Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing is as you think - 3. kapitola

22.06.2012 (09:00) • VampiricZombie • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1112×

Po dlouhé přípravě na diskotéku jsme s Angelou konečně vyšly na chodbu. Zahlédla jsem svůj odraz v okně. Opravdu jsem vypadala pěkně, Ang se to vážně povedlo. Měla jsem na sobě volné triko s odhaleným ramenem, červené džíny a obvyklé conversky. I přes mé protesty se na řadu dostaly i lesk na rty a řasenka. Ang splnila má očekávání. Vypadala jsem přirozeně hezky, ne jako bych se snažila parádit.

„Jess, prosím, nedělej to!“ prosil Mike ve vedlejší místnosti, kde byl pokoj kluků.

„Co se děje?“ zeptala jsem se Erica a Bena, kteří stáli přede dveřmi, ale nepotřebovala jsem se ptát. Věděla jsem to moc dobře.

„Nevím, vypadá to, že Jessica se na Mika zase nasrala,“ odpověděl Eric.

„Miku, nemůžu s tebou být! Jsi totiž trouba!“ vřískala Jessica.

„Já vím, že nejsem kluk podle tvých představ, ale budu se snažit jím být. Prosím, dej mi ještě šanci!“ Bylo mi Mika líto. Tohle si nezasloužil. Sice občas lhal, aby dosáhl svého, dokázal být až neuvěřitelně otravný, ale byl i hodný, milý, věrný a opravdu Jessicu miloval. Jenže ona to neviděla. Nedokázala, nebo spíš nechtěla vidět v nikom jeho světlé stránky, proto si myslela, že je dokonalá. Mike pro ni byl jen kapesník, který použije a pak ho prostě vyhodí.

„Hm, tak to si budeš muset v tom svém miniaturním mozku připomenout jednu věc;  já nedávám nikomu druhou šanci!“ Touto větou Jessica vyhodila Mika a šla si shánět jiný kapesník, kterým bude Edward. Tušila jsem, že ho taky využije. Úplně jsem viděla její plány. Nejdřív přesvědčí Edwarda, že je láska jeho života, pak si ho s sebou vezme do Forks, odtáhne ho do školy a bude se chlubit, že ona má toho nejlepšího kluka. Tím pádem její popularita stoupne na úroveň hollywoodské hvězdy, všichni jí budou ležet u nohou a jí se splní ten její zvrácený sen o popularitě.

Dveře do pokoje kluků se otevřely a vyšla ‚ledová královna‘ s kapesním zrcátkem a rtěnkou v ruce. Měla plné ruce práce se svým make-upem, tak si nás ani nevšimla. Na sobě měla šaty, které víc odhalovaly, než skrývaly a boty na vysokých jehlách. Nevypadalo to sexy, bylo to spíš vulgární.

Za ní šel Mike. Vypadal dost zničeně. Podíval se na nás všechny.

„Vy jste to slyšeli?“ zeptal se potichu.

„Jo, slyšeli. Je nám to líto, Miku, Jessica je fakt hrozná,“ začala Angela a položila mu ruku na rameno. Mike její ruku setřepal.

„Kdybyste mě hledali, budu na baru,“ oznámil.

„Kámo, já chápu, že tě to vzalo, ale nemůžeš to utopit v alkoholu. Pojď si radši zahrát na PSP, to je mnohem lepší na zapomenutí,“ navrhl Ben a odvedl Mika na pokoj.

„Můžete klidně jít, my se o něho postaráme,“ řekl Eric, když zachytil můj pomoc nabízející pohled, otočil se a šel do pokoje.

„Bello, Edward! Je ti jasné, co chce udělat!“ vykřikla zděšeně Angela.

„No jasně! Ale, co Mike?“

„O Mika se postarají kluci. My se musíme postarat o Edwarda!“ Ang mě chytila za ruku a táhla mě dolů na diskotéku.

Stály jsme ve dveřích ‚diskotékové‘ haly. Na naše uši útočila příšerná ‚hudba‘. S výzdobou si taky nikdo moc hlavu nedělal. Vyřešili to tak, že na strop zavěsili discokouli a konec. Vypadalo to, jako by tam skoro nikdo nebyl, až na malé holky převlečené za princezny, které předváděly srandovní taneční kreace a někdy vykřikly, když je vylekal jeden z těch otravných malých hororových nadšenců. Ostatní seděli vzadu, kam jsme nakonec zamířily a doufaly jsme, že tam najdeme Edwarda. Jak jsme ale nakonec zjistily, nebyl tam ani on ani jiný vedoucí.

Sedly jsme si na volné židle a sledovaly jsme ‚vřískoťáky‘ jak honí princezny. Při téhle scéně jsem si vzpomněla na Jessicu a její vyzývavý outfit. Výrazy děcek, až ji uvidí v těch miniaturních šatech, budou stát za to, stejně jako její vlastní výraz, až zjistí, že ta párty stojí za hovno.

„To snad ne!“ vykřikla překvapeně Angela a hleděla směrem ke dveřím. Podívala jsem se tam taky. Když jsem to spatřila, vyvalila jsem oči tak, že mi div nevystřelily z důlků. Stála tam Jessica… a držela za ruku Edwarda! Něco mu zašeptala a táhla ho na parket. Začala svůdně tančit. Nejspíš chtěla tančit s ním, ale on jen nervózně přešlapoval a díval se na mě! Ne, to nemůže být pravda, není možné, aby v té tmě vůbec věděl, že tam jsem.

Po chvíli znehybněl a hleděl mi přímo do očí. Bylo jasné, že mě vidí. Nebo ne?

Přestala jsem nad tím přemýšlet, stejně se o nic nejednalo, asi se mi zase něco zdálo.

„Čum se! Teď jí to dá sežrat!“ vykřikla Ang, jako bychom sledovaly baseball. Zadívala jsem se na dvojici na parketu. Jessica už se přestala svíjet. Edward jí právě něco říkal. Nezdálo se, že by jí vyznával lásku, nebo tak něco, jeho výraz byl chladnější než led.

Když domluvil, odešel do temnější části haly mezi ty, kteří je sledovali. Jessica za ním křičela, ať se okamžitě vrátí. Když neposlechl, naštvaně zadupala patnácticentimetrovým podpatkem a odkráčela pryč.

Edward ji sledoval ve stoje, pak si sedl na volné místo vedle mě. Musela jsem se ovládat, abych radostí neskákala tři metry vysoko i se židlí. On ji odmítl, to znamená, že o ni nemá zájem!

Hlavní otázka ale zůstávala nezodpovězená. Bude mít zájem o mě?

Ang na mě mrkla a naznačila mi tím: ‚Je na čase to zjistit‘. Pak odběhla k notebooku, u kterého seděl zhulený řidič a pouštěl ty hrůzy. Po chvilce dohadování zaujala Angela jeho místo. Řidič otevřel jedno okno a vylezl z něj ven. Ještě štěstí, že to bylo dva metry nad zemí, jinak by z toho byl průšvih.

Ang pustila ploužáka a podívala se směrem ke mně. Naznačila mi tím, že nadešel čas.

„Bello, tak se jmenuješ, že?“ zeptal se mě Edward. Přikývla jsem.

„Nechceš si zatančit?“ dokončil. Dost mě tím překvapil.

„J-jo, moc ráda,“ vykoktala jsem ze sebe.

Opatrně mě vzal za ruku a vedl mě na taneční parket, na kterém bylo více lidí – kupodivu nad osm let.

Byli jsme tak blízko u sebe. V objetí jsme se pohupovali do rytmu hudby, kterou jsem ani neslyšela, jak mi bušilo srdce. V jednom kuse jsem Edwardovi šlapala na špičky, ale nezdálo se, že by mu to vadilo.

Tenhle okamžik byl tak dokonalý, že ho nezničily ani mé špatné kroky. Byli jsme jako puzzle, dlouho hledáš dva kousky, které do sebe zapadnou, ale nakonec je najdeš. Tak jsem to cítila i já. Edward byl chybějící část mých puzzle. A teď jsme se chystali do sebe zapadnout. Naše rty se přibližovaly. Mé šílené srdce se úplně zastavilo, mozek mi přestal fungovat.

Když nás od sebe dělily jen milimetry, odtáhl se a zničil tím tu krásnou chvíli.

„Mrzí mě to,“ zašeptal a zmizel. Nechal mě tam jako před tím Jessicu, jen s tím rozdílem, že na mě se nikdo nekoukal.

Bylo mi úplně jedno, co si lidi myslí nebo nemyslí. Vyběhla jsem z haly. Chtěla jsem Edwarda najít a zeptat se ho, v čem je problém.

„Edwarde?“ zašeptala jsem, když jsem procházela prázdnou chodbou. Usoudila jsem, že takhle mě nemohl slyšet, tak jsem to zopakovala víc nahlas. Nikdo se neozýval.

Po důkladném prohledávání všech místností jsem došla až na konec chodby – tam byla knihovna, do které jsme měli zakázáno chodit. Vykašlala jsem se na pravidla a vstoupila jsem dovnitř.

Rozhlédla jsem se. Nikdo tam nebyl. Rozhodla jsem se prozkoumat sklep – jednu z posledních možností, kde by mohl být.

Zrovna, když jsem natahovala ruku, abych otevřela tajné dveře do sklepa, někdo do mě vrazil, až jsem upadla na zem. Ochromená jsem vzhlédla k osobě, která mě shodila. Byl to Edward. Teď stál ke mně zády, rukama opřený o rám starobylého okna. Vypadalo to, jako by brečel. Chtěla jsem vstát a zeptat se ho, co se stalo, ale pořád jsem byla v šoku.

Najednou se odnikud objevila ta černovlasá dívka – Alice.

„Je mi to líto, Edwarde, nechtěla jsem, abys to odnesl ty,“ řekla a objala ho kolem ramen.

„Zasloužil jsem si to,“ odpověděl chladně Edward. Alice si povzdechla.

„Jasper a Emmett už čekají.“ Alice odvedla Edwarda pryč. Mě si při tom nikdo nevšímal, ale to nebylo to, co mě trápilo. Mozek mi nějak nebral ten jejich rozhovor. Co tím mysleli?

Když jsem se konečně vstala, uslyšela jsem Angelu, jak na mě volá.

Nepozorovaně jsem vyšla z knihovny a šla jsem přímo za jejím hlasem.

Potkaly jsme se pod schody do patra, kde byli pokoje.

„Tady jsi! Bello, co se stalo? Kam jste ty a Edward šli?“ vychrlila na mě.

„No… to je jedno,“ odpověděla jsem.

„Aha!“ řekla Ang vzrušeně a zamrkala na mě.

„Ne, tak to není! Edward byl unavený a já jsem ho šla doprovodit do pokoje,“ vymýšlela jsem si. Čekala jsem, že mi to neuvěří, byla to totální pitomost.

„Tak jo, ale stejně se mi to zdá divné. Neměl by doprovázet na pokoj on tebe?“ Angela povytáhla obočí.

„No, asi máš pravdu, ale my jsme originální,“ pokusila jsem se vtipkovat. Povedlo se, Angela se zasmála.

„Dobře, slečno Originální, jde se nahoru, večírek skončil!“ smála se Ang, já jsem se k ní přidala trochu nuceným smíchem. Pořád mi vrtal hlavou Edward.

Když jsme přišly nahoru, uviděli jsme Bena a Erica jak se o něčem dohadují.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Mike zmizel,“ odpověděl Eric a doplnil to povzdechem.

„Jak to, že zmizel?“ zeptala jsem se znovu.

„To nevíme. Já a Ben jsme byli unavení, tak jsme šli spát. Nechal jsem Mika, ať si hraje s mým PSP. Když jsme se probudili, byl pryč. Mysleli jsme si, že je v koupelně, tak jsme to neřešili, ale on už byl v té koupelně fakt dlouho, teda byl tam hodinu, ale znáte Mika, v koupelně většinou nestráví ani deset minut. Přišlo mi to divné, tak jsem se tam šel podívat a on tam nebyl! Tak jsem to řekl Ericovi. Raději jsme ho šli hledat, než udělá nějakou blbost. Prohledali jsme několikrát celé patro, ale on nikde nebyl,“ vysvětloval Eric.

„Neviděly jste ho náhodou někde dole?“ zeptal se Ben.

„Ne, neviděly,“ odpověděla smutně Angela.

„Každopádně ho musíme najít,“ řekl Eric.

„Mohl by být v baru. Říkal, že tam chce jít,“ nahodila jsem.

„Myslím, že Bella uhodila hřebíček na hlavičku,“ podpořil mě Ben.

„Dobře, půjdeme prozkoumat bar, ale jestli tam bude a ožere se, tak ho asi uškrtím,“ řekl zlomyslně Eric.

…

(Pohled Edwarda)

„Takže jsi to zase nezvládl!“ Jeho rozzlobený hlas mě vyděsil. Podíval jsem se na Alici. Ona jediná mě opravdu podporovala. Dokonce i teď si vynutila více než přesvědčivý úsměv. Trochu mi tím dodala odvahu.

„Můj pane, nevěděl jsem, jak obtížné bude ji dostat. Dejte mi, prosím, ještě jednu šanci. Slibuji vám, že se lépe připravím a nezkazím to,“ prosil jsem. Vlastně jsem lhal. Nebylo by těžké ji dostat, vždyť byla jen člověk, i když na ni žádný náš dar nepůsobil. Byla prostě unikát. Unikát, do kterého jsem se zamiloval.

„Lháři!“ vykřikl Vládce. Až teď jsem ucítil ruku tak studenou, že i upír cítí, jak mu místem, kde se ho dotkla, prostupuje chlad.

„Byl jsi tak blízko, ale utekl jsi! Kdybys mi nic nedlužil, zabil bych tě!“ Můj dluh… to bylo další, co mě svazovalo k této chatě na útesu.

„Jestli si myslíš, že tě tvůj dluh zachránil, tak se pleteš! Ona by vše srovnala a ty bys mohl odejít. Rozhodně má větší cenu než posvátná vesnice, ale nevadí. S ní by se upíři nemuseli skrývat.“ Zatímco Vládce přemýšlel nahlas, já myslel jen na to, jak jí zajistit bezpečí. On ji nechtěl zabít, chtěl jí udělat něco horšího. Chtěl ji přeměnit ve vraždící monstrum, jako jsem já, jako jsou všichni z nás. A nejen to, Vládce celý její život úplně obrátí. To, co dosud měla, ji donutí vyměnit za touhu sloužit jemu a jeho příbuzným. I když jí do mysli neviděl a zřejmě nikdy neuvidí, měl s ní jasné plány. Chtěl, aby upíři vládli světu. S ní na své straně by dokázal cokoliv. Její dar se výrazně projevoval už teď, co teprve, až se z ní stane upír. Nechtěl jsem, aby se to stalo. Aby musela prožívat tu bolest. Musím ji ochránit.

…

(Pohled Belly)

Hledali jsme už vážně všude, dokonce i v tom baru, ale Mike nebyl nikde k nalezení. Snažila jsem se přijít na nějaké další místo, kde by mohl být, ale nic mě nenapadalo.

„Tohle je jako hledat jehlu v kupce sena!“ postěžoval si Ben.

„Chápu, že vás to nebaví, ale musíme ho najít,“ snažila jsem se nabudit ostatní.

„Máš snad ještě nějaký jiný návrh, kde by mohl být?“ zeptal se Eric s pohledem upřeným na mě. Přemýšlela jsem. Napadalo mě ještě jedno místo. Byla bych radši, kdybychom tam nemuseli chodit, ale museli jsme, kvůli Mikovi.

„Vlastně mě ještě něco napadlo,“ zodpověděla jsem Ericovu otázku. Šest párů očí se na mě vzrušeně zadívalo.

„Mohl by být venku.“ Snažila jsem se mluvit klidně, ale myslím, že mé obavy se mi dost odrážely na hlase.

„Tak dobře, berte deštníky, lidi, jde se ven.“ Eric možná zněl trochu moc nadšeně, vzhledem k situaci.

„Vy chcete vážně jít ven? V téhle bouřce? Je to dost nebezpečné, raději bych zašla za instruktory,“ řekla Ang. Nechtěla, abychom se taky ztratili.

„Nemáme na vybranou. Instruktoři tady zřejmě nejsou a musíme Mika najít dříve, než se mu něco stane,“ vysvětlila jsem. „Nechci na vás nijak tlačit, můžete tady zůstat, zvládnu to sama,“ pokračovala jsem. Nikdo se nezdál z mého návrhu nijak zvlášť odvázaný.

„Máme nechat běhat po venku v bouřce takovou nešiku jako ty? Ne, děkujeme, jdeme s tebou,“ řekl sarkasticky Ben a podával nám nepromokavé bundy.

Oblékla jsem se a otevřela jsem hlavní dveře. Bouřka, jak jsme se doposud vyjadřovali o počasí venku, je slabý výraz pro to, co se tam dělo. Přesnější by byl hurikán.

„Jde se na to,“ zašeptala jsem si pro sebe. Vyrazili jsme do deště.

Autor: VampiricZombie, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing is as you think - 3. kapitola: