten otrapa Eddie, který všechny oslňoval svými samolibými úsměvy a mě i něčím navíc…

„Aha, jo. No, moc se omlouvám, že jsem vyrušoval a… Myslím, že už půjdu,“ vybrblal Edwin, a už mizel jak pára nad hrncem. Ani jsem mu nestačila odpovědět. Za zády jsem ještě zaslechla něco jako ‚poser-proutek‘, ale to už byl ten vystrašený mladý upír jistě pořádně daleko.

Práskla jsem dveřmi, založila si ruce vbok a teprve pak se s nabroušeným pohledem otočila na Edwarda. A on se jen přihlouple usmíval. A ještě, než jsem mu stačila pořádně vynadat, prachsprostě si mě přitáhl do náruče a opravdu vášnivě políbil. Byl neskutečně divoký, jako by si mě snad znovu značkoval… Pche!

„Tak Eddie?“ zabrblal tiše pár centimetrů od mých rtů s nevěřícně pozvednutým obočím a mně se v těle, jak na povel, bouřilo každé vlákno. Náruživost mě doslova zákeřně napadla a já neměla sílu se jí bránit. Ne, pokud se jednalo o Edwarda. Znovu jsem si ho přitáhla k sobě a raději se věnovala těm jeho sladkým rtům…

Předešlý vztek nebo Edwin se mi v sekundě z hlavy vykouřili a teď už si mě uzurpoval jen můj arogantní Edward!

_____________________________________________________________________

Tuhle kapitolku bych v prvé řadě ráda věnovala paní Daně, za ten ohromný email, který jsem od ní nedávno dostala. Rozhodně si to zasloužíte! :-)

Pak také Myfate, Maryvery a Mex za jejich pomocnou ruku v hodnocení nové povídky. Zvláště Myf a Mary, protože obě mi sáhodlouhými řádky poradily, co vylepšit, co chybí nebo naopak přebývá. Strašně si vaší pomoci vážím, holky, a doufám, že se na vás můžu obrátit s čímkoliv dalším! ;)

A třetí, a zároveň poslední, skupinou jsou moje komentátorky. Strašně moc vám děkuju, protože bez vás by to rozhodně nešlo. Děkuji moc ‚RoPě‘, která mi napsala jak kritiku, tak i pochvalu. A takovouhle kritiku si opravdu cením, protože pomáhá v zlepšování. A snad pomůže i mně. :)

RoPa: Vím, že prvních zhruba devět kapitol je vcelku opakujících, tím myslím z pohledu Belly a Edwarda a věř mi, že mám ohromné nutkání je trošinku přepsat, ale prozatím mi k tomu chybí čas. To až později mi na um přišla brilantní idea, že možná bude lepší jejich pohledy spíš prolínat, protože čtenář tak dostane šanci malinko uvažovat nad tím, co asi běhá hlavou tomu druhému. Jinak chyby se snažím vyhubit a stejně tak i moje korektorka, ale rozhodně, jak už jsi sama napsala, jsme jen lidi, ale... Opravdu se snažím, třebaže moje válka s pravopisem asi nikdy neskončí vítězstvím… :-/ No, a v poslední řadě opakující se slova. I o nich vím a snažím se jich zbavit, ačkoliv se mi to nedaří. Řekla bych, že mi chybí beta-reader…

A moc děkuji i za pochvalu.

Tak snad se kapitolka líbila a v další, u které už mám zhruba polovinu, můžu prozradit, že se podíváme na týdenní soužití Belly a Edwarda. A Elizabeth samozřejmě, třebaže je tam spíš jako páté kolo u vozu… :-D (A tenhle náhled je jen polovina kapitoly, další půlku si budu muset rozmyslet…)

Kikketka

_____________________________________________________________________

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy neříkej nikdy 29. kapitola - Další informace a návštěva: