Tak a je to opravdu tady. Povídka No! se vrací. Znovu se zapleteme do strastiplného života Belly. A kdo už zapomněl, je tu menší připomenutí. Bella byla slavná krasobruslařka, ale pak se její život zhroutil. Lékaři jí diagnostikovali rakovinu a ona se vrací ke svému otci do pochmurného městečka jménem Forks. Ale i přesto nedokáže svůj život začít úplně znovu a jedna jediná věc jí zůstává. Bruslení. Sice svoji největší šanci promarnila, ale najde způsob, jak všechno obrátit? To a mnohem více si přečtěte. Vaše Twilightlady
28.02.2012 (16:15) • Twilightlady • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1593×
No!
Kapitola třetí
Chci být vítěz
Pohled Emmett
Tak tohle bude asi na dlouho. Sledoval jsem hádku mezi Rose, Alice a Edwardem. Rosalie chtěla s Bellou mluvit, to samé i Alice, ale Edward si stál za tím, že nejdřív to musí všechno urovnat. Já seděl ve vyskleném okně a sledoval je. Esme mezi tím vším běhala po domě a zařizovala koupi nového okna.
Osobně bych chtěl Bells taky vidět, jestli je pořád taková. Třeba už vypadá jinak. Nebo už umí něco nového. Jak rád bych znovu bruslil. I takový silák jako já miluje, když jezdí po ledě s krásnou ženou v náručí ve složitém, ale poklidném rytmu tance.
Pamatuji si ten den, kdy to Edwarda napadlo, jako by to bylo včera. Vždycky jsem doufal, že bych to mohl vyprávět malým dětem, svým dětem, ale bohužel takovou možnost nemáme.
Smutně jsem si povzdechl. Opravdu, Rose není jediná, kdo by ty malé parchantky chtěl. I já bych si přál mi doma skotačící děti. Které mi budou říkat tati a Rosalie mami.
Pohled Nikoho
A tak rodina řešila, jak vyřeší tento problém a mezitím se Bella vydala ke svému starému já. Po třech hodinách konečně dorazila tam, kde se vždy dokázala úplně uklidnit.
Stála uprostřed kluziště sama a nechávala do sebe vsáknout tu atmosféru. Hlavou se jí míjely vzpomínky na každé své vystoupení. Uvolnění projelo celým jejím tělem a ona se rozjela. Bruslila přesně tak, jako chtěla zabruslit tehdy. Chtěla zabruslit z plných sil a vybruslit zlato.
Pohled Isabella
Edward mě pevně držel, ale i přes to všechno se mi klepala kolena. Tahle jízda rozhodne o všem. Je to jediná šance, jak ukázat, co v nás je.
„Bello, musím ti něco říct,“ řekl naléhavě Edward. Podívala jsem se nahoru do jeho tváře a zatvářila jsem se nechápavě.
„Nepočká to?“
„Ne, musíš to vědět hned, abys se rozhodla jestli tohle opravdu chceš. Měla jsi pravdu. Ve všem, co jsi mi kdy řekla, měla jsi pravdu. Pochopím, když teď odejdeš a už mě nikdy nebudeš chtít vidět. Byl bych šťastný, když na to dokážeš zapomenout.“ Noc předtím se mi vysmál a teď mi řekne, že jsem měla pravdu? Můj svět se smrsknul jen do jeho pohledu. Viděla jsem v něm tu lásku, která nás oba spalovala, kdykoliv jsme byli jen chviličku spolu. Teď tam byla i bolest. Věděl, že mě ztratí.
Ztratil. Toho dne jsem nezabruslila. Když začala hrát hudba, já se slzami v očích utekla z ledu. Zničila jsem všechny svoje sny, ale aby toho nebylo málo přišly moje výsledky. Tehdy jsem se dozvěděla, že mám rakovinu. Edwarda jsem od té doby už nikdy neviděla. Odjela jsem. Chtěla jsem začít znovu, ale kdo mohl tehdy tušit, že na ‚normální‘ život nemám nárok?
Slzy se mi při té vzpomínce nahrnuly do očí. Cítila jsem, jak se mi svírá hrudník. Ten pocit jsem vždycky měla při pomyšlení na něj. V takovýhle momentech jsem kolem sebe ovinula paže a schoulila se do klubíčka. Už jsem začala pomalu brzdit, ale pak jsem svoji reakci změnila.
„Ty nebudeš zlomená!“ řekla jsem si pro sebe nahlas. Znovu jsem začala bruslit z plných sil. Dech mi nestačil, celé tělo mě bolelo, srdce se mi znovu lámalo. Ale i přes to všechno… já jela dál.
Před očima se mi míjely další a další vzpomínky, ale já už se jimi nenechala položit, čerpala jsem z nich sílu. Viděla jsem sebe. Tu starou, silnou Bellu. Přesně taková jsem chtěla být znovu, ať to stojí, co to stojí. Zasekla jsem zoubky do ledu a zastavila se. Můj dech se začínal uklidňovat a já tam pořád stála. Nevěřila jsem tomu, že jsem to konečně dokázala. Konečně jsem mohla volně dýchat. Odstranila jsem tu bariéru a získala sílu z toho, co mě celou dobu děsilo.
Dokážu to. Přihlásím se na tu soutěž, najdu partnera a konečně získám to, co jsem chtěla. Jestli mám opravdu umřít, jestli si to bůh opravdu žádá, chci získat alespoň jednu z věcí, na kterých mi tak záleží. Chci být vítěz.
Autor: Twilightlady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek No! - 3. kapitola:
doufám že další kapitolka přibude rychle
skvelá kapitola
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!