Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nor work model isn't perfect - 13. kapitola

07.06.2010 (16:15) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3959×

Pohled Belly:

„Ty? Na mě? Tak to si jenom myslíš. To já bych tě mohl zažalovat za nezákonné vniknutí! Nebyl jsi to náhodou ty, kdo vtrhl do mého domu?“ křičel Villiem.

„Tohle je můj dům! Takže vypadni!“ Konečně jsem se pomalu dostávala ze šoku a byla jsem schopna promluvit.

Najednou se Edward otočil a zíral na mě, jako kdyby zapomněl, že tam jsem. Všimla jsem si jeho výrazu, byl děsivý, byl ještě horší, než mají ti zabijáci v hororech, bála jsem se ho. Ty jeho jindy překrásné, zlaté oči, v kterých jsem se topila pokaždé, když jsem si dovolila do nich pohlédnout byly teď potemnělé, skoro černé a plné nenávisti.

Myslela jsem, že po mě skočí a zabije mě.

Hystericky jsem vzlykala a krčila se v koutku místnosti.

„Bello,“ promluvil tiše a jeho výraz se začal měnit, už to nebyl ten zabijácký, ale změnil se na něžný, zahanbený…

„Bello, neublížím ti, neboj se mě,“ prosil a přibližoval se ke mně. S nedůvěrou jsem na něj koukala, neschopná slova a ani jediného pohybu. Až když natáhl ruku a ta se za chvíli dotkla mého obličeje, bezmyšlenkovitě jsem se mu vrhla kolem krku a rozbrečela se naplno.

„Ššš, bude to dobré, policie už je na cestě, už ti nikdy neublíží,“ šeptal. A já si všimla, že Villiem tady ještě pořád stojí.

Všichni tři jsme jen tak mlčky stáli a zírali na sebe. Já na Edwarda, Edward na Villiema a Villiem na mě. Jeho pohled mi byl nepříjemný.

Najednou to venku začalo podivně blikat, takovou modrou barvou a byly slyšet sirény. Policie. Uvědomila jsem si.

„Já se vrátím, mám ty nejlepší právníky,“ promluvil ještě Villiem a pak odešel z pokoje. Sám se vzdal.

„Pojď,“ zašeptal mi Edward do ucha, obalil kolem mě deku – stále jsem byla jen v podprsence – a vedl mě po schodech dolů do obýváku, kde se všechno odehrávalo. Policie zatýkala Villiema a zdravotníci ze sanitky běželi ke mně.

„Slečno, pojďte s námi,“ mluvil na mě jeden a druhý už mě bral od náruče, nebylo mi to zrovna příjemné po tom, co se před chvíli stalo.

Pohlédla jsem na Edwarda a ten přikývl. Nechala jsem se tedy odnést do sanitky.

Prohlédli mě a zabalili do dek. Taky přišla psycholožka a snažila se semnou komunikovat a pořád něco žvatlala těma jejíma psychologickýma kecama.

Jednou jsem zkusila jít k psychologovi, ale jakmile mluvil, měla jsem pocit, jako kdybych někoho zabila, takže jsem to vzdala.

Téhle slečně jsem se snažila celou dobu namluvit, že jsem v pořádku, ale ona mi nevěřila. Nakonec to stejně vzdala. Seděla jsem stále v té sanitce a viděla, jak Edward mluví s policií, Villiem, už s pouty, seděl zavřený v policejním autě.

Zíral na mě a já na něho. Nevím, jak dlouho to mohlo být. Jakmile jsem dokázala odtrhnout od něj pohled, rozhlédla jsem se okolo, až teď, jsem si všimla, že tady jsou fotografové. Už vidím ty titulky.

Vstala jsem a šla za Edwardem, který si právě podával ruku s jedním z policistů a mířil ke mně.

„Omlouvám se,“ řekl a objal mě.

„Za co?“

„Omlouvám se za všechno, za to, že jsem tě neochránil, že jsi mě tak musela vidět…“ šeptal mi do vlasů.

„Neomlouvej se, hlavní je, že jsme tady a jsme spolu a on už se nám nebude plést do cesty,“ šeptala jsem a poté se přisála na jeho rty. Bylo mi jedno, že jsou tady všude kolem lidi, že jsou tady fotografové, že to zítra bude ve všech novinách. Teď mi záleželo jen na tom, že jsem s Edwardem.

Když policie všechny vyslechla, zůstala jsem sama s Edwardem. Byla jsem spokojená. Nic mi konečně nebránilo v tom, užít si ho. Užít si jeho blízkost, doteky.

„Nepůjdeme dovnitř?“ zeptala jsem se celá rozklepaná.

Edward si mě stočil do náruče a odnesl dovnitř. Položil mě na kanape a přikryl dekou, kterou jsem byla obalená.

„Děkuji,“ zašeptala jsem. On se jen usmál a zmizel v kuchyni. Chviličku bylo slyšet, jak tam něco štrachá v lednici. Po chvilce přinesl něco na ponosu s teplým čajem.

„Tady máš něco na zakousnutí. Určitě máš hlad!“ Položil to na stoleček přede mne a posadil se. Moje nohy si dal na klín a třel mi chodila. Bylo to velmi příjemné. Konečně jsem našla toho pravého, který mne udělá šťastnou.

Pokračování příště

Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nor work model isn't perfect - 13. kapitola: