Další dílek, za vaše komenty, tak se čiňte i teď, ať máme radost.
23.01.2010 (15:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3478×
,,Omlouvám se, ale nejsem ta dobrá. Prosím, drž se ode mě dál," řekla jsem ještě, zaklepala na dveře a vběhla do třídy. Myslela jsem, že mě klame sluch, ale ještě jsem něco zaslechla.
,,To už ale nedokážu," řekl tiše, možná jenom pro sebe, ale bylo to bolestivé.
Zavřela jsem za sebou dveře a otočila se do třídy, kde na mě všichni upírali svůj pohled. Nebylo mi to vůbec příjemné, všechny ty zkoumavé pohledy, které mě rentgenovaly od hlavy k patě. Aby jim s mou smůlou očka nevyletěla.
Podívala jsem se na učitele a vykročila k němu. Díval se na mě ještě hůř než všichni ostatní. Jeho pohled mi byl nejmíň příjemný a při pohledu do jeho očí se mi sevřel žaludek, ačkoli k tomu neměl důvod. Nevypadal nijak nebezpečně. Vysoký, pohublý, blond vlasy asi k uším a na očích obdélníkové brýle. Přesto jsem z něj měla podivný poct.
,,Dobrý den, já jsem Isabella Swanová. Jsem tu nová, dnes jsem nastoupila.”
,,Ano jistě, ale jdete pozdě. Správně bych vás měl nechat po škole.” Řekl klidně a přitom ze mě nespouštěl oči, které bloudily nebezpečně po mém těle a dekoltu. Kdyby to nebyl učitel, už bych na něj něco vyprskla, ale takhle jsem jen mohla stát a čekat, až přestane a pošle mě posadit se.
Sledovala jsem, co bude dál a tak mi neunikl pohled, kdy si strkal ruku do kapes a tam bylo něco, co značně dávalo najevo, že je mužského pokolení. Rychle jsem pohled odvrátila, docela se mi z něj udělalo špatně, ale snažila jsem se to nijak nedat najevo. Jen jsem na chodbě uslyšela ránu, která chodbou putovala jako ozvěna.
Učitele to probralo z mého očumování a šel se tam podívat. Já se rozhlédla po třídě, kde se většina dívala učitelovým směrem, jen dva pohledy směřovaly na mě. Jeden, ten jsem už znala, patřil Rosalii, byl lítostivý, pokusila se o úsměv, který jsem ji nedokázala vrátit.
Ten druhý pohled patřil drobné dívce, stačil mi jediný pohled na ni a věděla jsem, že je stejná jako Rosalie a Edward. Jenže její pohled nebyl vůbec přátelský. Vypadala vystrašeně a sledovala každý můj sebemenší pohled i nádech. Čekala jsem jen, kdy se zvedne a její černá střapatá hlava zmizí ve dveřích. Konečně někdo rozumný. Třeba ostatní přesvědčí, aby se drželi dál ode mě. Myslím, že ona jediná to bude mít v hlavě v pořádku.
,,Sakra, kdo to zase udělal, až na to přijdu, tak ho přetrhnu jak hada!” vydal ze sebe naštvaně učitel. To žáky zaujalo na tolik, že se všichni nahrnuli na chodbu a já s nimi.
Byla tam spoušť v podobě rozházených odpadků a proděravěného odpadkového koše. To snad ten dotyčný musel rozházet všechny koše, na které narazil. Proč mám takové tušení, že toho dotyčného znám?
,,Vraťte se všichni na svá místa, nebo si ten čas dohoníme všichni po škole!” zaječel. Už teď ho nesnáším a mám dojem, že to bude jenom horší a horší.
Všichni byli během pár sekund na svých místech jako když blesk uhodí. Asi už si s ním zažili své.
,,Zpátky k vám slečno Swanová, pro příště nechoďte pozdě jinak si ponesete následky.” Řekl svým oplzlým hlasem a podíval se po třídě.
,,Máte štěstí, poslední volné místo.” Napřáhl ruku a ukázal směrem, kam jsem měla jít. Dívka se střapatými vlasy se napnula a začala si cosi mumlat pro sebe. Hm, tak tohle bude hodně zajímavé. Konečně člověk, který se mě bojí. Docela se mi ulevilo, protože alespoň ona bude snad v bezpečí, i když zase na druhou stranu bude sedět vedle mě, třeba se se mnou nebude ani bavit, to by mohlo snad stačit, aby se ji to vyhnulo.
Opatrně jsem šla přes třídu a zrovna procházela kolem lavice Rosalie.
,,Vůbec ji neposlouchej," šeptla mi a já nadzvedla obočí, protože jsem tomu už opravdu nerozuměla. Dívka se v lavici posunula co nejvíce na svou stranu, jako bych byla prašivá. Hlavně že ona je mistr světa!
To mě dopálilo, sice vím, že jsem nebezpečná, ale takový odpor jsem ještě nezažila. Ještě mě ani nepoznala a už dělá, jako bych měla mor.
,,Můžu?" zeptala jsem se slušně, ale přesně její odpověď jsem čekala. Už podle jejího pohledu bylo znatelné, že není nadšená, že musí sedět zrovna se mnou.
,,Ne," řekla ostře a svůj pohled odvrátila do oken a zřejmě tam něco vyhlížela. Protivná holka. Naprosto jsem ji ignorovala a prostě si sedla. Ať se třeba zblázní. Nebudu tady korzovat po třídě a vybírat jiné místo. A ještě ke všemu, když je tady ten úchylný učitel. Brrr.
Tašku jsem postavila vedle lavice, otevřela sešit a začala poslouchat vyučujícího. Jeho pohled stále směřoval na mě a to mě vyloženě štvalo. Oplzlák jeden. No nic, to budu muset vydržet a prostě ho ignorovat. Snad si brzy najde jiný objekt na očumování.
Dívka vedle mě vzdychla, položila si hlavu na lavici a rukama si chytila hlavu. Jako by jí něco bolelo. Ale co, proč mě vůbec zajímá? Vždyť je arogantní, protivná a velice nespolečenská. Sama Rosalie říkala, ať ji neposlouchám. To mě tolik nesnáší?
,,To se nedá vydržet!" řekla docela nahlas, že si toho všimnul i učitel.
,,Děje se něco slečno Cullenová?" zeptal se autoritativním hlasem bez kapky citu. Jeho pohled ale nespočíval na mé sousedce, ale na mně.
,,Nějaký problém?" pokračoval ostře a moje sousedka zvedla hlavu.
,,Ano, pane profesore. Není mi dobře. Mohla bych odejít na čerstvý vzduch?" řekla skoro líbezně a učitel jenom zamrkal víčkami, aby se z jejího hlásku nezhroutil. Ta by dokázala přesvědčit i lva.
,,Jistě, slečna Swanová Vás doprovodí," řekl vlídně, nebo spíše omámeně. Musela jsem se v duchu usmát. Bídák jeden. Vedle sebe jsem ale uslyšela nebezpečné zavrčení.
Beze slova se zvedla a já s ní. Ani se na mě nepodívala, co má tak hrozného za problém? Vypadala jakoby chtěla utéct co nejrychleji pryč. Kamkoli, ale hlavně pryč ode mě. Hnusně se na mě podívala.
,,Já nekoušu.” Řekla jsem ji sarkasticky.
,,Ale já jo,” štěkla po mě stejným tónem a vycenila zuby, které se zableskly. No, musím uznat strach nahnat umí.
Jen co se za námi zavřely dveře, tak se na mě prudce otočila a chystala se něco říct, když v tom se její oči jakoby ztratily do dálky. Poté co se vrátila do přítomnosti, tak se sesypala na zem.
,,Už ne, já už nemůžu. Proč mi to děláš?” podívala se na mě a v očích měla šílenou úzkost a strach.
,,Co jsem ti udělala?” zeptala jsem se a klekla si k ní na zem. Chystala se něco říct, ale než to stihla tak se přihnal…
SHRNUTÍ (eunta)
Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nosím smůlu i smrt 16:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!