Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nová identita 10

01.01.2011 (07:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4237×

„Panebože! To ne. Prosím, ať to není pravda.“ Prudce jsem se posadila na posteli a v tu ránu znovu padla do polštářů. Hlava mi třeštila jako střep a já absolutně nechápala, jak jsem se dostala do postele. Zběžně jsem se prohlédla a zjistila, že mám na sobě pouze Edwardovu košili a svoje spodní prádlo.

„Kruci! To není možné, to se nestalo,“ bědovala jsem.

„Kafe?“ zeptal se Edward, který právě vešel do ložnice. Hrníček s tmavou tekutinou položil na noční stolek po mé pravé ruce a sám si znovu zalezl do postele na svou půlku. Co se tu vlastně včera dělo? A proč mám na sobě jeho košili?

Ona byla naprosto úžasná. Už když jsem ji spatřil, jak si to mašírovala po silnici s kufrem v ruce, musel jsem uznat, že ta holka je jiná. Stačilo mi prvních pár vět, které vyslovila, a šel jsem do kolen. Byla tak umanutá. Venku pršelo a ona stejně chtěla pokračovat v cestě. Moje první setkání s Nessou opravdu stálo za všechny prachy. Ta její vzdorovitá tvář, když mi tvrdila, ať si radši hledím svojí cesty. Nechápal jsem to. Každá jiná by dala kdovíco, kdybych jim nabídl odvoz. Nessa si ale od začátku udržovala jakýsi odstup. Nechápal jsem, proč tomu tak je. Cítil jsem z ní strach, ale nevěděl jsem z čeho. Bylo mi jasné, že nemá cenu z ní něco páčit. Neznáme se natolik dlouho, aby mi cokoliv řekla.

Pomalu jsem si začal dávat jisté spojitosti dohromady. Všechno ale přebil její výstup v restauraci a následný úprk z mého auta do lesa. Netušil jsem, kdo byl Jacob. Jediné co jsem věděl, byl fakt, že z něho má Nessa asi strach. Snažila se to sice zamluvit všemožnými způsoby, ale já si toho stejně všimnul. Byl jsem rozhodnutý. Už nikdy nechci vidět, jak se její oči rozšířily hrůzou. Jak jí začaly kanout slzy a ona ovládaná vzlyky nemůže nic dělat. Netušil jsem, jak je to možné, ale přirostla mi za tu krátkou chvíli k srdci.

Zjistím, kdo je Jacob, a co s ním má Nessa společného. Jsem si jistý, že ji dokážu ochránit nebo v to alespoň doufám. Rozhodně mám víc síly než kdokoliv jiný. Kdybych jen věděl, jak Jacob vypadá, dávno bych si ho našel.

Stál jsem v kuchyni a vařil kafe pro mě a pro Nessu. Chystal jsem se jí připravit opravdu silné kafe. Myslím si, že ho po včerejšku bude opravdu potřebovat. Byla vážně roztomilá, když se mě pokoušela svést. Věřte mi, že bych se klidně i nechal, kdybych nevěděl, že má trošku víc upito. Rozhodně jsem nijak nechtěl využít situace. Nechal jsem ji, ať se vyřádí, což dopadlo skoro úrazem. Bohužel nepochopila, že když si sedne na okraj sedačky a svůdně přehodí jednu nohu přes druhou, může přepadnout. Nějak totiž ztratila koordinaci a skončila na zemi dřív, než jsem ji stačil chytit. Pak se ale domem roznesl ten nejkrásnější zvuk. Nessa se válela po zemi a smála se jako zvonkohra. V tu chvíli jsem k ní přiskočil a pomohl jí na nohy. Ona mi obmotala ruce kolem krku a jedním plynulým pohybem se vyhoupla a nohy mi obmotala kolem boků.

„Dělej si se mnou, co chceš,“ zašeptala mi do ucha. Její dech mi ovál tvář. Musel jsem zatřepat hlavou, abych se na ni nevrhnul. Celá její sváděcí eskapáda mě rozhodně nenechávala chladným a tohle na mě už bylo opravdu moc.

„Edwarde?“ zeptala se zastřeným hlasem.

„Hm,“ odpověděl jsem a vynášel ji nahoru do ložnice.

„Ty jsi opravdu krásný a tím myslím, že nejsi takový jenom napovrch.“

„Čeho se bojíš?“ využil jsem situace. Vím, že to ode mě nebylo zrovna dvakrát pěkné. Nessa měla připito a já se z ní snažil vymámit její tajemství. Neměl jsem to dělat, ale chtěl jsem to zkusit, abych věděl, před čím potřebuje ochránit. Věděl jsem jasně, že jsem schopný ochránit Nessu téměř před čímkoliv. Potíž byla v tom, že mi to stále nechtěla říct a já měl o ni vážně strach. Nechtěl jsem, aby se uzavírala do sebe. Chtěl jsem jí pomoct.

„Momentálně se nebojím ničeho,“ vydechla mi do tváře, a absolutně se nenechala ošálit.

„Fajn. Já počkám,“ zašeptal jsem spíš pro sebe. Otevřel jsem dveře ložnice, opatrně došel k posteli a položil ji na ni.

„Edwarde, pojď za mnou,“ lákala mě svůdným hlasem a začala ze sebe shazovat svršky. Nejdřív šly dolů kalhoty a tričko. Omámeně jsem sledoval její krajkovou podprsenku, která ukrývala její ňadra. Sledoval jsem lem jejích kalhotek, a až pozdě si uvědomil, že odhazuje podprsenku někam na zem. Věděl jsem, že bych neměl, ale můj pohled zcela automaticky zamířil od lemu jejích kalhotek k jejímu obnaženému poprsí. Vnitřně jsem bojoval sám se sebou a snažil se vyhnat z hlavy Nessinu žádost, abych šel za ní. Poslední zbytky mého sebeovládání mě donutily sebrat ze židle košili a rychle do ní Nessu navlíknout. Přesto jsem si neodpustil letmý dotyk, kterým jsem obdařil její pravé ňadro.

„Měla bys spát.“ Svůj přiškrcený hlas jsem téměř nepoznával.

„Když myslíš.“ Zachumlala se pod deku a během chvilky jsem uslyšel, jak mělce dýchá.

Potřeboval jsem sprchu. A to hodně rychle. Vběhnul jsem do koupelny a strhal ze sebe oblečení. Skočil jsem do sprchového koutu a pustil na sebe ledovou vodu, která pochvíli ochladila moji rozpálenou pokožku. Pod ledovou sprchou jsem stál dobrých pět minut, než jsem si vodu přeřídil na teplou.

Po sprše jsem se navlékl do kalhot na spaní a vydal se zpět do ložnice. Co nejtišeji to šlo, jsem ulehl vedle Nessy a zavrtal se pod peřinu.

Ráno jsem se vzbudil dřív než Nessa. Rozhodl jsem se jí uvařit kafe. Když jsem se vracel do pokoje, zpozoroval jsem, že se zrovna probouzí. Vešel jsem dovnitř, na noční stolek jí položil kafe a prášky na bolest hlavy a sám znovu zaplul do postele.

„Edwarde?“ zeptala se nejistě.

„Ano?“

„Že se nestalo, co si myslím, že se stalo?“ položila zmatenou otázku.

„Co se mělo stát?“ zeptal jsem se pobaveně.

„No, já a ty, postel, tvoje košile… Proboha! Já spadla ze sedačky!“

„Tak to shrneme. Já a ty v posteli – ano. Moje košile – ano. Ano, opravdu jsi spadla ze sedačky.“

„Proboha, já… moc se omlouvám. Omlouvám se za celý včerejší večer, ale kromě té sedačky si na nic nevzpomínám. Nikdy jsem snad neměla takové okno. Věřím, že to s tebou muselo být dobré, ale na nic si nepamatuju…“

„Nesso, já ti to maličko upřesním, chceš?“ zeptal jsem se škádlivě.

„To by bylo fajn, ale radši ne. Už teď je mi z toho úzko.“

„Nemá proč,“ zašeptal jsem a neodpustil si krátké pohlazení po její hebké tváři, ne které se utvořila roztomilá červeň.

„Omlouvám se,“ hlesla znovu a natáhla se pro hrníček s kafem. Pořádně si z něho lokla a zatřepala hlavou, jako by ji chtěla pročistit. Jak se jí ale hlava párkrát otočila ze strany na stranu, bolestně usykla.

„Na stolku jsou i prášky na bolest hlavy.“

„Díky.“ Natáhla se pro prášky a dva spolkla.

„A teď k tomu upřesnění. My dva v posteli spolu doopravdy byli, ale pouze kvůli spánku, který nás přepadl. Moji košili jsem ti navlíknul, když ses snažila dokončit svoje manévry z obýváku. V momentě, kdy ses začala svlíkat, jsem tě zabalil do již zmiňované košile. A k té sedačce bohužel nemám žádné kloudné vysvětlení. Prostě jsi z ní žuchla a já tomu nestihl zabránit.“

„Takže se nic nestalo?“ zeptala se Nessa zmateně.

„Nic, co by ti mělo na čele vytvářet vrásky,“ řekl jsem a prstem jí vyhladil drobné linky na čele.

„Hm, škoda,“ pravila a tím mi vyrazila dech. Ona mě vážně nepřestávala překvapovat.

„Cože?“ zeptal jsem se popleteně.

„Dělám si legraci. Opravdu. Kdyby se mezi námi někdy něco takového přihodilo. Ráda bych si to pamatovala.“

„Myslíš, že je to možné?“

„Co?“

„Že se mezi námi něco stane?“ optal jsem se.

„Pokud ano, tak to bude dlouhá cesta,“ usmála se na mě. „Můžu ještě spát?“ zeptala se.

„Určitě.“ Vděčně se na mě usmála a zavrtala se hluboko do peřin.

Když se podruhé probudila, vypadala už mnohem líp. Omluvně se po mně koukla, když si uvědomila, že půlkou těla spočívala na mém a ruku měla obtočenou kolem mého pasu.

Najednou se na nočním stolku rozdrnčel Nessin mobil a ona se chytila za hlavu. Teprve po pár vteřinách se pro něj natáhla.

„Prosím?“ zeptala se zdvořile do telefonu a já uslyšel Esmé.

„Nesso, moc se omlouvám. Vím, že jsme se nedomlouvaly na pevném termínu tvého nástupu a já doufala, že nastoupíš až po rekonstrukci tvého domu. Problém je v tom, že mi přišel zákazník a já takovou nabídku nemohla odmítnout. Jenže mi teď chybí lidi, protože to bylo vážně neplánované. Myslíš, že bys mohla přijet na požadovanou adresu a obhlídnout to tam. Zároveň bys musela podepsat předběžnou smlouvu. Šlo by to?“ ptala se Esmé a Nessa zmateně a zároveň zděšeně koukala do prostoru před sebou. Oči se jí rozšířily, jako by přemýšlela, jak se v tom stavu, ve kterém je nyní, někam dostane.

„Ukaž,“ pošeptal jsem jí do ucha a sebral jí mobil.

„Mami, tady Edward,“ oznámil jsem do telefonu.

„Edwarde, je něco s Nessou?“ ptala se starostlivě.

„Ne, nic. Řekni mi adresu a já tam s ní zajedu. O ty papíry se postarám.“

„Díky,“ odpověděla mi do telefonu a začala mi diktovat adresu domu, ve kterém bydlel náš zákazník.

„Bože, co si počnu. Nemůžu se s nikým setkat v tomhle stavu. Cítím se mizerně a to jenom ležím, co se asi stane, až se postavím,“ bědovala Nessa, když jsem hovor ukončil.

„Dostaneme do tebe ještě několik hrnků kafe a nějakou snídani. Zatím se pokus osprchovat, já to jdu připravit.“

Nessa poslechla mé rady a pomalu se vyškrábala z postele. Postavila se a udělala pár nejistých kroků. Potom se pokud to bylo možné, rozešla docela normálním krokem do koupelny. Ještě jsem chvilku počkal v ložnici, než jsem uslyšel téct vodu. Potom mé kroky směřovaly do kuchyně.

Nasypal jsem do kávovaru novou dávku kafe a zapnul ho. Netušil jsem, co jí připravit k snídani, ale okamžitě jsem zavrhl jogurt a cereální lupínky.

„Alice,“ promluvil jsem do mobilu.

„Co chceš, bratře?“

„Myslím, že moc dobře víš, co chci.“

„Věděl jsi, že ji nevidím?“ zeptala se náhle.

„Co?“

„Nevidím žádné Nessino rozhodnutí. Vidím ji pouze tehdy, když je s tebou. Proto ti radím, abys jí k snídani udělal něco mastného. Tuky prý vážou alkohol. Neptej se, jak to vím, někde jsem to asi četla.“

„Nevidíš ji?“

„Ne.“

„Jak je to možné?“

„Netuším. Bráško, promluvíme si o tom jindy. Dej se do kuchtění,“ ponoukala mě a zavěsila.

Mastné. To se snadno řekne, ale hůř udělá. Přece jí nemůžu do skleničky nalít olej a říct: „Dej si. To ti pomůže.“

Nakonec vyhrála slanina opečená na pánvi a k tomu topinka pomazaná silnější vrstvou másla. Do čtvrtlitrového hrnku jsem nalil silnou kávu a vše přichystal na stůl. Uslyšel jsem pomalé kroky, jak se Nessa ploužila ze schodů.

„Tak pojď!“ zavolal jsem na ni. V tu chvíli její rudé vlasy překročily práh kuchyně, následovala její hlava, a pak už tu byla celá.

„Slanina?“ zeptala se ne moc nadšeně.

„Mastné pomáhá. Dej se do toho, ať můžeme vyrazit. Čím dřív tam budeme, tím dřív budeme doma.“

„Myslím, že to nezvládnu,“ zamumlala potichu.

„Ale zvládneš. Budu tam s tebou.“ Přešel jsem k ní a zepředu ji chytil za boky. Pomalu jsem couval a vedl ji ke stolu. Celou dobu se mi dívala do očí a mě to kdoví proč zahřálo u srdce.

< Shrnutí >

--------------------------------------------------------------

Děkuji všem, co komentovali minulý díl. Doufám, že se Vám tento dílek líbil, ačkoliv byl psán z jiného pohledu. Snad jste se u něj alespoň trošku pobavili a já prosím o Vaše vyjádření.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová identita 10: