Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Normální holka? Už nikdy! 2. kapitola

25.08.2012 (13:45) • rosaliC • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1697×

„Dobrý den, já jsem Kristen Swanová, ale prosím, říkejte mi Kriss, mám vaši malou na starost."

S Natálií (tou holčičkou) jsem jezdila hodinu. Ukázalo se že umí jezdit, ale hledá vhodnou stáj. No, zajezdil si s námi i její brácha a já zjistila že je stejně starý jako já a navíc nastupuje do stejného ročníku. Po hodině jezdeckého výcviku jsme se rozloučili a já začala odsedlávat koně. Šlo mi to od ruky a tak jsem začala potom rovnou uklízet boxy. Za chvíli za mnou přišla Katy a divně se culila. To nevěstí nic dobrého, pomyslela jsem si.
„Půjdeme dneska na vyjížďku?" zeptala se.
„No, já nevím, ale mohly bychom jet k prameni," odpověděla jsem neochotně.
„Super, tak já si jdu připravit Stars," řekla, přičemž se rozběhla ke stáji. Stars je její nejoblíbenější kobylka na farmě. A vlastně na ní Katy jezdí od narození. Jen jsem si povzdychla a šla nauzdit Sabine. Řekla jsem si, že se cestou stavíme u vodopádu a budeme plavit koně. Nasedla jsem a jela za Katy, která jen tak mimochodem získala slušný náskok.
„Tak co říkáš na Luka?“ zeptala se mě Katy, když jsme projížděly lesem po pěšině k prameni.
„Cože?! Na koho?“ Nechápu, o čem to mluví, žádného Luka neznám. Tedy alespoň myslím.

„No přece na bratra té holčičky, jmenuje se Luke,“ vysvětlila mi. Rázem mi došlo, že to čeho chce dosáhnout je to, že nás dva dá dohromady.
„Natálie,“ opravila jsem ji a tím jsem se snažila i vyhnout se otázce.
„Cože?!“ nechápavě se na mě podívala.
„Ta holčička se jmenuje Natálie,“ vysvětlila jsem jí. „No to je fuk.“ mávla nad tím rukou Katy.
„Hele, tak co na něho říkáš?“ nedala se.
„No, zdá se mi docela hezký a navíc má rád koně...“ začala jsem opatrně a ona mě hned přerušila:
,,A dál?“ Byla tak nedočkavá jako dítě před vánočním stromečkem.
„A dál nic,“ uzavřela jsem to jednoduše a pobídla Sabine do klusu, čímž jsem zamítla další možnou diskuzi. Projela jsem zatáčkou a zaslechla šum vody tříštící se o kameny. Zastavily jsme u pramene. Tam jsem sesedla a nechala Sabine se napít. Pak jsem si vedle ní sedla a čekala, až dojede Katy.
„No tobě to trvalo,“ vyčetla jsem jí, když konečně přijela.
„No nesmíš zapomínat, že Stars nebyla ve výběhu, tudíž nebyla rozehřátá a na Stars se musí pomalu,“ vysvětlila mi důležitě. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy.
„Abys z toho čekání, než se rozehřeje, nezešedivěla,“ zasmála jsem se, zato Katy si mě měřila nakvašeným pohledem, ale už jí cukaly koutky a za chvíli jsme se prohýbaly smíchy a začaly jsme dovádět ve vodě.

Když jsme se dostatečně vydováděly, prohlásila Katy, „radši pojedeme ano?“
„Jasně, šerife!“ zasalutovala jsem a zasmála se, načež jsem se rychle vyhoupla do sedla Sabine. Usoudily jsme, že už pojedeme. Cítila jsem se tak uvolněně a měla jsem chuť začít poskakovat na místě, ale já seděla na hřbetě Sabine cválající neuvěřitelnou rychlostí na farmu. Ve stáji jsem si konečně mohla ulevit a začala jsem poskakovat na místě. Bylo už pozdě odpoledne, tak jsem se rozloučila s Katy a nasedla na motorku.

Jela jsem zrovna po cestě, když v tu chvíli mi přes vozovku přeběhl kůň. Strašně jsem se vylekala a smykem zabrzdila na cestě. Motorku jsem nechala ve křoví a rozběhla se za splašeným koněm. Měla jsem hrozný strach, aby se mu něco nestalo. Kdo ví, co ho takhle splašilo, vždyť by se mohl strhat a nebo si ublížit. Dohnala jsem ho celkem snadno, tak jsem ho chytla za uzdu a snažila se ho uklidnit. Počkat, za uzdu?!? Vždyť on je osedlaný! Takže se určitě splašil v lese, když si s ním někdo vyjel. Jezdec musí být někde v lese. Musím ho najít. Honem jsem nasedla na toho koně a lehce ho pobídla do klusu. Byl to výborně vycvičený kůň a reagoval i na ty sebemenší dotyky. Postupně jsem ho pobídla do cvalu, a když jsme přejeli cestu, kde mě tolik vylekal, jsem se začala rozhlížet po jezdci. Za chvíli jsme na něj doopravdy narazili a já sesedla s koně. Šla jsem blíž a pane bože…
„Ty?!“ Mezi kapradím neležel nikdo jiný než Luke.

No a máme tu konec druhé kapitoly. Moc děkuji za komentáře a Squirl45, ne, Charlie není její pravým otcem. A jestli si dobře četla shrnutí této povídky, tak tam to mám jasně napsané, a Kristen není normální poloupír. Má pomalejší vývoj než poloupír ze Stmívání a nemá chuť na krev, proč - to se dozvíš v povídce. A vím, že Fríský kůň nemá žádná znaménka, ale nechala jsem se unést svou fantazií. A za toho žokeje se omlouvám, ale to je taky detail. Pak si hodně stěžujete, že nevyjadřuji emoce a neumím se rozepsat, no snažila jsem se to napravit. Taky děkuji whitetie a EdwardEsmeCullen za opravení chyb. Příští kapitola bude až v září. rosaliC

Autor: rosaliC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Normální holka? Už nikdy! 2. kapitola: