Ani nevím, jak jsem na to přišla. I když se mi to zdálo jako úplná pitomost, rozhodla jsem se, že to sem dám.
Bella a její přátelé (Mike, Jessica, Angela, Ben, Eric) jedou zabít léto na dětský tábor. Nic ale není tak, jak se na první pohled zdá...
P.S.: Některé postavy jsem trochu vylepšila. :D A celé to bude z pohledu Belly.
06.06.2012 (19:00) • VampiricZombie • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1373×
Většina lidí měsíce a měsíce dopředu přemýšlí, jak stráví léto. Rezervují si dovolenou co nejdřív, aby měli jistotu. Mně bylo vždycky úplně jedno, kam pojedu na prázdniny, ale i přesto teď sedím v letadle a letím do Paříže. Mike tam na poslední chvíli zarezervoval hotel pro sebe a pár svých přátel, jenže jeden z nich se uhodil do hlavy a měl otřes mozku, tak mi Mike nabídl, jestli nechci letět místo něj... Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy podívám do Paříže. Konečně uvidím Eifellovku, Louvre, Orsay, Vítězný oblouk a všechno ostatní. Musím Mikovi ještě jednou poděkovat, splnil mi dávný sen.
Letadlo dosedlo na přistávací dráhu. Konečně! Rozepnula jsem si bezpečnostní pás a o pár minut později jsem s ostatními scházela po přistavených schodech. Ve sluchátkách mi hrála písnička Paradise od Coldplay.
„Bello! Bello! Vstávej!“ zakřičela na mě Angela a poklepala mi na rameno. Nechápala jsem. Dělá si srandu?
„Bello! No tak, už tam budeme!“ zkusila to znova a vytrhla mi jedno sluchátko z ucha.
„Nechápu, o čem mluvíš, já jsem vzhůru celou cestu a už tam dávno jsme!“ obhajovala jsem se. Angela se zasmála a zatřásla mi s ramenem.
Nejspíš to celé byl sen, protože obraz, jak vystupujeme z letadla, se rozplynul a změnil se v noční můru. Seděla jsem v autobuse vedle Angely. Nějaká hloupá děcka házela po ostatních slupky od banánů. Hudba se změnila – AC/DC – Highway to hell. Hodně trefná písnička. Tahle noční můra se opravdu odehrávala na Dálnici do pekla. Jeli jsme po úzké skalní cestě a hrozilo nám, že brzy spadneme do rozbouřeného moře pod námi. Řidič byl zřejmě opilý, nebo prostě neuměl řídit, každou chvíli do něčeho narážel.
Profackovala jsem se, abych se konečně probudila. Doufala jsem, že se zase objevím v letadle, u sebe v pokoji, prostě někde jinde než tady.
„Tak co, Bello, už ses probrala?“ zeptala se pobaveně Angela.
„Myslím, že ještě ne. Pořád jsem v tomhle příšerném snu,“ odpověděla jsem jí.
„No, tak v tom případě, vítej v realitě!“ pronesla a rozesmála se.
„V realitě?“ opakovala jsem nechápavě. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Můj pohled se zastavil na Mikovi a Jessice naproti nám. Jessica zrovna po Mikovi řvala, že ‚měl vybrat tábor, kde mají alespoň slušného řidiče‘ a že ‚jestli sletí tam dolu, tak přísahá, že ho uškrtí ještě při pádu‘. Jindy bych se možná i zasmála jako Ben a Eric před námi, ale teď jsem na to neměla ani pomyšlení. Vzpomněla jsem si totiž, co jsem Mikovi odsouhlasila ještě před koncem školního roku. Slíbila jsem mu, že pojedu místo jeho kámoše na ‚tábor u moře, v krásném hotelu s písečnou pláží vzdálenou jen pár kroků a sexy instruktory.‘ Takhle to on sám popsal, ale asi to udělal jenom proto, aby nemusel být sám sedmnáctiletý mezi dětmi ve věku osm až patnáct let.
Když jsem se znova podívala na ostatní, nevypadali nijak sklesle, dokonce se zdálo, že se dobře baví. Asi Mikovi věřili tu pohádku o naprosto božím táboře.
„Tak jo, děcka, spakujte se a vypadněte z busu!“ zakřičel řidič po další srážce, tentokrát už poslední. Z jeho hlasu jsem usoudila, že hulil… a dost.
Všichni až na nás šest vyskočili ze svých sedadel, hrnuli se uličkou a schválně si podráželi nohy.
„Štěstí, že jsme šli poslední,“ zašeptala mi Angela, když jsme sešli po autobusových schodech ven a vzali si kufry. Já jsem ji ale neposlouchala. Všechnu svou pozornost jsem věnovala JIM. Bylo jich pět, všichni byli neuvěřitelně krásní. Tohle byli instruktoři? Možná Mike není tak velký lhář, jak jsem si myslela.
Studovala jsem každý jejich pohyb, jako bych byla šílený fanoušek a oni mé oblíbené celebrity. Vlastně byli jako sochy, úplně přimražení k zemi, na které stáli, ale ani to mi nezabránilo v tom, abych na ně čuměla jako úchylák.
Úplně vpravo v jejich úhledné řadě stál muž, který působil trochu jako vzpěrač. Byl vysoký a svalnatý. Jeho prsty byly propletené s prsty nádherné ženy s vlnitými blond vlasy dlouhými až po pas. Nakláněla se k malé dívce, která vypadala jako dokonalá elfka z fantasy příběhů. Měla krátké černé vlasy, naježené do všech stran. Připadala mi dost jistě, určitě byla jedna z těch lidí, kteří úplně v pohodě zvládnou dělat milion věcí najednou. Taky se držela za ruku – s upjatě vypadajícím blonďákem, který každou chvíli vrhal po někom vražedné pohledy.
A nakonec ON. Ve chvíli, kdy jsem ho spatřila, jsem zapomněla úplně na všechno. Bylo mi jedno, že začalo lít jako z hasičské hadice, že všichni běží do hotelu, že do mě Angela strká a říká mi, abych šla dovnitř, nebo se nachladím. Zajímal mě jen ten bronzovovlasý neznámý. Vůbec jsem ho neznala, ale už tehdy jsem věděla, že si toho týpka chci vzít.
A jako by má přání byla vyslyšena. Vystoupil z řady ‚sexy instruktorů‘ a šel přímo ke mně.
Zastavil se metr přede mnou. Srdce se mi rozbušilo jako nikdy předtím. Prohlížela jsem si jeho dokonalý obličej. Zastavila jsem se na očích. Měly dost neobvyklou barvu – byly zlaté.
Ze zamyšlení mě vytrhl nejkrásnější hlas, jaký jsem kdy slyšela.
„Raději bys měla jít dovnitř, začíná dost silně pršet, mohla by ses nachladit,“ řekl.
Neodpověděla jsem nic, jen jsem zvedla svůj kufr a poslušně jsem odklusala do hotelu.
Následující díl »
Autor: VampiricZombie, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nothing is as you think - 1. kapitola:
Super! Pokračování rychle prosím, nemůžu se dočkat
On jí ten kufr nevzal? Jinak se mi zdá, že povídka bude dost zajímavá, těším se na pokračování
Článek jsem ti opravila, ale příště si dej, prosím, větší pozor na níže uvedené chyby. Také neměň velikost textu, nech vždy tu základní. Děkuji.
* Střední rod;
* čárky;
* slovesné třídy;
* zdvojené mezery;
* před interpunkční znaménka se mezera nepíše;
* smajlík se píše až za interpuknční znaménko (Některé postavy jsem trochu vylepšila :D. => Některé postavy jsem trochu vylepšila. :D).
Článek ti vracím - máš chybu v názvu. Pokud chceš, aby se článek jmenoval "Nic není tak, jak si myslíte", tak je správný překlad "Nothing is as you think". Oprav si proto prosím název, dále si po sobě ještě jednou projdi text, máš v něm chyby (čárky, překlepy).
Až tak učiníš, zaškrtni "článek je hotov".
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!