Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noční život: Prolog + 1. kapitola - Tak sama

27.06.2010 (15:45) • Winna • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7446×

Prolog

Hej, ty! Kotě! Zlato! Slečinko! Kočičko! Děvko! Ty názvy byly různé. Lišily se s každým večerem. Záleželo na tom, jaká byla sorta zákazníků, co si mne zrovna vyžádala. Nikdy se nikdo nezeptal na mé pravé jméno – Bella. Jak krásné a jemné. Ale znělo cize. Ani mi už nepřipadalo jako mé. Možná ani nikdy mé nebylo. Možná mi jen hezky znělo a zatoužila jsem se také nějak jmenovat.

Ale vždyť na tom nesejde. V rozrušení mne stejně zákazníci oslovovali jmény milenek, které je opustily nebo které byly opuštěny jimi. V jednu chvíli mi šeptali do ucha sladké přezdívky, v další mi řvali vulgarity do obličeje. Mé jméno se měnilo každou chvílí, každou hodinou. Ale nejenom to. V noci se měnilo celé město a lidé s ním.

Z šarmantních podnikatelů se stávali hrubiáni. Z ušlápnutých manžílků dominantní svůdníci a z rozhodných silných mužů bezmocní a podrobení otroci.

Já sama byla královnou a zároveň otrokyní. Byla jsem tím, čím si mě přáli mít… Už nikdy nebudu jen svá, vždy mě bude mít i někdo jiný. Noční život je můj druhý život – A v tom mi mé tělo nepatří…

1. kapitola – Tak sama

Každý den začínal stejně. Den byl noc a noc zase den. Nikdy žádná změna nebo volno. Od tanečnice u tyče přes společnici až děvkou na privát. Nestěžovala jsem si. Byla jsem zvyklá. Živila jsem se touto prací-neprací od 15ti let. Musela jsem. Nikdy jsem nepoznala úplnou rodinu, domov nebo pravé přátele.

Žila jsem pouze s matkou, která sama zastávala práci, kterou se nyní živím i já. Ale starala se o mě jak nejlépe uměla a nikdy si nepřála, abych dělala to co ona. Snažila se mne posílat do školy, ale učení mi zrovna nešlo a peníze na školu stejně scházely. Ostatní děti se mne stranily. Vždyť jsem byla dcera té „děvky od vedle“.

V pozdějším věku jsem do školy přestala chodit úplně. Dívky mě mezi sebe nepřijaly a spolužáci si mysleli, že zastanu práci jako moje máma, dokonce mi před nosem mávali bankovkami. Cítila jsem se tak sama a tak jiná. Ale měla jsem svou hrdost a raději ze školy odešla. Po většinu času jsem se snažila sehnat práci, ale bez vzdělání to nebylo jednoduché. Čas od času jsem narazila na nějakou poptávku po jednorázový výpomoci, ale jinak jsem zůstávala doma, sama se učila a nebo šla do knihovny. To byl můj svět. Můj druhý šťastný svět, plný jiných šťastnějších životů, které jsem mohla žít. Vždyť, co jiného my zbývalo.

Máma byla často pryč a také se často vracela s modřinami. Někdy nebyla doma i den či dva. A jednou nedošla vůbec. Asi je všem jasný, co se stalo. A od té doby jsem byla sama, a to už navždy. Sama mezi všemi. A protože jsem nechtěla skončit na ulici, pořádná práce nikde a přitom udržet si i garsonku bylo pro teenagera jako já opravdu těžký, skončila jsem tak, jak jsem doufala, že nikdy neskončím.

Zprvu to nebylo tak hrozné. Když už jsem skoro týden nejedla, nevydržela jsem to a zašla za Frankiem. Frankie vedl slavný „podnik“ s červenou lucerničkou, kde pracovala i má máma. Byl to spíš takový zábavný podnik se vším všudy. Bar se všemi druhy alkoholu, hazard, překupníci drog i luxusní bankety. A hlavně ženy. Vždy krásné a upravené ženy všeho věku, které za pěkně tučnou sumu udělaly všechno, co po nich host chtěl.

Nejdříve jsem se bála, že mne Frankie odmítne. Ale nakonec byl rád, že za mámu našel náhradu a ještě tak mladou a neokoukanou. Dal mi střechu nad hlavou, jídlo a všechno ostatní, co jsem potřebovala. Dopoledne jsem vždy prospala a odpoledne jsem trávila v pokoji s knihou, uklízením pokojů a nebo na nákupech s ostatními – Frankie dbal, abychom vždy měly spoustu hezkého sexy oblečení na večer a hlavně, abychom v jednom nechodiliymoc často. Ale samozřejmě, že na většinu oblečení jsme si musely vydělat sami.

A pak přišla noc. V noci jsem pracovala. Zprvu mě hnal jenom za pult, abych nalévala. Byla jsem přece jen hodně mladá. Ale časem už mě pouštěl i k tyči a nakonec mi jednou těsně před otevíračkou na rovinu řekl, ať si ten večer někoho vyberu na pokoj nebo mi vybere sám.

Věděla jsem, že ten den přijde. Frankie byl sice dobrák, ale vždycky požadoval něco za něco. A věděla jsem, že mi dal víc času než jsem si kdy mohla přát - do sedmnácti. Klidně mohl to samé požadovat půl roku po tom, co jsem do podniku přišla. Ale nebyla jsem připravená. A tak jsem  jen stála vedle postele jako solný sloup a nevěděla, co říct, co udělat, jak se chovat. Najednou mi všechno přišlo tak líto. Neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl z této situace a nechtěla jsem své poprvé prožít s obtloustlým připlešatělým a opilým chlápkem, který byl jen dost bohatý na to, aby mohl přijít do našeho podniku. Cítila jsem jak mě pálí oči. Mého stavu si všiml i Frankie.

„Ale no tak, no tak. Co ty slzy? Tohle je holt tvrdej život dospělejch. A ti musí makat, aby mohli splácet dluhy. A ty mi dlužíš za hodně, děvenko. Nechoval jsem se snad pěkně? Křičel jsem snad někdy na tebe? Nutil jsem tě snad jít s někým první noc pod touhle střechou do postele? Nenutil! A ty to dobře víš. Takže tady ze mě nedělej nějakého necitu. Nechci snad po tobě mnoho. Dávám ti i volnou rukou výběru, takže se laskavě seber, navleč se do prádla a do půlnoci tě chci vidět, jak s někým odcházíš nahoru.“

Věděla jsem, že má pravdu. Byl až příliš laskavý na to, jaký vedl podnik. Ale stejně jsem se nemohla ani pohnout k zásuvce, v které leželo neskutečné množství sexy prádélka ještě s visačkami.

Frankie netrpělivě vzdychl a sám otevřel zásuvku.

„Vem si třeba tyhle!“ řekl a vytáhl krajkové černé, které zakrývaly skutečně jen to nejnutnější. V tu chvíli jsem propukla v hlasitý pláč a svalila se na postel.

„Neřvi a oblíkej se. Že já si tě kdy vůbec pustil do domu!“ zařval na mě Frankie. Ale já brečet nepřestávala. Byla jsem si jistá, že v tu chvíli nebylo nejnešťastnějšího člověka, než jsem byla já. Frankie se mé hloupé chování snažil ještě chvíli tolerovat, ale nakonec mu došla trpělivost.

„Na tyhle hysterické výlevy nemám čas ani náladu, zavolám ti Helgu, ale běda ti, jestli pak nebudeš čekat dole! Takže uber laskavě na melodramatičnosti a vzpamatuj se! Je to ksakru jen tvoje práce!“

Poslední slova už řval na celý podnik. Pak však prásknul dveřmi a bylo ticho. Styděla jsem se, bála jsem se a utápěla v sebelítostivých myšlenkách, které přetrh příchod Helgy. Byla to má nejbližší kamarádka, jestli se to tak dalo říct. Pracovala tu bezmála deset let, zakusila mnohem víc, než kdy já, ale přesto vše brala se stoickým klidem, a to ošklivé házela za hlavu.

„Ahoj, můžu dál?“ zeptala se a nakoukla škvírou ve dveřích.

Neodpovídala jsem, hlas by se mi stejně klepal. Navíc jsem byla z pláče celá oteklá a rudá. Moje netečné chování ji však nijak nerozhodilo a šla tiše sednout na postel za mnou. Odjakživa byla velmi silná osobnost. Vždy všechno říkala na rovinu a nikdy se s ničím nepárala.

„Hele, nemůžu tu být moc dlouho a musím se sama přichystat, ale ráda bych ti řekla pár věcí. Můžeš se na mě prosím podívat?“

Neměla jsem náladu ani sílu na nějaká moudra, a jen jsem vzpurně zavrtěla hlavou.

„Dobře, tak budu mluvit k tvým zádům. Jen jsem ti chtěla říct, že tímhle si procházíme všechny tady. Jsme tu, protože bez Frankieho bychom na tom byli mnohem hůř. Bez střechy nad hlavou v zimě, v létě a s pasákem v nějaké špinavé uličce. Buď ráda, že máš kde bejt. Možná to není domov, ale stačí to k přežití. Možná se ti zdá, že je k tobě svět nespravedlivý, ale nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř, to mě naučil život. Tak buď rozumná. Běž si napustit vanu plnou bublinek, umyj si vlasy a ohákni se. Večer buď ke všem milá a pak si holt jednoho z nich zaveď do pokoje. O peníze si neříkej, to si pak Frankie vždy zařídí sám.

Pak se znovu upravíš a budeš muset sejít dolů nebo ti Frankie rovnou někoho pošle. Ale obvykle máš časem svoji pravidelnou klientelu hostů, s kterými si schůzky už domlouváš sama. A tobě bude pro dnešek stačit ten jeden jediný. A to je tak všechno, co ti můžu říct. Asi už bych měla jít.“

Stále jsem nemluvila, a tak s povzdychem vyšla ke dveřím. Když zavírala, ještě pronesla:

„Kdyby se cokoliv dělo, stává se to zřídka, ale kdyby dotyčný vytáhl třeba nůž... Kdyby ti chtěl prostě nějak ublížit, pod postelí u nohy je vždycky pepřák. Nezdrží ho dlouho, ale když budeš křičet, Frankie nebo někdo z vyhazovačů přiběhne a pomůže ti. Takže se neboj a večer hodně štěstí.“

Dveře se zavřely a rozhostilo se znovu ticho. A já v tom tichu ležela skoro bez pohnutí. Byl však čas vstát, nalíčit se a obléct si ten minimalistický kousek prádélka, vyzývavé šatky a jehlové podpatky. Až se dnes město zase změní, já se budu muset změnit s ním.

Tak to je úvodní kapitolka. Asi bych měla napsat osmnáct plus, i když jen o souložení to nebude:D - pokud to nebude pro děj nezbytné bych měla dodat. Takže možná příjdu i o nějaké čtenáře,:D který právě to čekali Všimla jsem si totiž, že sexuální povídky tu mají velké ohlasy.:( Ale já nechci svou povídku pasovat mezi nějaké porno čtení jen proto, že se odehrává tam, kde se odehrává. Stejně se děj později přesune. Takže doufám, že jsem mnohé z vás tímto nezklamala a čekám na váš ortel v komentářích.:D

2. kapitola

Autor: Winna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noční život: Prolog + 1. kapitola - Tak sama: