Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nováček - 3. kapitola

28.05.2011 (17:00) • elsaelli • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1443×

Previous:

Po tom, co April ztratila svou mladší sestru a seznámila se s upírkou Jane, se rozhodla, že začne nový život. Nový život po boku upírů z Volterry. Na pozvání Jane přijela do Itálie a přesvědčila Ara o tom, co dokáže. Stala se z ní "jedna z nich" a navzdory tomu, jak tajemná Volterra na první pohled vypadá, zjistí, že o zábavu bude mít hlavně díky Alecovi rozhodně postaráno.

April:

„Jsem tak šťastná, žes nakonec přijela!" usmívala se na mě Jane a vypadala na vrcholu blaha.

„To já taky," zasmála jsem se a zastavila se u obrovského okna s nádherným výhledem do rozlehlé zahrady, o které jsem předtím neměla ani ponětí. Cestou ze sálu už jsme šly téměř normální lidskou rychlostí, takže jsem si mohla prohlédnout všechny chodby, kterými jsme procházely, obrazy, které v nich visely a všechny možné drobnosti, bez kterých by to nepochybně celé netvořilo tak dokonalý celek. Ale tahle chodba byla jednoznačně nejkrásnější. Byla až na samém konci hradu. Z těch, co jsem viděla, byla největší, nejsvětlejší a nejpřívětivější. Vlastně mi trošku připomínala chodby, jaké bývají na kolejích - čtvery dveře, půlkruhový výběžek s krbem a dvěmi obrovskými okny od podlahy až ke stropu z každé jeho strany, a další čtvery dveře. Vypadala o dost moderněji, a přesto do hradu něčím neidentifikovatelným zapadala.

„Pokoje všech, co tu žijí, jsou v podstatě roztroušené po celém hradě. My je máme nejdál od hlavního sálu - to byla nejspíš jediná užitečná věc, kterou kdy Alec zařídil. Aro, Caius a Marcus tu sice samozřejmě mají své pokoje, ale většinu času tráví v síni, a když ne, tak jsou se svými manželkami někde v trapu," vyprávěla Jane.

„Jojo..." přerušil ji Alec, který se tu zničehonic objevil.

„Nikdo neví, kde to je - vlastně ne, nikdo kromě mě a těch tří záp... zatraceně dobrých a schopných vládců," dokončil Alec a vrhl trochu zběsilý úsměv na kolem procházející Heidi.

„Nepochybně nikdo neví, cos chtěl původně říct - vlastně ne, nikdo kromě mě a těch tří zatraceně dobrých a schopných vládců," zapitvořila se, hodila po něm jedním ze svých ledových úsměvů a odkráčela. Alec se za ní zašklebil a já jsem se nedokázala nezeptat.

„Cos jí proboha udělal?"

Jak jsem čekala, Jane se mi ochotně chystala odpovědět, ale Alec ji okamžitě přerušil.

"Tak já už bych šel... Mimochodem, April, jestlipak ti Jane vyprávěla o ní a Felixovi?" zašklebil se na Jane stejně jako předtím na Heidi a byl pryč.

„Co bylo s -"

„Nic," štěkla Jane a já jsem se musela smát jejímu výrazu.

„Tak pojď..." Popadla jsem ji za ruku a odtáhla od okna.

Udělaly jsme asi dva kroky a zastavily přede dveřmi hned vedle výběžku. Úplně nahoře v pravém rohu byla malinkatá destička s číslem pět.

„Ehm... Hezký dveře," pípla jsem rozpačitě po asi tříminutovém tichu.

„Klíče máš ty!" Klíče mám já. Aha... Můžu se propadnout?

Vzala jsem klíč, který vypadal jako trojlístek, a zasunula ho do zámku. Otočila jsem jím, otevřela dveře a...

„Eh?" vypadlo ze mě. „Totiž chci říct - páni!" Kousla jsem se do rtu. Pokoj by byl určitě nádherný, jenom kdyby se na všech možných i nemožných místek nepovalovalo oblečení, papíry, tužky a další bordel.

„Ups," otočila se na mě Jane a diskrétně za sebou zabouchla dveře. Během necelé vteřiny stála před dveřmi na druhé straně výklenku. Měly číslo čtyři. Otevřela je a nechala mě vstoupit jako první.

Otevřela jsem pusu. Když se Jane uchechtla, tak jsem jí sice zase zavřela, ale nepřestávala jsem zírat.

„Tak co tomu říkáš?"

„Nádhera!" vydechla jsem. Rozhlížela jsem se po pokoji. Vedly z něho ještě dvoje dveře - hádala jsem že do koupelny a... Je vážně možně, že do šatny? Naproti mě, téměř v rohu, stál psací stůl, na který dopadaly oknem, které bylo hned nad ním, večerní paprsky světla. Ve zbytku pokoje bylo šero, protože přes druhé, o dost větší okno, byl zatažený závěs. Celý pokoj byl v toskánském stylu - všechny stěny kromě té s okny měly cihlovou barvu. Podlaha byla z dřevěných prken a přibližně uprostřed ní si šejdrem hověl koberec, stejně barevný jako zdi. Na něm stál nizoučký, proutěný stoleček, který patřil k obdélníkovému gauči oblečeného do bílé. Při pohledu na něj a ty velké, měkoučké polštáře mi bylo skoro líto, že se nedokážu unavit. Když jsem zapátrala po pokoji, zjistila jsem, že je tu plno dalších polštářů - meruňkové, bílé a tmavě béžové. Stolky a poličky vypadaly, jako kdyby je tam někdo jen tak odložil a víc si jich nevšímal, což vypadalo dokonale přirozeně.

„Je to tu prostě..." chvilku jsem hledala to správné slovo, „dokonalý!"

Jane se rozzářila. „Vážně se ti to tak líbí?" Přikývla jsem.

„Víš, kdo to tu zařizoval?"

„Nemám ponětí," odpověděla jsem jí s přehnanou ironií v hlase. „Jsi úžasná," dodala jsem a vrhla se jí do náručí.

„Nechápu, co by mělo být na upířím životě tak strašného," uvažovala jsem nahlas když jsme se o chvíli později rozvalovaly na pohovce.

„V podstatě nic... Ale někomu by mohlo vadit, že musíš zabíjet, abys přežila. A jsi v podstatě mrtvá. Když se staneš upírem, není to začátek nového života, je to začátek konce... A zvlášť tady to bývá dost děsivý."

2. Kapitola <-> 4. Kapitola

SHRNUTÍ

Autor: elsaelli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nováček - 3. kapitola: